Discord slouží pro rychlejší komunikaci mezi hráči a vedením. Také se zde konají rychloakce, při kterých si můžete občas vydělat pár kamínků navíc.

Příspěvky uživatele


< návrat zpět

Strana:  « předchozí  1 2 3 4   další »

Tania byla v jednom kole dnes a tak zřejmě nestihla otevřít okénko číslo 21, alespoň se o to pokusila. Po té si už pospíšila k okénku číslo 22. 1

Otvírám okénko číslo dvacet 1

Otvírám okénko devatenáct. Odpovědi zaslány v SZ 1

Tania vyhrabala ze sněhu okénko s číslem 18.

Tania docupitala k sedmnáctému okénku 1

Mezitím začalo svítat. Jedna z bílých lišek se dala do pohybu a už si to mířila přímo k Tanie, takže té došlo, že už se neschová. Možná, že to už ani nebude třeba, schovávat se.
Když k ní lišák docupital, ano, jak záhy zjisila, byl to skutečně lišák, z lehu se elegantně posadila. "Ahoj," opětovala zdvořile. "Snažím se zjistit, co jste zač. Totiž, no..." nebyla o moc větší než on. Byla jednoduše menší než klasická liška šedá. "...jsem cizinka a za tu dobu, co se toulám krajem, nepoznala jsem moc přátelských lišek. Takže mě zaujalo vidět čtyři lišky pohromadě." odpověděla mu popravdě. Znala jen vlčí smečku.
"Jsem Tania a proti smečce nic nemám." upřímně, zajímali ji teď snad ještě víc.

Ležela ve sněhu a jen vrcholek hlavy ji čouhal nad sníh. No vlastně i hřbet. Ono ukrýt světle hnědou srst ve sněhu nebylo tak snadné. Vlastně ukrýt jakoukoliv jinou barvu ve sněhu byl docela pořádný kunšt. Pozorovala čtyři lišky ze skupinky. Zdálo se, že jsou přátelské. Dvě se od skupiny odtrhly a jak zaslechla, šly hledat nějaký úkryt před nepřízní počasí. No jo, úkryt by byl docela fajn. Nějaký větší, aby se v něm dalo i protáhnout a ne se sotva pohnout. Ten strom byl docela fajn ale byl těsný. A docela tam foukalo. Jo, nemělo by do něj foukat. Pomyslela si, když si vzpomněla na dutinu, kde strávily čas bouřky se svou společnicí.
Druhé dvě lišky zůstaly na místě. Tan zvažovala jít s první půlkou skupiny nebo zůstat s tou druhou půlkou. Nakonec zůstala poblíž dvou bílých lišek. Přemýšlela zda se přiblížit ještě blíž, zda nenakráčet rovnou k nim či zda zůstat ještě schovaná ve sněhu.

Otvírám 16. okénko.

Tania vyčmuchala 14-té okénko 1

Naslouchala bedlivě, ale k tomu, aby si mohla vytvořit o skupince nějaký lepší názor se musela též více přiblížit. Křupající sníh trochu stěžoval její snahu o nenápadnost a ani její béžový kožich s trochou šedi ji v tom moc nepomáhal. Něco z rozhovorů zaslechla, něco z toho ji moc nedávalo smysl, patrně byla jedna liška z té skupiny zmatená a Tania ani nezkoušela hádat proč, neměla právo soudit někoho koho nezná. Byla by to chyba a neuváženost. Podstatné pro ni byly jiné informace, které se jí podařilo získat. Takže tohle je nějaká opravdová liščí smečka? Byla takto zvyklá nazývat společenství šelem. A tyto informace ji vážně zaujaly.
Přiblížila se ještě víc a konečně měla skupinu na dohled. Lehla si do sněhu a pozorovala ji. Viděla tři bílé malé lišky a jednu velkou černou. Ona sama byla trochu menší, než by měla být na lišku šedou, ale jen bohové věděli, že v jejím původu hraje roli i jiný liščí druh. Také proto nebyla tak úplně šedá.

