Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Dorazila do lesa, který byl takový, jako když horského typu. Stromy byly smíšené, ale převažovaly spíše jehličnany. Smrky, borovice, modříny, jedle. Občas se tedy objevil nějaký ten listnáč. Procházela mezi stromy a terén byl nerovný. Musela si tedy dávat pozor, kam klade tlapky. Tady tedy využívala své obratnosti a dávala pozor, aby si nevyvrkla tlapku. Nejen, že zem byla plná dolíků a propadlin či hrbolů, ale na ní také leželo dost klacků a spadených větví. Některé dokonce už byly pokryté mechem, který se snažil podmanit si každý tvar terénu.
Erin musela také obcházet, podlézat nebo přelézat spadené stromy, kterých zde sice nebylo moc, ale nějaké přeci jenom ano. Byla to taková překážková dráha. tmavě stříbrná liška cítila, jak napíná různé svaly a šlachy ve svém těle. Nebyla to procházka růžovou zahradou nebo tou krásnou loukou plnou kytiček a motýlů, ale terén, kdy musela dávat pozor, kam šlápne.
Zrovna v místech, kde se právě nacházela, les začal houstnout a také zde bylo větší příšeří. Asi vstoupila do mladší části lesa, neboť stromy zde byly menší a blíž u sebe a tak tvořily hůře proniknutelnou clonu. Pro Erin to však nebylo tak hrozné, protože byla v podstatě malá, ale třeba takový jelen by měl trochu potíž se prodrat hustým porostem. To tmavě stříbrná liška ne a tak ani neměnila směr a pokračovala hustým stromovím vpřed.
Nějakou dobu takhle šla, než se stromy zase rozestoupily a ona se ocitla u slepého koryta nějaké řeky. Její nos jí napověděl, že tady není sama. Cítila vlhkost ve vzduchu, slyšela bzukot komárů a chrochtání. Zastříhala oušky a zapátrala. Pozornost upoutal pohyb u břehu řeky s línou vodou, která sotva naznačovala, že se někam vleče. Ale voda nebylo to, co si zasluhovalo pozornost. Tou byla rodinka divočáků. Erin zastavila a dívala se na to, jak se prasata bahní v rozbředlém blátě u vody. Kolem jejich těl poletovaly komáři a Erin by se bývala možná dívala i déle, kdyby si neuvědomovala nebezpečí, které z této situace plyne. A ona si ho uvědomovala. Proto se chtěla otočit a odejít, jenomže když tak činila, podklouzla ji tlapka a ona tak při vybalancování rovnováhy spustila malou lavinu půdy a kamínků dolů po svahu.
Bachyně si toho všimla. Zaryčela a rozběhla se na lišku, protože přece nemohla riskovat, že si predátor uloví jedno z jejich maličkých pruhovaných roztomilých selátek, které byly velikosti zajíce. Erin se stihla otočit a už mizela v hustém podrostu. Ale bachyně neměla v úmyslu ji jen tak nechat utéct, aniž by ji jasně nedala najevo, že se sem nemá vracet. Asi se chtěla ujistit, že Erin opravdu uteče daleko a tak za děsivého ryku se hnala za liškou. Takové prasátko bylo jako buldozer. Zatímco Erin kličkovala mezi malými stromky, Bachyně to brala přímo a větve ji šlehaly do štětinatého těla.
Erin dokonce měla pocit, že ji divočák dohání. Musela tedy přidat na rychlosti a zároveň se vyhýbat kmenům malých stromků. Naštěstí si pamatovala jakž takž kudy předtím šla a tak se snažila držet se cesty jistoty. Bachyně se ohnala po jejím ocase, jakmile ji dohonila, ale minula. Erin musela ještě zrychlit. Od ošklivého pokousání ji zachránilo kličkování, kdy změnila směr a divočák měl tak menší šanci ji pokousat. Nakonec ale bachyně zastavila a ještě výhružně podupávala, sledujíc, jak jí liška mizí z dohledu, než se rozhodla vrátit ke svým selatům s pocitem, že té potvoře Erin dala dosti za vyučenou.

