Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Lišák stále držel neutrální pohled. Viditelně jsem spatřila, že když se slov ujal Lucky tak dával dost najevo, že jsem jeho. Nad tím jsem se usmála, protože to bylo tak hezké! Při pohledu na Luckyho se mi mysl barvila růžově, zamilovaně. Ale při pohledu na černého lišáka to bylo zase jiné. Obyčejné. Možná mě malinko uráželo, že mě Lucky nenechal představit se samotnou, i jako partnerka jsem měla nějakou tu hrdost. Ale tvářila jsem se pořád stejně, jakoby mi tyhle myšlenky myslí vůbec neproplouvali.
Usmála jsem se. ''Těší nás, Vraile''. Řekla jsem po té co se představil a Lucky představil nás. Na jeho otázku jsem jemně přikývla a švihla ocasem. ''Nemůžu upřímně potvrdit, že jestli nás je tu hodně, jako hodně. Ale ze svých zážitků zde můžu potvrdit, že já nás tu tolik, že skutečně se tu nacházejí hlavně lišky, než jiná zvěř.'' Mluvila jsem pomalu, klidně a k věci. ''Ale samozřejmě kořisti tu je dost!'' Dodala jsem rychle, protože to mohlo vyznít i trošku jinak, než jsem zamýšlela.
Poslechla jsem jeho další slova, byl poutník. ''To máš jistě spoustu zážitků za sebou při cestách. Víš, plno ze zdejších lišek nějak putovalo, než se tady dostalo. Někteří se možná zase rozhodli odejít dál, někteří z nás právě tady své putování zakončilo.'' Řekla jsem. Nemluvila jsem jen o nás dvou, ale celkově. I Arisa se tady dostala stejnou poutí, a proto jsem to mohla víceméně potvrdit za všechny, ale nemohla jsem mluvit konkrétně. ''Můžu ti popřát, aby se ti tady zalíbilo a třeba posílil nějakou skupinu, nebo tak. Kdo ví, do tvých plánu nevidíme, že.'' Uchechtla jsem a posadila. Byla jsem ráda za pokec s někým novým, ne že by mi Lucky nestačil, ale mou povahu nezměním ze dne na den. Ráda jsem poznávala nové tváře, výhradně tedy samce. Sic to teď znamenalo, že se musím krotit, ale poznat někoho nového jsem přece mohla.. A mohla jsem ho pěkně proklepnout.

Na jeho slova jsem se ušklíbla a pak jsem pokračovala ve vychutnávaní si zajíce, který mě dostatečně nasytil. K neštěstí dřív, než jsem ho stihla dojíst se k nám přiblížil lišák černý jako noc. Zvedla jsem pohled a olízla si tlamu od krve. ''I ty buď pozdraven.'' Švihla jsem ocasem a pořádně si ho, jak okolní světlo lesa dovolovalo.
Hodila jsem očkem po Luckym a pak zase zpět na lišáka. Zdálo se, že byl na zdejším území noví, což potvrdila jeho následující otázka. ''Ale jistě. Vítej na Saeronském území. Území náležící liškám.'' Popsala jsem ve zkratce. Ve skutečnosti jsem sama o moc víc nevěděla. Pak jen o skupině nedaleko odsud, a pár šarvátkách se zdejšími bohy. Tvářila jsem se před cizincem neutrálně, protože jsem ještě nevěděla co od něj očekávat. Ale konec konců, my byly v přesile ať by se mělo stát cokoliv.

