Příspěvky uživatele

< návrat zpět

<- Floremare

Přikývla jsem uznale hlavou, i když nebylo úplně jasné zda si toho Perun povšiml. ''To je fajn. Asi je to výhra umět přemýšlet takto.'' Řekla jsem. To já, já přemýšlela nad věcmi strašně složitě, i když to kolikrát bylo víc, než zbytečné.
Stále bylo trochu poznat, že mi nejspíše nevěřil, ale já bych si to taky nevěřila, kdyby to někdo jiný vyprávěl mě. Byla to na jednu stranu dost neuvěřitelná záležitost. Pamatuju si dobu kdy tomu nevěřil ani Lucky, ale na druhou stranu minimálně mi z toho udělal přezdívku, kterou mě jen on jediný oslovoval. ''Ano. Ale všechny jsme je viděli jen na chvíli, pak jsme každý měli své úkoly svých bohů.'' Odpověděla jsem mu znovu. ''Vím, že to zní asi jako kdybych se někde praštila do hlavy. Zachechtala jsem se. ''Ale skutečně se to tak stalo.'' Dodala jsem. ''Ještě jeden bůh, takový spíš zlý, Azrael, jim totiž ukradl kouzelné hole jejich období a bez pomoci nás smrtelníků je nedokázali, alespoň údajně, najít. Ale upřímně... Zda je dali všechny zase dohromady, to nevím a těžko říct jestli to ví vůbec i někdo jiný, co se stalo dál.'' A víc jsem k tomu asi neměla co říct. Přebrodili jsme se pár hnusy, splnili pár úkolů, dostali jsme dary a šli si zase každý po svém.. A jak se vlastně měla Arisa?
''A odkud pocházíš?'' Zeptala jsem se a za otázku jsem hodila milý úsměv zamířen k malému Fenkovi. ''Tuším, že asi z nějaké pouště.. Ale jaké to tam bylo? Asi se ti stýská?'' Upřesnila jsem svůj dotaz, přece bych nebyla tak hloupá, abych nevěděla že fenci dost často přicházeli z pouštních částí světa. ''No jak se to vezme.. Připadá mi jak kdybych prospala snad celý rok.'' Nebo mám nějaký výpadek paměti a nepamatuji si co jsem dělala? Zatřepala jsem hlavou. To je přece hloupost...
Mezitím se nám podařilo dojít na loviště. ''Ták.. A teď to složitější..'' Řekla jsem zadumaně a zavětřila jsem ve vzduchu. Prozatím jsem se snažila najít, alespoň pachovou stopu a snažila jsem se vymyslet i to jak bych mohla úspěšně zapojit fenka.. No, nejspíše bych se skryla a on by mi ho jen nahnal mým směrem, ušetřili bychom tímhle nejspíše oba dost energie. Ale kdoví, králici jsou dost nevyzpytatelní.

Podal svou odpověď trochu jinak, než jsem očekávala, ale přesto se to drželo ve stejném směru. Přikývla jsem. ''Tak hlavně že jsi plný pozitivního myšlení. To ti přeju.'' A já? Já byla realistka, i když od doby co žiju v těchto místech, dokázala jsem plno věcí přehodnotit.
Zdálo se však nevěřil úplně na sto procent tomu odkud tu náušnici mám. Ale co si budeme, říct to někdo mě tak bych si taky řekla že mu pěkně šplouchá na maják. ''Je to velmi malá pravděpodobnost, že se ti něco takového stane. Ale ten den nás tam byla spousta. Minimálně dvě lišky do každého ročního období. Byla jsem s polární liškou Arisou u podzimu.'' Vzpomínala jsem na to, jak kdyby to bylo včera.
Když jsme se tak pěkně dorozuměli co vlastně po něm chci, tak jsem se spokojeně usmála. ''Ano, přesně tak. A mít za odměnu něco nového na vyzkoušení, to stojí za pokus ne?'' Spiklenecky jsem na něj mrkla a zakroutila natěšeně ocasem. Tento malý fenek mi mohl být víc, než užitečný. ''Tak bych to viděla podívat se v první řadě na loviště.'' Tam to byla taková jistota většinou. A tak jsem se tím směrem vydala a snažila se jít vesměs pomalu, aby nečerpal zbytečně sílu k tomu, že by se snažil držet krok se mnou. Bylo zvláštní jak jsme byly rozdílní a přitom svým způsobem vnitru stejní. ''Jsi tu odjakživa, či jsi tu přišel? Já už tu jsem sice nějaký pátek, ale občas si pořád připadám, že nejsem zdejší.. Ale už jsem si zvykla.'' Inu, přece po zbytek společné cesty neprovedeme v úplný tichosti, že?

