Discord slouží pro rychlejší komunikaci mezi hráči a vedením. Také se zde konají rychloakce, při kterých si můžete občas vydělat pár kamínků navíc.

Příspěvky uživatele


< návrat zpět

Strana:  1 2 3 4   další »

Děkuji za akci i za odměny. Ty dostane Mersis (jak jinak).

Tentokrát už problémy nebudou ^^'

Zrzek si pravděpodobně uvědomoval, že pobíhám přímo nad ním v korunách stromů. V místech, odkud jsem měl výhodu. Sice se stihl otočit, ale až moc pozdě. Než stihl jakkoliv zareagovat a můj útok odrazit, přistál jsem mu na zádech. Mé zuby neminuly cíl. Zabořily se přímo do lišákova ucha, které scvakly, zatímco on se vypořádával s udržením rovnováhy. Trochu to zatřáslo i se mnou, ale na jeho zádech jsem se dokázal udržet. Kdyby ne, kus lišákova ušního boltce by šel zároveň se mnou. Stále jsem ho totiž se zuřivým vrčením pevně držel v tlamě.
Ze zrzkovy tlamy se ozval naštvaný hrdelní zvuk a zatřásl sebou. Tehdy už jsem se neudržel a letěl z jeho zad dolů. Má výhoda se tak rozplynula. Navíc jsem nestihl zareagovat dostatečně rychle, do obličeje mne zasáhla lišákova tlapa a já vyjekl. Než jsem však jeho ucho pustil, zvládl jsem alespoň trochu natrhnout.
Mezi námi se během chvilky vytvořil rozestup. Měl jsem velkou nevýhodu vzhledem k tomu, že mne zasáhl do oblasti oka a mně se tak výrazně zmenšilo zorné pole. Nezbývalo než doufat, že to bylo způsobeno jen krví vytékající z rány, ale já už předem smířil i s horší možností. Nemohlo mne to však přinutit zastavit. Ne teď, když už jsem okusil lišákovu krev. Dokončím, co jsem začal nebo se budu muset připravit na cestu na onen svět.
Kroužil jsem pomalu kolem zrzka. Bylo mi předem jasné, že určitě přijdu k úhoně, ale ten idiot zrzavá mě dost možná připravil o oko. Nedokázal jsem jasně přemýšlet, jak jsem zuřil. V hlavě mi pořád dokola běhalo jedno slovo. Zabij. A tak jsem se do toho pustil. I když ne moc rozumně. Prostě jsem mu bleskovou rychlostí vystartoval po krku.

Lišák si mne všiml, jak se dalo předpokládat. Pozoroval mě stejně jako já jeho, ale pak se otočil a pokračoval v tom, co dělal. Nicméně mi bylo jasné, že si teď dává pozor. Pokud to ovšem nebyl úplný idiot, na což jsem ale nesázel. Musel jsem počítat se všemi možnostmi.
Vyšplhal jsem na nejbližší strom a tiše se přesouval se spolu s lišákem. Ze stromu na strom, z větve na větev. Jestli ví, že se právě pohybuju nad ním? Netuším. Každopádně mi má pozice dávala výhodu. On na mě nemohl a já? Mohl jsem po něm skočit kdykoliv se mi zachtělo.
Jenom pozorovat mě ale začínalo nudit. Chtěl jsem působit bolest. A vzhledem k tomu, že lišáka jsem neznal a nevěděl jsem o něm nic, ta psychická nepřipadala v úvahu. Seskočil jsem na jednu z nižších větví, přikrčil se a pak? Prostě jsem skočil na jeho záda. Chňapl jsem mu po uchu.
Můj tah nebyl nijak promyšlený, což bylo poznat. Taky se dalo očekávat, že mne lišák snadno přepere. Jednal jsem hloupě, ale zatím jsem nelitoval. Ten lišák alespoň pár šrámů v boji se mnou utrží. Pocítí bolest a já s největší pravděpodobností taky. Ale jak už jsem jednou řekl. Pro mne je mnohem lepší cítit bolest než vůbec nic.