Vyplázla jsem na Luckyho jazyk. ''Já si ráda vybírám, co potěší můj mlsný jazýček.'' K tomu nebylo moc co jiného dodat.
Přišel za mnou k mým stopám, jenž jsem hrdě našla. Nad jeho slovy jsem pozvedla obočí s pohledem, který říkal 'vážně?'. Pak jsem se uchechtla. ''Tahle princezna byla zvyklá celý život se starat sama o sebe. Holt ji bude trvat, než si zvykne, že se bude mít o ní kdo starat.'' Mrkla jsem mu v odpověď.
Hlavu jsem měla skloněnou k zemi a sledovala jsem každou stopu, která pomalu vedla až k noře.
Začichala jsem a.. ''To máme štěstí. Jsou uvnitř.'' Řekla jsem. Možná trošku zklamaně, protože to byl až příliš lehký lov. Už jsem dlouho nezažila ten pravý adrenalin z lovu. To lovení, snažení se jej dostat do pasti. Se vzdychem jsem začala vyhrábavat noru, abych do ní mohla strčit hlavu. Když se tak stalo, zakousla jsem dva zajíce, jenž jsem vytáhla napovrch. ''Dobrou chuť.'' Řekla jsem vítězně a začala si vychutnávat na svém zajíci.

<- Katerské jezero

Uchechtla jsem se a rozběhla jsem se za Luckym, protože hlad mě začínal opravdu sžírat. Nad jeho poznámkou jsem se pořádně uchechtla. ''Samozřejmě, že ano. To však neznamená, že nemůžeme poznat další lišky!'' Ušlkíbla jsem se a jeho další poznámka to pak potvrdila.
Po ušklíbnutí jsem musela zase nastavit tvář malililinečko znechucenou. ''Možná, ale nad maso zajíce, nebo vysoké to nemá.'' Trvala jsem na svém a při jeho olíznutí mé tváře jsem ve vzduchu ladně mávla svých ocasem.
I já pak začala větřit ve vzduchu kořist, zda něco nechytím.
Netrvalo to dlouho a našla jsem poměrně čerstvé zaječí stopy. ''Tudyma.'' Řekla jsem a po stopě jsem se vydala.

Se svým drahým jsem se procházela kolem jezera až jsme zamířili k lesu. Zasmála jsem se nad jeho slovy. ''To máš pravdu, už mi kručí v břiše a když jsem viděla Maxe tak mi vyhládlo ještě víc.'' Zachechtala jsem se a nad jeho gestem, že ho mám následovat jsem tak udělala. ''A taky bychom třeba mohli narazit na někoho nového. Naposledy jsme potkali jen ty dva z tý skupiny a jelikož si hájili území, tak jsme toho moc s nimi nepokecali.'' Bylo nádherné mít Luckyho jen pro sebe, ale narovinu... chyběla mi společnost ve kterém jsem mohla vypadat dobře. Ne jen pro něj, ale pro všechny. To bylo pro mě to důležité v životě. Nakonec jsme jezero opustili a ocitly se pod korunami stromů, což znamenalo být blíž k nějakému dobrému úkrytu nějakých zvěří ze kterých jsme se mohli dobře najíst. ''A tentokrát to bude něco lepšího, než ryba.'' Olízla jsem si čumák.

-> Les Hased

Chvíli jsme na sebe byly nalepení, než tu chvíli Max zkazil. Teda předpokládala jsem, že to byl Max, protože na něj Lucky reagoval a představil nás. "Moc mě těší Maxi." Ušklíbla jsem se na něj a propodla jsem jej pohledem, zkazit tak dojemnou chvíli může jen pěkný necitlivec teda! Ale po chvíli se vypařil a my jsme s Luckym zůstali zase sami dva. A tak to mělo být ještě hodně, hodně dlouho.
Přišla dost řádná otázka, byl to fakt. Podívala jsem se na oblohu a zhluboka jsem se nadechla. Po pár sekundách přišel zase hluboký výdech a následné kouknutí na mého milovaného společníka. "Vstříc novému dobrodružství ve kterém se budeme teď navzájem podporovat jako partneři." Řekla jsem nakonec po chvíli. Nemyslela jsem tím rodinu, i když jsem se do někoho zamilovala dřív, než jsem to kdy vůbec plánovala, do rodiny se opravdu ještě nechystám a předpokládala jsem, že to ani Lucky. "Můžeme se buďto zkusit přidat do skupiny a nebo konečně prozkoumáme zbytek Saeronu, pořád se motáme v kruzích mám pocit." Dodala jsem ještě a pak můj pohled se opřel na vlnky hrající si ve vodě. Saeron určitě nebyl tak malým, abychom tu pořád chodili na ta stejná místa pořád dookola, zcela jistě je tu ještě spousta míst zahalena v roušce tajemství, protože jsme tam ještě nebyly.

