Discord slouží pro rychlejší komunikaci mezi hráči a vedením. Také se zde konají rychloakce, při kterých si můžete občas vydělat pár kamínků navíc.

Příspěvky uživatele


< návrat zpět

Strana:  1 ... « předchozí  7 8 9 10 11 12 13 14 15   další » ... 19

Byla jsem si jistá, že Siphrova přítomnost během cesty k jinému bohovi Sheene vadit nebude. A i kdyby, nebude mít prostě na vybranou a bude to muset přetrpět.”Až se tedy k nějakému vydáme, dám ti vědet a můžeš se k nám připoji,” zazubila jsem se.
Co se úkrytu týkalo, vlastně jsem nad ním ještě moc nepřemýšlela. “Možná by byla dobrá velká jeskyně, ve které by byl i schovaný vstup do nor. Protože hlavně na jaře budou nory docela hodně zablácené a je docela možné, že se i propadnou. Ale aktuálně asi hledáme jeskyni? Možná najdeme nějaký velký strom, co by mohl sloužit jako úkryt taky...,” přemýšlela jsem. “Co by jsi ty, jako člen skupiny mluvící za ostatní členy, uvítal za úkryt ty?” zeptala jsem se. Názor ostatních ve skupině byl vlastně důležitý, abych mohla být dobrá vůdkyně. Nemohla jsem prostě najít jeskyni, která by se líbila jen mě a říct, že tady se budeme schovávat a bydlet.

Siphra magie a povídáni o nich očividně zajímaly, když tak bedlivě poslouchal a ptal se. A já mu na všechny jeho otázky odpovídala, a docela ráda. Měla jsem si s kým povídat a navíc mi lišák připomněl věci, které bych si měla zjistit a vyzkoušet. “Sova mi říkala, že ještě nějaké bohy půjdeme navštívit. Kdy, to nevím...Třeba by jsi potom mohl jít s námi, když najdeš nějaké ty šedé kamínky, tak ti za ně jiní bohové určitě taky něco dají,” navrhla jsem. Doufala jsem, že k dalšímu zvláštnímu místu půjdu s nějakou liškou. Jo, společnost sovy byla fajn, ale takovéhle výpravy byly ideální na seznámení se s ostatními.
Třeba se ti podaří ji lépe ovládnout bez návštěvy Iscariot. Sheene mi dala kamínky hlavně na vylepšení chladu, takže asi věděla, že se dá magie vylepšit i jinak,” snad se nebude zlobit, když jsem jich Iscariot dala víc..Zatím jen vím, že mi díky té magii není zima. Vůbec. A taky umím dotekem tlapky zmrazit třeba kámen,” a názorně jsem to předvedla na dalším nebohém kameni, který mi stál v cestě, který se po doteku mojí tlapky potáhl vrstvou ledu. “Nic jiného jsem zatím nezkoušela, ale asi toho budu umět ještě víc,” zamyslela jsem se a nad lišákovou další otázkou jsem popravdě přemýšlela dobrou chvíli. “Rozmrazit? To mě popravdě nenapadlo. Ani nevím, jestli to půjde,” pokrčila jsem rameny.

Siphr ještě něco pověděl těm dvoum a pak se vydal za mnou. Chvilku jsme šli tiše, když už nás ale neslyšeli a ani my ně ne, lišák se zeptal na mou magii. Přemýšlela jsem, jak mu odpovědět. “Nooo...vlastně ano,” koukla jsem na něj. “Když jste lezli po svahu najít znovu Noiru, já šla hledat ten úkryt, ale Sheene mě zavedla pryč. K tam těm horám,” kývla jsem hlavou k majestátnému pohoří Mosalien. “A tam bydlí Iscariot. Je to bohyně, ale nemusíš se jí bát. Je strašně hodná a milá a můžeš se jí na cokoliv ptát. No a když jsem jí dala takové šedé kamínky, vylepšila mi za ně moji magii země. A taky magii chladu. Takže teď umím spoustu nových věcí, ale ještě nevím, co všechno zvládnu...,” zamyslela jsem se a překročila jsem větší větev, co nám stála v cestě. “Jakou máš ty vrozenou magii?”