-> Kasperské loviště

Znovu jsem pozvedla obočí. Zdálo se, že skutečně byl na svůj výtvor náležitě hrdý. ''Tak to máš trpělivost na rozdávání.'' Řekla jsem. A sledovala jsem jak si to na sebe nasazuje. Střihla jsem uchem kde se mi zablýskla náušnice s listem. ''A co budeš dělat až úplně umřou? Ty pampelišky.'' Zeptala jsem se s pobaveným úsměvem. Ostatně jsem čekala odpověď o tom, že si uplete nový.
Tím si všiml i mé náušnice. ''Už ji mám nějaký pátek.. Já to neudělala nijak. Dostala jsem ji darem od Boha podzimu.'' Vysvětlila jsem. Dopadli už vlastně Azraela a mají zase všichni svá žezla?
''Těší mě Perune.'' Byla jsem slušnost sama! ''Co takového zajíce? Měl jsi ho vůbec někdy?'' Navrhla jsem. ''Stačilo by mi pomoct ho nahnat jenom do pasti. Jsou to dost mrštné potvory a dost se vyplácí jim odříznout víc směrů do kterých nemůžou utíkat. Byla by to rychlovka. A ještě bys třeba vyzkoušel novou věc, jestli jsi neměl!'' Ladně a zasněně jsem vlnila ocasem a představovala jsem si tu chuť čerstvého masa.

Zaujatě jsem lišáka pozorovala a nechala si vysvětlit co to vlastně splétá. Nechala jsem ho pak i tu chvilku soustředit se na to. Podivín. Myslela jsem si však o tom své, ale na venek jsem se na něj mile usmívala. ''Pěkná práce s tlapkami, to se ti musí nechat.'' Takové malé tlapičky jsou asi mnohem lepší na takovou práci.. Pak jsem si na tu chvíli ještě ulehla, abych měla hlavu na stejném poměru výšky, jako byl on sám. ''Jarně to vypadá, to jo. Teď to budeš nosit?'' Pozvedla jsem pobaveně jedno obočí a pousmála jsem se nad tím. Počkala jsem až bude oficiálně hotov. ''Jsem Tamara.'' Řekla jsem pak do prázdna. O čem si mám s tebou asi tak povídat prcku... Natočila jsem hlavu, ''Poslyš, nemáš hlad? Nějakou chvíli jsem nejedla a ve dvou se nám bude lovit lépe, co říkáš?'' Nevím zatím co si o něm myslet, ale společnost se na lepší maso, než byla mršina koneckonců byla dobrá vždycky.. Kamarádila jsem se už s jednou malou liškou, zvládnu koneconců i druhou, ne?

Šla jsem zamyšleně předem a z toho všeho soustředění mě vytrhl až to, že se někdo připomněl. Zastavila jsem zmateně a rozhlédla se. Avšak nikdo v mém okolí nebyl. Teprve až jsem obešla poslední křoviska přede mnou, jsem spatřila ležící malou lišku, která měla před sebou rozprostřené pampelišky a hrála si s nimi. Přimhouřila jsem oči. Jistě bych si takové malé čmouhy všimla i bez toho, aby se připomněla. Nakonec jsem nad tím v mysli zavrtěla hlavou. Buď hodná holka Tamaro. Uchlácholila jsem se v myšlenkách a jako bych cítila nějaký šepot. Už jsem to jednou zažila. ''Neboj. Nezašlápnu tě. Zdravím tě.'' Řekla jsem pak, snažíc se vnitřní hlasy ignorovat, jednoho z toho uměla pěkně rozbolet hlava. ''Co to tu děláš s těmi pampeliškami?'' Povytáhla jsem obočí nad jeho dílem zvědavě a nemusela jsem se ani moc naklánět abych něco viděla. Patřil k těm liščím prckům.

