Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Za mé čekání se už slunce stačilo vyzdvihnout nad oblohu a na louku zatím nikdo jiný nezavítal. Ne že by mi to vadilo, využil jsem rozbřesku a hned jsem se vrhl slovit nějakého nejbližšího zajíce abych ještě doplnil nějaké ty živiny. Hned co jsem se najedl, ještě jsem chvíli zůstal ležet na prázdné... tedy zajíců zaplněné louce, než jsem se začal poměrně nudit. Doufal jsem, že když už pořád někudy chodím a nikoho nenacházím, třeba bych měl větší štěstí když zůstanu na místě a počkám jestli někdo neprojde kolem, ale to se asi neděje. Co se dá dělat, asi se budu muset vrátit ke svému původnímu plánu. A tak jsem se zvedl a zas jsem se vydal na cestu.

//Starý Benrir přes Louku Yesad

Děkuji za akci a odměny
zde tedy můj seznam:

Získatelná magie zdarma - Manipulace
Získatelná magie zdarma - Gravitace
Doplnění jedné vlastnosti na max - Síla
Doplnění hvězd do magie na max - Manipulace

Odznaky zdarma a jedny oči/drápky zdarma prosím taky do inventáře, už je to v procesu řešení

Druhé oči/drápky zdarma daruji Starkovi!

Přidáno, neb nás Freydis opustila.

5/5

//Louka Yesad

Trvalo docela dlouho než jsem přešel louku po celé její délce a dorazil k jejímu konci, kde zem pokrývaly četné zaječí nory. Hned jsem si vzpomněl, kde vlastně jsem. Bohužel v tuto hodinu asi žádného zajíce neulovím, pokud bych tedy nechtěl hrabat do země a cpát se do podzemních nor, což se mi zrovna moc nechtělo. To bylo pod mou úroveň. Stejně jsem neměl zas takový hlad, a tak mi nevadilo tady klidně počkat do rozbřesku, kdy by měli být zajíci trochu víc aktivní. Našel jsem si tedy nějaké rovné, travnaté místečko kde jsem si pohodlně lehl s hlavou zdviženou a jen jsem odpočíval. Třeba sem místo zajíce zavítá nějaká ta zdejší liška.

4/4

//Keterské jezero

Využil jsem toho že jsem v noci v bezpečí od parného slunce a vydal jsem se napříč rozsáhlou loukou, vyhýbajíc se okolním lesům. Teď jsem se nemusel obávat toho, že nenajdu kolem žádný kus stínu, když je vše zahalené rouškou temnoty. Alespoň tedy částečně, protože z oblohy přeci jen šlo trochu světla ze všech těch zářivých hvězd a měsíce. Bylo tedy docela dobře vidět na cestu. I tak jsem však široko daleko nikoho neviděl, což nejspíš nebyl problém viditelnosti, ale prostě že se tu po liškách nejspíš slehla zem. Alespoň jsem si mohl zas pro chvíli užít pocit samoty... i když společnost se mi tu zdá vzácnější a vzácnější.

//Malé loviště

3/5

Na chvíli jsem si lehl ke břehu a jen jsem se díval k obloze. Jaké by to asi bylo mít křídla a doletět nahoru se podívat, jak hvězdy vlastně vypadají? Jak moc vysoko vůbec jsou? A proč jen některé z nich padají k zemi? Otázky, na které asi nikdy nenajdu odpověď. Už takhle je ale kolikrát vzduch na špičkách hor skoro nedýchatelný, takže je dost možné že bych se ke hvězdám asi nedostal ani kdybych zadržel dech na opravdu dlouhou dobu. To všechno jsou asi jen spekulace. Jak moc bych však toužil znát pravdu.
Po chvíli jsem se zas zvedl a vydal jsem se dál. Za nějakým důvodem jsem prostě nevydržel na jednom místě moc dlouho.

//Louka Yesad

2/5

Zpět u jezera jsem si jen rychle došel ke břehu abych si dal pár doušků vody. Vodní hladina byla opět rozzářené lekníny a příjemně nafialovělou barvou vody, už mi to ani nepřišlo zvláštní jak moc často jsem to viděl. Tak jsem na to ani moc dlouho nekoukal a prozměnu jsem zas zvedl hlavu k rozzářené obloze, jestli ještě uvidím nějaké další padající hvězdy. Už jsem jich tolik nezahlédl, ale pořád se tam nějaká ta zář občas mihla. Zajímalo by mě, jestli to má něco společného s magií... nebo je to něco co se dá logicky vysvětlit. Noční obloha pro mě vždycky byla tak magická, nepřišlo mi to prostě reálně možné aby se tam prostě někde vznášely hvězdy. Ale co já vím, jsem jen obyčejná liška.