V duchu jsem děkovala Tarovi, že tak hezky doplnil, co jsem nezmínila. Snad už nás Noira pochopí.Kdyžtak si to rozmysli a pak mi řekneš, jak jsi se rozhodla. Já a Siphr teď půjdeme pokračovat v hledání úkrytu, Tarante s tebou zůstane, kdyby se ti zase něco stalo,” oznámila jsem a pokaždé se koukla na toho, o kom jsem mluvila. “A myslím, že mák ti roste támhle,” řekla jsem Tarovi a kývla hlavou směrem, kde jsem opodál díky svojí vylepšenější magii nechala vyrůst a odkvést ty červené květiny, které by tam jinak rostly až v létě. Makovice však začaly zmrzat, takže si Polárník musel pospíšit.
Koukla jsem na černého lišáka a pak se pár kroků vydala pryč od Tary a Noiry. Zastavila jsem se, aby mě Siphr dohnal a mezitím jsem se zahleděla směrem, kde se nacházel někdo cizí. Nikoho jsem však nerozeznala, asi kvůli stromům, nebo keříkům, nebo byl prostě dobře schovaný.

*Otevírám okénko č. 14*

Představila jsem se, položila jsem svou otázku a posadila se. Oba lišáci se k nám mezitím připojili. Noira však vypadala docela hodně mimo. Ech..tak trochu pomaleji Nadechla jsem se a když všichni znovu utichli, zkusila jsem to ještě jednou:”Ahoj, já jsem Luna a můj patron, Sheene, po kterém tak smrdím, je sova a zrovna tu není. Nechtěla by ses přidat do naší skupiny lišek? Protože sice nepochybuju, že bys přežila sama zimu, ale tak život ve skupině je přeci jen trochu skupinovější a lepší a,” říkala jsem Noiře pomalu, ale pak jsem se trochu zasekla. Ty divné šepoty se mi v hlavě objevily znovu. Ohlédla jsem se za sebe, avšak byl tam jen strom, jehož listí šustilo jen tak, protože nefoukal vítr. A já měla tušení, že v blízkosti je ještě někdo, někdo cizí. Na tom však nesešlo, obrátila jsem se tedy zpátky na Noiru. “A celkově lepší ve všech ohledech. Zrovna hledáme úkryt, kam bychom se vešli všichni a ještě více lišek a kde bychom mohli přečkávat ty nejzimovatěší časy nebo se schovat před medvědem, nebo něco jiného..,.” dokončila jsem svou řeč a doufala jsem, že mě Noira pochopila. Koukla jsem se z jednoho lišáka na druhého, snad abych se ujistila, že tu jsou stále oba dva.

//opraveno :’D

*Jestli jsem dobře splnila úkol, otevírám okénko č. 13*

Povídali jsme si se Siphrem o hvězdách a různých telriích o tom, jestli to není včerejší slunce. Hodně mě zajímalo, co je slunce vlastně zač. Možná to je ohnivá liška a její oheň o kolo ní je velký jako slunce.. Napadlo mě, že bych se na to potom mohla zeptat Iscariot, nebo jiného boha. Pokud na to nezapomenu.
Sheene se stále neukazovala, ale popravdě jsem na ni trochu zapomněla, když jsem se dala do řeči s černým lišákem. Okolí skály a všeobecně všechno okolí se mu tady líbílo. Než jsem mu však stihla odvětit, přihnal se k nám Tarante a zastavil se kousek od nás. Krokem jsem se tedy vydala k němu.
Poslouchala jsem jeho proslov a zaujatě jej vnímala. Chtěl se přidat do mojí skupiny a Siphr hned po jeho monologu se mě zeptal na to samé. Oba lišáci ve mě najednou vzbudili jakousi radost a štěstí z toho, že se mi něco podařilo. Ani jsem nevěděla, jak jim na to mám odvětit. Připadala jsem si jak o Vánocích, kdy se rodina rozhodne strávit čas spolu a zůstanou všichni pohromadě na jednom místě. “Tak tedy vítejte v Polární skupině!” řekla jsem a zalil mě obrovský pocit štěstí. Pak najednou se ale ozval zas nějaký hlas. Myslela jsem, že to je opět jen v mojí hlavě, když se ale ozval znovu, otočila jsem se a koho to nevidím. Noira se k nám kutálela dolů. “To je Noira!” pak jsem se však otočila na Taranteho:”Ty jsi ji tam nechal samotnou?” nezlobila jsem se však na něj. Taky proč, když se lišce po cestě nestalo nic, jen se k nám doslova kutálela. Nečekala jsem na lišáky a vydala se k Noiře jako první. “Ahoj, já jsem Luna a tohle je ehm nikdo, protože tu ještě není,” představila jsem se a chtěla jsem automaticky představit i Sheene, ale přeci jen by bylo divné, kdybych ji představila bez její přítomnosti. “Chceš se přidat k nám do skupiny?” zeptala jsem se jí, dokud mě stále zalíval pocit štěstí z předchozích událostí.

