Discord slouží pro rychlejší komunikaci mezi hráči a vedením. Také se zde konají rychloakce, při kterých si můžete občas vydělat pár kamínků navíc.

Příspěvky uživatele


< návrat zpět

Strana:  « předchozí  1 2 3 4   další »

Odpočinek byl právě to, co nejen, že potřebovaly, ale také to jediné, co mohly v tu chvíli dvě lišky, schoulené v dutině stromu, dělat v nepřízni počasí, jež je zastihla. "Možná se i trochu vyspíme, než ta bouře ustane." co jiného jim také zbývalo.
Naslouchala zajímavostem zdejšího kraje a zaujala ji věta o skupině. "O skupině? Skupině lišek? To zní zajímavě. A už jsi je viděla nebo jsi o nich zatím jen slyšela?" vyzvídala dál. Vlastně ještě nevěděla, zda by se chtěla zapojit do nějakého spolku, ale rozhodně stálo za to o něm něco vědět. Prostě mít přehled.

Ráda bych chtěla poděkovat za zajímavou akci a pak samozřejmě za krásné odměny. Akce se mi líbila, ačkoliv jsme nestihly prošmejdit víc území, jsem ráda, že jsme na nějaké ty dárečky narazily.

Určitě budu ráda, když zase s nějakou akcí přijdeš. 1

Poprosím přidat do každé dovednosti po 1 % a do obratnosti připsat to páté procento.
Děkuji moc 6

PRIDANÉ img

Dutina vypadala jako vhodné místo ke schování se před deštěm a díky tomu, že obě lišky byly menší, měly by tam mít i dost místa na to, aby si mohly natáhnout tlapky, kdyby chtěly nebo potřebovaly. Tania si otvor prohlédla, kývla na Setii a po té vstoupila do stromu. Úkryt ji zahalil a ona se stočila do klubíčka. "Vypadá to tak. Tedy já sice nevím, jaké tady bývá počasí obvyklé, ale tahle bouřka skutečně vypadá, jako by se zbláznila." byla příliš silná a překazila liškám pátrání po tajemném pocitu. Souhlasně Přikývla a zadívala se na svou rudou společnici. "Bohužel, nestihly, ale snad bouře ustane, co nejdříve a pak můžeme pokračovat v pátrání." snažila se rezavou povzbudit. "Voda mi zase až tak nevadí, ale ten vítr dělá z deště hotovou slotu. Kdyby neohýbal stromy, nebyla by taková zima." pronesla béžová. Vypadalo to, že tu chvíli pobudou a tak se optala: "Podařilo se ti ještě zjistit něco zajímavého o tomhle kraji?" snažila se vyzvědět. Třeba by mohla zjistit něco užitečného, co by ji usnadnilo pobyt strávený na tomhle území. Bylo dobré znát místo kde se liška pohybuje.

Ano, i tady to cítila. Ten zvláštní pocit ji neopouštěl, stejně jako na louce, stejně jako v těch dvou předešlých lesech, tak i zde cítila, že je tady něco navíc. Ale co? Bylo to něco hmotného? Co když šlo o něco, co jen tak liščí oko nespatří? Kdyby ano a ony to opravdu nemohly uvidět, jen těžko by to Tania společně se Setií našly. Nevadilo to, protože béžová stejně měla odhodlání hledat. Nicméně silný vítr a příchozí déšť ji donutily slézt ze stromu dolů. Tak tohle bude problém! V takovém lijáku nebudeme moci hledat. musely se schovat, jinak by nejen, že byly mokré až na kůži, ale kdo ví, mohla by na některou spadnout větev či rovnou celý strom a to by nebylo ideální, že?
Z několika kapek se stal liják. Tania se proto už raději držela při zemi. Silný vítr se opíral do stromů a větve, díky němu, do sebe narážely a otíraly se, což vydávalo dost nepříjemné zvuky.
Setia na tom byla s hledáním podobně. Tania zhodnotila, že počasí jim nedovolí hned pokračovat v jejich výpravě za podivným pocitem, že něco musí najít. Cokoliv, co by se odlišovalo od všeho obvyklého v okolí či snad od všeho obvyklého po celém Saeronu, jak se dozvěděla, že se zdejší kraj nazývá. Ač nerada, musela navrhnout: "Tohle počasí se zřejmě do pár minut neumoudří. Asi bychom se měly někde ukrýt."
Bylo zde hodně možností, kam zalézt, jen si nebyla jistá, zda se už sama o sobě vlhká a nyní také deštěm zmáčená půda nepromění v bažinu. Některé stromy by to mohlo vyvrátit. Snad jim stabilitu zajistí skutečnost, že jsou rozložité do šířky. Ale voda by je mohla podemlít.
Béžová se zachvěla. Voda ji nikdy příliš nevadila, ale nyní ji už bylo přeci jenom dost, navíc při silném větru, se chlad zakusoval až do pokožky.
Při tom všem prolézání mezi kořeny, uviděla příhodou dutinu ve kmeni jednoho ze stromových starousedlíků. "Tady by to asi šlo, schovat se." oznámila objev dutiny druhé lišce.

