Příspěvky uživatele

< návrat zpět

2/5

//Zářivý les

Cestu mi opět zkřížila řeka, kterou ač bych asi mohl nějak šikovně přeskákat nebo přebrodit, jsem se rozhodl zase obejít směrem k prameni. Nebyl jsem zrovna v náladě se namáčet, ani riskovat že bych do klidné tekoucí vody spadl... ač nevypadala nijak nebezpečně. Holt jsem se tomu raději vyhnul, když už jsem mohl. A tak jsem zamířil proti vodnímu proudu, napříč lesem.
Cesta to byla docela zdlouhavá a nudná, tok řeky se mi zdál skoro nekonečný, a přeci jen jsem musel v jedné části přeskočit potok který se do ní vléval z potemnělého lesa poblíž. Tam už se mi úplně obcházet vodu nechtělo.

//Levandulové údolí

1/5

//Floremare

Nějakým způsobem jsem se dostal zpět do lesa, ve kterém jsem se, pokud si dobře pamatuji, rozdělil s Voidem. Bylo to tu dosti povědomé, a vlastně jsem si i brzy uvědomil, že pokud budu pokračovat dál tímhle směrem, narazím zas na to vysoké pohoří kde jsme se setkali s Iscariot, samozvanou bohyní Saeronu. Tam jsem zrovna neplánoval jít, skutečně se mi nechtělo znovu šplhat na zasněžený vršek, a tak jsem byl nucen svou cestu stočit zpět na východ. Byl jsem si vědom toho, že se zas vynořím u toho proklatého jezera dříve či později, ale co se dalo dělat.

//Tichá řeka

5/5

//Mírový kraj

Konečně jsem opustil pískový kraj a vstoupil jsem na trávou pokrytý povrch. Stále to tu zde docela fičelo od mořských větrů, a díky tomu tu také bylo v tomhle parném horku docela příjemně. Ač zde tedy nebylo moc kam se schovat do stínu, nebyl tu takový pařák jako jinde. Tudíž jsem se docela loudal a nikam jsem nepospíchal. Všude v tom kvítí a různých travinách pobíhali nějací hraboši či myši, dokonce jsem v dálce zahlédl pár zaječích ušisek. Blížil jsem se opět saeronským lesům, očividně. Tady asi mé prozkoumávání nových míst končilo.

//Zářivý les

4/5

//Severní moře

Trochu jsem se vzdálil od písčité pláže a stále po písčitém povrchu jsem vstoupil do jakési docela prázdné oblasti. Samozřejmě tu nikdo nebyl, jako všude jinde kudy jsem procházel, ale krom pár travnatých trsů tu také nebylo nic co by zaujalo mou pozornost. Snad jen pár těch běhajících kamínků na zemi, jako jsem viděl přímo u pláže. Zajímalo by mě, co bych našel uvnitř kdybych je rozbil... ale byly moc rychlé na to, abych je dokázal chytit. A nestálo mi to za tu námahu. A tak jsem prostě vykročil dál a pozoroval, jak přede mnou utíkají do svých mrňavých úkrytů.

//Floremare

3/5

Zastavil jsem se však u těch, které vypadaly že jsou nehybné. Jakési lesklé, poměrně atraktivně zabarvené předměty se válely v písku. Jejich tvar mi vůbec nic neříkal... možná jen některé se podobaly těm vroubkovaným kolečkám, které jsem kdysi občas nacházel obtisklé v kamenech hluboko uprostřed lesů, jako by tam byly léta zkamenělé. Jenže jak se mohly dostat tak daleko od moře, pokud z něj pocházely?
Bylo to tu docela zajímavé, ale už jsem z té neustále se zvedající vody byl trochu nesvůj, a tak jsem se pomalu dal zas na cestu pryč od moře.

//Mírový kraj

2/5

Musel jsem uznat, že tu bylo docela hezky, ale dlouho bych tu pobývat jistě nevydržel. Slaný vzduch, na to jsem si už jaksi zvykl. Písek, možná bych si zvykl také. Neustálý vichr? Asi by se také dalo zvyknout. Ale ta obrovská vodní plocha, z ní jsem byl prostě trochu nesvůj.
Všude kolem v písku byly přílivem naplavené jakési zvláštní věcičky, které jsem nepoznával. Skoro mi to přišlo až magické. Různé barevné útvary... některé ty menší se dokonce pohybovaly! Jako by uvnitř byly... nějaké račí nožky? No bylo to zvláštní. Raději jsem kolem toho chodil obloukem.

1/5

Chvíli jsem jen stál, vdechoval solí nasáklý okolní vzduch a užíval si chladného mořského větru který bičoval okolní skaliska. Nakonec jsem stejně však u útesu moc dlouho nevydržel a opatrně jsem se vydal směrem na západ, kde jsem u pobřeží viděl již docela běžně vypadající písčitou pláž. Tam už bych se snad mohl cítit bezpečněji, než na okraji vysokých, ostrých skal.
Hned jak se mé tlapy dotkly písku, trochu jsem zkřivil tvář. Byl to docela zvláštní pocit, v něčem příjemný a v něčem zas nepříjemný. Takhle jemný písek jsem ještě nikdy necítil. Vlastně... to bylo poprvé co jsem viděl moře na vlastní oči.