PŘIDÁNO

Erin se toulala Saeronem. Teď už věděla, jak se tohle území jmenuje. Ale ještě neměla prozkoumané každé místo, takže měla pořád co objevovat. Ovšem, že se znovu ocitne na podivné louce, plné života a zároveň klidu, přesto, že se nacházela na úplně jiném místě, to jí překvapilo, neboť se domnívala, že její orientační smysl je dobrý, ne-li výborný. Proto se také nikdy neztratila, dokud se nerozhodla skutečně opustit rodiště.
Ale teď byla tady. A když už tady byla, vzpomněla si na to, co se jí tady přihodilo poprvé a jakmile jí ta vzpomínka proletěla hlavou, okamžitě pocítila, jak i vzduch kolem ní víří. Tentokráte nebyla nijak vyděšená nebo ve stresu a tak vzduch, vítr, chcete-li, kolem ní jenom tak proplouval a tančil, jako by Erin pouze hladil a čechral jí srst.
Nejdříve jenom tak chodila kolem a vnímala vánek, než se pokusila na něj soustředit o něco více a snažila se jím pohnout. Pochopitelně se jí to nedařilo, ale cítila tu sílu a spojení se vzduchem kolem ní. Cítila, že když se snaží, vánek zesiluje. Jenom zatím ještě nedělal to, co si ona od něj přála.
Erin se zamyslela. Možná to chce mnohem víc se soustředit? Zkusila tedy zavřít na chvíli oči a jenom vnímala vzduch kolem ní. Zkusila se na něj napojit a zesílit ho. Jestli se to stalo jejím přičiněním, její snahou nebo jenom tak samovolně, to asi nezjistí, ale přeci jenom cítila, jak její srst vzdoruje většímu náporu vánku. Asi se tomu ještě nedalo říkat vítr, ale pořád to byl jenom vánek, přes to všechno měla dojem, že silnější a že, přinejmenším, našla se vzduchem mnohem těsnější propojení.
Otevřela oči a pozorovala své nebo samovolné dílo. Měla dojem, pokud si to ovšem jenom nepřála, že to zabralo. Její snaha byla oceněna. Vánek kolem ní byl zřetelnější. Jistě, sám o sobě vidět nebyl, ale cítila ho na svém těle a také na rostlinkách viděla pohyb. Jen se tak roztomile pohupovaly sem a tam a tam a sem. Kolem ní poletovaly motýli a slyšela ševel mnoha druhů hmyzu. Dokonce i obávaných včel a vos. Dokud však nebyl bzukot souvislý a silný a nazlobený, mohla být v klidu. Mohla, ale i tak jí ouška zakmitala, aby se ujistila, že kromě sběraček pylu zde rozzuřený roj opravdu není.
Tyto obavy se hned promítly i do intenzity vánku, který kolem Erin začal proudit mnohem silněji i když jenom krátce. Jakmile se Erin uklidnila, vánek se také uklidnil.
Po nějaké chvilce, kdy se tady ještě procházela a vnímala magii kolem sebe a hlavně vzduch a vítr, se rozhodla pokračovat v průzkumu Saeronu a tak odešla cestou, kterou si v hlavě vytýčila a kterou původně šla.

HVĚZDA PŘIPSÁNA

Nový začátek s novými těly si tak nepředstavovala ani jedna liška z těchto dvou a přes to tady teď stáli naproti sobě ježek a krysa, nebo spíše ježčice a krysák, chcete-li přesněji. Erin přikývla. Cítila se v novém těle poněkud zvláštně. Musela se naučit, jak se tohle tělíčko ovládá. I když bylo podobné, vlastně bylo jiné.
Ohledně božstva ji lišák v podobě krysy prozradil, že tady bohové skutečně sídlí. Erin vykulila očka. S bohy se nikdy nesetkala, stejně jako s duchy ne i když o nich slyšela, to zase ano. A teď a tady, byla najednou v ježčím těle, slyšela, že zde jsou bohové a možná žijí i duchové. Tolik podivností a zvláštností na jednom místě. Dokonce i ten vítr, který ji nedávno následoval se objevil až tady v Saeronu. Byl to tedy skutečně podivuhodný kraj. "A víš o nich něco víc? O těch bozích?" Zajímala se. Bylo to přeci jenom speciální téma. Ráda by však zjistila víc, neboť byla vždycky zvědavá.
"Takže řeku? Asi vím, kde je. Přišla jsem od takového menšího jezera tímhle a myslím, že z něj rozhodně vytékala řeka." Ukázala směr, odkud přišla, od jezera Arges. "A jak se vlastně jmenuješ ty?" Ano, oba teď měli problém, který budou muset nějak vyřešit. A pokud ho budou chtít řešit společnými silami, bylo by dobré znát i lišáčkovo jméno. "Jestli chceš, můžeme tam zajít. Stejně nemám, kam bych měla namířeno." Neměla stanovený cíl. Byla tady nová a tak jí ani nevadilo, když někam půjdou, kde ještě nebyla. "Nebo víš, kam jinam jít vyřešit tuhle lapálii?"

