Příspěvky uživatele

< návrat zpět

PODZIM

Nevím co se stalo, chvíli jsem si povídala s těmi dvěma lišáky a pak najednou tma. Když jsem otevírala oči, nějak mě třeštila hlava, snad jakoby mě i někdo bacil po hlavě.. Byla jsem snad unesena?! Prolétlo mou myslí. Když jsem se pomalu rozhlédla spatřila jsem vedle sebe ještě jedno spící tělo a přímo na nás hleděl.. někdo. Přimhouřila jsem oči a pak nás oslovil.. Jak to, že nás znal!? Byla má další myšlenka. ''Proč bychom to měli dělat, krasavče?'' Zahubovala jsem podezřívavě, zvědavost mi stejně ale nedala a šla jsem za ním, byl něčím jiný, než ostatní, ale že to byl bůh zdejšího světa, to jsem opravdu netušila, jak bych taky měla? Nakonec jsem vzdychla a koukla se na tu druhou, Arisa říkal ten někdo? ''Taky máš pocit jako by nás unesl?'' Špitla jsem k ní.

Protočila jsem očkama. Nakonec jsem jimi párkrát zamrkala a ladně švihla ocasem. Naklonila jsem lehounce hlavinku. ''Cožpak je špatné myslet si, že takový příjemný lišák nemůže být místní?'' Zvedla jsem medový hlásek v otázce a odhalila v nevinném úsměvu drobné ostré perličky. Poté jsem znovu pohlédla na rudého lišáka, který stále mlčel. ''Cožpak taková gentleman není schopen sám adoptovat zbloudilé dušičky, jako jsme my?'' Zavrtěla jsem zklamaně hlavou a hraně vzdychla. Mluvit ve sladkých řečech mě bavilo, ať už si myslel kdo chtěl, co chtěl. Nepotřebovala jsem se chovat jinak, než mi bylo přirozené.

Pousmála jsem se. ''Áá, lišák je vtipálek.'' Řekla jsem ironicky směrem světlému a ladně jsem pohoupala hustým ocáskem. Pak jsem však zavrtěla hlavou. ''Jsem tu krátce, ale vlastně nedokážu to 'tu' zařadit, kde jsem prosím tě?'' Zamrkala jsem očkami nevinně a pak pohlédla směrem k rudému lišáčkovi, tvářil se tak smutně. Naklonila jsem hlavu na stranu. ''Ty taky vypadáš nějak ztraceně ruďásku.'' Řekla jsem svým nejnějžnějším hláskem, dokonce jsem se tvářila tak, že jsem možná i vypadala, že bych o to mohla mít starost, větší než jen ironickou. Pak jsem otočila pohled směr hnědému(zlatému, zrzavému, idk...) Nějak jsem se i fakt celkem chtěla dozvědět jestli jsem mrtvá a jsem v nějakém liščím ráji, nebo je to jen prostě nějaké konkrétní místo kde lišku bych snad i potkala téměř všude.

/< Skaliska

Pokračovala jsem dále, přímo za svým čumáčkem, nevěděla jsem kam jdu, neznala jsem to tu ani nepoznávala. Ale nelíbilo se mi, že za těch několik hodin pochodu jsem neucítila ani nepotkala žádného dalšího živého tvora. Vždyť i tam kde jsem byla naposledy jsem potkala pokaždé na nějakém rohu! Teda, obrazně řečeno. Pokračovala jsem dál a po nějaké chvíli ke mě konečně vítr dovedl pach, jenž mi byl podobný druhem. No sláva! Prolétlo mi v myšlenkách a hned jsem podle něj cupitala. Potřebovala jsem minimálně zjistit kde se teď nacházím. Zatím mě místo svou prázdnotou nezaujalo na to, abych tu zůstala. Došla jsem k nějakému zrzavému lišákovi. ''Hej, nazdar. Můžu se tě na něco zeptat?'' Švihla jsem ocáskem.

Neznámo kde~

Tlapky už mě nesli ztěžka, vůbec jsem nevěděla jak dlouho vlastně jsem kráčela bez přestání. Malé tlapky se mi zdáli víc těžké a já musela po chvíli zastavit, už jsem si po pár dnech musela odpočinout pořádně. Svůj černobílý zadek jsem usadila pod jedním ze stromů a vstoupila do říše snů...
-
Trvalo to možná pár hodin, možná jen pár minut, než mé oči se znovu otevřeli a teprve poprvé spatřili les v okolí, jako jo, všimla jsem si ho už předtím, ale teď jsem měla i sílu na to, ho zkoumat... tedy, pokud by mi nekručelo v žaludku. ''Hm, třeba by se o kus dál dalo něco najít.'' Zamumlala jsem si pro sebe, protože nejlepším rádcem pro mě, jsem jen já.
Protáhla jsem své malé tělo, které následně se vydalo do kroku.
-> Loviště