// Studená louka

Byla opravdu ráda, když opustily tu studenou louku. Aniž by věděla, že se zrovna takto ona louka nazývá, dala jí v duchu týž název. "Očividně ano. Však my jim přijdeme na kloub." přitakala Tania a bylo na ní znát narůstající vzrušení z jejich rozhodnutí vypátrat skrytou záhadu sdílených pocitů. "Zda-li pak nás to překvapení překvapí?" očividně byla béžová liška přesvědčena, že to skutečně najdou. Vždyť obě byly lišky a to znamenalo, šikovné, chytré a bystré. Když se do toho vloží naplno, určitě se jim to musí podařit.
Obklopil je starý hvozd. Alespoň tak na Taniu působil. Stromy vypadaly, jako by zde stály už mnoho let. Snad stovky? Tisíce? Zajímavé místo. Jeden by čekal, že se tu, co nevidět, zjeví prehistoričtí tvorové. Pomyslela si. "Jo, souhlasím. Stromy se zdají ideální pro šplh. Po zemi se bude hůř běhat, ale ve větvích to půjde dobře." zhodnotila první dojem. Ovšem vzduch tu byl hodně vlhký, což ale zrovna béžové až tak nevadilo. Rozhodně to bylo lepší místo než louka.
Ihned se rozhodla vyzkoušet nejbližší větve. Ačkoliv působily zdola jako staré a křehké, byly naopak pružné a pevné. Snad až na občasnou hladkost z vlhka. Tania vyšplhala vysoko, avšak stromy zde byly spíše široké, než vysoké, takže v pohodě viděla až dolů. Začala se proto rozhlížet, aby cokoliv uviděla. "Zatím nic neobvyklého nevidím. A ty?" odpověděla Setii. Větřila a napínala ouška, avšak nic nezaznamenala. Nic, kromě všudy přítomného pocitu, že by zde mělo být něco jinak.

Zima sílila, jako by se ochladilo hned o několik stupňů. Možná, že za to mohl vítr, který nabíral na intenzitě. Tania sice stupně nevnímala tak jako lidé, vnímala ale sílu mrazu podle aktuálního pocitu chladu, který vyhodnocovala podle toho, zda ji zima byla, nebo ne. A když ano, pak ji byla zima buď více či méně.
Usmála se na "plán" a přikývla.
Rezavá společnice ji potvrdila existenci tohoto prapodivného pocitu. "Po celém Saeronu? Takže se mi to jen nezdá, ale skutečně tady něco musí být a nejsem jediná, kdo tenhle divný pocit má." vlastně bylo trochu uklidňující, že není sama, kdo to vnímá. "Snad ano. Docela by mě zajímalo, co to může být. Ale je zvláštní, že to cítím i když jsem tady ještě nikdy předtím nebyla. Popravdě, cítila jsem to už v tom lese a i v tom předtím."
S radostí přijala nabídku průzkumu "Možná ano, podíváme se po tom. Třeba to bude stát za to." a ochotně se jala následovat kroky Setie, se smysly otevřenými dokořán, aby jim nic neobvyklého neuniklo.

