Discord slouží pro rychlejší komunikaci mezi hráči a vedením. Také se zde konají rychloakce, při kterých si můžete občas vydělat pár kamínků navíc.

Příspěvky uživatele


< návrat zpět

Strana:  1 2 3 4 5 6 7   další »

Kš 5 bod

"Hm...možná máš pravdu," zdálo se, že nemá cenu Dixie vyvracet její názory. Je zajímavý, jak se dá něco popsat jedním slovem...nebo to patří jen pro oázu?...kdo ví...
Ovšem příchod další lišky Tam dosti vyvedl z míry, dalo by se říci, že přímo vyděsil. Jak je to možné?...Je to duch? Přišla se pomstít? Avšak brzy z ní prvotní strach opadl stejně rychle, jako přišel. To není ta ušatá...určitě není...ta se chovala úplně jinak....ta měla pěkně ostrý jazyk a asi by se nezdála tak vyděšená...ale hlavně vypadá jinak. "Těší mě...Nyché. Já jsem Tam," představila se. I když se stále cítila ještě trochu rozechvěle, nálada jí opět začala sklouzávat do jaksi zamrzlého stavu.

Kš - 4 bod

Černou lišku asi opravdu poušť zaujala, jelikož pokračovala ve vyptávání, "Samozřejmě, sem tam na něco narazíš...a když máš štěstí, nebo když se tam vyznáš, můžeš se dostat až do oázy!" Oáza...nejkrásnější místo na světě...a každá je jiná! Však jsem se taky kvůli tomu vydala tenkrát pryč...abych viděla nová místa... Když přemýšlela o poušti, dařilo se jí částečně zapomenout na zimu, která byla čím dál horší. "No, nemůžu říct, že se tu nějak zvlášť vyznám..." Spíš vůbec...jen se tu nějak...vyskytuju...a utíkám z pouště, což byla ta největší hloupost...ale co...
V každém případě se zdálo, že Dixie má strašně ráda společnost, protože navrhla, aby šli hledat někoho dalšího. Už chtěla říct, že to není dobrý nápad, jelikož se tu nevyskytují pouze přátelé, když najednou zaslechla někoho dalšího. Otočila se po směru a v první chvíli si myslela, že vidí ducha. Překvapeně zavrávorala, oči vytřeštěné a ustoupila několik kroků od ušaté lišky. Vždyť...vždyť je mrtvá...vždyť tam uhořela...mojí vinnou!

Kš - 3 bod

Nevypadalo to, že by mělo přestat mrznout a vítr byl mírnější když tak o trošičku a možná ani to ne. Nezná poušť? Myslela jsem si, že velké lišky znají všechno...v tom aby se někdo vyznal... "Hm...je to veliká pláň, kde je celý rok horko, nic moc tam neroste a všude je písek," jistě, popis nebyl úplně lákavý, ale kdo Tam pozoroval, musel poznat, že pro ní je to to nejkrásnější místo na světě. "No...můžeme se vrátit cestou, kterou jsem přišla...ale je to trochu daleko..." Sice tu už chvíli žiju, ale že bych se tu vyznala...to vůbec ne...a hlavně nevím, jestli se mi chce se do pouště vracet...možná ani ne... "Potkala jsem je tady v lesích...a u jednoho jezera...ale teď už určitě budou úplně jinde..." vrátila se k otázce, na kterou zapomněla před tím odpovědět.

Kš - 2 bod

Liška se zdála celkem přátelská, což bylo hlavně v nynější situaci dosti důležité. Ona by se totiž Tam v nynější situaci moc neubránila. "Mno...já taky úplně nevím, kde tu vlastně jsem, i když tu žiju už druhou zimu. Nevím, jestli ti něco řekne, že se tu vyskytují elamenty, obrovští červi a víceocasé lišky...a taky oživlé křoví..." Následně Dixie poznamenala, že tak divnou lišku, jako je Tam ještě neviděla. Tak to je opravdu zdaleka...i když, než jsem se sem dostala, neznala jsem žádné jiné lišky, než mého rodu...takže pokud žila někde mimo poušť...a tyhle velké lišky nejspíš mimo poušť žijí... "Pokud jsi nikdy nebyla v poušti, tak se nedivím. Jsem liška kana," zamyslela se, Možná chce vědět, jestli jsou zde i podobné lišky jako ona? "Zatím jsem tu potkala jednoho lišáka, který vypadal skoro úplně stejně jako ty a pak jednu...vlastně dvě úplně bílé."