5/5

//Arsenský les

Les brzy končil a já jsem mohl vidět, že skrze stromy prosvítá světlo odhalující vzdálenou nicotu. Horziont byl prázdný, nikde žádný strom či hory. Jediné, co se všude nyní rozléhalo, bylo moře. Nekonečná vodní hladina, která obklopovala pevninu. Přeci jen jsem jej našel a došel až k jeho samotnému okraji. Jako by zde svět prostě končil. Útesy, které byly poblíž, mě však moc nelákaly, neboť zde docela fičel silný vítr, a já nehodlal riskovat být odhozen jeho poryvem na ostré hrany kamenů v burácejícím moři. I když jsem vodu nenáviděl... měl jsem respekt k té hrůze a síle, která z ní v téhle podobě vyzařuje.

4/5

//Vodopád

Vzdálil jsem se od řeky a jejího vodopádu hlouběji do blízkého lesa, míříc tak nějak... zhruba na sever. Hvozd tu nebyl ničím nijak zajímavý, což možná bylo jen dobře. Nebyly zde žádné děsivé, obrovské duté stromy, či mrtvá spáleniště nebo voda smrdutá po hnilobném mase, prostě klasický zarostlý lesík, relativně plný života. Teoreticky bych si tu mohl zkusit něco ulovit, ale už jsem byl přecpaný z králičí louky, takže jsem si šel docela loudavým tempem a jen se rozhlížel kolem. Už jsem opravdu dlouho nenarazil na žádnou lišku, zajímalo by mě kde všichni jsou.

//Severní moře

3/5

Vzduch zde byl docela příjemný a vlhký, jak se malá vodní smítka uvolňovala do vzduchu kolem narážejícího vodopádu. Stačil jsem se zde docela osvěžit a odpočinout si od neustále pařícího slunce, ve stínu okolních stromů. Nakonec jsem se i zvedl a trochu jsem se z tůně napil, abych doplnil tekutiny na maximum než odsud odejdu. Kdo ví, kdy zas narazím na pitnou vodu.
Nakonec jsem se ale už zas sebral a vydal se dál, směrem k moři. Tedy alespoň tím směrem, co jsem si myslel že moře bude. Mohl jsem se také nějak cestou kompletně otočit.

//Arsenský les

2/5

//Azurová řeka

Jak jsem tak kráčel dál podél břehu blyštivě modré řeky, v dáli jsem zaslechl hlasitější a hlasitější šum, jako by voda o cosi narážela. Netrvalo to dlouho, a brzy jsem mezi stromy spatřil vodní prach obklopující malý vodopád, zároveň očividně i pramen řeky, který ústil do malé tůně hned pod ním. Z ní se poté vylévala řeka, která vedla až do jezera od kterého jsem přišel. Musel jsem uznat, že to tu vypadalo docela hezky, ovšem z výšky padající voda mi nedělala zrovna dobře. I tak jsem se tu však rozhodl na chvíli zdržet, sednout si poblíž a schladit se v oparu vody.

1/5

//Jezero Talimon

Pokračoval jsem dál podél řeky, která se táhla skrze hvozdy obklopující jezero ze severozápadní strany. Tady v lese u vody bylo docela příjemně, ač pohled na řeku mi zrovna příjemný zas nebyl. Byla docela hluboká a proud byl divoký, jako u většiny řek ve zdejším kraji. Proč tu prostě nemohou být jen malé, klidné potůčky jako jsou obvykle v lesích?
Alespoň se ve vzduchu zde poblíž držela jakási slabá vlhkost oproti rozpálenému okolí, a tak byla má cesta trochu snesitelnější. Navíc zde byl stín od okolních stromů, to jsem také docela ocenil.

//Vodopád

5/5

//Pláň Amaron sever

Jako na zavolanou jsem došel k jezeru. Tady jsem to docela dobře znal, a tak jsem si ihned odvodil kterým směrem vlastně to moře bylo, a kudy bych měl jít abych se tam dostal znovu. Ne že by mě moře jako takové lákalo, přeci jen to bylo obrovské tělo vody, nekonečně hluboké a temné. Něco takového mi nahánělo husí kůži. Ovšem u jeho okraje jsem ještě nikdy nebyl, mohl bych tam vyčmuchat něco zajímavého.
U jezera jsem se moc nezastavoval, vyhledal jsem si jakousi říčku co do něj ústila a tu jsem následoval směrem na sever. Tedy, zhruba.

//Azurová řeka

4/5

Ihned co jsem zas nabral trochu síly a schladil se ve stínu stromu jsem se zvedl a připravil se na zpáteční cestu tím pařákem. Vykročil jsem zpět do pláně a zamířil jsem... nějakým směrem. Už jsem asi zapomněl, kterým směrem to vlastně bylo to moře, ale to bylo asi jedno. Hlavně pryč odsud, někam kde jsou stromy a nejlépe poblíž i nějaká voda ze které bych se mohl napít a osvěžit hrdlo. Tohle vedro je vskutku nepříjemné. Normálně se vodě vyhýbám, ale teď bych nějakou tu říčku po mém boku trochu uvítal, aspoň na občasných pár doušků. Ne vyloženě ke koupání.

//Jezero Talimon

3/5

Už jsem dosáhl momentu, kdy jsem s otevřenou tlamou poměrně vyčerpaně vydechoval a snažil se jakkoliv schladit. Naštěstí to nebyla zas taková dálka jak jsem původně myslel, a tak jsem rychle dorazil do stínu jediného stromu široko daleko, kde jsem si mohl sednout a odpočinout si od neustálých slunečních paprsků.
Když jsem se podíval na strom více zblízka, nepřišel mi nijak zvláštní... možná byl velký a mohutný, bez jediné závady, ale nakonec to prostě byl strom jako každý jiný. Bylo to docela zklamání, čekal jsem něco zajímavějšího.