//Skaliska

Jestli byl můj kožich ještě před chvílí mokrý, teď už to nešlo poznat. Počasí se spravilo. Dosud jsem nechápal, jak tohle může znamenat pro někoho krásný den. Jak se někomu může spravit nálada jen na základě hloupého počasí. To, jestli bude slunce svítit, schová se za mraky či dokonce nevysvitne vůbec, neřeší žádné problémy. Očividně jsem si to uvědomoval jen já.
Zaslechl jsem muší bzukot. Něco je tu muselo živit a já to hodlal najít. Zanedlouho můj pohled zachytil jakousi hromadu masa a kostí. Nejspíš jelen. Do čenichu mě praštila jeho nevábná vůně. Přišel jsem k němu blíž, to mi umožnilo spatřit malé bílé červy, kteří už si něčí kořist přebrali. Zakousl jsem se do zadní nohy jelena, která ještě nebyla červy tolik prožraná a utrhl si kus masa. Pokud se jednalo o jídlo, nevybíral jsem si. Představovalo pro mě pouhopouhé palivo, jež mě hnalo dál. Proč bych si měl vybírat na základě chuti nebo toho, zda na něm už někdo hodoval?
Jakmile jsem měl dost, mé nohy se začaly loudat dál. Oči mi zaplály hněvem, když spatřily zrzavého lišáka. Vypadal, že něco hledal. Možná právě cokoliv, co by mohl zakousnout. Byl větší, takže bych se nedivil, kdyby se pokusil zakousnout mě. Smrt by pro mne byla osvobozením, ale nehodlal jsem jí jít napřed. Pořád tu mám svou prácičku u Azraela, který by si jistě našel způsob, jak mě potrestat i na onom světě.
Byl jsem k lišákovi po větru, tudíž mě musel ucítit, ještě než jsem cokoliv udělal. Pozorně jsem si ho prohlédl. Jizev měl dost. Zabodl jsem do něj svůj pohled plný nenávisti, mírně jsem pozvedl obočí a vyčkával co udělá.

Křičím! Můj inventář je ve stavu, jako byl před akcí 5

//EDIT Alarka: Opraveno. Se to asi neuložilo. ¯\_(ツ)_/¯
//EDIT 2 Alarka: F5 je kouzelný tlačítko, nauč se ho používat!

Když jsem se probral, nebylo mi o nic líp, než když jsem se ukládal ke spánku. Nálada na bodu mrazu a kožich pořád vlhký. Ne, že by to pro mne byly nové pocity. Právě naopak, tohle se už dávno stalo nedílnou součástí mého života, který nestojí za nic.
S námahou jsem se přinutil zvednout a protáhnout. Docela mě překvapilo, že se ke mně po čas spánku nic nepřikradlo. Jistě jsem nemohl být jediný, kdo tohle místo shledal dobrým úkrytem. Možná by to bylo lepší. Kdyby mě ve spánku něco zardousilo. Na moment jsem zůstal stát pohlcen tou představou. První možnost - zabilo by mne to rychle. Dřív než bych si cokoliv stihl uvědomit. Druhá možnost - cítil bych velkou bolest, zatímco bych pozoroval rudou tekutinu vytékající z mého těla na kamenitou zem. Bolest mi samozřejmě nebyla příjemná, ale připadalo mi jako lepší možnost cítit alespoň ji, když už (krom vzteku) nic jiného.
Až jsem se probral ze svých úvah, vyvlekl jsem se z jeskyně a pokračoval v cestě... Bůhvíkam.

//Loviště

//Děkuji za super akcičku a taky za odměny, které vzhledem k tomu, že jinou postavu nemám, poputují k Mersisovi 1

//jezero

Přede mnou se rýsovaly obrysy jakýchsi skal. Zamířil jsem k nim. Trocha odpočinku by se hodila a nechráněn na otevřeném prostranství jsem spát nehodlal. Bůhví co za potvory se tu v okolí najde.
Než jsem našel ve skaliskách nějaký úkryt hodný Azraelova pomocníka, začalo pršet. Tak se stalo, že moje šedá srst ztěžkla pod kapkami vody. Nejspíš mi ale bylo přáno, protože po chvíli hledání jsem našel suché místečko porostlé mechem. Před tím, než jsem se ale odebral ke spánku, jsem trochu prohledal okolí, aby mě náhodou někdo nepřekvapil. Nikde nikdo. Vrátil jsem se tedy zpátky, stočil jsem se do klubíčka a poslouchal zvuky deště. S mokrým kožichem jsem se necítil bůhvíjak příjemně, ale můj život nikdy nebyl příjemný. Nesetřásl jsem ze sebe vodu. Necítil jsem potřebu o sebe jakkoliv pečovat. Prostě jsem tam usnul tak, jak jsem přišel.