Ono, mohlo by se zdát, že to znělo poněkud, otevřeně a třeba i přidrzle, když mu řekla na přímo, že je krysa. Jenomže v této situaci nešlo o žádné slovní hříčky, nýbrž o čistou a nefalšovanou skutečnost. Byl krysa a ona byla ježek. Fakt vtipné, když si uvědomila, že by tohle mohl být dokonce žert nějakého boha. Napřímila ouška i když v té ježčí podobě to možná nebylo tak patrné, to opravdu nevěděla, jak to vypadá. Měla představu, jak ježci vypadají, ale jak vypadala ona, to tedy neměla vizi. Ale docela jí stačilo, vidět jak vypadá její liščí, totiž, krysí, společník.
"To ano. Jestli to nezmizí, bude to jako nový začátek, ale abych byla upřímná, takový jsem si ho nepředstavovala." Ne, to nečekala. Nový kraj, nový začátek, to by dávalo smysl, ale nové tělo? Hups, to už bylo docela moc novoty i na Erin.
"Počkat, říkal jsi bůh? Máte zde snad také bohy?" Jestli ano a jestli je jich víc, tak by to třeba mohla být opravdu práce některého z nich. S bohy se však nikdy nesetkala. Tedy ne vědomě. Začínalo se zdát, že Saeron je skutečně místem plným všelijakých divů.
Erin se pokusila na sebe se nějak podívat a prohlédnout si své nové tělo. Alespoň tam, kam jí to pohled malých oček dovoloval. Jakmile se jí lišáček zeptal na jméno, pohled stočila na něj. "Já jsem Erin," představila se mu. "A na co ses to chtěl zeptat, než se stalo tohle?" Měla v paměti, že jejich rozhovor byl přerušen a on chtěl s něčím poradit.

Jistě, že jsem si to neudělala sama. Copak bych tohle mohla dokázat? Pomyslela si Erin, ale odpověděla, přitom jak zavrtěla hlavou: "To tedy ne." Vážně, tohle by ji nenapadlo. A proč by to také dělala uprostřed hovoru? Jen tak z ničeho nic? To by bylo přeci dost divné.
Souhlasně přikývla. "Jestli to udělal Saeron, pak, vskutku, mluvíš pravdu. Tohle je opravdu překvapení." Kdyby jí tohle Rhaetiss řekla, patrně by Erin přemýšlela, jestli si z ní bílá liška nedělá jenom legraci, ale takhle byla přímý účastník a to tady byla teprve několik dní. Velmi málo. Jenomže Erin nebyla jediná, kdo se začal měnit. Toho, že se něco dělo i s jejím novým společníkem, toho už si tedy všimla. Otevřela tlamičku a očka poulila na lišáka, který se jí před očima měnil v něco podivného. Ono to vlastně nakonec bylo něco, co znala, jenomže než se lišák změnil i do správné a odpovídající velikosti, tak to působilo trochu nezvykle, to tedy ano. Patrně ho tahle záhadná událost postihla úplně stejně jako Erin. Buď je tedy něco změnilo nebo se něčím nakazili. Tak či tak, oba byli nyní někým jiným.
Erin zatřepala hlavou, jestli se jí to nezdá, ale nezdálo. Zoufalou otázku lišáka tedy zodpověděla: "Nerada to říkám, ale už ani ty nejsi liška." Lehce zamrkala a sledovala zmateného lišáka, který už nebyl lišák. Jeho proměna se ale zdála být bolestivější, než ta její. Možná si nějakou tu bolest u své přeměny ani neuvědomovala tím, jak byla překvapená.
Erin se snažila uklidnit, protože nyní měla před sebou někoho, kdo na tom byl stejně jako ona a očividně byl také překvapený, nasadila klidný výraz - těžko říci, jestli to v těle ježka vypadalo tak jak by to mělo vypadat v těle lišky, ale snažila se. "Jestli si s námi něco pohrává, nebo někdo, či nás postihla nějaká magická nemoc, to opravdu netuším, milý příteli, ale nyní jsi krysa." Ano, krysa, kterou by se, za normální situace, pokusila sníst, kdyby nevěděla že je to lišák a kdyby sama nebyla ježek.