// Isamský hvozd

Všechno kolem působilo dojmem, jako by na to tady dýchl ledový drak. Mohl zde nějaký takový drak žít? Možné to být mohlo, pokud ano, bylo by to vcelku zajímavé. Sníh tady nebyl, přesto byla tráva pokrytá vrstvičkou námrazy, nejspíš jak ranní rosa zmrzla na stéblech a stvolech trávy, právě díky všude přítomnému chladu.
Tani se tahle louka příliš nelíbila. Zem byla chladná, tráva nepříjemná na dotek a vůbec. Přesto jako i kdyby na téhle louce bylo něco zvláštního, podobně, jako tomu bylo i ve dvou lesech, které prošla před pár hodinami. Ale co zvláštního by to mohlo být? Co bych měla hledat? A mám vůbec něco hledat? Zkrátka Taniu pocit, že je zde něco jinak, neopustil ani tady.
Setia navrhla další les. Pokud bude pršet, mohly bychom se tam lépe ukrýt. To není zase až tak špatný nápad. Souhlasně přikývla a zavlnila ocasem. "Možná ano. Nemuselo by tam tolik foukat. Třeba najdeme i nějaký vhodný ukrýt." ukrýt by se mohl hodit. Snad budou mít lišky štěstí.
Ten zvláštní pocit nezmizel a proto se Tania zeptala své společnice: "Nemáš takový divný pocit, jako by tady něco mělo být jiné." Neuměla si to vysvětlit, ale divný pocit měla a možná, že právě to na tom bylo divné.

// Les Antares

Šly sem kvůli hvězdám, avšak brzy obě lišky zastihlo svítání a tak z kouzelného pozorování hvězd sešlo. Nešlo to jinak. Musely by počkat na další noc, ale neměly zaručeno, že bude vhodná na pozorování tak jako byla noc předešlá. Další znepokojivou změnou bylo počasí. Už takhle brzy z rána se Tani na počasí něco nelíbilo.
Krajina působila velmi chladně a vzduch byl nasycen vodou. I ze samotné půdy sálal chlad, až lišku zábly polštářky tlapek. Sice na zimnější prostředí byla zvyklá, nic méně, neměla ho až tak ráda.
"Páni, takže sis také dala do těla dalekou poutí. I já jsem byla nucena odejít daleko. Vlastně ani nevím, jestli má cesta už skončila, ale zatím to tady vypadá slibně." alespoň co se dozvěděla, to znělo lákavě. Třeba by se zde mohla usadit. Podle toho, co rudá společnice řekla, bylo zdejší území rozmanité.
Přikývla a poslouchala dál. Tak zaznamenala i změnu v řeči rudé. I když se to zřejmě snažila nedat tak úplně najevo, pravděpodobně o své rodinné tlupě moc nechtěla mluvit. Odpověděla totiž krátce a jako by tu odpověď chtěla pronést v ještě kratším časovém úseku. Alespoň takhle na Taniu odpověď Set působila.
"Nepůjdeme jinam? Tady to vypadá jako celkem studené místo." pohlédla tázavě na Set. "Ty mraky, které se shromažďují na obloze vypadají jako mraky ze kterých by mohlo i pršet." dodala. Úplně si nebyla jista, že zaprší, ale vlhkost ve vzduchu byla jasně cítit. Vítr mraky mohl stejně tak rozehnat, jako jich ještě mnoho dalších přifoukat.

// Díky. Píši to na mobilu a nějak se mi to vložilo opětovně ze schránky. Už by to mělo být. Ok. 1

