Discord slouží pro rychlejší komunikaci mezi hráči a vedením. Také se zde konají rychloakce, při kterých si můžete občas vydělat pár kamínků navíc.

Příspěvky uživatele


< návrat zpět

Strana:  « předchozí  1 2 3 4 5   další »

Podívala jsem se na Luckyho. "Třeba byl můj osud skončit tady. A být právě tu s tebou." Ušklíbla jsem se. Nějak extra jsem se necítila ještě na nějakou vážnější známost, ale třeba právě Lucky by mohl časem změnit můj názor? Kdo ví, bylo to ve hvězdách. "Jdeme." Přikývla jsem na jeho slova v naději zábavy. "Sice bych radši zůstala tady u vody, ale máš pravdu. Třeba tam bude toho víc." Kývla jsem nadšeně a kráčela jsem vedle Luckyho směrem k lesům. Mezitím mi však Lucky za ouško uložit modrou květinu, kterou utrhl aniž bych si toho pořádně všimla, "Ó, ty lichotníku." Zazubila jsem se zvesela. "Děkuju, ještě jsem nikdy nedostala od někoho květinu." Přiznala jsem smutně, ale nakonec jsem byla pořád veselá kulička štěstí díky jednomu lišákovi, zvláštní co?

-> Les Taldren

Kývla jsem hlavou, ''Možná ano, možná ne. To by záleželo na okolnostech. Je to už tolik let, možná bych tu přišla i tak.'' Řekla jsem a zazubila se. Cesty byly nevyzpytatelné a třeba bylo mým osudem dojít tady. Třeba jsem právě měla tady zažít svůj život znovu.
Nad jeho další větou jsem se zasmála, to jo ''Tak stejní a přitom tak odlišní, co?'' Kývla jsem a mávla elegantně ocasem, přičemž jsem se také převalila na břicho. Nadechla jsem se zhluboka, ''Ah, miluju tu čerstvou vůni jara.'' Blaženě jsem se usmála a podívala jsem se na Luckyho, ''Víš, kdysi u nás byl na jaře takový jeden zvyk. Najít jarního zajdu.'' Navrhla jsem, to mě zase tedy poposrčilo k tomu, abych vstala. Spánek stejně v plánu nebyl. Zapomněla jsem jak se tomu svátku říkalo, Liškonoce? Zajíconoce? Ne, netušila jsem, úplně se mi to vykouřilo z hlavy. ''Není to úplně lov, ale ten zajda měl jeden den v roce takový zvláštní schopnosti, teda, nechával takové vajíčka z překvapením. Zajímalo by mě, jestli to je i tady, nebo jen u nás to bylo.'' Snažila jsem se polopatě vysvětlit co myslím.

''Ts, nevíš o co přicházíš.'' Zašklebila jsem se jeho odpovědi o křídlech a svištění vzduchem. Ale asi to bylo nemožné, aby jeden někdy měl křídla, když není ptákem, co? Další odpověď mi vyvolala tichý úsměv, až potom jsem se odhodlala k odpovědi, ''Jo, byl to frajírek. Třeba mu seděla víc.'' Pohlédla jsem na oblohu a pak opět na Luckyho. ''Až to pořádně uzraje v lesích můžeme potom nějaké zkusit najít.'' Navrhla jsem co se týkalo lesních plodin. ''To je fajn. Také bych ji jednou chtěla. Je to takové hezké... Ne že bych ji chtěla hned, čeká mě ještě tady v Saeronu hodně zkoumání, ale chtěla bych ji jednou.'' Odpověděla jsem i já. Pak mu došli otázky. A mě vlastně taky už nic nenapadalo. ''Taky nevím, takže nevím co dál budeme dělat.'' Zazubila jsem se a zavřela jsem oči. Nespala jsem, jsem jsem měla zavřené oči a spokojeně oddychovala.

