Discord slouží pro rychlejší komunikaci mezi hráči a vedením. Také se zde konají rychloakce, při kterých si můžete občas vydělat pár kamínků navíc.

Příspěvky uživatele


< návrat zpět

Strana:  1 2   další »

Běžel za ní sprintem ani se na vteřinu nezastavil a okamžitě vyběhl, byť byl stále trochu za ní. Hnala ho touha jí dohnat a kousnout jí do ocasu. Hnala ho touha ublížit jí dokud nebude brečet a jeho zlá stránka se tak trochu drala na povrch.
Běh pomáhal.
Ulevoval mu od vzteku a od touhy jí doslova zakousnout.
Až ji chytím tak jí zakousnu nebo jí donutím brečet. Pomyslel si vztekle, ale ten se zvolna začal otupovat.
Nezajímalo ho jestli si něco uvědomuje nebo ne. nezajímalo ho ani to, že se z protivné myšlenky stala docela zajímavá honička, která ho bavila. Takové drobnosti neřešil, když se za ní hnal přes les a snažil. se nikde nezakopnout a nezdržet se.

//les Tadren přes Taldrenské kopce)

Byl hodně vzteklý, ale bolest už pomalu odeznívala. Měl chuť jí nejméně zakousnout, protože v mysli zrovna nedokázal přijít na jediné hezké jméno, kterým by jí snad mohl titulovat.
" Narazila jsi do mě." zavrčel na ní, aby jí to osvětlil o něco klidně, ale několikrát rozčileně škubl ocasem.
" Co si takhle zahrát na honěnou?" zablýsklo mu zle v očích. Měl svůj plán, ale přestávalo to bolet a potřeboval to prostě rozhýbat.
Alespoň tomu tak věřil.
To, že ho to bude bolet ještě dlouho poté ani nebral v potaz a netušil jak zlé to dál bude... jenže snaha se počítá ne?
Navíc se trochu uklidní, protože momentálně měl neskutečnou touhu jí zakousnout, oživit a zakousnout znovu.
A i to by pro něj zrovna bylo málo... takový měl vztek!
Snažil se trochu se taky uklidnit, protože nemohl přece křičet.. ještě by ho někdo slyše.
Podivně se usmál. " utíkej." řekl jen. " Když tě chytím, praštím tě taky... aby to bylo fér."

Povídal si pro sebe sama a měl potřebu se spíše zvednout a odejít. Prostě zavřel oči a v duchu počítal. Nevěděl, co nebo kdo mu bránil v tom se zvednout a jednoduše prostě odejít? Možná touha po tom být alespoň chvíli s nějakou další liškou než zase upadne do samoty?
Jistý si ale moc nebyl.
Jezevec byl přerušení, které po chvilce jen posmutněle sledovgal. prostě zamlkl. nebyl uražený, ani rozzlobený jen se mu stále hůře hledaly důvody proč tu vlastně zůstat?
Nemluvě o tom, že už na ní zavrčel, když do něj narazila. Bolelo to.
ANi se nestihl zvednout a ona už byla venku... Jemu to trvalo mnohem déle, protože ho za a) po tom pádu všechno bolelo a za b) zaíčnalo mu tu být velmi, ale velmi nepříjemně.
Jelikož se ani neomluvila.
Vyšel velmi pomalu a taky velmi vrčel, protože ho všechno bolelo a jak již bylo řečeno hodně se ho dotklo, že se mu ani neobtěžovala omluvit.
Dost uvažoval, že jí hryzne, aby měla taky bolestivou památku na své chování.
" To tě neučili, že když někomu ublížíš, máš se mu omluvit?" vyštěkl na ní protivně a dost se držel, aby jí opravdu nezkusil zakousnout. Měl největší chuť dát se k odchodu a ani nevěděl, co mu v tom vlastně brání?

