Příspěvky uživatele

< návrat zpět

(LKŠ 19 (2/5))

Králíka měli a to byla jejich výhra. Vítr se pustil do jejich kožichů, za což byla Erin opravdu ráda. Jen ty mraky nevěstily vůbec nic dobrého. Zcela určitě nehodlaly lišky jenom tak postrašit a zase si odplout. Ve vzduchu byla cítit voda.
"Máš pravdu," ani ona nechtěla s kořistí štrádovat loukou. Zpravidla totiž pach čerstvé krve přilákal velmi rychle další strávníky a někdy se potom o kořist strhl boj. Erin se tedy zakousla do králíka ve snaze jej roztrhnout na půl. Chvilku to zabralo, než se ji podařilo tak nějak tento svůj plán uskutečnit. Po té řekla šedému polárníkovi: "Vyber si," bylo ji jedno, kterou část sní. Jakmile volba padla, ať už jakákoliv pustila se do jídla. Přitom sledovala okolí, jako by měl odněkud přijít další hladový krk.
Když dojídala, začaly na ně padat kapky deště a obloha se rozburácela hřměním. "A je to tady," zvedla oči k temnému nebi a tak mohla spatřit klikatý blesk, který udeřil do hor. Hory blesky přitahovaly, to už Erin zjistila dříve. "Měli bychom se ukrýt v lese," sice nepůsobil vábně, ale co si mohli v noci za bouřky vybírat?

>>> Tichý svět

(LKŠ 14 (2/5))

Každá z těchto dvou lišek měla svoji hlavu, ale oba byli schopni respektovat názor toho druhého. Přinejmenším, nebo se nebáli říci svůj názor, když byl odlišný od toho druhého. To bylo docela fajn. Erin tedy respektovala, co šedavý polárník říkal, protože nemohla soudit podle vlastního pohledu. Navíc na ně nyní čekala svačina. Tedy pokud se jim podaří králíka ulovit.
Erin kývla, aniž by dál mluvila, protože nechtěla, aby se ušatý hlodavec rozhodl prchnout dřív, než-li by se vůbec mohli pokusit o jeho polapení. Zbytečné řeči by jej mohly vyplašit. Sama s přikrčila a pozorovala, jak se Bjarkan vzdaluje, aby králíka obešel. Mít nadháněče bylo plus, pokud vše klaplo a nepokazil to, byl to efektivnější lov, neboť mohli kořist sevřít v čelistech, které byly tvořeny liškami ze dvou stran. Ale takového luxusu si lišky obvykle mohly dopřát jen když byly součástí rodiny. Erin si vyzkoušela za to období úspěch i neúspěch takové akce.
Nyní lov začal, králík se dal na útěk a Erin se malinko narovnala, aby viděla, kam ušák míří. Protože neběžel přímo k ní, což by také bylo velmi snadné, ale takový lov nebýval, musela zhodnotit situace a odhadnout trajektorii, krátce po té vyrazila i ona kupředu a běžela králíkovi tak trochu bokem, aby si útoku druhé lišky mohl všimnout teprve, když už byla černá po jeho boku. Lov trval ještě nějakou chvílí, neboť králík kličkoval mezi liškami a v jednu chvíli dokonce udělal úplný obrat vzad, což musela provést i Erin.
Nakonec se ji ale podařilo ušáka dohnat. To už si začínala myslet, že jen zajíc má víc energie než oni dva dohromady. Když však králíka zpacifikovala počkala, až dorazí zadýchaný lišák.
Mezi tím se začal den měnit v noc a těžký horký vzduch byl nahrazen mračny kupícími se jeden přes druhý. Zdálo se, že horko přinese bouřku. "Asi nás čeká průtrž mračen," hádala Erin.

Louka Yesad >>>

(LKŠ 11 (2/5))