Ulevilo se mi, když pochopil co jsem se tím myslela. Vrtěla jsem ocasem, než on ten svůj opřel o můj. "Ano." Odpověděla jsem slastně a vydala ze sebe hlas podobný vrnění kočky, i když u lišky to znělo jednoduše zvláště. Ač jsem se v grimasech malých zvířat nevyznala, Max vypadal spokojeně. Stejně jako nadšený Lucky a... já taky. Co spokojená, já byla zcela spokojená, že mé srdce si zvolilo zrovna Luckyho, že on bude ten do kterého se poprvé doopravdy zamiluju. Teď už jen se muselo doufat, aby to bylo to pravé a oba bychom si neuvědomili později drtivou pravdu. Zatím však jsme si mohli užívat zamilované chvíle. "I já tě miluju." Hlesla jsem a přítulila jsem se k jeho krku. Byl to opravdu krásný pocit, byl tolik chtěná. "Jsem šťastná." Řekla jsem víceméně pro sebe.

Z dlouhé chvíle jsem zívla. Stát na jednom místě byla občas fakt nuda. Ale byla jsem s ním, což bylo pozitivní. "O tobě nepochybuji, Lucky." Řekla jsem trošku jiným tónem, než tím svým většinou laškovským. Poté jsem pomalu přikývla. "Vždyť jsem ti říkala, že ano! Když mě a pár dalších lišek povolali bohové ročních období, abychom pomohli jim proti Azraelovi." Připomněla jsem mu se vzdychnutím, byla to moje největší zkušenost tady po příchodu. A nikdy na ni nezapomenu.
Trošku jsem nechápala následné tiché chování Luckyho. Pak mi to konečně vysvětlil na co se Max ptal. "Ale my nejs..." pak jsem se zarazila. Obyčejní milenci jsme nebyly, přátelé s výhodami taky ne, rozuměli jsme si a mé pocity a myšlenky vůči němu byly jiné, než vůči každému koho jsem kdy potkala. Po chvíli jsem se usmála a olízla znovu Luckyho tvář. Podívala jsem se pak na Maxe. "Hádám, že rozumíš tomu co říkám já, i když tvá slova mi musí Lucky tlumočit." Začala jsem a pak se znovu zahleděla do jantarových očí svého společníka. "Když už to Max začal myslím, že je vhodné tak pokračovat, když jsme si teď slíbili, že spolu budeme pokračovat do konce života." Moudřejší slova jsem snad ze sebe nikdy ještě nedostala! Polkla jsem. "Co říkáš?" Jestli jsou mé pocity opětované, není co víc říct, ale tu hlavní otázku musí tedy položit Lucky.

Jaký to byl pěkný pocit, když o vás někdo měl skutečný zájem a vy o něj... "No to b, ses měl tedy cítit pocněný!" Řekla jsem sebejistě a švihla jsem ocasem. Pozornost se pořád přesouvala na malé zvířátko a začínalo mi to poměrně vadit. Teď už snad nebudeme mít žádné soukromí, pch!
Vyslechla jsem si co Max údajně vykládá Luckymu a pozvedla jsem obočí. Tohle jméno mi nic neříkalo. "Jmenovitě znám jen Ambera, boha podzimu od kterého mám svou náušnici a zlého boha Azraela. Tohle jméno mi však nic neříká." Zauvažovala jsem. Pak bych přísahala, že kdybychom se my lišky mohli červenat, Lucky by byl rudý jak rajče. Upřímně, jeho slova mě také zarazila.. chvíli jsem nevěděla jak reagovat. Dalo se vůbec nějak reagovat? Podívala jsem se hluboko do Luckyho očí.. "Um.. Na co se to ptal?" Nejdřív jsem musela zjistit o co přesně teď šlo, když jsem nedostala přeložení, ale Luckyho zařazení, do té doby jsem nedokázala nijak reagovat.