Kš - 1 bod

Pomalu se rozednívalo a Tam si díky tomu mohla potvrdit, že je černá liška Vrailovi opravdu trochu podobná, i když ne zas tak úplně stejná. Zvedal se studený vítr, který byl tak studený, že se dostal i pod srst až na kůži. Brr...začíná být ještě větší zima... Jediná lepší věc na tom byla, že díky tomuto nečasu neměla čas propadat beznaději. Pochybuju a vůbec, kdo říkal, že se chci koupat? Nikdo... "Jsem Tam," představila se, "A mířím někam do tepla." Jak jí bylo čím dál víc zima, postupně zamrzl nejen smutek a hněv, ale postupně i strach ztrácel na intenzitě. Strach před velkou, silnou liškou jako by pokrývala silná ledová krusta. "Jak se jmenuješ ty?"

Tam se chtělo spát. Strašně ráda by se položila do sněhu a zavřela oči. Ale nějak věděla, že by se už neprobudila. Jenže únava jí zmáhala a probral jí až příchod někoho dalšího. Zamžourala do tmy a málem vyjekla, když spatřila příchozí. V první chvíli si myslela, že je to Vrail, ale to byla hloupost. Byla to totiž liška a ne lišák. "Ahoj," opětovala pozdrav. Cítila se trochu nesvá. Co když to jen hraje a doopravdy přišla pomstít ušatou lišku?...těmhle velkým liškám je lepší moc nedůvěřovat, nebo by se mi to mohlo vymstít... "Ne vodu jsem nezkoušela asi ani nebudu. Neměla žízeň a když si představila, jak musí být ta voda ledová, odporem se otřásla.

//Derianský hvozd

Nebe bylo plné hvězd a díky kombinaci svitu úplňku a bílého sněhu, bylo vidět jako ve dne. Ale Tam v tom neviděla žádnou krásu. Pro pouštní lišku tohle bylo to nejhorší možné počasí. Smutek a strach jako by zmrzli, protože je už vůbec necítila. Jako by se díky zimě s tvrdou skutečností, že někoho omylem zabila, smířila, nebo přesněji řečeno už necítila žádnou potřebu se tím zabývat. Možná to bylo proto, že před ní stál mnohem důležitější problém a to jak neumřít, nezmrznout a nezapadnout v téhle spoustě sněhu. Jsem hlupák...copak to za to stálo? Proč jsem se vydala pryč z pouště, kde bych mohla tuhle strašnou zimu v pořádku přežít...teď tu někde umřu...nebo ještě hůř se vrátím na tu strašnou pláň plnou travin...i když, možná lepší nějaká naděje na návrat, než úplná smrt...ale kdo ví...třeba to byla jen náhoda...

//Mrtvá země(přes Stříbrný mokřad)

Z bílé pláně se dostala do zasněženého lesa. Vyvstávala otázka, jestli zrovna tohle byla pozitivní změna, podle Tam spíše ne. Nebyla zvyklá na přelézání padlých kmenů, přeskakování větví a podlézání pod vývraty. Proto se jí tohle místo zdálo ještě odpornější, když ho nyní pokrývala ta odporná bílá věc, zvaná sníh. Ztěžka oddychovala, dech se jí měnil v mlhu a celkově už toho měla plné zuby. Kdyby věděla, jak strašná může být zima, možná by přeci jen zůstala na poušti, na nějakém zapadlém místě, kde by jí nikdo nenašel. Ale na lítost bylo pozdě, co se stalo stalo se a tak teď byla tady, hladem se jí kroutil žaludek a třásla se zimou jako osika.

//Nový Benrir

//Zrcadlové jezero

Před ní se rozprostírala nekonečná bílá pustina, nedalo se dohlédnout na její konec a zima byla strašná. Zvlášť, když Tam nebyla liška zvyklá na mráz a zimu. Nálada pořád setrvávala na bodě mrazu a dalo se předpokládat, že to tak ještě nějakou dobu zůstane. I když už přímo netoužila po smrti, bylo to celkové jen o chlup lepší než předtím. Kam to jdu?...Vůbec netuším...no, to je jedno, někam dojdu...možná...chci vůbec někam jít? Pochybuju...kdo by teď se mnou chtěl něco mít? Nikdo....proč se vlastně tak snažím...stačilo by se sem položit a...ba ne, to nemůžu udělat, to by pak všechno vyšlo na zmar...a to nechci...zažila jsem až moc potíží na to, abych to teď jen tak vzdala...takže kupředu!

//Derianský hvozd(přes Stříbrný mokřad)

//Děkuju za krásnou akci a prosím 10 kamenů za účast, 1 křišťál za 3 body a 30kamenů za 6 bodů.