V to mohli doufat. Ale to bylo tak jediné, co mohli, nebo se prostě snažit a hrát to na štstí, náhodu či osud. Erin přikývla a snažila se nasávat pachy okolí. V horkém vzduchu, který se snad i chvěl, cítila, jak se její nosní dírky vysušují a dokonce si dokázala i představit, jak se z nich odpařují poslední zbytky vlhkosti, co v nose ještě měla.
"To jistě ano, ale pro příště. Ovšem to zůstane pouze teorií." Protože nemohla radit. Ale bylo by hezké, kdyby radu dokázali najít. Možná ale třeba nic neudělal tak špatně. Napadlo ji: "Třeba to nebylo tím, jak ses snažil, možná byl mladík v tom období - vzdoru, puberty?" Sama si vzpomínala, jak byla v tom čase náladová.
Pohlédla na něj. "Nepřijde mi, že bys byl nějak problémovej," alespoň na ni nebyl nijak extrémně neohrabaný. Vlastně ji přišel celkem fajn. Neměl vlezlé otázky, a ani se ji nesnažil oblafnout.
Také opětovně zavětřila. Bjarkan měl pravdu. Králíci byli cítit i v tom letním horkém vzduchu.
"Myslím, že jo," odpověděla, protože něco opravdu zahlédla a ani to nebylo tak daleko. Musel to být divoký králík nebo mladý zajíc. Zrovna něco okusoval. Asi ve snaze vyčerpat z už tak suchých stvolů nějakou vláhu, nebo si jenom brousil zuby. Tak či tak, Erin se přikrčila a upřeně sledovala místo, kde viděla hnědavě šedé tělo. Králík měl velké uši a tak je mohl dobře zaslechnout. Na úprk se ale zatím nevydal.

>>> Malé loviště

N.Benrir přes Starý >>>

(LKŠ 7 (2/5))

Na černé srsti cítila, jakou silou slunce vládce v tento letní den. Hřálo a pálilo a bylo to znát i na okolní trávě. Některé rostliny měly listy povislé od horka stoupajícího z půdy, kterou paprsky letního slunce vysušovaly do několika vrstev pod úroveň terénu. Jiné rostliny jednoduše žloutly, jako by se už chystaly přehoupnout do podzimního cyklu. Takový žár tu panoval. A jakmile se vzdálili od břehů řeky, horko a dusno se do nich zakouslo naplno, že skoro až zalitovala, že se rozhodli jít na louku. V takovém hicu by možná uspěli lépe v lese. Erin už otevírala tlamu delší chvíli, ale na jeho stěžovaní přitakala vcelku chápavě: "Ani mi nemluv. Myslím, že veškerá havěť někde do stínu zalezla už ráno," doplnila konverzaci o nepříjemném horku. Kromě cvrlikání hmyzu, kterému vedro nikterak nevadilo, nebo alespoň minimálně, protože byl všudypřítomný snad na každé lučině, totiž neviděla ani živáčka většího vzrůstu.
Střihla ušima k Bjarkanovi, ale vedro ji nutilo je svěsit, aby si je nepřismahla v tom horkém vzduchu. Znělo to zpočátku slibně. Zamrkala na něj, protože pak to asi nabralo jiného směru, než si šedý lišák přál. "Utekl? Zvláštní," okomentovala to spíš pro sebe, ale vlastně by to i chápala. "No jo, taky nevím jak se vlastně s liščaty komunikuje. Moc si toho nepamatuji, jak s námi jednala matka. Myslím, že to uměla, ale jako vzor jsme neměli tu čest ji poznat lépe, takže si myslím, že v tomhle směru ti ani radit nemůžu." Ani jemu ani nikomu jinému.

>>> Malé loviště

Aktualita uznána, 10 kamínků

(LKŠ 5 (4/5))

I to byla možnost, kterou Erin rozhodně nehodlala zahodit jen tak, aniž by se nad tím ani trošku nepozastavila. "Možná to tak i bylo." Nikdy dřív takhle na vodopády nezírala a fakt byl, že se probudila a jak se to vše odehrálo si ani příliš nepamatovala. Mohla být ve vzduchu i omamná vůně nějaké kytky. Ať to bylo přírodní příčinou, mysteriózní, nebo prostě jen jejím přičiněním či selháním jejího těla, stalo se, proč se v tom dál hrabat, když stejně nic nevymyslí. Střihla ušima nespokojeně si oddychla, "Mohla bych dál hledat řešení té záhady, ale nevím, co se u toho vodopádu vlastně stalo," švihla ocasem, jako kobra.
Po jídle bylo téma příjemnější. Olízala si tlamu a po té se vydala s šedým polárníkem tam, kam je tlapky nesly: "Zajíc by byl dobrý," souhlasila Erin. Spokojila by se vlastně čímkoliv, na co by narazili a dalo by se to ulovit. Ať už by to byli ptáci, nebo hlodavci. Dost možná by nepohrdla ani žábou. Byla zvyklá jíst ledacos.
"A co jste podnikli vy, mezitím, co jsem se takhle omámila? zeptala se zvědavě. Vážně ji to zajímalo.