Spokojený lišák přikývl. Tohle bylo to, co tu chtěl slyšet. " Takže... kdysi kdysj dávno, ve velmi dalekých lesích, kam se dneska jen tak někdo nedostane žil byl jeden čáp, který celé noci trávil na jedné noze a tuze rád si čechral peří. Jednoho dne se rozhodl, že pozve svou sousedku lišku na večeři a udělá si z ní legraci... Liška měla z
a sebou dlouhý den, protože jí potrkala koza... a ani nemluvím o tom jak smutná byla.
" začal vyprávě příběh a zadíval se na svou společnici. Několikrát švihl ocasem a na malý moment se odmlčel než oikračkval. Tenhle příběh měl osobně velmi rád, abšak byl také dosti známý. " Když došla liška na večeři nevěděla, že z ní čáp má dobrý den a naservíroval jim výbornou večeři ve vysokých lahvích kam on dosáhl čumákem, ale ona ne, byť se snažila a tak byla celý večer ohladu." Několikrát mrskl ocasem, sám by toho čápa nejraději zakousl, ale to do příběhu nepatřilo. " Nuž, liška pak odešla domů a slibovala mu krutou pomstu, avšak stále měla hlad... a tak bloudila lesem a narazila na chutného a velkého zajíce." oblízl se jen při té představě, ani si nevšiml, že se na moment zasnil a Nessa byla možná pryč... Ostatně byl to jen velmi obyčejný příběh...

Irorus si všiml, že Nessa se snadno nadchne a ještě snadněji ztratí pozornost. " Povím ti příběh, ale ne jen tak... ty mi musíš na konci příběhu odpovědět na otázku... aby to bylo zábavnější." prohlížel si tlapku a čekal na její odpověď, byl dost zvědavý, co mu Nessa odpoví. Nehodlal se nijak zastavovat nad jejím dětinským chováním. Pokud se ta měla zájem chovat, byla to čistě jen její věc a nikoho jiného. On se naproti tomu s klidem a docela i líně rozvalil, zkoumal si pohledem tlapky či několikrát znuděně pohl ocasem. Tak trochu testoval její pozornost. Všiml si, že více než polovinu slov neslyšela... jaká to škoda. Ušklíbl se. Nehodlal se s tím zatěžovat, navíc tohohle se do budoucna dalo dobře využít... v duchu si uložil tu poznámku. " Takže, Nesso." odmlčel se aby získal její pozornost. " Máme dohodu? Pokud mi správně odpovíš na otázku, povím ti klidně i příběhy dva, ale pokud ne, tak už nepovím žádný." samosebou, že mohla s klidem odmítnout, jeho by se to ani v nejmenším nedotklo... proč by taky mělo? Chvilku vyčkal na její odpověď. Nehodlal nijak tlačit... pokud byla pozitivní, pak jí pokývl, aby se posadila a konečně začal vyprávět.. pokud ne? No, staly se horší věci.

Irorus si vůbec nevěděl rady! Jen na to zoufale koukal a sledoval jak se Nessa skoro zblázmila, když začala hrabat do sena a něco v něm hledat. Neměl to srdce jí říct, aby toho nechala. Raději se vydal k rozkoumání celé té jeskyně, která rozhodně nebyla malá! A skončil u Charlieho, který spal opodál. Docela hada obdivoval, že byl tolik v klidu! Bylo to něco perfektního... ostatně, co taky jiného čekat od někoho, kdobžil s tak energickou osobou jakou je Nessa. Irorus si po vzoru Charlieho lehl a čekal až se liška dostatečně uklidní. Nevěděl, co by měl jiného taky dělat... I když moc netušil, co se přesně snaží najít, fandil jí. Zatímco měl hlavu položenou na tlapkách a sledoval tu spoušť před sebou, napadlo ho jestli se někdy právoplatný vrátí? A pokud ano, co s nimi udělá? Možná se rozlobí, že to tu rozhrabali? Možná mávne tlapkou... i když Irorus stále nechápal na co tu bylo to seno, nechal to jak to bylo.
" Nesso?" zeptal se jí po chvilce tiše. " Nechceš si vyprávět příběhy? Některé poklady se objevují jen v určité dny." navrhl jí pobaveně a čekal na její reakci. " nebo jen v určitou denní dobu a třeba jsme to zrovna minuli..." Navrhl i docela mile. V duchu uvažoval jestli mu to kdy k čemu bude... ale v téhle jeskyni nic nebylo a on se nudil, když Nessa jen hrabala, takže tak.

