Discord slouží pro rychlejší komunikaci mezi hráči a vedením. Také se zde konají rychloakce, při kterých si můžete občas vydělat pár kamínků navíc.

Příspěvky uživatele


< návrat zpět

Prosím 18 1

Prosím 14. okénko 1

Otevírám 12 8

Když se konečně vzpamatoval z šoku, který mu způsobila namočená tlapka v nezamrzlém, ledovém okraji jezera, znovu se podíval na tmavšího lišáčka. Teprve teď si všimnul že je to skoro jen kost, kůže a kožich. A ještě k tomu se před ním vystrašeně krčil. Chudáček, snad si nemyslí, že ho chci sežrat, vždyť za to ani nestojí. To bych se nenajedl ani z poloviny. Poté se hrdě postavil, vztyčil hrudník a začal si to hopkat přímo ke stojící kostřičce. I když mu ho bylo docela líto, stejně si to zamířil přímo k němu, s prosbou o ulovení večeře. Už ale z dálky slyšel jeho hlasitě kručící žaludek..

Otevírám okénko 4 1

Weron už pomalinku usínal, ale v tom okamžiku zavětřil pach jiného tvora v okolí. V duchu se zaradoval: Kéž by konečně jídlo, nebo ještě lépe nějaký lišák, či liška co by byla ochotna mi něco ulovit. Snad samotná Iscariot se nad ním smilovala. Vykoukl z trávy a uviděl pohledného lišáka jak na něj zírá. Trochu couvnul a zároveň si namokřil svoji nádhernou pacičku, do ještě nezamrzlého okraje jezera. Jen co se tak stalo, vyskočil z vysoké trávy a vyjekl, že to snad bylo slyšet až na druhý konec jezera a možná i dál. Takhle si seznámení s cizincem úplně nepředstavoval, ale co už. Hlavně aby neutekl a nechal se přemluvit, k ulovení jeho oběda.

// Zářivý les

Hned co vyšel z lesa, jeho oči se upřeně zadívaly na vodní hladinu velkého jezera. Rozběhl se k němu a s obrovskou chutí začal z jezera pít ledovou vodu. Takovou žízeň měl.. Ale po žízni jak nic, přišel hlad. Rozhlédl se okolo, zda neuvidí nějakou dobrou duši, co by mu něco ulovila. Nejlépe rybu, ty měl nejradši. Ale nikde nikdo. ”Ale noták”, povzdechl si. ”Snad nemám lovit já, ještě abych si namokřil kožich!” Znovu se rozhlédl po okolí, aby se ujistil zda přeci jen není slepý, ale zase nic. Kdo si počká, ten se dočká. Však já si tady na někoho počkám. Odfrkl si, zalezl do vysoké trávy poblíž a vyčkával.

Weron utíkal, jak nejrychleji mohl, ale vlci byli čím dál blíž a blíž. Rozhlédl se po okolí, ale nikde neviděl strom na který by mohl vyskočit a nebýt tak vkům na dosach tlam. Pomalu ale jistě mu docházely síly a tak musel rychle vymyslet záložní plán. Z čista jasna se přímo před ním objevil veliký strom, s korunou sahající až k nebi. On však nestihl zareagovat a do stromu narazil.. Weron se vzbudil s bolestí na hlavě a když zvedl packu, aby se na tom místě poškrábal, zjistil že tam má menší bouli. Asi se během snu bouchnul do kořene vedle kterého spal.”Uff, to byl ale sen,” Zabrblal si pro sebe. Pomalu se zvedal ze země, aby mohl pokračovat na své cestě. Byl docela žíznivý a tak se s cílem najít vodu rozběhl dál.

// Jezero Arges

//za hranicemi

Weron si se smutným výrazem v očích poklusával rovnou za svým nosem. Zrovna ho opustil poslední lišák, kterého potkal. Nyní si neměl s kým povídat a z koho si dělat srandu... Nastala noc a jemu začínala být zima. Okolo sebe neviděl nic kde by se mohl na chvíli zastavit, aniž by mu zima nebyla a vyhrabat si rychle nějakou noru... na to byl moc líný. Pak spatřil malé mihotající se světélko a hned vedle další a další.. Otevřel tlamu úžasem a pomyslel si: to se mi snad jenom zdá. Hned mu bylo jaksi veseleji, ale zmohla se ho únava. Měl bych si najít nějaký úkryt, kde bych se mohl chvíli prospat a načerpat energii. Ale už se mu nechtělo jít dál. Došel tedy k nejbližšímu stromu s vystouplými kořeny a lehl si mezi ně. Zavřel oči a nechal se objímat chladným větrem...




U Ž I V A T E L