Discord slouží pro rychlejší komunikaci mezi hráči a vedením. Také se zde konají rychloakce, při kterých si můžete občas vydělat pár kamínků navíc.

Příspěvky uživatele


< návrat zpět

Strana:  1 2 3 4   další »

Tania rovněž, za hluboké noci, docupitala k okénku s číslem 24 a směle jej otevřela.

Veselé Vánoce a nadílku takovou, aby všichni byli šťastní a spokojení. Náladu dobrou mám.

Tania se rozhlédla, začenichala a vyčmuchala si 23. okénko, které samozřejmě, jak jinak, otevřela.

Probudila se v jeskyni, kam se její smečka, zřejmě před rokem, uchýlila. Netušila, kde jsou a zda jsou stále tady. Zda tohle považují za svůj domov. V tuto chvíli tady byla sama a ani v nejmenším neměla ponětí, co všechno se stalo. Proč usnula a co za podivný sen se jí to zdál. Zdálo se ji totiž o tom, že se neměla kam vrátit. Zkoušela najít Saeron a najít svou liščí rodinu, jenomže když přišla na místo, kde se měla její rodina nalézat, nic tam nebylo. Jenom bílo a prázdno. Volala je, ale nikdo ji neodpovídal a tak odešla a ulehla ku spánku. Až do této chvíle. Nyní se probudila.
Protáhla se, postavila se na tlapky a otřepala se, aby se zahřála. Bylo ji chladno a tak se chvěla a rozkoukávala se. Kolem ní byla tma, ale ve vchodu do jeskyně se třpytil měsíc s hvězdami a tak se vybrala ven na římsu a rozhlédla se. Z oblohy padal sníh jenom velice sporadicky. Možná to bylo jenom její zdání, že padá.
Stojící na římse se rozhlížela. Očka občasně upírala i na oblohu. Ale hlavně chtěla vědět, co se všechno stalo.

Tania přiběhla k okénku s číslem 22 a otevřela ho.

Tania docupitala k okénku číslo 17 a otevřela ho.

Otevírám okénko 16

Z minulosti věděla, že pokud chtěl kdokoliv místo ve smečce, předpokládala, že ve skupině to bude stejné, musel projít zkouškou, jež odhalila jeho užitečnost pro společenství do něhož se chtěl připojit. Zdálo se jí to i logické, proto očekávala, že bude muset projít něčím podobným, avšak yrita ji tento předpoklad vyvrátila.
Tania prohlédla na bílou lišku překvapeně. "žádnou zkoušku? Jen neumrznout? Vynasnažím se." usmála se béžová. "Jistě, pomůžu s čím bude třeba." pokračovala a byla ráda, že nemusí prokazovat, co umí a jestli je vhodná kandidátka. Ale kdyby musela, určitě by se o to pokusila. Přeci jenom, tyhle lišky působily jako přátelské, tak proč nezůstat?
I ona se protáhla do nitra jeskyně. Zdálo se jí to tady celkem útulné. "Teď mě zrovna nic moc nenapadá, na co se ještě zeptat." pronesla k otázce ohledně kladení otázek. Místo toho ji ale napadlo, že by bylo fajn, kdyby zem nebyla studená.
"Možná by bylo příjemné, kdybychom měli v pelíšcích suchou trávu." seno bylo měkké a vonělo po létě a určitě by se na něm dobře spalo.

"Páni, opravdu hořel a ten oheň nepálil? To je také zajímavé." jak se zdálo, v Saeronu ještě narazí na mnohé zajímavosti a na zvláštní projevy magie, takže se měla na co těšit. Zavlněla ocáskem. Začínalo se jí tady vážně líbit.
Nabídka společného prozkoumávání terénu ji vykouzlila úsměv na čenichu a jiskřičku v oku. "To bych moc ráda." ano, ano bylo by to fajn. Nemusí vyrazit hned, ale když se budou nudit, tak budou mít alespoň zaručenou zábavu z prozkoumávání.

Když stanuli u jeskyně, přivítal je kromě bílé lišky polární i ten černý lišák obecný. Když byli blízko sebe, bylo znát, že černý je o dost větší než Tania, která byla menší i vůči svému druhu, byl-li to vůbec správný druh lišky, ke kterému skutečně patřila. Ona sama netušila k jakému druhu patří věděla jen, že není liškou obecnou a určitě ani polární. "Těší mě, Sipre a Yrito Luno, já jsem Tania." i ona se chovala přátelsky. K nepřátelství neměla důvod. "Přezdívku? Promyslím si to a uvidíme." Na to, aby mu nějakou vymyslela, jej musela ještě poznat. Pro tuto chvíli by totiž nemohlo být nic přesnější, než-li Černý a to nebylo zrovna kreativní.
Na Luny otázku přikývla, "ano, bavili jsme se o tom a pokud by to šlo, ráda bych se připojila. Co pro to musím udělat?"

