 | Že je bezejmenný šedivý lišák propojen s magií vody je světu již zřejmé. Protože je však tato magie zakořeněna hluboko v jeho nitru, vytvořil si s ní sivý prapodivné, avšak užitečné pouto. Aby mu magická síla poněkud usnadnila život, pomáhá mu magie vody v komunikaci s okolním světem. Tarabeho myšlenky se z průzračné tekutiny dokážou ztělesnit přímo nad jeho hlavou. Drobné siluety, zvířátka, ukazatele, či snad primitivní znaky – voda je poddajná a dokáže zformovat prakticky cokoliv, co může Tarabemu pomoci s jeho handicapem. Tato schopnost lišáčka prakticky žádnou sílu nestojí, pokud tedy není nadmíru výřečný. V takovém případě se cítí na konci dlouhého dne unavený jako jakýkoliv jiný tvor, kterému se vybije sociální baterka. Při běžném užívání ale není tato magie vůbec náročným prostředníkem. |
 | Tarabeho pouto s vodou sílí každý den, který šedý v Saeronu tráví. V jakékoliv své podobě k němu voda tíhne a dokonce nalezla cestu, jak sivému pomoci v komunikaci s okolním světem. Šedý je němý a proto jsou jeho možnosti komunikace zcela omezené a odkázané na pomůcku, která dnes a denně probublává nad jeho hlavou. Voda naštěstí velmi dobře láme světlo a proto se v čase její schopnost pomáhat Tarbíkovi značně vylepšila. I v těch nejtemnějších časech se bublinky mezi ryšavýma ušima stávají zdrojem tlumeného světla. Je slabé a neoslní, ale právě díky této schopnosti je lišák schopen komunikovat s kýmkoliv úplně kdykoliv. Proč? Protože je ho prostě vidět. Navíc jde o velmi příjemnou pomůcku na cesty temnotou. Tarabe vědomě světlo ovlivňovat nedokáže – je prostě pořád pasivně přítomno a nemizí ani ve spánku. Občas tak můžete sledovat, o čem se mu zrovna zdá. |
 | xx |