Ušklíbla jsem se nad jeho slovy. "Souhlasím. Jen ty a já a nikdo jiný." Ladně jsem mávla ocasem a flirtovním hlasem promluvila. Už bylo rozhodnuto, kterákoliv, která by mi hodlala Luckyho vzít by prošla samotným horoucím peklem. Nevím kdy se tak stalo, ale s Luckym jsme patřili k sobě. Nad jeho slovy říkajíc víceméně to stejné co mé myšlenky jsem zavrněla. "Ano. Jako jediný jsi získal náklonnost této princezny." Kývla jsem.
Po chvíli byl Lucky dost šokován. Já zavrtěla hlavou. Skutečně jsem neslyšela mluvit nikoho jiného, než nás dva, ale o to nic. Další slova byla ještě víc zajímavější. Prý patron Max. Musela jsem se ušklíbnout. "O patronech jsem kdysi v jiné zemi už slyšela, jsou to ochranáři před zlem." Zauvažovala jsem a píchl mě osten malé žárlivosti. Ovšem nedala jsem vůbec nic najevo a jen sledovala jak se to dal vyvine. "To teď spolu musíte podepsat nějakou smlouvu nebo to jeho představení je všechno?" Zeptala jsem se. Celkem jsem se chtěla pohnout zase o kus dál, protože sedět na jednom místě byla nuda a já nám toho chybělo ještě tolik na Saeronu prozkoumat!

Zasmála jsem se nad jeho slovy. ''Mám skvělý nápad.'' Začala jsem a opět svými jantarovými očky zamrkala na Luckyho. ''Budeme se chránit navzájem.'' A olízla jsem jej po tváři. Byla jsem v tomhle světě už nějaký ten pátek, ale nejvíc času jsem strávila právě s Luckym a bylo mi díky němu tady o dost příjemněji. Možná bychom mohli se po oné skupině zkusit podívat a někde se společně usadit? Nebo možná společně cestovat Saeronským krajem a poznat každý kout. To jsem však nechala nevyřčené a zahalené v mlze budoucnosti. Pak jsme se vrátili k oné zářící potvůrce. Dost připomínala lasičku, ale nebyla jsem si tím úplně jistá a dost upřeně koukala na Luckyho, snad jakoby se snažila svým pohledem něco říct. ''Neřekla bych že by byla radioaktivní.. Ale podle toho jak se to na tebe kouká asi se tomu líbíš.'' Nechala jsem své myšlenky proudit nahlas. ''Asi začnu žárlit.'' Pronesla jsem pak pobaveně a sledovala jak se můj zjizvený společník postaví k zářivému zvířátku, které na něj tak zaujatě koukalo.

<- Les Taldren

Se smíchem jsem kráčela vedle Luckyho a užívala jsem si jeho přítomnosti. Nikdy bych neřekla, že by mi mohlo být se společností samce víc příjemněji, než jsem vždycky si myslela. A to bylo o to víc zajímavé. Vždycky jsem si jen užila a nyní jsem s někým ráda svůj čas strávila.
''Nene, já si svým krásným princem nechám ochutnat všechno co vypadá podezřele, abych nemusela žaludeční závratí trpět já sama.'' Mrkla jsem svými jantarovými očkami a ladně mávla ocasem. Pak jsem se zasmála. ''Nepovídej. Můj statný a silný rytíř má očividně problém s tím být rytířem! Kde jsi nechal svého panoše? Ten by možná měl větší radost k tomu mě ochraňovat!'' Procedila jsem provokativně mezi zuby. Vodě, kterou na mě Lucky seslal jsem se sotva vyhnula a pak jsem zaslechla něco divného opodál, ''Slyšel si to?'' Podívala jsem se na Luckyho zda mě jen nešálil sluch. Střihla jsem ouškem kde se mi blyštila naušnice s listem od podzimního boha Ambera a rozhlížela jsem se okolo až na kameni seděla nějaká potvůrka. Byla kolem ni zvláštní záře. Upřeně hleděla na Luckyho, víc než mi bylo příjemné a já se instinktivně olízla. Což mi i připomnělo, že jsme dlouho nic nejedli.