Myslíš, že jsou to Slunce, co zapadla a pak se odebrala na nebe jako hvězdy?” zeptala jsem se se zamyšlením. Pozorovala jsem hvězdy docela často, nikdy však s takovým úžasem. Možná proto, že vždy takový úkaz zakryly stromy nade mnou, nebo bylo prostě zataženo, nebo jde něco takového vidět jen tady. Polární oblasti se mi zatím stále jevily jako vyjímečné, něčím lepší, než je obyčejný les. A právě proto možná byla i základna mojí skupiny Polární skála. A já byla Yritou, jelikož jsem lépe znala okolní svět a v podstatě i lišky obecné. A nebyla jsem tolik hyperaktivní, jako Tara nebo Akali. Nebo jsem prostě byla po ruce a abych to nezbabrala, sova na mě dohlíží.
Já jsem si ale byla jistá, že to bez Sheene zvládnu. I když ne úplně. A teď jsem vlastně měla příležitost to dokázat tím, že se Siphr do mojí skupiny přidá. Jenže jak se ho zeptat, aby to neznělo blbě nebo neuvěřitelně?
Líbí se ti tady?” koukla jsem opět na Siphra, když jsme se vydali dále. Jelikož tu bylo o dva tvory méně, lépe se mi mluvilo a měla jsem příležitost se se Siphrem i lépe seznámit, než když jsme byli ve skupince ještě se Sheene a Tarantem

Siphr Sheene nikde nikde nespatřil, jak mi potvrdil. Doufala jsem, že má černý lišák pravdu a letěla jen něco prozkoumat. Třeba letěla navštívit jiného boha. Pokrčila jsem rameny. "Myslíš?" koukla jsem na něj, když mě dohnal. Vlastně, proč by nemohla..jen tak zmizet. Není to přeci můj otrok. Rozhodla jsem se dále se Sheene nezabývat. Možná proto, že jsem si byla více jistá, že jí nic není, nebo proto, že se mi v hlavě ozývaly nějaké šepoty. Na vteřinu jsem se zastavila a rozhlédla se kolem. Tohle byl...opravdu divný pocit. Siphr..Noira..Tarante.. Tyhle jména mi šepot neustále opakoval. Siphr..Noira..Tarante..Tyerin Snažila jsem se, ale nešlo ty hlasy moc ignorovat. Nebolela mě z nich sice hlava, ale rušilo to moje ostatní myšlenky. Málem bych i nahlas zařvala ticho, kdyby ten šepot najednou neustal. Otočila jsem hlavu na lišáka, ale ten vypadal, že je nejvíc v pohodě a nic ho netrápí. Tedy ne alespoň ten šepot.
Slunce úplně zapadlo a měsíc vyšel, nebe rozsvítili tisíce hvězd nerušené žádným mrakem. Ještě jsem nenašli žádný úkryt, ale to vůbec nevadilo, jelikož zatím nebylo třeba. Nefoukal totiž žádný vítr a ani nesněžilo. Pocitově bylo asi pořád stejně tak chladně, ale to jsem já nemohla pocítit. Bylo mi pořád stejně příjemně. A pak, přímo nad skálou na obloze. Bylo tam tolik hvězd vedle sebe. Jako kdyby se najednou rozhodli spojit dohromady. Nikdy předtím jsem podobný úkaz neviděla. "Páni, podívej," drcla jsem do lišáka čumákem a kývla směrem k Mléčné dráze.