<- Jezero Arges

Šla jsem pomalým, přesto jistým krokem a čenichala. Snažila jsem se zachytit nějakou stopu. Alespoň něčeho malého.. Dokonce bych se pro začátek i s mršinou spokojila jaký jsem měla hlad!
Snažila jsem se soustředit co se dalo a to se mi skutečně vyplatilo.
Něco jsem zacítila.. Staré maso. Otřásla jsem se nad tím, ale přesto se mi sbíhali sliny. Olízla jsem si pysky a pak se plnou parou vydala za tím pachem. Po chvíli jsem našla tu mršinu. Byla to veverka, už kolem ní létali mouchy a nepochybně už tu nějakou chvíli ležela. Inu, mohla jsem znovu odpadnout hladem, nebo mi bude možná chvíli zle, ale aspoň naplním žaludek.
Dala jsem se do odtrhávání masa a po malých kouscích začala jíst. Skončila jsem až se mi to začalo vracet a tak jsem usoudila, že prozatím to muselo stačit. Minimálně na to, abych nabrala sílu na to, abych ulovila něco čerstvého.
Pak jsem teda šla dál, hlouběji. Tento les jsem si nějak nepamatovala. Větve pod mou chůzí praskaly.

Otevřela jsem oči a postupně začala vnímat své tělo. Cítila jsem jakousi únavu i přesto že jsem spala... Jak dlouho jsem vlastně spala? Zívla jsem si a snažila se postavit, což byl trochu nadliščí úkon, ale jakmile se mi to podařilo a podařilo se mi protáhnout mé tělo..
''Hrůza. Nikdy víc. Měla bych se víc hýbat. Jak dlouho jsem spala? Proboha a kde je Lucky?'' Zamračila jsem se a rozhlédla se. Neviděla jsem ho a ani necítila.
Došla jsem k vodě a zvlažila si hrdlo, takhle se mi teda přemýšlelo o moc lépe. ''No nic. Však se jednou zase ukáže, ne? A když ne.. Inu... Co už. To si vyřidíme později. Ted mám i celkem hlad. Aby ne.. Jsem vychrtlá na kost!'' Možná jsem vypadala trochu jako blázen, který si povídá se svým odrazem, ale bylo mi to srdečně fuk. Šlehla jsem ocasem a vydala se pryč od tohoto jezera kde jsem byla nejspíš hodně dlouhou dobu.

-> Floremare

<- Zářivý les

Na chvíli jsem se ocitla sama. Měla jsem pocit jakoby ten průchod lesem trval neskutečně dlouho. Měla jsem čas přemýšlet, dát se dokupy a popřemýšlet co vlastně nyní budu mít na plánu, když Lucky doprovázel namyšlenou princeznu domů.
Ale osud nejspíše nechtěl, abych sama doopravdy byla neboť jsem již kousek od jezera slyšela za sebou svého drahého partnera. Otočila jsem se a on se skutečně objevil a vlastně se mě celou dobu snažil dohnat. Lehce jsem nad tím musela pozvednout obočí, neboť jsem ho nečekala tak brzo. ''To koukám. Ledová královna tě již omrzela, nebo byla domovu blíž, než to povídala?'' Zeptala jsem se, když konečně k mé blízkosti doběhl. To já už seděla u jezera.
Podívala jsem se do jeho očí a otřela se o jeho krk. Každá chvíle s ním byla něčím zvláštní a byly prostě s ním. Musela jsem v duchu nad sebou zakroutit hlavou. City mi nic neříkali až do chvíle, než jsem poznala Luckyho.

Cítila jsem se dosti uražená ignoraci bílé. Pak jsem zavrtěla hlavou a tak nějak cítila, že dva lišáky bude poslouchat mnohem pravděpodobněji, než mě. Lucky kolem mě prošel a mávl mi ocasem před čumákem. Já nad tím zase naopak v duchu mávla tlapkou. Dohnala jsem Luckyho a naklonila se k jeho uchu. ''Víš co? Doprovoď tady snobku a pak se sejdeme. Nehodlám být páté kolo u vozu.'' Zašeptala jsem a poté se vydala vlastním směrem. Minimálně se teď ukáže jak moc Lucky bude věrným a já se jednoduše rozmyslela, nechtěla jsem a odmítala jsem být ignorována a proto jsem se rozhodla hledat pozornost pro svou maličkost někde jinde. Vrailovi jsem jen kývla hlavou na rozloučenou a sněhovku odignorovala úplně.
Když mi zmizeli z dohledu já se vydala k jezeru, které jsem kousek od lesa před chvíli viděla, tam jsem se mohla v klidu odreagovat a poté jsem mohla někoho vyhledat.