Na magii všude kolem se usmála. "Také jsi byl v tom zvláštním lese, který v noci zářil? Já ano a bylo to krásné. Myslím, že bych se tam ještě ráda vrátila." vzpomněla si na les, kde byla poprvé, když dorazila na toto území. "Míst, která jsou opředena magií je víc, ale není jich nejspíš zase tolik. Kdo ví. I já pocházím z místa, kde byla magie součástí psovitých šelem i určitých míst v krajině. Ale je pravdou, že ne všude magie funguje." prozradila béžová své zkušenosti.
Netrvalo to dlouho a skupinka dorazila k nějakému svahu. Čekalo je stoupání, tím si byla Tani jistá. Sově věnovala úsměv: "Dobrá tedy, Scheene, pokud nevadí, ráda bych ti tykala." cítila se tak mnohem lépe, ale zároveň chtěla být zdvořilá, protože tam odkud pocházela, patroni byli výjimeční a zasluhovali úctu.
Po té zůstal výšlap na nich dvou samých. Tara, jako by o své minulosti mluvil nerad. Alespoň se dozvěděla, že tak jako ona, i on sem připutoval z daleka. "Aha." zareagovala ale po té se usmála, přitom ji tlapky nesly výš a výš do svahu. "Takže to tady nemáš ještě tak dobře prozkoumané. Já také ne a celkem ráda bych objevila více takových krásných a kouzelných míst, jako byl třeba ten zářivý les." za tu dobu, co byla na cestách, objevování ji bavilo, ale jak už zmínila, lépe by to šlo ve společnosti více lišek.
Stoupání ubíhalo dobře, když si povídali, čas jako by plynul rychleji oni brzy stanuli před vstupem do jeskyně. Poznala lišku, která před asi dvěma dny, odešla hledat úkryt s tím druhým černým lišákem, když Tania narazila na tuto polární skupinku. "Ahoj, ano našla nás." odpověděla, přičemž se na bílou lišku usmála a odpověď na to kde byla druhá bílá liška, nechala na dotázaného.

// Vyhovuje :)

"Ano, temná smečka, ta která si libuje v násilí a smrti. Ale já v ní nebyla, já byla součástí té světlé smečky." a přesto musela odejít, neboť světlá byla pohlcena temnou. "než ji ta temná rozprášila." a nepomohlo ani to, že její adoptivní vlčí rodiče patřili do rodiny Alf.
"Také jsem ráda, že se mi podařilo dojít až sem. Tenhle kraj se zdá být výjimečný. A je tady tolik lišek, jako nikde jinde." usmála se na bílého lišáka. "I mě těší, že mohu poznat další lišky." měla to stejně. I on byl pro ni první polární liška, jakou kdy potkala.
Zavrtěla mírně svou oháňkou, veselé se zvedla z udusaného sněhu. "Věřím, že to bude prima, být ve skupině." mělo to samo o sobě dost výhod, ale museli spolupracovat jako tým a pak se mohli stát silnějšími. "Krásnější..." už se usmívala skoro od ucha k uchu. Zamlouvala se ji ta myšlenka a nepopírala, že se těší. Skoro jako malé lišce.
Tarův smích zněl jako zvonečky, když ji objasnil oslovování patronky vůdkyně. "Aha, tak... Tak dobře. Já myslela, že se to tak sluší." s úsměvem se podívala na bílou sovici.
"Ale jestli si to přejete, mohu Vás tak oslovovat i já." pronesla a vykročila za sovou i za lišákem. "Dobře. Snad máš pravdu." Řekla na Tarovu odpověď ohledně bílé lišky. Poté už se rozcupitala za těmi dvěmi.
"A ty? Ty ses tady narodil?" zeptala se zvědavě a také proto, aby jim cesta lépe ubíhala.