Že by mi slušeli modré odznaky? ''Možná. Ale silně pochybuju, že bych je nějak dostala na svou srst aniž by se to smylo.'' Mohla jsem vymačkat třeba barvu z borůvek, nebo tak. Ale smylo by to. ''Ano, létat. Kdykoliv vzlétnout a odletět, kdykoliv to potřebuješ. No nebylo by to super?'' Vysvětlila jsem mu to, proč se mi to líbilo. Pak řekl co rád dělá on. ''Ale v rybaření se musíš ještě zlepšit.'' Začala jsem se smát, rýpnula jsem si do něj zvesela. Další jeho věta mě zahřála, ''Aw.'' Zakřenila jsem se. ''Já kdysi znala jednoho lišáka. Byl to urostlý jedinec, takového kterého by mi každá záviděla. No, nakonec odešel za jednou bílou. Nebyla to polárka, byla však sněhově bílá. Byla jedinečná mezi námi obyčejnými a tak ji prostě chtěl mít.'' Odpověděla jsem. Možná to byl můj spouštěč proč jsem si užila a odešla. Nejspíš někde uvnitř mě sídlí strach, že se to stane znovu. Tehdy jsem z toho byla opravdu zdrcená, ale nyní jsem měla na tváři úsměv. Lucky mi zvedl neskutečně náladu. Přišel čas na další otázku. ''No, neřekla bych, že jsem vybíravá, sním asi všechno, ale co opravdu mám ráda tak; lesní plody, tu a tam si dopřeju i kořínky různých bylinek, vybrané maso. Ne staré, ne nemocné. Čerstvé. Ale vzhledem k tomu, že všechno potřebuje mladé a zdravé jedince, tak si takové maso dopřeju skutečně jen párkrát.'' Řekla jsem. Pak jsem se zamyslela, co bych se mohla dalšího zeptat? ''Chceš někdy v budoucnu rodinu?''

Kývla jsem na jeho souhlas. To jo, dokud nedojdou otázky, že jo. Odpověděl, že jeho barvou byla modrá a přiřadil ho k vodě, ano. To si snad i zapamatuju, ''Já mám ráda černou, ale i modrou.'' Byly to mé nejoblíbenější barvy a modrou jsme měli společnou. Další důvod si to zapamatovat. Cože mám ráda ve svém volném čase? No, nejdřív, než jsem stihla odpovědět, zavelel k malému přesunutí blíže k vodě, kde se na placatém kameni vyvalil. Lehla jsem si tedy za ním a taky na záda. Hleděla jsem na oblohu, ''Já ráda trávím čas na nějakém vyvýšeném místě, kdy vítr čechrá mou srst. Jakoby stačil jeden jediný krok k tomu, abych mohla létat a zažít tu skutečnou svobodu.'' Jediné co jsem záviděla jinému druhu, byly křídla. Jinak být liškou jsem milovala. ''Měl jsi už nějakou první lásku?'' Někoho koho nechtěl opustit hned. Navíc jsem byla s otázkou na řadě a tak jsem se ptala.

Nakonec jsme si to vysvětlili jak to teda je. Byla jsem ráda, že to cítil stejně. Opět začal olizovat mé uši. Místy jsem hlavou zatřepala, ne aby přestal, ale prostě, měla jsem takové nutkání. ''Co otázku za otázku?'' Navrhla jsem po dlouhých minutách ticha. Nebylo to sice takové to nepříjemné ticho, ale nechtěla jsem být úplně ticho. ''Když bych se tě zeptala na třeba.. oblíbenou barvu, ty bys odpověděl, pak by ses rovnou ptal na další otázku a já bych ti pak po sléze odpověděla jaká je moje oblíbená barva, odpověděla bych na tvou otázku a ptala se zase já.'' Snad jsem to vysvětlila stručně. Otázka-odpověď-otázka-odpověď-odpověď-otázka. Nebylo to tak těžké, ne? Na vysvětlování jsem nikdy příliš nebyla, takže se mi to zdálo asi kostrbaté vysvětlení? Možná to pochopí, ''Takže, jaká je tvá oblíbená barva?'' Zasmála jsem se, protože jsem rovnou tedy použila svou příkladovou otázku.