Tak Saeron se jmenuje zdejší kraj? To je zajímavé. Alespoň se dozvím něco nového. Přikývla, zatím se ji líbily všechny lesy, které prošla. Získala cenné informace. Že je zde spousta lišek? To je skvělé, zdá se, že Saeron je perfektní místo pro život. Hodnotila nově získané informace, včetně té, že se rudá zde nějakou dobu potuluje, takže přece jen něco zná.
"Ráda tě poznávám, Setio," zopakovala jméno rudé, aby si ho lépe vepsala do paměti.
"Ano. Vím, že to zní divně, není to běžné, spíše je to dost neobvyklé, aby se vlk ujal lišky. Měla jsem štěstí." alespoň než se naučila lovit a než se smečka rozpadla.
Pohlédla k louce, zdála se být až stříbrná z místa odkud na ni koukala.
"A co přimělo tebe odejít z domova? Je Saeron hezčí nebo lepší místo?" zeptala se rudé lišky, která by se mohla, alespoň na chvíli stát společnicí na toulkách zdejšími oblastmi.
Pak se rozešla jejím směrem. Šla pomalu, aby ji mohla Setia následovat. Stromy po pár krocích nakonec ustoupily úplně a před liškami se rozprostřela nějaká louka.

// Studená louka

Prohlížela si rezavou lišku před sebou, i když ta si stále ještě držela odstup. Je ostražitá, to je dobře. Možná to tady zná. uvažovala. Jistě, nebylo by vůbec na škodu získat trochu přehledu o zdejším kraji. Vše co zatím viděla se ji zdálo jako vhodná místa k usazení se, ale pochopitelně zrovna ona nechtěla být sama, takže fakt, že potkala už dvě lišky v průběhu jednoho dne ji těšil.
"Ne, to opravdu nejsem odtud, ale zatím se mi tenhle kraj začíná líbit." odpověděla Tania a pak pokračovala otázkou: "A ty? Žiješ tady, nebo též jenom procházíš kolem?" Možná by mohly chvíli spolu prozkoumávat území a nebo by ji tady mohla provést, pokud zde rezavá bydlí.
Jak zaznamenala, slunce již zapadlo a na les se snesla tma. "Říkají mi Tania a jak říkají tobě?" představila se rudé lišce. Letmým pohledem se koukla na svůj béžovošedý kožíšek, "zřejmě budu liška..." jaká vlastně? Věděla to o sobě? "Vždycky jsem měla za to, že jsem liška korsak." zamyšleně svraštila kůži na čele, "ale možná jsem spíš šedá?" Švihla ocáskem a usmála se na rudou. "Se svou pravou rodinou jsem nezůstala příliš dlouho. Ztratila jsem se ještě jako mládě a vychovali mě vlci." přešlápla z jedné tlapky na druhou.
Když si tmu kolem nich uvědomila, pozvedla hlavu k temné obloze, která byla krásně vidět, neboť byly na kraji lesa před loukou. Noční obloha byla poseta hvězdami. Mraky byly ty tam a skrze koruny stromů vypadalo nebe úchvatně. "Páni, ty hvězdy dneska ale září, jako by tím měly něco říci." unešena tou přenádhernou scenérií, zírala béžová na nebe. A snad právě díky tomu mohla spatřit padající roj meteorů. "Jé, támhle jedná padá," vypískla nadšeně jako malé lišče. "A támhle další! Honem si něco přej." pobídla rezavou a sama si přála, aby zdejší kraj přinesl jí to po čem toužila. Chtěla bych najít domov a pár dobrých přátel. To by mi ke štěstí mohlo stačit. Možná snad ještě rodinu, ale to nemusí být hned. Hvězdy zářily doslova magicky. Zdály se být tak jasné a možná i barevné. Tania se kochala jejich krásou, kterou zdobily oblohu a dodávaly ji lesk a šmrnc. Bez nich by to byla jenom tmavá nudná obloha a s hvězdami byla jako rozkvetlá louka.
S úsměvem konečně pohlédla zpět na druhou lišku. Zda-li pak si také něco přála. Kdyby to nestihla... "hvězdy budou lépe vidět támhle na té louce..." naznačila hlavou směr kde stromy už nerostly. Třeba by s ní rudá chtěla jít.