Irorusovi Nessa nevadila. Bral to tak, že je svoje a on měl svůj praštěný náhlad na svět. Někdy až moc vysměný svět... A tak se lišák docela bavil. Usmál se na Nessu a pokýval hlavou. " Je to možné. Hlavně i proto, že by tu dávalo smysl to seno. Asi si ho někdo nanosil a chtěl pelíšek?" zamyslel se nahlas. Sice nebyl ten typ, co by chtěl spát na seně, ale znal takové. Začal si tlapkou pod sebou shromažďovat hekou malou kipičku, aby to jen dostrkal k východu, když to Nessa vzala po svém.
Když na něm přistálo to seno, několikrát kýchl, což vedlo k menšímu trhání hlavy, více poletujícího sena a více kýchání, protože ho prach lechtal v čumáčku.
" Možná bych byl raději bez toho sena." zabručel jemně, dkyž poodskočil dost daleko, aby se uklidnil. Ne, že by byl rozzlovený... spíš mrzutý.
Ale kdo by se divil, když ho to seno stále nutilo kýchat. Přišel si docela hloupě, ale nevěděl ani jak tomu zabránit? Možná mám alergii? To by se ale projevovalo jinak... jeho mysl jeho na lné obrátky.
" A co, že v tom senu hledáme?" zeptal se po chvilce, kdy se držel do té věci dál. " Nebo si to tu chceš zabrat a vybudovat doupě? to v něm budilo docela zvědavost, jen co je pravda.

" Svým způsobem se hoděj, plus uměj hladit." odpověděl Irorus na Charlieho otázku děsivě klidně. Tahle myšlenka mu bude dlouho, dlouho vrtat v hlavě. Puma by sice byla nebezpečnější, ale člověk o dost praktičtější! Na druhou stranu orel by se taky hodil... velký orel by mohl vzít lišáka do oblak! Tohle znělo velmi zajímavě!
" Mám dva bratry vlastně... ale o jednom jsme už neslyšel ani nepamatuji." přiznal nejistě. " Jeden se jmenuje Alarius, toho bych zase někdy rád viděl a ten nezvěstný je Feralas. Určitě zase někde dokazuje jak je nejlepší." Nevypadal, že by měl o brášku sebevětší obavy. Zašklebil se při zmínce slámy. Brr. " Rozhodně ne, možná ji zkusit vykopat ven, ale nosit to jako v tlamě? ne." vrtěl rozhodně hlavou. " Bylo by nám z toho oběma zle, jen si vezmi jak moc to tu smrdí." Zkusil logicky ospravedlnit proč se mu ale vůbec nechtělo.
Když se dovzduchu snesla ta sprška, dostal se mu prach do čumáku a kýchl. A pak ještě jednou. Brrrr... Uvažoval jestli by to nbešlo tlapkou nějak dostrkat ke vchodu..." A kde se tu vůbec vzalo seno? V jeskyni?" hudroval tiše, když to sledoval.

" oh... to zní velmi zajímavě." poznamenal zamyšleně. Bohové tedy umožňovali liškám ochranu? O to znělo skvěle. " A má ta ochrana nějaká omezení? Nebo by mě třeba mohla chránit.. nevím, puma? člověk?" navrhl dva nejnebezpečnější tvory, co ho napadli. Tohle téma ho velice, velice zaujalo. Avšak bylo pravděpodobné, že chudák Charlie nemusel nic moc tušit. Nechal Nessu zatím proklouznout skrze díru, ostatně byl to její nápad. A on sám měl právě zajímavé téma k přemýšlení. Skoro ani nezaznamenal Nessinu otázku, skroo. " Oh... jo, jo mám, brášku, ale dlouho jsem ho už neviděl, což mě hrozně mrzí, ale tak... zase se někde potkáme, cítím to v kostech! A v tlapkách... a teoreticky asi i v srsti?" zamyslel se nad tím jaké by to bylo kdyby se odstranilo vše kromě kostí? A jak asi kosti vypadají uvnitř? Až si něco uloví bude to muset prozkoumat!
Co se týkalo dalšího postupu, brzy následoval Nessu dovnitř. Byla hodně zajímavá, co se týče informací, které mu poskytovala. Byly daleko za rámec obvyklého lišákovství! Vstoupil za ní do jeskyně a do čumáku ho udeřil smrad. Bleh- Vydal se sebe jakýsi pazvuk než si na to zvykl. " Co to je?" zeptal se zvědavě a trochu znechuceně. Ale byli v jeskyni!!!