>>> Yesad (přes Starý Benrir)

(LKŠ 2 (1/5))

Kupodivu se ve vodopádu neutopila, i když, jak se jevilo, nejspíš ji ten vodopád okouzlil natolik silně, že úplně ztratila pojem o čase. "Neutopila, jen, asi na mne dolehlo nějaké zvláštní kouzlo." Věřila tomu co řekla? Spíš to myslela tak, že ani sama neví, co přesně tam dělala. Z jejího pohledu se ztratili ti dva. Ale nyní byl zde jenom lišák a mlaďoch byl někde pryč. Střihla ušima, jak přemýšlela nad tím, co se asi událo během té doby, co se tahle skupinka rozdělila. "Abych byla upřímná, nevím, co všechno se stalo. Jako bych se propadla do nějakého snu, ale to už je pryč." Byla ráda, že je opět mezi živými liškami, aniž by vlastně byla mrtvá. Erin byla ráda naživu.
Nabídl ji rybu. Byla by se zeptala, jestli ji nebude jíst, když si ji ulovil, ale nejspíš to nebyla v tuto chvíli vhodná otázka, proto jen řekla: "Jestli už o ni nestojíš, tak ráda." Pohlédla na něj, hádala, že po takovém dávení stejně nebude mít na rybu chuť. Ale i lišky dokázaly překvapit. Nakonec její domněnky potvrdil a ona tedy lehce švihla ocasem a pustila se do ryby. Měla hlad, takže ji přišla vhod. "Jestli by sis dal něco jiného, můžeme se po nějakém jídle poohlédnout," navrhla, když dojedla kluzkou chladnou rybu.

Podívaná to byla, vskutku, zajímavá. Kdyby Erin byla hodně škodolibá, nejspíš by se teď válela vedle šedého lišáka smíchy by ji pukalo břicho. Ale Erin nebyla vyloženě škodolibá. Spíš se řídila jak ty na mě, tak já na tebe. Ale tady, jak už bylo zmíněno, tohohle lišáka znala a tak ji jeho osud nebyl zase tak úplně lhostejný, aby jen třeba prošla kolem a neudělal vůbec nic.
Když ji začal Bjarkan vnímat a učinil, co mu radila, fungovalo to. To se ji ulevilo. Upřímně? Nevěděla, jestli to zabere a tak byla ráda, že ano.
Střihla ušima a úlevně švihla ocasem. "Přišla jsem podél téhle řeky. Jen tak se tu potuluji," odpověděla upřímně. Nikde však neviděla malého lišáka, takže možná se rozdělili. Možná ho zavedl domů, nebo kdo ví, co se stalo. Když bude trpělivá, jistě se to dozví.

Inu, zastavit se zastavila, jakože doopravdy, aby se nadechla a nasála pach teplé noci. Noc to byla skoro letní. Erin břinknul do čumáku známý pach. Pamatovala si ho dobře, neboť se s majitelem setkala, prakticky nedávno a tak začala špicovat uši a rozhlížet se, zda-li pod rouškou hvězdného svitu nespatří šedý kožich. Díky tmavý srsti jej neviděla okamžitě, ale až po té, co sebou začal tmavostříbrný házet a podivně hekat. Být to cizí liška, vytratila by se jako stín při pravém poledni. Ale tohle byl někdo, kdo ji připadal zajímavý a tak jej, svým zvláštním způsobem, zařadila někam do místa, kam by odložila takzvané "známé". Jistě, nemohla tvrdit, že byli přáteli. Na to byla až příliš opatrná a nedůvěřivá, ale tím, že ho znala, alespoň v rámci možností, rozběhla se k němu.
Jak se blížila, netušila, co se to s lišákem děje, ale po pár vteřinách, kdy se před ním na zemi zaleskla mokrá hlava ryby, nejspíš pochopila, co, že se to šedému děje. Jak byla rozrušená, prohnal se kolem jejich těl slabý vánek. "Bjarkane, zkus to vybrat packou," zkusila mu poradit. Někdy, když to nebylo hluboko v krku, pomohlo to. Další možnost byla to zajíst nebo zapít. Nic jiného ji nenapadalo. Maximálně to zkusit vyhrábnout její packou, ale to by ji nesměl sežrat tlapku.

Isamský hvozd (přes Starý Benrir) >>>

Vymotala se z lesa. Před tím si ale trochu odpočinula a nyní měla Erin docela velkou žízeň.
Jak se rozkoukávala, mohla spatřit, ale především pocítit na vlastní kožich, že léto je už na spadnutí. Teplý vzduch ji hřál do kožíšku a to i přes to, že byla vlastně noc. Viděla dobře, neboť na temné obloze svítily hvězdy, jako hejno světlušek. Hvězdný svit jejím očím dodával dostatečný přísun světla, aby byla schopná vidět i ve tmě. Už ji tu chyběly jen cikády.
Zastavila se na břehu Benriru a svlažila své vyprahlé hrdlo mocnými doušky. Dokonce měla dojem, že ji kolem čumáku proplula nějaká ryba. Možná to bylo i něco jiného, ale bylo to rychle pryč. Přimhouřila oči a zaposlouchala se do noci. Nakonec se napila ještě jednou a po té se pustila podél břehu do hornatí oblasti. Držela se stále řeky, která ji vedla dál a dál.
Když už měla nachozeno dost, usmyslela si, že by bylo na čase se od řeky vzdálit, nebo alespoň se zastavit.