Prohlížela si druhou liščí samici, která se od jejího nového bílého společníka lišila jen málo. Tedy pomineme-li základní morfologické odlišnosti vázané na pohlavní dimorfismus. byli zkrátka oba bílí na první pohled jako vejce k vejci, ovšem při podrobnějším zkoumání těch rozdílů přeci jenom bylo dostatek. Třeba ten, že liška měla oproti lišákovi kouřový nádech v obličeji.
Co jí přivedlo právě sem? Osud? Věřila vůbec na něco takového? Stočila pohled znovu k lišákovi. "Co mě sem přivedlo? Tam, odkud jsem odešla se udály velké změny. Pro mne tam už nebylo místo. Jsem jiná než oni a temná smečka by nenechala na živu nikoho, kdo není pro ni užitečný." Jen co o tom mluvila, stáhla lehce ouška k hlavě. "Smečka v níž jsem vyrůstala byla rozehnána temnou smečkou." Stáhla oháňku. "Musela jsem jít a tak jsem šla. A teď jsem tady." Opět se narovnala. Nebylo to tak zlé. Vždyť se naučila spoléhat jen na sebe. Naučila se být pozorná a být sama, ačkoliv samotu zrovna moc nemusela. "Vlčí smečku nehledám, už vím, že ta moje byla výjimečná a takovou jen tak nenajdu. Ale teď jsem zvědavá na liščí skupinu. Přeci jen už jsem si zvykla na život ve společnosti více jedinců." I když putovala sama, nebylo to nejpohodlnější období. Naučila se sice spoléhat jen na své schopnosti, ale šťastná sama nebyla.
Znovu prohlédla na druhou lišku o níž Tara právě mluvil. Asi je nějaká postižená? Jestli ano, pak je mi ji líto, ale třeba ji nic takového není. pomyslela si Tania.
Z rozhovoru je vyrušil přílet bílé sovy. Byl to majestátní pták. A dle reakce bílého lišáka, měla i jméno. První, co tedy béžovou lišku napadlo, že to musí být něčí mazlíček. Vaše velkosovosti? O co tady jde? Taniu tohle oslovení překvapilo. Jak se dál dozvěděla, nešlo o mazlíčka, nýbrž o patrona. O patronech naštěstí něco věděla, tudíž se netvářila zase až tak překvapeně na informaci o patronu, než jak ji udivilo oslovení "velkosovosti". Možná ji tak říká, proto, že je to patron Alfy? pomyslela si.
"Těší mě, že Vás poznávám, Vaše velkosovosti Scheene." Zareagovala Tania tedy podle toho, jak na sovu reagoval i Tara a byla připravena následovat Taru i sovu. "Ale co bude s ní?" Kývla k druhé bílé lišce. "To ji tady necháme?" Nebyla si jistá, zda patří do skupiny o které lišák mluvil a také zda je ta liška v pořádku.

Otevírám 24. okénko 1

Tania vyčmuchala okénko 23. a odpověď na hádanku zaslala zprávou 1

Viditelně se uvolnila, neboť přátelskost bílého huňáče ji uklidnila. Byla ráda, protože zrovna ona moc samotě neholdovala. Raději byla ve společnosti přátel, než sama. Jenže přátelé se hledali docela těžko. Prostě nebylo lehké najít dobrou lišku s přátelskou a družnou povahou. "To zní dobře. Už dlouho jsem s nikým nemluvila." potkala sice dvě lišky, ale už to byl nějaký ten čas. Vždyť to ještě nebyl na zemi ani sníh. A navíc, moc si popovídat nestihly.
"Ráda zůstanu na kus řeči." A kdo ví, třeba se zdržím i déle. Zajímá mě víc, jak takové skupiny fungují. o jedné skupině slyšela, ale ne dostatek na to, aby ji vůbec našla. Tohle se zdálo jako skvělá příležitost se něco nového dozvědět. Pravděpodobně však nešlo o tutéž skupinu. Určitě ne, neboť Setia nic o polární skupině neříkala.
Po té naslouchala lišákovu vysvětlování, co to jsou skupiny podle lišek. "Aha, ale je to dost podobné vlčí smečce. Možná mírnější, ale hodně podobné." Zazubila se v úsměvu a v očích ji zatancovala radostná jiskřička. Být ve skupině by mohlo být docela fajn.
"Také mě těší, že tě poznávám." Měl podle Tan hezké jméno.
Tania se podívala na druhou lišku o kus dál. "A co se stalo támhle té?" Zeptala se zvědavě. V podstatě tím navodila otázky, kdo je ta druhá bílá liška.

Střihla oušky. Byly to všechny lišky, o tom nepochybovala a ačkoliv, po pravdě, polární lišky ještě nepotkala, tedy až do teď, něco z instinktů ji napovídalo, že pochybovat o příslušnosti druhu vážně nemusí. To však nenapovídalo, jaká skupina je povahově a co od těchto lišek může Tani čekat. Nicméně bílý lišák působil přátelsky, ne jen podle slov, která pronášel, ale i celkově z řeči těla.
Přikývla. "Já jsem přátelská podle toho, jak se ke mně kdo chová." Jako by se pousmála, tedy po liščím způsobu. "A myslím, že tady zřejmě nemusím očekávat nějaké problémy." zavrtěla oháňkou, jako spokojený pes.
Jak již stačila zjistil, to že si ji tenkrát adoptoval pár vlků, nebylo tak běžné. Spíše šlo o raritní případ, takový, jako když si kočka adoptuje štěňata, housata nebo cokoliv jiného. Vlci a lišky se jednoduše neměli rádi. Přikývla na souhlas, že skutečně myslela smečku. Po té se se zájmem a lehkým údivem zadívala na lišáka, jako by očekávala objasnění a také, že ano. "Skupina? A je v tom nějaký rozdíl? Vlci si pomáhají, mají své území a Alfu, který je vede." Možná, že skupina tady tyto výsady neměla. Ale to vše se hodlala dozvědět.
"A jak říkají tobě?" Zeptala se sněhově bílého, jelikož své jméno zatím neprozradil.


Strana:  1 2 3 4   další »


U Ž I V A T E L