-> Jezero Arges

Všimla jsem si na vteřinku vyčítavého pohledu Luckyho, ale pak se zatvářil jakoby nic. Přimhouřila jsem při jeho větě oči. ''Tvůj, kdo jiný by tě ohlídal.'' Sykla jsem a pak se podívala na Anteu, jenž se snažila rozpomenout. Švihla jsem ocasem. ''A měla bys vůbec tu moc nás přesunout do svých myšlenek drahá? Co ty vůbec můžeš vědět o tom co zvládneme? Možná bys byla překvapená.'' Řekla jsem a ohlédla jsem se. Jakoby někdo v povzdáli mluvil. Viděla jsem některé jedince odcházet a tak jsem to prozatím přiřadila k nim. ''Hlavně už se rozhodni kam se chceš jít podívat, zda si nevzpomeneš na něco víc. Třeba ti i nějaká hora kterákoliv pro začátek pomůže.'' Navrhla jsem. Nechtěla jsem s ní sice strávit víc času, než bylo nutné, ale nemohla jsem je tu nechat bez dozoru. Ať už v jiné situaci, nebo prostě nedalo by mi to. Ať byla jakákoliv, pořád očividně potřebovala pomoc nás smrtelníků, aby se dostala domů. Šeptání, jenž jsem slyšela se pořád neklidnilo, pořád jsem se začala rozhlížet okolo sebe, ale ostatní už byly pryč a nikdo jiný zatím nemluvil. Bylo to podivné.

Ach bože. Jak naštvaná byla. Zlost a žárlivost jí přímo kolovali žilami a nebýt taková zima, roztával by pod ní, právě díky těmto pocitům sníh. Až tak jí to zvedalo mandle. Podívala se na Luckyho a pak zase na černého lišáka. Odfrkla si naštvaně a šlehla ocasem. Když ale Antee zařvala podruhé, musela sebou cuknout a svůj naštvaný pohled věnovat jí. Musela jí nutně odrovnat sluch? Hysterická to dáma. Nejradši jí by při těchto pocitech tu tlamu zavřela, aby jim ty bubínky doopravdy nepraskli. Ale pak uslyšela ta slova, která Lucky řekl k té hysterce. Ihned mu dupla svou packou na ohon. "Cože si to řekl?!" Vyštěkla po něm tiše, aby ta slova byla směřovaná spíše k němu. Ona pro něj měla být ta nejkrásnější! Jak si to jen mohl dovolit?! Tím se její nálada ještě víc zhoršila. Když si "krasavice" začala vzpomínat, musela si Tamara naštvaně odfrknout. Sledovala svého partnera, ba ne sledovala! Ona ho propalovala pohledem. Jen co se nabídl jako doprovod se napřímila. "Pokud jde on, tak jdu taky." Pronesla nahlas bez rozmýšlení. Musela si ho hlídat, nějaká namyšlená pipina jí ho nesebere.

Jedna z lišek se k ní začala lísat, ovšem dostala tak akorát odhození. Kolem lišky začala opět klesat teplota a mráz se začal šířit, všimla jsem si také, že díky Luckyho chválám to začalo postupně ustupovat. Jenže i tak moje hlavička nehodlala pobrat jeho záměr, neboť jsem žárlivě několikrát mrskla ocasem, když se k němu začala blížít a po mě házela provokativní pohledy.
Představila se a že se ztratila, že potřebuje pomocí domů. "Drahá, pomohu ti z radostí, abych se zbavila tvého mrazu. Ovšem něco jen zkusíš a urafnu ti tvůj huňatý ocas." Opět jsem švihla ocasem, samozřejmě jsem narážela na to ohledně Luckyho, byl můj, žádná jiná a to ani nejspíš mocná liška už na něj neměla nárok, ne předemnou.