*Otevírám okénko č. 12*

Sledovala jsem lišákovy hnědé oči a čekala, co mi poví. Ani on očividně neměl úplně jasno v tom, proč vyhledal raději moji společnost. Nakonec z něj vylezlo to, že by tam u skály byl zbytečný, nad čímž jsem jen pochybovačně zakroutila hlavou. Ale vlastně jsem byla ráda, že si tak připadal, jinak by za mnou vlastně nespadl. “Myslím, že Noira už je zdravá. A kdyby ne, mohl bys mu pomoct sbírat byliny a žvýkat sníh,” zazubila jsem se. “Neobjevila se tady někde Sheene? Totiž...ona se mi jaksi ztratila při pro-hledání úkrytu,” zeptala jsem se. Moc se mi nechtělo hned říkat, že místo hledání úkrytu jsem si udělala výlet k horám.
Jo, pomoc by se mi hodila,” odvětila jsem mu a pousmála se. “Děkuji za tvoji ochotu.” Rozhlédla jsem se kolem, při čemž jsem zjistila, že už slunce téměř zapadlo a nad námi se objevily tisíce hvězd. Pár z nich sice zakrývaly mraky, jinak to bylo ale krásné noční nebe. A pak tu byla stále stejná skála a Tara s Noirou. “Tak pojďme,” pobídla jsem lišáka a vydala se blíže ke skále začít opravdu hledat ten úkryt.

Z povzdálí jsem pozorovala tři chlupaté koule, které, jak jsem se přiblížila blíže, šly trochu lépe vidět. Tara a Siphr se škrábaly po svahu za Noirou, která tam jen tak stála a já cítila, jak mě trochu pohlcuje mrzutost, osamělost a snad i žárlivost? Každopádně jsem nebyla úplně šťastná. Stýskalo se mi po Iscariot, měla jsem strach o Sheene a obavy z Newta. Kdybych nešla hledat ten úkryt, ani by si nevšimli, že jsem odešla.. Zdálo se, že jsem začala pochybovat o tom, jestli jsem jako Yrita dobrá. Tedy vlastně, jestli jsem vhodná na tu pozici. Vždyť bez Sheene, která tu navíc ani nebyla, jsem byla téměř neschopná. Téměř...
Zvedla jsem hlavu, když se za mnou začal řítit Siphr. A mě se hned trochu zlepšila nálada. "Siphře," zvolala jsem, avšak poté s trochu zděšeným výrazem ve tváři na mě spadl a povalil mě na zem. "Měl by jsi trochu zpomalovat," pronesla jsem, když jsem se dostala z jeho povalení a setřepala ze sebe sníh. A pak jsem se zazubila. "Proč..Nejsi s nimi? Měli jste pomoct Noiře," zeptala jsem se, ale byla jsem ráda, že šel za mnou. Protože já za nimi bych asi nešla. Tedy aspoň ne sama od sebe.

<<Zmrzlé jezero

Už jsem z dálky viděla tu majestátnou pidiaturní Polární skálu, můj domov. Až teď, po příchodu od těch velehor, jsem si uvědomila, jak je naše skála maličká a jak my, lišky, jsme tak malé.Zvlášť ještě my, lišky polární. Zastavila jsem se, abych chytila dech. Od jezera jsem se totiž snažila běžet. Sheene tu stále nikde nebyla a já byla čím dál tím více nervóznější. Co když ji něco zabilo? Od myšlenek mě odtrhl prostý kámen klidně ležící přede mnou a já se rozhodla, že z něj udělám oběť mého pokusu o zjištění, jak moc je moje magie vylepšená. Položila jsem na něj tlapku a čekala jsem, co se stane. No, tak jako mohl by se třeba zmrazit nebo něco takového, ne? Zeptala jsem se sama sebe, když se dlouho nic nedělo. A pak. Nebohý kamínek pokryla vrstva ledu. "Páni. Snad je tohle jen začátek," zasnila jsem si a ve svém nitru jsem věděla, že to tak je. Byl však čas pokračovat dál. Ještě jsem nebyla úplně u skály.
Sotva si mé plíce odpočaly, už jsem opět běžela a už zdálky jsem viděla siluety Siphra. Tara a Noira bili bílí, takže nešli tak dobře vidět. Sova měla pravdu, asi si ani nevšimli, že jsem tu nebyla. Ale vlastně, vydala jsem se hledat ten úkryt. Byla jsem ale i tak na pochybách, zda-li se vydat k nim, nebo si jít po svém a jít hledat Sheene.


Strana:  1 ... « předchozí  7 8 9 10 11 12 13 14 15   další » ... 19


Uživatel