Jedná tlapka střídala druhou v rytmickém tempu a pořád dokola. Svalnaté a pružné nohy nesly drobné tělo mladé lišky stále kupředu skrz rozlehlý Antaresský les. Nebylo tomu tak dávno, co byla ještě liščetem, ale nyní je už dospělá, alespoň tělem.
Šla již dlouho a skoro začínala mít pocit, že les je snad nekonečný, když náhle stromy začaly řídnout.
Uvědomila si, že má pořád ten pocit, jako by tady mělo být něco jinak a v tom ucítila slabý ale čerstvý pach lišky. Zastříhala oušky a rozhlédla se kolem sebe. Až tichý zvuk poukázal na přesnou lokaci neznámé.
Jak dlouho už tady je? Sleduje mě? Kladla si otázky ve své mysli. Avšak nasadila přátelský postoj. "Ahoj," odpověděla Tania rezavé lišce, která se zdála být též drobnější. Ovšem to Tania nemohla dost dobře posoudit, neboť zrovna moc lišek ještě nepoznala.

Jé, jak je heboučký. A jak příjemně chladí. Pomyslela si mladá liška, když jemně našlapovala na mechový koberec. Nacházela se zrovna v místech, kde rostlo mechu poměrně dost a tvořil nádherné zelené obláčky. Celé koberce tvořené kupolovitými výrostky. Byl to rovněž pěkný pohled pro oko.
Večer v tomhle lese se zdál být příjemným pro čas strávený pobytem v něm. Avšak liška nehodlala zde setrvat na noc. Naopak lesem jen procházela, protože jí něco táhlo dál. Chtěla poznat kraj a také ještě nebyla unavená, vždyť odpočívala přes den v tom zvláštním zářícím lese a tak měla stále spousty energie. Proto také nehledala vhodný ukrýt. Jistě, všimla si několika spadených stromů, nicméně k nim nezamířila a ani si je příliš důkladně neprohlížela. Nejspíš by je v budoucnu musela hledat tak, jako by o nich právě teď nevěděla, protože najít je by bylo zcela určitě složité, neboť tento les se zdál být až příliš rozlehlý.
Už jím šla dost dlouho a pořád mu ještě nebylo konce. Stromy byly jeden jako druhý, až ji napadlo, jestli se vůbec pohybuje kupředu a nebo jestli se jí to jen nezdá a ona nechoďí v nějakých záhadných kruzích, ale šlo jen o chvilkový pocit. Moc dobře věděla, že jde přímo a přes to, les byl tak stejnorodý. Skoro by řekla, že by se v něm jeden mohl lehce ztratit. Ještě, že neměla přesný cíl, který by musela ve zdejším lese hledat bez čichu. Ona naštěstí čich měla a tak si byla jistá, že jde cestou, kterou ještě nikdy nešla.
Zvláštní pocit, že by v tomto jednotvárně vypadajícím lese něco mohlo být, něco neobvyklého, se objevil v mysli lišky i tady. Nevěděla však co a jestli vůbec něco. Proč mám takový pocit i tady v tomhle lese, jako v tom předešlém? Divila se. Možná, že jsou ta místa nějak propojená. Uvažovala. Něco v tomhle lese mohlo být jiné, než to bývá obvykle.

// Les Hased

Ale jak šla dál, zpěv ptáků pomalu utichl. Tedy ne, že by úplně přestal, ale spíš nebylo už tolik opeřenců v korunách, které se také změnily. Kromě tvrdodřevnatého dubu, se les změnil na smrkový. Voněl úplně jinak. Silný odér jehličí byl ve vzduchu jasně znát a též míza přebíjela hravě vůni dubu.
Místy našlápla Tania na hebké koberce mechu. Příjemné byly na polštářky liščích tlapek.

Chodila po lese a dívala se všude kolem sebe bystrýma očima. Stříhala oušky, kdykoliv zaznamenala blízký zvuk. Byla ve střehu, což bylo jen dobře, protože jen tak ji nikdo nepřekvapí nečekaně tak, aby ji zaskočil.
Prošla už z jednoho konce lesa na druhý. Měla štěstí, protože se nejspíš úspěšně vyhýbala větším šelmám. Tania byla sytá, díky malinám a tak měla poměrně dost energie na to, aby mohla jít dál.
Ptáci stále zpívali a vlastně se zdál být tenhle les dosti hlučný. Jednomu by brzo začalo zvonit v uších.

// Les Antares


Strana:  « předchozí  1 2 3 4   další »


U Ž I V A T E L