Už jsem chtěl znovu zaútočit, když mě Faoner nazval fanatickým bláznem, ale na mysli mi vytanula Azraelova slova. Tím se já řídím. Tím, co řekne Azrael. Proto jsem se přinutil vypadat klidně a vyrovnaně, i když to uvnitř mě vřelo. Fenkovo chování se mi vůbec nezamlouvalo. Místo toho, aby se přede mnou plazil po zemi a prosil o milost, si tu jen tak seděl a dělal jakoby nic. Kam se sakra poděl ten posera? Tomuhle lišákovi bylo úplně volný, že stojím před ním. Vůbec si mě nevšímal. Byla to jen maska? Myslel si, že ho tak nechám být? Nebo mě prostě chtěl jen naštvat? Tak či tak, nechal jsem ho sedět, ať si tam třeba shnije, i když by mě mrzelo, že ho neuvidím, až se spolu s Azraelem zmocním Saeronu, a nebudu si moct užít jeho smrt. Tenhle lišák mě nevýslovně štval. No, i kdybychom se znovu už neviděli, pořád tu bylo dost lišek, které jsem nesnášel. Ta potvora z lesa, která mě kdysi přeprala. Byť bych to nepřiznal, moje ego tím hodně utrpělo. Nebo! Ta malá bílá a otravná chlupatá koule. Nesnesitelnější lišku jsem snad ještě neviděl. A pak? Pak tu bylo ještě spoustu lišek, které jsem neznal, ale to mě zpátky držet nebude. Jednou je všechny zničím.

//Skaliska

Faoner už byl opravdu pořádně zřízený. Mersis se s ním nijak nepáral, tedy ne že by ho to nějak trápilo. Faoner se však kupodivu dal do řeči. Provokoval. Mersis přimhouřil oči. Jestli ho chtěl ještě před chvílí smrti ušetřit, teď si to rozmyslel. Já. Ho. Zabiju! "Jednou stejně zemře! Jen ho nech, ať si užije tu bolest!" Zacukaly mu koutky úst, když zaslechl hlas Azraela. Chvíli bojoval s nutkáním po fenkovi prostě skočit a rozsápat mu hrdlo, ale nakonec se přeci jen ovládl. "Ano, ano, ano, přesně tak, jste všichni stejní, nikdo z vás mé poselství nechápe. A netrpíš pro mě, ale především pro Azraela, kterému by se měli všichni klanět a líbat tlapy. Jednou, až temné síly ovládnou celý Saeron, budete Azraela všichni prosit o smilování a já budu po jeho boku sledovat, jak vás, lišky, které se odmítly přidat k němu, pomalu a bolestivě zabíjí. Ale tvou smrt? Tu si užiju nejvíc ze všech." Tak moc se na tu chvíli těšil, avšak ještě bylo potřeba udělat pořádný kus práce. Vysílený Faoner se svezl na zem. Tam, kam podle Mersise patřil.

Zatímco se Mersis zuřivě oháněl po Faonerovi, sníh se pod jejich tlapkami postupně barvil na červeno. Většina krve patřila fenkovi, ale i Mersis utržil šrámy, z nichž vytékala rudá tekutina. Rána na čenichu ho pořád nesnesitelně pálila, nutno podotknout, že jich schytal ještě víc, kvůli tomu chtěl, aby Faoner trpěl ještě víc. Malý potrhaný lišák však dokázal Mersisův hněv prohloubit ještě víc. Mersis se zastavil a probodával Faonera pohledem. "Páni! Škoda jen, že tu žádní takoví nejsou! A víš ty co? Vlastně máš pravdu. Velice rád si troufám na malý, bezbranný trosky, co se snaží bejt statečný, jako ty a náramně si to užívám a úplně nejlepší na tom všem je, že necítím ani trošku viny!" Mersis si ho změřil pohledem. "Já nezabíjím. Nezabiju dokonce ani tebe. Smrt by byla osvobozením od toho vašeho ubohého života. Víš... Mezi mnou a vámi ostatními liškami je jeden zásadní rozdíl. Já nežiju v hloupých iluzích. Všichni se pletete, když říkáte, jak je život úžasný. Život je jen o utrpení. Já mám jen to štěstí, že si ho můžu užívat," na chvíli se s pohledem upřeným na Faonerovi zamyslel a dodal: "Politováníhodné. Očividně ho mám nejspíš jen já."

Mersise zaplavila nová vlna vzteku, nenávisti a touhy po krvi, když Faoner odmítl prosit o milost. Vzteky mu zacukal koutek úst a v očích se mu nespokojeně zablýsklo. Jakž takž se mu ale ještě dařilo držet svůj hněv na uzdě a pokračovat podle plánu - pomalu Faonerovi ubližovat. Tak, aby mu zbylo jen tak akorát sil na přežití. Aby mohl cítit bolest. Když se Mersis vrhl po fenkově tlapce, malý lišák mu zasadil ránu přímo do čenichu. Mersisem projela bolest. Zastavil se a sledoval kapky krve tekoucí po jeho čenichu dopadající na čerstvě napadený sníh. Vydal skřek, v němž se mísila bolest a hněv. Pomalu se otočil na Faonera. Teď už ho vztek ovládl natolik, že se jednoduše nemohl držet plánu. Vrhl se po Faonerovi a kousal kde se dalo.