Při všem tom dění ani nestačila zaregistrovat, co se dělo u lišáčka, dokud nebyla přeměněná. Jeho obavy a vítr, který ho taktéž obklopil proto vůbec nezaznamenala, dokud nebylo po všem. Ale bylo skutečně po všem? Jak si tohle měla vysvětlit? Byla zmatená a zaskočená. K jejím ouškům dolehla jeho slova. Ale to, co obsahovala, to nedávalo smysl. Proč by si ona měla hrát na ježka? Co se jí to snažil namluvit? To měla být nějaká zástěrka toho, že byl náhle veliký?
Zakmitala čenichem. I ten jí přišel nějak nezvykle jiný. Jako by ho měla na jiném místě a samotný měl jiné proporce. Pohlédla na lišáka a musela hlavu zaklonit, aby na něj viděla lépe. "Na ježka? proč bych si měla hrát zrovna na ježka?" Copak to tomu lišákovi nedochází, že se svět kolem něj zmenšil? Musel se zmenšit, pokud se on zvětšil. Alespoň se mu to tak muselo zdát. Nebo to bylo jinak? Teď, když nad tím tak přemýšlela, začínala v ní hlodat nejistota. Očka se jí vypoulila a pro jistotu se podívala na svou hruď a na tlapky.
"U svaté lišky, co to je? To nejsou moje tlapky!" Vyjekla udiveně a dokonce i odskočila dozadu. Jenomže jako ježek, kterým skutečně byla, ten lišák opravdu nelhal, se překulila na záda a udělala solidní kotoul vzad. Těžko totiž mohla skákat v tomhle zavalitém tělíčku, které bylo sice rychlé, ale ne tak obratné, jako to liščí.
Když se tedy zase obrátila na nožky, což bylo, mimochodem pěkně, nemotorné, vzhledem k tomu, že pohybovat se v tomhle cizím těle, nebyl žádný med, jako by se totiž vrátila do dob, kdy se učila chodit. Tedy princip v tuto chvíli znala, to se učit nemusela, ale pohyb v těle ježka byl jiný.
Podezřívavě se zadívala na lišáka. Udělal jí to snad on? Nebo nějaký škodolibý duch, kterého neviděli? Nějaká neznámá magie? "Tohle se tady stává často?" Zeptala se ho ale nakonec, protože panika ještě nikomu nic dobrého nepřinesla. I když klidná taky zrovna teď Erin nebyla. Mohla jen doufat, že to třeba za chvilku zmizí.

Také bych chtěla pogratulovat nové Yritě a jestli si fakt založím třetí postavu, ať si je jistá, že bych jí k ní chtěla šoupnout ;) No, ale to je hudba budoucnosti. Každopádně přeji, ať se skupinka pěkně rozrůstá a ožije tak, jak se patří.

A mapa je opravdu pěkná a velká, takže za mě to je spokojenost.