Rozhovor jim plynul docela klidně, dalo by ss říci jako voda... Pobaveně sledoval Nessu a její energii. Byla nakažlivá a to bylo jen dobře. Nessa vypadala jako jedna extra milá liška. " Jak liška dostane patrona? tohle ho docela zmátlo. To si to sama vybere? Nebo si patron vybere ji? ale Charlie zněl spíše smířeně než jinak. Tk se ale mohlo lišákovi nakonec jen zdát. " Tu, co je prý za vodopádem." odpověděl oté, co je Nessa hnala kupředu a tiše se usmál. Byla to opravdu osvěžuj8cí společnost. Polovině z tiho, co říkala nerozuměl. Zkounal okolí docela důkladně, když Nessa zkoumala svou část a pronesl. " tady je nějaká díra." jeho popis byl v tom ohledu jistě velmi prospěšný... ale alespoň na to ukazoval tlapkou. " A ty máš sourozence, Nesso?' otočil se zvědavě na lišku. Svýn způsobem byl proti ní pomalejší a klidnější, ale její společnosti si užíval. Byli u vody a Nessa se jevila jako velmi, velmi zábavná společnice! Lišák by byl raději jen kdyby opradu našli tu jeskyni... a nebo kdyby skočil do vody... jedno z toho by určitě vylepšilo tu situaci na maximum.

" Taky jsem si říkal. Byla to zvláštně milá náhoda." usmál se na ni a namočil si tlapky do chladivé vody. Měl vodu rád. " paráda. Správný průzkum musí být nejméně ve dvou!" rozhodl a chvilku si jen užíval přítomnost vody. V tu chvíli začala Nessa vyvoalávat toho Charlieho. Irorovi bylo toho hádka trochu líto, protože s touhle hlasitostí byla otázka, že ještě neohluchl. Jenže pak se objevil had! Irorus zmateně zamrkal a sklonil se, aby čumákem byl skoro u hada. Docela riskoval, pokud to Charlie nebyl. " Charlie je had?" ujistil se a nejistě se na něj podíval než se usmál. " Ahoj, maličký." pozdravil s úsměvem. " Jsem Irorus." představil se mu lišák a zazubil se jak to jen jako liška dovedl. Byl zvědavý, protože ještě nikdy neměl šanci vidět hada takhle zblízka! Což bylo docela osvěžující. " Jak jste se poznali?" zeptal se zamyšleně a jemně naklonil hlavu na stranu a podíval se po Nesse. " Půjdeš s námi zkumat jeskyni?" zeptal se Charlieho zvědavě. " tvoje pomoc by se hodila. " řekl spíš zamyšleně než přímo k hadovi. " A ? Ty máš vlastně sourozence?" zeptal se zvědavě. Nemohl odolat šanci získat informace.

" Vlastně jsme se dneska potkali." sklonil lišák zamyšleně hlavu k vodě. " Jinak se vůbec neznáme." dal přední tlapky mnohem víc před sebe než by bylo nutné a protáhl se. Jak dlouho seděl, tak to teď docela pomohlo. " Oi, Nesso, ukázala bys mi prosím tu jeskyni?" zeptal se nadšený lišák, který tak trochu ztratil o Aseti zájem + nechtěl jí do ničeho extra nutit a takhle se třeba čase rozhoupe sama a rozhodne se kam chce jít. " A kde je ten Charlie?" zeptal se a začal se rozhlížet. Chtěl ho potkat. Nadšeně mával ocasem, byl zvědavý, co se toho týče a tyhle tajemnosti? No neměl je moc v lásce. Znovu se narovnal a párkrát si přešlápl mezi tlapkami než se otočil k šedé lišce, doufaje, že nechala Aseti napokoji.