Protočila jsem očima nad jeho slovy a musela se jednoduše ušklíbnout. ''To pak není sranda, když nic nezkusím sama.'' Odpověděla jsem. Byl roztomilý, ale přece mi nevezme každou zábavu, kterou nám osud připravil. ''Já nevím. Byla jsem nějaká mimo, když si odskočil za tím zajícem na to vejce.'' Dodala jsem ohledně tranzu. Sama jsem nechápala, proč jsem byla v tu chvíli tak mimo a kdo ví kolik času uběhlo. ''Asi jo, ale holt když zle je tu tobě a ne mě, musím podpírat já tebe.'' Zazubila jsem se nevinně a mávla jsem ocasem, když přejel svým ocasem po tom mém. ''To bys udělal jen jednou, pak bych ti mohla ublížit.'' Párkrát jsem nevinně zamrkala očky. Nesnášela jsem cokoliv na své srsti, natož kdyby mi ho někdo poblil. Nad tou představou jsem se otřásla. ''Měli bychom jít zase k vodě. Měl bys zapít tu pachuť, smrdí ti s tlamy.'' Rýpla jsem si do něj jednoduše a vyšla po jeho boku z lesa.

-> Katerské jezero

Možná to vypadalo jako bych se dostala do tranzu, nebo bych jednoduše usnula. Ale jednoduše jsem si poslední chvilky, které se událi mi nedávali smysl. Vím že najednou na mě znovu někdo mluvil. Ne jen tak někdo. Lucky. Byla jsem ještě mimo, takže mi jeho slova nedávali smysl. ''Cože? Dvojče?'' Pozvedla jsem obočí a rozhlédla se. Kromě nás tu nikdo nebyl a tak jsem nad tím zavrtěla hlavou. Chtěla jsem se zeptat co snědl, ale jeho další slova mi to potvrdili. ''Neměl jsi to jíst.'' Zasmála jsem se, když se opřel o strom jako nějaký opilec. ''Lucky, už prosím nic podezřelého nejez a pak mě tu nenechej upadnout do nějakého tranzu, nebo co to bylo.'' Řekla jsem s úšklebkem a šla blíže k němu. ''Radši půjdeme jinam, co říkáš?'' Navrhla jsem a stylem svého postavení jsem mu nabídla své rámě, zda by se nepotřeboval opřít.

<- Jezero Talimon

Přikývla jsem na jeho překvapené slova. ''Ano, skutečně.'' Zazubila jsem se. Dostat květinu? To bylo poprvé a bylo to opravdu hezké gesto, které mě uvnitř zahřálo. Nakonec jsme se od jezera dost vzdálili a skončili jsme v lese. ''Doufám, že tentokrát ten les nepatří žádné skupině, aby nás zase tady někdo nepřišel buzerovat.'' Zasmála jsem se. Tentokrát by nám asi výmluva o náhodě díky zapaléné hry nejspíš nevyšla. Ale kdo ví, možná bych se i tentokrát nechala ukecat o přidání se? Možná by Lucky se přidal se mnou a byly bychom tedy spolu? Tolik úsměvných otázek. Jak dlouho se mnou asi Lucky bude chtít zůstat? Něco ho opodál zaujalo a tak jsem se rychle vydala za ním a pohled mi přistál na barevném vajíčku, pomalované různými barvami. Bylo takové fascinující a jistě tedy se jednalo o jarní vajíčka a ne o chudáčka co vypadlo z hnízda. ''Zkusíme ho vzít?'' Sice jsem se ho ptala, ale rovnou jsem se k němu vydala v zájmu ho zvednout.