Koule se postupně stávala zářivější a zářivější, až nás na chvíli oslepla úplně. Když jsem konečně dokázala spatřit co se to událo, na místo místo koule stála bílá liška, o dost větší, než jsme byly my ostatní a chovala se povýšeně. Takovéhle lišky jsem nesnášela, pche. Snažili se být víc dokonalejší, než jsem byla já. S poznámkou Luckyho jsem se na něj podívala s povytaženým obočím a to stejné když jsem poslouchala jeho další řeči. Švihla jsem ocasem a znovu si noblesní dámu prohlédla. Ušklíbla jsem se. ''Krásná? Viděla ses někdy drahá? Objevíš se z ničeho nic, ve tvé blízkosti je zima a po těchle fešácích bys toužila po lichotkách. Kdo vlastně vůbec jsi, co?'' Čekala jsem, že druhá liška, jelikož jsme tu byly jen dvě, bude držet se mnou, ale ne. Ona se začala k ledové dámě vtírat. Rozhodně jsem neměla v plánu skládat lichotky někomu, kdo si hraje na dokonalou. To je přece moje práce, pche!
Holt se nejspíš sešlost rozdělí na dva tábory, ty jenž budou lišku vychvalovat, ty jenž budou lišku odsuzovat. Inu, já byla v tom druhém.

<- Les Hased

I když jsem zvědavě se řítila k místu odkud se dal slyšet ten divný zvuk, jakoby se něco zřítilo, nebo k čemu bych to měla popsat. Podívala jsem se na Luckyho při jeho poznámce. ''Nechat se chránit a znuděně čekat, tak bych asi zblbla.'' I když jsme spolu trávili tady většinu času, pořád jsme se v některých věcech poznávali, ale zrovna v tomhle už dávno musel pochopit, že ani s partnerem nikdy nebudu sedět zalezlá v noře se staženým ocasem.
Pak jsem se otočila na Vraila, který skoro snad až starostlivě oznámil, že to může být nebezpečné. ''Ha, nebezpečí? Tomu já se směju do tváře.'' Ušklíbla jsem se. A jelikož jsem nečekala led, začala jsem se pěkně klouzat, chvíli mi trvalo tlapky k ledu přizpůsobit, aby mi to tolik neklouzalo.
Po chvíli jsme dorazili k místu. Zcela jistě to bylo ono, protože proč by jinak uprostřed lesa byla obří bílá koule a proč se od ní linula všude okolo vrstva ledu. Pohlédla jsem na ty dvě lišky. ''Zdravíčko. Nevíte co se to děje, co to je?'' Zeptala jsem se jich.

Lucky byl ticho, ale cítila jsem, že se trošku uvolnil, ale momentálně jsem tedy vnímala hlavně Vraila, protože jsme spolu komunikovali nahlas. A tedy jsem se nad jeho slovy zasmála. ''To asi ano, ale mimo zimu věřím, že to problém skutečně není.'' V zimě bývalo všeobecně méně kořisti a to ne jen na místech kde se nacházel hlavně jeden druh predátorů jako jsme byly my.
Když řekl, že jsme byly po jeho příchodu první lišky na které narazil, trochu mě to i polichotilo musela jsem říct. Být prvním na koho se narazilo jednoho potěší. ''Ani se nenaděješ a potkáš určitě víc lišek.'' Mrkla jsem a v dalších slovech jsem slyšela zájem o zjištění víc o skupině. Chtělo se mi však přiznat, že toho sama moc nevím? Ne, nejspíš ne, ale i v mých slovech půjde poznat, že víc toho nevím. ''Jmenuje se Ambleerská. Zjistili jsme o jejich existenci až potom co jsme vstoupili do jednoho z místních lesů. Možná jich tu se nachází víc, kdo ví. Možná bych uvažovala i to víc prozkoumat, ale sama neznám ještě většinu Saeronu, natož hned se někde usadit ve skupině.'' Kývla jsem ramenem a zaslechla něco divného.
''Slyšeli jste to?'' Zeptala jsem se a nastražila uši, znovu už se to neopakovalo, ale určitě jsem se nepřeslechla a dost mě zajímalo co se dělo. Že by zase Azrael dělal problémy? ''Jdeme se na to podívat?'' Navrhla jsem a sama se vůbec jako první rozešla tím směrem, kterým se zvuk, jakoby něco padalo, ozval.

-> Zářivý les