Když mu na čumáku přistála tlapka podíval se velmi skeptickým pohledem na Nessu. " Zkoumání zní fajn, ale tlapky si nech u sebe." trhl hlavou, aby to ze sebe setřásl. " Proč zase zadrháváš? Cítíš se nervózní?" zeptal se Irorus Aseti zamyšleně. Nikam nepospíchal, když se zvedl a vydal se pomalu k jezírku, kam je chtěla vést i Nessa. Nakonec se rozhodl, že dá prostor svému podlému pobavení a když se Aseti snažila protestovat, několikrát jí před čumákem mávl ocasem. " Čím víc budeš proti, tím víc tě tam bude táhnout, když půjdeš rovnou, ušetříš si přemlouvání a další protivnosti." řekl jí docela lhostejně. " Logicky vzato je nejjednodušší nedělat scény a nestrhávat na sebe pozornost, za předpokladu, že tu pozornost nechceš." mluvil docela klidně a s tónem, kterým by popisoval asi tu nejnudnější událost. Zadíval se na Nessu. " Charlie je tvůj přítel?" zeptal se jí o poznání mileji, byť to ve své podstatě řekla. " nikde ho nevidím." To už ale Nessa spadla a Irorus se k ní tázavě sklonil. " Neměla bys padat." poznamenal skoro znuděně a následoval jí k jezírku a zkoumat. Šel klidně a tak trochu nechal ty dvě ať se domluví.

Chvilku zamyšleně sledoval Nessu, která měla hodně
upovídanou náladu. Nevadilo mu to, fakticky ne... Bral to jako jakési doplnění jeho vlastních myšlenek. S klidem je sledoval a naslouchal. Nessa byla nadšená z myšlenky na vodu a upřímně? Jemu se ta myšlrnka nemálo zamlouvala, voda ho uklidňovala, nutila ho cítit dobře, kdykoli byl alespoň trochu v její přítomnosti. Docela ho zaujalo, že se představila i první liška, jejíž původní strach a nepřátelství byly jednoduše fascinující... on to anj nemohl nazvat jinak, byť by možná chtěl... To, že se bála a neutekla, to, že se snažila komunikovat! V duchu si dělal jen poznámky, doslova fascinovaný... stejně tak nadšená liška, Nessa, co doběhla. Mluvila o prozkoumávání a pokladu a tk byla nota, na kterou Irorus rád reagoval. Zloumat cokoli byla skvělá zábava. " Je skvělý nápad prozkounat místo za vododpádem." odsouhlasil to ve své podstatě hned... Ani se nestačil jakkoli více zamyslet. " Rád vás obě poznávám, Aseti i Nesso." kývl a vypadal, že to myslí smrtelně vážně. Přesto se v rámci jakýchsi možností usmíval, pokud to jen trochu šlo... Dokonce se konečně zvedl ze své pohodlné pozice. Na Nessu ale více nereagoval, co se týkalo jejích slov před návrhem k prozkoumávání.

Díky své téměř geniální pozici měl krásný výhled na přicházející lišku... ne, že by se obtěžoval na ni upozornit. Slyšel, že jeho momentální společnice cosi mumlala, ale moc dobře tomu nerozuměl, takže se na ni jen tázavě podíval. " Říkala jsi něco?" zeptal se a naklonil hlavu na stranu. Zvědavě se podíval na nově příchozí lišku.
" Zdravím." kývl jí a trochu se i pousmál. Její pach nebyl tak výrazný... možná kvůli vodě? nebyl si tím jistý, tak si ji jen prohlížel a uvažoval jak se dál celá situace vyvine. Zatím se mu líbilo, kde byl a tak neměnil svou pozici. Čekal na odpověď od jeho první lišky... Musí mluvit trochu hlasitěji, takhle jí opravdu nebude slyšet a to od ní nebyl daleko. Zkoumavě se zadíval na nově příchozí. Zajímalo ho odkud přišla, její zbarvení bylo zvláštní... ale stále hezké a jeho mysl se po chvilce už zase toulala světelné roky daleko od situace. Nakonec si ale dokonce všiml slunce! " dneska je docela hezky." poznamenal zamyšleně a popravdě? Možná přerušil nějaký jejich rozhovor, protože je chvilku zcela nevnímal.


Strana:  1 2   další »


U Ž I V A T E L