''Ano, něco dalšího.'' Potvrdila jsem jeho slova z úsměvem a pak ho poslouchala. ''Také mám vodu. Myslím, ještě jsem ji ani nezkoušela a nejspíš ani zkoušet v blízké době nebudu.'' Odpověděla jsem mu. Ne že bych se vody bála, naopak, vodu jsem milovala. Jen jsem s tím chtěla počkat. Největší síla stejně vždycky přijde až to jeden nejméně čeká. I když mohla bez tréninku být fatální. No, určitě jsem neměla v plánu trénovat před někým. Potřebovala jsem na to svůj klid a už jen proto jsem to nemínila v blízké době zkoušet.
Pak jej to celé zamrzelo a mě zamrzela nejspíš špatně zvolená slova. ''Ale néé.'' Zavrtěla jsem hlavou ve smyslu, že jsem to špatně pochopila, naopak. Nejspíš jsem to chápala. ''Jen bych nerada, aby naše povahy byly pak silnější, než my a už se nikdy neviděli.'' Udala jsem na pravou míru. Tyto pocity byly tak nové. Proč jsem nechtěla si užít a odejít? Proč mi s ním bylo tak příjemně a chtěla jsem s ním trávit více času a poznat jej? Byl to tak hezký pocit, když se ke mě přitiskl ještě víc!

Chvíli bylo ticho. Cítila jsem se poněkud klidně. Zmateně, ale klidně. Pocítila jsem také jeho dech na své srsti, když si opřel svou hlavu na můj krk. Znovu jsem pocítila jazyk na svém uchu. ''Cokoliv. Řekni mi o sobě něco dalšího.'' Odpověděla jsem mu jednoduše, jemně jsem se usmála, když mě začal olizoval mezi ušima, ale on to neviděl. Nakonec jsem učinila rozhodnutí. Tohoto lišáka nechci využít na pouhou jednu noc a proto jsem dodala; ''Víš, asi bych moc nadšená nebyla, kdyby se cokoliv uspěchalo.'' Když asi to s někým někdo začne myslet vážně, chce se kvůli němu trošku změnit? Nebyla jsem jen zbytečně poblázněná a viděla jsem v tom něco, co nemusela být skutečnost? Chtěla jsem ještě dodat, že můžeme v poznávání jen stylem otázka za otázku, ale nejdřív jsem asi chtěla znát jeho pohled na věc. Určitě bychom totiž později mohli předejít nějakému trapasu.

Ušklíbla jsem se. V tomto už nebylo co dál řešit a skutečně jsme tohle měli společné. Nevím, asi bych se teda měla bát nějaké případné společné budoucnosti, jestli dělal to co já, ale.. nebála jsem se Vždy jsem si stejně byla svými rozhodnutími jistá. ''To se cítím velice poctěná.'' Uculila jsem se a položila si hlavu na jeho tlapky, když se přitáhl blíž ke mě. Pocítila jsem jeho jazyk na svém oušku. Bylo to... příjemné? Začínala jsem být vnitřně lehce zmatená. Avšak nic co bych měla dávat víc najevo momentálně. ''Ne.'' Zašeptala jsem potvrzení k jeho otázce. Zavřela jsem spokojeně oči a oddechovala jsem. Nebylo to poprvé co jsem takhle u někoho odpočívala, ale přesto to bylo něčím jiné. Možná, protože jsem neplánovala kdo ví proč velmi brzy utéct jinam? Kdo ví. Další den může být zase všechno jinak, a to i z jeho strany. Měla bych stále být na pozoru, nesměla jsem své city pustil z uzdy, stále jsem ho tolik neznala, ačkoliv mi byl strašně sympatický. ''Copak mi povíš dalšího hezkého?'' Zeptala jsem se, ale polohu jsem neměnila a taky jsem nemyslela nějaké další pochvaly na mě, i když se mi dobře poslouchali. Myslela jsem něco dalšího o něm.