//Můstek (přes Mlhavé údolí)

Z nebe padala ta divná bílá věc, kterou už Tam jednou zažila a studila na čumáku. I když uběhla pouze kousek od horké pouště, už nyní bylo znát odlišné podnebí. Brr, to je zima....ale tohle všechno si zasloužím... Opatrně obešla mlhavé údolí a dostala se k jezeru. Nebo alespoň by to bylo jezero, kdyby nemělo na povrchu něco studeného, tvrdého a průhledného. Z Tam postupně vlivem chladného vzduchu smutek, zděšení a lítost postupně vyprchávaly, takže se před tímto úkazem překvapeně zarazila. Co to je? Opatrně vstoupila na hladkou plochu, avšak podklouzly jí nohy a sklouzla dál na jezero. Co to má být? Snažila se opatrně zvednout, ale k ničemu nebylo, jen klouzala čím dál víc od břehu. To se odsud nedostanu? Dobře mi tak... Znovu se pokusila zvednout a tentokrát se jí to nějakým zázrakem podařilo. Nyní stála pár metrů od břehu na vratkých nohách a nevěděla co dál. Samozřejmě, mohla se tu položit na led a prostě umrznout, ale z nějakého důvodu se z toho pomyšlení v Tam zmáhal vztek. Přežila smrtící sevření, nekonečné traviny i odporného červa jen proto, aby tu takhle hloupě umřela? Samozřejmě, v životě už nenacházela žádný smysl, ale tahle nespravedlnost jí rozčilovala. Všechno absolvovala jen pro tuhle hloupou smrt? Nic takového. Odhodlaně začala klouzat zpátky ke břehu. Nejdříve to šlo těžko, ale postupně tomu přicházela na kloub.
Konečně stála zase na pevné zemi. Netušila, co za klouzavou věc to je na rybníce, ale ani to nechtěla vědět. Otočila se zády k té odpornosti a vydala se pryč.

//Mrtvá země

//Pustá řeka (kolem Lentharského kraje)

Začínala zpomalovat, přeci jen, běžet tak dlouho bez přestávky není nic jednoduchého. Kromě toho se také před ní objevila černá průrva, přes kterou vedla jen jediná cesta a to po úzké lávce. Teď to přejít a jsem z pouště venku...a co se bude dít dál je mi jedno...teď to jen přejít... Opatrně vkročila na most. Nedívala se dolů a šla co nejopatrněji. Bylo otázkou, proč se nevrhla dolů, když tolik přála zemřít, ale nejspíš přeci jen tolik po smrti netoužila.
Konečně byla na druhé straně. Zhluboka vydechla a poté se opět dala do běhu. Netušila kam má namířeno, ale to jí bylo v tuto chvíli už úplně jedno.

//Zrcadlové jezero (přes Mlhavé údolí)

//Duny

Zlatě žlutý písek se třpytil a hřál do tlapek, slunce hřálo do kožichu a vítr jemně povíval srstí. Avšak Tam nic z té krásy nevnímala. Byla ponořena do svých chmurných myšlenek, že nevnímala ani zlomek té krásy. Ale chtěla pryč, chtěla pryč z pouště, protože měla pocit, že tu nemůže zůstat, aniž by se nemusela hanbou propadnout. Z toho důvodu pořád zrychlovala a přidávala do kroku, až už téměř běžela. Ale ani to jí nestačilo a pořád zrychlovala, až nakonec skoro splývala do šedivé šmouhy, která letěla po rozlehlé pláni. Rychle překročila vyschlou řeku a pokračovala vytrvale v běhu.

//Můstek (kolem Lentharského kraje)

Konečně se v dálce objevilo světlo, pořád rostlo a zvětšovalo se, jak se přibližovaly. Sluneční světlo už jim brzy šimralo na obličeji a rozjasňovalo náladu. Nebo, alespoň o maličko zlepšilo, protože Tam byla ve velmi bídném rozpoložení. Heleme...takže už jsme venku...sláva, takže povinnost jsem splnila...a teď můžu pryč...má cenu vůbec chodit pryč? Má...nemůžu umřít tady, v zářivé poušti...musím pryč, protože tady si umřít nezasloužím. "Takže jsme konečně venku," oslovila Uttaru ztrápeným hlasem, "Doufám, že teď, když je po všem, zjistíš, že je poušť vlastně krásné místo...já teď musím pryč...takže...sbohem," rozloučila se a už se po hnědé ani neohlédla. Nebylo to nějaké zášti, jen se jí nemohla podívat do očí a vlastně se na ní vůbec nemohla podívat, aby jí nepřepadla beznaděj. Poušť zlatě zářila, ale Tam jako by tu krásu neviděla. Utápěla sama sebe ve smutku a neměla v úmyslu z něho vybřednout. Zdálo se jí, že už se nikdy nemůže usmát, jelikož by to bylo neuctivé k památce ušaté lišky.

//Pustá řeka

Moc děkuju za pěknou osudovku a prosím o hvězdu do magie.


Strana:  1 2 3 4 5 6 7   další »


Uživatel