Začalo svítat. Nový den měl přinést také nové zkušenosti pro tmavě stříbrnou lišku Erin, o kterých si nemusela nechat jenom zdát, kdyby věřila, že taková možnost se může přihodit a měla o ně skutečný zájem. Ale neměla. Nebo možná, když byla malá a prozkoumávala svět, možná na krátko snila o tom, jaké by to bylo, kdyby nebyla liška ale třeba netopýr, vrabec, či jelen. Ovšem, že by se něco takového skutečně stalo, to nečekala.
Lišák opětoval pozdrav a zněl, jako že je v pohodě, což Erin mírně uklidnilo. Zeptal se jí, jestli je místní liškou. A mohla se za místní považovat? Byla upřímná a proto odpověděla: "Není to dlouho, co jsem do těchto končin zavítala, ale musím říci, že zdejší kraj si přeci jenom našel cestu, jak upoutat mou pozornost, abych pomýšlela nad tím, se zde zdržet." Oh ano. Byla zde pěkná místa a také zvláštnosti, které by ráda prozkoumala blíže, protože, přeci jenom byla liškou zvědavou.
Dala hlavu mírně na stranu a ouška natočila k němu. "Poradit? Možná bych mohla poradit, pokud to bude v mé moci." Rada, to by mohlo být snadné.
Ale než se nějak dál rozkoukala, sluneční paprsky ranní oblohy se totiž draly výš a výš, jasně dávajíc najevo, že je čas na den a snažily se proniknout do všech koutů a skulinek, svět kolem nich začínal nabývat barev a na kráse. To sliboval východ. Od západu se mezi kopci snažil proplést opar mlhoviny.
Erin pocítila něco zvláštního. Takový pocit zažívala jenom ve snech a ne vždycky v každém snu. Takové sny byly velice vzácné. Jenomže tohle nebyl sen. Mohla to cítit a i lišáček to mohl pozorovat. Byla to skutečnost. Vítr kolem Erin nabral na síle a její srst se třepotala, jako by měl přijít hurikán. Jenomže tohle nedělala Erin a vítr ani nezasahoval daleko od ní. Držel se těsně kolem jejího těla, prakticky ji kopíroval. Cítila mravenčení, které sílilo stejně jako vítr. Dokonce by mohla říci, že vidí jakési mžitky před očima. Zlaté jiskřičky, světýlka třepotající se ve větru.
Její pohled zlatých očí se snížil. Najednou, jako by se na lišáka dívala v leže, ale ona neležela. Pořád stála na všech čtyřech tlapkách pevně na zemi. Vítr i mravenčení ustalo a mžitky také zmizely jako mávnutím tlapkou nebo švihem ohonu.
"Co se to stalo?" Pro Erin, jako by se svět kolem ní zvětšil. Lišák byl náhle obrovský jako vlk. Možná dokonce i trochu větší. Co se ale stalo pro okolní svět? Místo Erin tu stál před lišákem ježek. Ježek, co vypadal jako liška, se kterou zrovna vedl konverzaci, ale najednou to nebyla liška, ale ježek a co bylo zvláštnější, mluvil liščí řečí.
"Jak to, že jsi najednou tak velký?" Erin se pochopitelně podivila. Nepředpokládala, že se stalo něco s ní, ale v tuto chvíli si myslela, že se stalo něco s lišákem. Jistě, uvědomovala si, co se dělo před tím, než vše změnilo úhel pohledu, ale její mysl odmítala přijmout tyto doprovodné signály jako důkaz, že se něco stalo s ní. To patrně zjistí v následujících chvílích.

Měla ho v hledáčku, jak se říká a tak z něj nezputila oči ani když se k němu přibližovala. Podle pachu šlo o samce a když seskočil ze skály a vydal se jí na proti, jeho pohyby to také naznačovaly. Přesto, že možná vypadala jako by byla sebevědomá, uvnitř sama sebe byla nejistá a ostražitá. Kdyby se totiž lišák rozhodl na ni zaútočit, měla by být připravená se bránit. Nechtěla tedy dávat najevo, že má třeba strach nebo určité obavy a představy. Přesto ve střehu byla a když se přiblížili k sobě dostatečně na to, aby na sebe dobře viděli, mohli spolehlivě komunikovat, ale zároveň měli dost prostoru na případný únik, zastavila se.
Podle všeho byl trochu menšího vzrůstu, než Erin. Protože ještě byla tma i když slunce mohlo vykouknout každým okamžikem, neviděla jizvy, co na sobě měl, ale zdálo se jí, že je též ostražitý. U něj ale nebyla na pochybách, že je to živý lišák. Nepůsobil jako duch, přízrak, jako když se setkala se svou, snad známou, Rhaetiss.
"Ahoj," začala tedy Erin a po pozdravu zkoumavě sledovala lišáčka.