Aktualita uznána, 10 kamínků

Kráčet pod starými stromy bylo příjemné ale i nepříjemné, když se neustále musela vyhýbat kořenům. Les jako takový ji nevadil a líbil se ji. Poskytoval přítmí a chránil své prostranství před sluncem docela obstojně. Ovšem pohybovat se dlouho v docela složitém terénu, to jednoho unaví. Nerada setrvávala na jednom místě. Tady byla sice v pohybu, ale musela příliš zapojovat pozornost, aby nezakopla. Rozhodla se, že se posune kousek dál na nějaké příznivější místo, kde nebude muset přemýšlet, kam položí tlapu. Být na jednom místě ji nebylo blízké.

Aktualita:
Zaposlouchala se do zvuků okolí. Když se podívala vzhůru do korun starých stromů, mohla vytušit, že sluníčko, ačkoliv bylo střídavé, muselo krajinu konečně po zimě rozehřívat. S přibývajícím dnem se teploty navyšovaly, to cítila i v lese. Stoupala tu vlhkost odpařující se z půdy. Každý, kdo o to stál se mohl vystavit slunečním paprskům, nebo alespoň se pohybovat po místech bez stínů a pro tuto volbu se rozhodla i Erin. To proto opustila lesní příkrov a nastavila tak svá záda slunci.

>>> Nový Benrir (přes Starý)

Aktualita uznána, 10 kamínků

Starý Benrir >>>

Jakmile se ponořila do hloubi lesa, uvědomovala si, že tyhle stromy musejí být hodně staré. Měla pocit, jako by právě pronikla nějakým portálem v čase. Možná to bylo pouze zdání nebo si sní pohrávala její vlastní mysl. Avšak toho dojmu se nezbavila. I tak se ji les líbil. Stromy v něm měly široké kmeny a dlouhé větve, jako by se snažily se obejmout navzájem. Byl to pro Erin zvláštní pohled na kus přírody neobvyklého vzezření.
Musela si však dávat pozor kam šlape, protože kořeny těchto stromů, stejně jako větve, byly spletité a musela se mezi nimi tedy proplétat. Často musela zvedat tlapky a někdy byla nucena i některý větší kořen přeskočit nebo obejít, když chtěla pokračovat ve svém směru.

Staré močály (přes Yesadskou louku) >>>

I když oblast močálů tak nějak obcházela, nebo se o to alespoň pokoušela, trvalo to nějakou dobu, než se z toho místa skýtajícího nebezpečí konečně vymotala pryč na louku. Vážně si oddechla. Močály nebylo místo, kde by se cítila dobře a bezpečně. Spíš by dala přednost tomu temnému lesu, než močálům, kterým tolik nerozumněla. Místo na které se dostala, tahle louka, byla ji povědomá. Aby ne, už tudy nejspíš procházela. A když dorazila k řece, věděla kde je. U téhle řeky již byla a místo tak dobře poznávala. Odhodlala se přiblížit ke břehu a napít se. Když už se tady ocitla, proč nevyužít příležitost a neuhasit žízeň.
Jakmile tak učinila, vydala se k lesu a vstoupila do něj.

>>> Isamský hvozd

Azurová řeka (přes Taldrenský les) >>>

Věděla, že brzy začne svítat. Ptáci zpívali o sto šest i když byla pořád ještě noc a tma kolem. Svůj štěbetavý hlas vysílali do celého lesa. To ptáci totiž dělávali. Obzvláště na jaře, to byli ještě hlasitější, jak se snažili upoutat pozornost ptačích samiček. Erin zastříhala ušima a pokračovala lesem, jako by se nic nedělo. Však ono se také nic nedělo. Akorát, dovolila si ulovit něco k jídlu. Oni nebyli vzhůru jenom ptáci ale i jiní tvorové vstávali ze svých pelíšků brzy z rána a na takového tvora si tmavostříbrná liška počíhala.
Po snídani pokračovala dál. Les se proměnil v močál y Erin musela být opatrnější, kam šlape, aby neskončila v nějaké bahnité jámě. Nebyla hloupá a proto se nepouštěla někam do středu bažinaté oblasti, ale snažila se projít krajem. Musela tuto oblast obcházet. Na druhou stranu ji poskytla zákusek v podobě žab, kterých si pár ulovila. Pochutnala si na jejich mase. Nebyla vybíravá. Když i tuhle svačinku měla za sebou, pokračovala dál.