1/5

//Starý benrir

Možná bych se měl vydat zpět za Iscariot, pokud skutečně toužím po zesílení. Zatím se mi to zdálo jako jediný způsob, zavděčit se samozvané bohyni na vrcholku hory. Ale jak bych se jí dokázal zavděčit? Jestli vidí do mého nitra, neexistuje nic čím bych se jí zavděčil, neboť bych to vše dělal jen pro získání síly pro nekalé úmysly. Nemohu prostě změnit svůj charakter lusknutím prstu. I kdybych udělal nějaký 'dobrý skutek' nebo něco tak hloupého, pořád by to bylo za stejným účelem a nic by se nezměnilo. Nejspíš prostě nemám na výběr a budu muset hledat pořád řešení někde jinde.

5/5

//Vysočina západ

Sešel jsem z pahorkatiny útlou, hrbolatou cestičkou zpět dolů a znovu jsem narazil na dobře známou zdejší řeku. Nijak moc jsem to neřešil že mi opět zkřížila cestu, a prostě jsem se vydal podél jejího břehu se znuděným, ač trochu zamylšleným výrazem. Kaghar byl docela zajímavý charakter, očividně mu jde jen o jednu věc a o nic jiného se nezajímá. Nemohu říct že bych s ním nesdílel jeho cíle, ale zjišťovat více přebytečných informací od lišek se také obvykle hodí. Ne že bych byl zrovna výřečný typ... ale pořád tu docela plavu a zjistit co nejvíc o zdejších obyvatelech se prostě hodí.

//Keterské jezero

4/5

//Step

Opustil jsem step a zamířil jsem do trochu větší nadmořské výšky. Kopce tu však nebyly nijak vysoké, a tak jsem si prostě jednoduše vybral jednu ze zdejších zvířecích cestiček a tu jsem pohodlně následoval. V noci bylo příjemně chladno, ne dost chladno na to aby jednomu byla zima ale dost na to aby mu nebylo vedro. V noci jsem se holt vždy cítil lépe, se svou černou srstí v ní mnohem lépe zapadám a lov je tak i o dost snažší. Nejen lov. Jeden se ani nemusí naučit být perfektně tichý, když je ve tmě prakticky neviditelný. Zato na loukách jsem přes den byl vidět docela dost, a tyhle horké dny si na mě také vybírají daň za mou tmavou srst.

//Starý benrir

3/5

Ještě jednou jsem se podíval na jasnou noční oblohu, abych si prohlédl nádhernou hvězdnou podívanou. Světélka létala přes oblohu, jako by snad samotné hvězdy padaly z nebes kamsi do dáli. Našel bych snad, kam dopadly, kdybych šel jejich směrem?
Zas jsem obrátil pohled na polárního lišáka. "Tak zas někdy. Doufám, že se zas potkáme až budeš nějakou tu magii mít. Můžem potrénovat." Zazubil jsem se zas v malém úšklebku a pak už jsem se obrátil na odchod. Neměl jsem nikam konkrétně namířeno, snad jsem jen pořád marně doufal že tu narazím na někoho opravdu zdejšího kdo tu už žije dlouhá léta. Je tu vůbec nějaká taková liška?

//Vysočina západ

2/5

Zdálo se že polární lišák se za svůj život naučil využít naivity ostatních, když si očividně zažil to samé. Alespoň to jsem tedy usoudil z jeho slov. Já toto o sobě tvrdit nemohl, v této ideologii jsem prostě vyrostl a prakticky jsem zkopíroval chování svých rodičů. Jeho slova ze mě tak dostaly jen zvědavé naklonění hlavy.
Škoda jen, že Kaghar už zjevně o společnost nestojí. Mohla s ním být docela zajímavá řeč, kdyby se trochu rozpovídal. "Tak to hodně štěstí. Budeš ho potřebovat." Řekl jsem mu to s poměrně vzácnou upřímností v mém hlase. "Taky bych měl jít... něco hledat." Zadíval jsem se kamsi na horizont stepi. Spíš než Azraela jsem chtěl hledat informace. Potkat zde lišku co toho ví o magii mnoho se zdál jako nemožný úkon.