Loviště Kasperské >>>

Tlapky ji nesly dál a ona přemýšlela nad tím, jak vypadalo místo, které právě opouštěla. Opravdu by to místo bylo vhodné jako loviště? Možná ano, ale když tam tak ležela ta mršina srny, muselo ji ulovit něco většího, než liška. Nebyla hloupá a tak přemýšlela i nad tím, že ten kraj může být stejně tak nebezpečný pro lišku, jako hojný. Šlo tedy patrně o sázku do loterie, když se liška vydala právě tam.
Mezi tím, co takhle přemýšlela, dokonce do toho zapojila i informace, které získala od Tanie, terén se začal vrásčit a zdouvat do jakýchsi kopečků. Erin tedy přestala přemýšlet nad informacemi a jejich kombinacemi a začala věnovat pozornost okolní krajině. Brzy bude svítat. Prolétla jí hlavou myšlenka, když se zadívala na nebe, které už ztrácelo na své hluboké temné modři.
Kráčela tiše, tlapku za tlapkou a dostala se tak na jeden z kopečků. Nejspíš zde nebude nic extra úchvatného, ale pěkný rozhled, až se rozední by zde nalézt přeci jenom mohla. V tom ji do čenichu udeřil pach neznámé lišky. Ihned začala po zdroji pátrat všemi smysly. Netrvalo dlouho a vypátrala jej.
Seděl na vršku jedné skalky. Těžko říci, jestli si i on už všiml jejího příchodu. Možná ano, měl přeci jenom lepší rozhled, ale ona zase měla tmavší kožíšek, nic méně, bílé znaky ji i tak prozrazovaly.

Skaliska >>>

Za zvuků Cikád a cvrlikání cvrčků, dokonce už i ptáci se pomalu začali probouzet, se Erin vydala dál od skalisek a její tlapky ji zavedly na místo, které i teď nad ránem působilo jako dobré místo pro lov. Erin ještě neměla takový hlad, že by jí to přimělo, aby se pustila pátrat po kořisti, avšak něco přeci jenom ucítila. Někde poblíž a ani ne moc daleko, byla nějaká mršina.
Zpozorněla, protože kde byla mršina, tam mohl být i jiný predátor a tak naslouchala s ještě větším soustředěním, snažila se přeslyšet i ten příjemný crkot, jenom aby nepřeslechla nějaký důležitý zvuk lovce číhajícího třeba právě na Erin. Byla opatrná. Takhle se plížila ke zdroji pachu.
Asi měla štěstí, protože nakonec narazila na téměř sežrané tělo srny. Něco málo masa na ní ještě zbylo. Nejspíš někdo neměl snahu ojídat běhy srnčí mršiny, ale Erin věděla, že když by se snažila, ještě by se slušně najedla. Chvíli nad tím přemýšlela, než po pečlivém prozkoumání okolí všemy smysly, se pustila do ohlodávání běhů.
Po této nadranní hostině si pečlivě olízala tlamičku a vydala se dál.

>>> Taldrenské kopce

Jezero Arges >>>

Hlavou se jí honilo mnoho myšlenek. V krátkém čase totiž zjistila docela dost informací a co víc si mohla přát, pokud se rozhodla, že by stálo za to se v tomhle kraji chvíli zdržet.
Ještě než úplně opustila jezero, rozhodla se z něj napít. Jistě, udělala to teprve tehdy, co se vzdálila od dvojice lišek, ale ne proto, že by se jich stále bála, nýbrž proto, že skutečně potřebovala zpracovat nově nabité informace. Bylo by nemoudré, opustit zdroj vody a nenapít se, když měla v plánu pokračovat v průzkumu Saeronu, proto to také udělala a napila se.

Aktualita počasí
Stále byla noc. I když už měl převzít svou vládu opět den a to co nevidět, ale v tento okamžik byla stále tma, doprovázena třpytem hvězd. Noc byla klidná a protože byla obloha ozářená hvězdami, Erin docela dobře viděla na cestu. U jezera mohla tmavě stříbrná liška slyšet i cvrkot malých brouků ukrytých v trávě. Jejich cvrkot vytvářel docela zajímavou melodii. Mohla by si lehnout do trávy a jen poslouchat a relaxovat, ale v tento moment se od jezera vzdalovala. Cvrčkové a cikády však nebyly pouze u jezera, tudíž její kroky provázela tahle hudba i když se od vodního zdroje vzdalovala.

Krajina se trochu změnila a před Erin vyrostly ze země různé skalky. Dokonce si mohla povšimnout, že mnohé z nich mohly lišce poskytnout úkryt. Erin však nebyla unavená. Odpočívala dost, když si povídala s dalšími liškami, takže Skaliska minula a kráčela dál.

>>> Loviště Kasperské

Aktualita uznána.