Zvědavě jsem pozvedla obočí, ''Takže si očarovával lišky svým kouzlem a frnkl pryč?'' Zasmála jsem se. Jestli ano, tak jsme si skutečně byly podobní víc, než jsme si mysleli a možná proto jsme si tak rozuměli. Většinou tedy se přitahují protiklady, ale někdy se výjimka najde, že jo. ''Na dobré cestě se stát někým koho náhodou nebodnu kudlou do zad, když se mi to bude hodit.'' Řekla jsem narovinu, byla jsem upřímná a pro své štěstí jsem dokázala ty méně důležité pro mě jednoduše zradit, bez výčitek. Dost možná i Arisu bych takhle nebodla do zad, byla to milá malá polárka, která se mi zamlouvala a objevila se všude, kde bylo třeba a dobře se s ní spolupracovalo. Pak jsem zase pozornost otočila na Luckyho. ''Řekněme že jsi ještě nezažil pořádně moje nápady, ale když myslíš.'' Zaculila jsem se zubatým úsměvem, takové nápady však přicházeli z ničeho, ze situace. Ne když někdo řekne, 'tak něco vymysli'. Na další větu jsem se jen usmála a rovnou se věnovala té poslední, když si na ke mě chvíli lehl a pak se oddálil. Ušklíbla jsem se, co bych neudělala radost takovému roztomiloušovi? Tak jsem tedy opět tu vzdálenost mezi námi zkrátila a otřela se o něj. ''Nutit mě nemusíš.'' Usmála jsem se, trošku jinak, než doposud.

Zasmála jsem se. Bylo to hezké, když si jeden s druhým rozumí. Tohle jsem neznala. Než jsem se dostala tady, tak jsem jenom občas si s někým užila a zmizela brzy ráno. ''Princezny naopak dělají všechno co uznají za vhodné.'' Řekla jsem naprosto vážně a pak se zase začala smát.
Vyslechla jsem si jeho část života v rámci poznávaní se, a kývla jsem hlavou a spokojeně se ušklíbla, když řekl že jsem jediná široko daleko. A otázky mi vrátil. Že jsem to nečekala. ''Také jsem se nenarodila ve skupině. Narodili jsme se se sourozenci v horách, ale moc si toho nepamatuju. Se sourozenci jsme se moc nebavili a já frnkla z doupěte hned co jsem se naučila, že sama bych dokázala přežít.'' Odmlčela jsem se, nebyla jsem předtím rodinný typ. Moje rodina mě zdržovala od vlastního vývoje, ale... musela jsem uznat, že mi i místy chyběli. Na druhou otázku jsem se teda zasmála, ''Většinou jsem zdrhla ještě než vysvitlo slunce, nikdo mě tak nezaujal, abych s ním zůstala.'' Řekla jsem narovinu a pak laškovně mávla ocáskem, ''Ale ty jsi na dobré cestě, jsi zajímavý a je s tebou sranda.'' I tohle bylo upřímné a to jsem ne často své emoce nějak ukazovala.

Byl to gentleman, vskutku. Pocítila jsem dotek jeho ocasu na tom svém a ušklíbla se. Naprosto v mé okouzlující moci. Nebo já v jeho? Těžko říct, byly jsme si v tomhle tom totiž podobnější, než jsme si oba mohli vůbec ještě myslet. Pořád jsme se jeden druhému dost neotevřeli. Každý o sobě známe z celé knihy tak možná dvě kapitoly, jestli vůbec. ''To zní, jako že už se tě nezbavím.'' Zasmála jsem se a vyplázla na něj dětinsky jazyk. Pak se vydal do jezera lovit ryby. Já to z bezpečné vzdálenosti sledovala, tedy, ne že bych neměla ráda mokrou srsti, voda byl můj živel, doslova. Ale, nechtěla jsem mu kazit radost. Dokonce jsem se začínala nudit, když snad celou věčnost stál jako solný sloup ve vodě a zíral na hladinu, když tu najednou mi před tlapami přistála velká rybka. ''Ó, děkuji.'' Zašklebila jsem se a po chvíli jsem se do ní i pustila, ''Ah, nejedla jsem snad celou věčnost.'' Utrousila jsem když jsem měla dojedeno a podívala se opět na Luckyho. ''Lucky a Tamara, dobrý tým. Ty to odmakáš a já budu zvesela koukat.'' Zasmála jsem se. ''Nuže dobrá. Copak bys mi mohl o sobě hezkého povědět? Sourozenci? Rodina? Nějaká fešná lištička do páru?'' Ušklíbla jsem se opět, když seznamování, tak seznamovaní.