//Ne ne ne, jen mě opustila psací nálada, už budu odepisovat aktivně :<

//Pardon

Takovou změnu u Faonera Mersis nečekal. Čekal, že bude strachy bez sebe, že bude prosit, že se bude snažit utéct, ale takový příval vzdoru? Nikdy. Zlostně přimhouřil oči. "Ty teda umíš překvapit," pokýval hlavou, zatímco mluvil. "Kéž by mě takhle chtěli potěšit všichni. Nechat si bez protestů ublížit," zavrčel. Hněv vyvolaný fenkovým vzdorem a sebejistotou se na sobě snažil nedat znát. Však já tě naučím se znova bát. Promluvil k němu v duchu, načež se po něm vrhl. Zaryl své tesáky do jeho stehna pevným stiskem. Za chvíli ho pustil a olízl si svůj zkrvavený pysk. "Chceš, abych přestal? Protože jestli ano, budeš muset prosit." Probodával ho pohledem. Nepřestane, dokud neuslyší, to, co chce - žebrání o milost. Skočil po něm znovu, tentokrát ho chytl za přední tlapu a škubl.

Faoner z jeho příchodu pochopitelně radost neměl. Mersis se pobaveně zasmál. "Opravdu? Já ti ale nedával na výběr," zavrčel s očima upřenýma na malého fenka. Pomalu popošel ještě blíž k díře, v níž se Faoner schovával. "Budu k tobě upřímný. Náš rozhovor se ti líbit nebude," pomalu promlouvat, zatímco očima stále malého lišáka probodával a jakmile vyslovil poslední slovo, začal hrabat, aby se k Faonerovi mohl dostat. Tentokrát ho nehodlal nijak šetřit, ovšem zabít ho taky nechtěl. Ukončil by tím jeho trápení a navíc by bylo o jednu lišku, z jejíž bolesti by se těšil, méně.
Hlíny pomalu ubývalo, až nakonec otvor zvětšil natolik, že se k fenkovi mohl protáhnout a dostat ho ven. Mersis ve vteřině přestal hrabat a pomalu jel očima přímo k Faonerovi, kde se jeho pohled zastavil. Naklonil hlavu a po tváři se mu rozlil spokojený úsměv. Chvíli ho jen tak propaloval pohledem, načež po něm znenadání vystartoval, zuby silně stiskl jeho přední packu a násilím ho vyvlekl ven z jeho úkrytu, kde s ním mrštil o zem. Teď tam stál a díval se na něj s šíleným výrazem v očích. Na zubech se mu leskla čerstvá rudá krev. "Tentokrát už tě nenechám odejít jen tak."

Čím víc Mersis přemýšlel o své minulosti, tím větší vztek měl. Když v tom ho do čenichu udeřil pach, který znal. Faoner. Oči mu zaplály a on se rozhlédl po okolí. Nemohl být daleko. Faoner už o něm nejspíš také věděl, protože krom jeho pachu Mersis zaznamenal také strach. To, že se ho bojí, ho potěšilo. Jak se tak rozhlížel, spatřil jakousi malou tečku běžící ke stromu. Mers přimhouřil oči a koutky úst se pohnuly v náznaku spokojeného úsměvu. Seskočil z kamene a krokem se vydal za ním. Věděl, že běžet nemusí. Faoner byl moc slabý na to, aby se dal na útěk. Místo toho zalezl do vykotlaného stromu, kde se však zahnán do kouta ocitl v pasti.
Mersis šel schválně cestou, kde ho chudák Faoner nemohl ze své skrýše vidět. Když byl Mersis vedle onoho stromu, schválně stoupl na větvičku, snad aby ho postrašil. Chvilku čekal v naprostém tichu. Dalo by se to nazvat jako ticho před bouří. Po pár vteřinách absolutního ticha dlouze zavrčel, přičemž se pomalu vynořil zpoza stromu a zastavil se před Faonerovou skrýší tak, aby na něj měl dobrý výhled. Jeho zorničky byly zúžené a v očích bylo něco, co připomínalo šílenství. "Ale copak, ty nemáš radost?" zeptal se ho, když spatřil jeho vystrašený výraz. "Teď jsi mě upřímně zklamal. A já se na naše setkání tak těšil. Vlastně jen na některé jeho části, abych byl přesný." Potichu se zasmál. "No tak. Přece se se mnou nechceš bavit z té díry, polez ven." Kdyby nevylezl, což neudělá, tak ho odtamtud budu muset dostat sám.


Strana:  1 2 3 4   další »


U Ž I V A T E L