Podle toho, co béžová liška říkala, přišlo Erin, jako by Tania o smečkách vlků věděla víc, než kterákoliv jiná liška, kterou potkala. Ani ona sama o takových informacích neměla ani tušení, proto jí to překvapovalo a udivovalo zároveň. Tania musela být pozoruhodná liška, pomyslela si Erin, protože nikdy nepotkala někoho, jako byla Tania. Za tu krátkou dobu, co si spolu povídaly, cítila, že by klidně mohla tahle malá liška být i někým, koho by si Erin dokázala i vážit a důvěřovat ji. "To je zajímavé," zareagovala na informace ohledně vlčích smeček a liščích skupinách. Musela o tom opravdu béžová vědět, když vyprávěla s jistotou. Erin neměla potřebu se ptát, jestli takovou vlčí smečku nějakým způsobem Tania zkoumala, protože tak či tak, působilo na ni, že o tom skutečně ví.
Dozvěděla se hodně důležitých informací, které také bude muset zpracovat. Překvapilo ji ale, jak rychle se Rhaetiss s nimi rozloučila a jen sledovala, jak její bílá společnice z temného lesa mizí po břehu jezera. Snad kdyby se znaly skutečně déle a důkladněji, ihned by se rozešla za ní, ale prakticky vzato, sotva se s Rhae poznaly a tak jenom přenesla pohled na dvě zbylé lišky. Měla by zůstat v jejich společnosti? Těžko říci, ale asi by se také měla vydat na průzkum - Saeronu, jak se dozvěděla.
"I já vám děkuji za cenné informace." Lehce se pousmála na obě lišky naproti ní. Pohlédla na oblohu, dokonce se podívala i tam, kudy odešla Rhaetiss. Byla jediná, koho zde, kromě ještě těchto dvou lišek naproti, potkala, ale nyní ji zde Rhae zanechala. Znovu vrátila pohled na béžovou a tichou: "Asi bych také měla jít. Ale jsem ráda, že jsem se se s vámi mohla setkat. Děkuji." poděkovala a rozloučila se. Nevěděla, kudy by měla jít, proto se vydala nějakým směrem prostě.

>>> Skaliska

1. Les
2. Jeskyně
3. Hory
4. Západ slunce
5. Zima
6. Černá
7. C - borůvky
8. A - ovládání všech magií na max.
9. D - Přírodní katastrofy (tornádo, zemětřesení atd. v jejím případě včelího roje)
10. B - mít žízeň
11. MHE tedy pokud to znamená "Cože? Jak to mám vědět, na žádná jsem nenarazila"
12. (Co je to za otázku???) A - prdnul
13. D - byla by to demokracie

Erin poslouchala bedlivě béžovou menší lišku. Zdálo se, že toho ví poměrně dost, nebo alespoň to, co potřebovaly s Rhaetiss znát, proto její srdíčko plesalo radostí, že se mohly dozvědět, co chtěly. A také se dozvěděly i něco navíc. Přemýšlela o každé informaci a dokonce začala i zvažovat, že stojí za zdržení se na Saeronu, přinejmenším i probádání této podivné zvláštnosti, jakou skupiny lišek, nejspíše, byly. Ale aby byla upřímná, zajímavější pro ni byly krásy přírody, které hodlala poznat a prošmejdit. Třeba ta záhadná poušť a tunely o kterých se zmínila její bílá společnice. Nicméně však i skupiny se zdály být natolik zajímavé, že si je zařadila na pomyslný seznam toho, co by ráda prozkoumala. Přece jenom, nejlepší poznání bylo, když je mohla liška dosáhnout sama vlastní tlapou, tlamou, nosem, očima, nebo prostě sama o sobě.
Vše, co Tania o skupinách řekla, dávalo smysl. Znělo to sice pro ouška Erin jako utopie, protože ona sama nic takového nepoznala, ale to, jak o tom mluvila béžová liška, svědčilo o tom, že na tom přeci jenom něco bude. Ta malá liška tomu věřila, musela to poznat na vlastní kůži, přemýšlela o tom Erin a mezi tím se Rhaetiss zeptala přesně na to, co i Erin zrovna proudilo myslí. Upřela tedy pohled svých zlatých očí na Taniu, protože ta měla odpovědět, zda ty skupiny zná osobně a tím potvrdit i domněnku Erin. V podstatě neměla prozatím, co jiného dodat, pokládala by totiž tytéž otázky jako její bílá společnice na cestách Saeronem, proto prozatím mlčela, ale bezpochyby dávala najevo zájem svým pohledem a oušky našpicovanými na béžovou.