// Isamský hvozd (přes: Studená louka)

Jak tak přemýšlela o minulosti, Vánocích a vánočním čase, cesta pod jejími tlapkami jen ubíhala a ona hluboce ponořena do vzdálených časů, až teprve nyní zaregistrovala, že se před ní tyčí k nebi jakýsi vrcholek. Jak by si ho také mohla nevšimnout, když se třpytil do dálky jako obrovský krystal z nějakého drahého kamene. Automaticky a tedy podvědomě se vydala přímo k němu.
Cestou se pěkně rozhýbala a zahřála. Však co je lepší pro rychlé zahřátí, než-li pořádně svižná a vytrvalá chůze? Možná běh. Nebo také oheň, ale tomu Tania nevládla. Musela se spolehnout jen sama na sebe a své schopnosti fyzické.

Zavětřila. Kromě čistého chladného vzduchu ucítila i pachy zvířat, přesněji šelem a to psovitých. Ale vlci to určitě nebyli. Zaposlouchala se. Byli blízko. Zvědavě se snažila přiblížit. Mohly by tyto lišky něco vědět o vánočním čase a těch věcech okolo? Možná. Ovšem v prvé řadě je třeba zjistit jejich úmysly. Pomyslela si béžová. Zastavila se nedaleko, právě tak, aby mohla vyčíst, co se tady právě odehrává. Neměla totiž ani ponětí, zda jsou zdejší lišky přátelské či nikoliv.

Jestli se mi to podařilo, tak otvírám 13-té okénko 1

Malá liška čekala na odpověď své společnice. Zdálo se jí to jako věčnost a čas jako by se zpomalil. Očka se jí začala klížit, až usnula. Odpověď na otázku, zda tu skupinu lišek Setia už viděla, nebo zda o ní jen slyšela, zůstala pro ten čas nezodpovězena a lišky se propadly do říše snů...

...Čas šel dál...

Chlad snažící se zavrtat do kožíšku béžové nabíral na urputnosti a patrně právě to přimělo drobné stvoření se probudit. Zamžouralo do bílé tmy. Bílá tma? Cože? To už je zima? Ano bylo tomu skutečně tak. Tan se protáhla a vylezla z dutiny stromů, kde se schovaly se Setií před bouří a kde nyní byla už jenom ona sama.
Samota se jí příliš nezamlouvala. Bohužel její společnice odešla ještě před tím, než napadl sníh a tak po ní nezůstaly ani stopy ve sněhu, který pokrýval vše kolem.
Otřásla se, aby se trochu zahřála a po té se dala do pohybu.

Cesta ji vedla trošičku zpátky na louku, kde předtím pozorovaly hvězdy. I dnes zářily jako malé nespoutané lampičky. Na temném nebi hvězdy a země pokrytá sněhem se třpytila jako kdyby na ni bohové rozsypali diamantový prach.

Sníh pod jejími tlapkami křupal a ona zavzpomínala na časy, kdy ještě patřila do smečky vlků. Na čas, kterému její adoptivní rodina říkala Vánoční. Bohužel nikdy nestihla pochopit lépe, co přesně to znamenalo a ani se zeptat na bližší podrobnosti, proč tomu období takto říkali. Věci se tenkrát sehráli tak rychle a ona byla nucena odejít, takže o Vánocích toho příliš neví. Jen to, že přicházejí v zimním období, kdy je všude sníh. Právě jako teď. Možná, že jsou to už Vánoce. A možná že ještě ne. Možná, že zde Vánoce neznají a ani teď nezjistím, co přesně to znamená. Pomyslela si Tan.

// Polární skála / přes: Studená louka

Ťapi ťap k okénku číslo 12 1

Otvírám okénko číslo 11 1


Strana:  « předchozí  1 2 3 4   další »


U Ž I V A T E L