<- Ambleerský les

Po chvíli jsem nechala les za sebou a byla jsem ráda, že i to setkání. Za takovýhle podmínek se nerada seznamuji. Možná by to celé bylo jinak, kdybych je potkala na jiné části ostrova. Nad jeho otázkou jsem se zamyslela. ''Ty, možná že i jo. Ale nejdřív bych asi chtěla ještě poznat zdejších pár míst.'' Odpověděla jsem mu jednoduše, ''A co ty? Přidal by ses? Třeba do stejné jako já?'' Jednoduchá otázka kterou jsem mu mohla jednoduše bez okolků vrátit. Došli jsme k jezeru, tak nějak intuitivně, ani jsem to neměla v plánu. Dokonce už bylo rozmrzlé jak zima pomalu odcházela a konečně přicházelo jaro. ''Možná trošku.'' Uculila jsem se a hravě zavrtěla ocasem. Musela jsem uznat, že Lucky byl skutečně milým lišákem, líbil se mi.

Zdálo se, že naši omluvu vzali pozitivně a hlavně stylem, že pro tentokrát to chápou, alespoň mě to tak přišlo. ''Děkuji za pochopení.'' Byla jsem slušně vychovaná, věděla jsem kdy si můžu dovolit se chovat jako lišče a kdy se musím chovat dospěle. A kousavou poznámku černého jsem přehlédla, tohle nebylo místo vhodné na hádky, prostě jsme udělali vstupem do tohoto lesa chybu. Kývla jsem na Luckyho slova a naposledy se podívala na rudou a černého, jenž ještě promluvili, ''Třeba si to rozmyslím, případně se tedy možná ještě jednou setkáme.'' Kývla jsem děkovně hlavou a otočila jsem se. K tomu nebylo víc třeba, ''Mějte krásný den.'' Řekla jsem ještě na rozloučenou a už se pakovala z lesa, nevěděla jsem kam, ale rozhlédla jsem se jen jedinkrát a to, jestli Lucky mě následuje, ale ani jsem ho k tomu nenutila.

-> Jezero Talimon

< Louka Yesad

Skončili jsme v lese a na jeho připomínku jsem se ušklíbla. ''Nechávají se obsluhovat.'' Mohla jsem ho zkusit přesvědčit k nějakému úlovku, nebo tak. Nejedla jsem už.. no ze pár dní, možná týdnů to už určitě bude a taky to šlo na mém těle dost poznat. Dřív než jsem však stihla něco dalšího dorazili k nám dvě lišky. Ona ta jedna nadšená teda příliš nebyla a na černém jsem spatřila pobavený úšklebek. Nahodila jsem vážnou tvář a naklonila hlavu na stranu, ''Taky přeji hezký den.'' Řekla jsem jednoduše, bez emocí, bez agrese, bez nadšení. Jindy mi pozornost vyhovovala, jindy jsem na vyšší pozornost neměla náladu. Normálně by asi dvojice lišek nepřišla za jinou dvojící lišek, ale toto byl jasný vyrovný signál o tom, že tento les není volný pro všechny. ''Omlouvám se, nejspíš jsme zde omylem zabloudili v zápalu obyčejného liščího dovádění. Jsem tu nová.'' Řekla jsem jenom pravdu, byla jsem na těchto území chvíli, neznala jsem všechna místa a kterým by bylo třeba se vyvarovat. Podívala jsem se na Luckyho s pohledem, 'nejspíš je čas odejít dál'.


Strana:  « předchozí  1 2 3 4 5   další »


Uživatel