>>> Starý Benrir (přes Yesadskou louku)

Azurová řeka >>>

Erin byla unavená víc, než-li si uvědomovala. A tak se stalo, že jakmile dorazili k hučící vodě, tedy přesněji k vodopádu, zaujatě se dívala na proudy vody valící se dolů. Očka se ji začala klížit více a více a hlavu měla příliš těžkou na to, aby ji udržela ještě o mnoho déle zvednutou. Pořádně si zívla a nakonec se usadila poblíž vodopádu. Sed ji také nevydržel dlouho. Erin prostě usnula a nevnímala, kam se poděli její společníci. Ponořila se do říše snů a spala dlouze.

Aktualita:
Když se probudila, byla noc plná jarních hvězd. Bylo to příjemné probuzení, protože i když bylo chladno, nebylo nijak výrazně nepříznivo tak jako v předchozích dnech. Erin zvedla hlavu a podívala se kolem sebe. Hlučení vody přehlušilo skoro všechny zvuky, jenom ty hlasité byly slyšet.
Pohlédla na oblohu, aby si prohlédla ona jarní souhvězdí. Třpytily se pableskovaly hvězdy v různých barevných záblescích. Asi ten dojem vytvářel chladný vzduch.

Její dva společníci zde nebyli. Tím si byla jistá. Hvězdy nad hlavou brzy zmizí, jak se noc rozplyne v záři nového dne a Erin tady také nechtěla zůstávat déle. Protáhla se, otřepala kožíšek a zamířila někam do hloubi lesa, který obklopoval tohle místo.

>>> Staré močály (přes Taldrenský les)

Aktualita uznána, 10 kamínků

Odkud: les Taldren >>>

"Hm, to je asi pravda. Také nevím, co z toho je lepší." Potvrdila Bjarkanova slova o starostlivosti a péči rodičů. Sama to mohla jen těžko posoudit, když jim matka zemřela docela brzy a otce neznali. Co naplat. Tak to prostě bylo.
Ani Erin neušlo, že mladý lišáček docela obletuje jejího nynějšího společníka ve vandrování. Něco na tom bylo. Oba byli samci, asi v něm hledal něco jako otcovskou potřebu, nebo tak něco. Možná by i Erin k někomu dokázala vzhlížek, jako k otci, kdyby potkala vhodného lišáka. Ovšem to se zatím nestalo. Jen pohodila ocasem a nevyjadřovala se k tomuto počínání. Co by také měla říkat? Měla by snad žárlit, že se má víc k polárníkovi? Možná ano, ale neměla tu potřebu.
"Možná," i to byla možnost. "Neznám ji, nebudu ji nijak soudit, ale ani hájit. To, že tohohle lišáčka nepojmenovala, ba ani otec, je zvláštní." Co na to mohla říci? Bylo divné, že nedostal jméno. Ale netušila z jakého důvodu. Nezajímal ji? Byla mimo sebe? Něco v tom prostě muselo být v nepořádku!
"Ano, někdy jsou opravdu složité." rodiče si nevybereš, ale ani potomky. Zkrátka to nějakým způsobem bylo a fungovalo už po staletí.
"Ale stejně se ve finále musí každá liška postavit na vlastní tlapky. Tak to je. Naučit se spoléhat se sám na sebe je nejlepší lék, jak přežít a nezažívat strasti." Alespoň ona to tak měla. Kromě své sestry a bratra se nemohla spoléhat na nikoho.
Na otázku, co je proud vody se Erin podívala a odpověděla: "To je řeka. Možná potok, ale když je jaro a sníh taje, bývají vodní toky větší, bouřlivější a tudíž tě můžou snadněji stáhnout proudem do koryta." Vysvětlila Lokimu. Inu, proč má takovou barvu? "Proč je takhle zbarvená nevím. Může to být podložím, nebo barvou samotné vody."
Potom se konverzace přesunula k lovu. "To je dobý začátek. Myši jsou docela rychlé. Je fajn, že jsi ji ulovil." Byl to krok k jeho samostatnosti.
"Ne, nebude takhle mokro pořád. Někdy bývá i docela sucho a horko. Teď bude jaro, takže bude chvíli mokro a potom se zazelená tráva a stromy."

>>> Kam: Vodopád