1/5

Odsud pořádně žádná hora z onoho pohoří co jsem měl na mysli nebyla vidět, takže lišák měl vlastně pravdu. Ale takhle na dálku stejně nepozná, jestli je to ona, dokud k ní nepřijde blíž. To už se mi ale nechtělo vysvětlovat, jistě na to přijde sám až se tam vydá. A že to vypadalo že se tam vydat opravdu plánuje.
Pokrčil jsem pak trochu rameny. "Možná oboje." zas jsem se na něj trochu ušklíbl. Vypadal jako docela chytrá hlavička, na to co zatím říkal. "Ty ale nevypadáš jako naivka." Představil se mi poté pod jménem Kaghar, a tak jsem alespoň teď věděl jak mu odteď říkat. "Taky jsem z daleka. Tedy.... vlastně nejsem od nikud, už od liščete jsem poutník. Ale tady je to docela zajímavý. Myslel sem že se zdržím jen na chvíli, a hle... už jsem tu přes rok." Třeba Kaghar také dopadne podobně.

5/5

Takže přeci jen je to polární liška, nezmýlil jsem se. Je to vlastně první polárka kterou jsem za celý svůj život viděl, ač jsem o nich slyšel hodně. Vypadal... tak nějak jak jsem si je představoval. Převážně bílé zbarvení, trochu menší než já, a hodně chundelatý. "To určitě poznáš. Je to pohoří směrem na sever." Chtělo se mi mu říkat, na co jsem tam vůbec nahoře narazil s Voidem? Jsem si jist že tam půjde, tak to jistě zjistí sám, ne? "Nahoře ale... no, řekněme že tam asi najdeš odpovědi na některé své otázky." Trochu jsem se pro sebe ušklíbl. Třeba bude Iscariot tady k lišákovi milejší než ke mě.
"Vážně? No, už jsem tu narazil na pár docela charakterů, ale přijde mi že tu převažují samé... jak to říct... docela naivní lišky." Chudák Tamari na to doplatila. Třeba už po setkání se mnou budou některé ty lišky opatrnější. Vlastně... dělám dobrou věc, ne? "Mimochodem... jsem Vrail. A ty?" Rád bych k tomuto lišákovi přiřadil nějaké to jméno, když už se začlenil do mého pomyslného seznamu saeronských tváří.

4/5

Lišák mě možná měl za blázna, ale nijak mě to nezajímalo jak se na mě dívá. Šlo mi jen o informace a případnou budoucí výhodu. Pokud plánuje rychle sílit magiemi, buď bych ho měl co nejdřív zneškodnit, nebo na něj alespoň trochu udělat očko. Stejně by se o magiích dříve či později dozvěděl od někoho jiného, tak proč mu to neříct?
"Jo, no může to znít bláznivě, ale obvykle na zasněžené hory nelezu." Mávl jsem ocasem a kývl hlavou do strany. "Právě o to jde. Kolem té hory je něco, co tě prostě přinutí vylézt nahoru. Divnej pocit, nevím pořádně jak to popsat. Čím výš seš, tím je to intenzivnější." Bude mi vůbec lišák věřit? To už je asi jeho problém. O zdejších liškách mi toho moc neřekl... zklamání, ale co se dá dělat. Stejně toho asi moc neví. "Hádám že všichni byli přátelští." Nasadil jsem trochu znuděný výraz. Původně mi šlo o to, jestli si mám třeba na někoho dávat pozor, ale... pak mi došlo jak hloupá myšlenka to je. Tady je každý přehnaně vstřícný.

3/5

Bohužel, lišák opravdu nejspíše neměl nic cenného co by mi mohl nabídnout, neboť se mě sám zeptal co bych po něm tak mohl chtít. Pořádně jsem se zamyslel. Pokud se vyptává na magii, nejspíš ani žádnou nemá. Stejně jako ten starouš, kterého jsem nedávno potkal. Ne každý zde asi má takové štěstí. Takže i k magickém tréningu by mi byl k ničemu. Jestli ale vyhledává magii za důvodem zesílit, možná by bylo dobré si z něj udělat alespoň částečného spojence už ze začátku. Kdyby se někdy případně stal hrozbou.
"No, abych byl upřímnej, zas moc těch cenných informací nemám." Uchechtl jsem se krátce. "Ale pro to co vím jsem se musel šplhat na špičku zasněžené hory, takže... mi můžeš třeba říct co za lišky jsi tu už potkal." O skupinách asi bude prdlajz vědět.