Discord slouží pro rychlejší komunikaci mezi hráči a vedením. Také se zde konají rychloakce, při kterých si můžete občas vydělat pár kamínků navíc.

Příspěvky uživatele


< návrat zpět

Strana:  1 2 3 4 5   další »

"To nezní moc lákavě," na jednu stranu na druhou, možná by nyní ocenila chvilku se zahřát, ale kdyby horku měla čelit slouho, asi by ji to nedělalo nejlépe, natož jemu. Ona měla srst hustou, ale určitě jinak strukturovanou, než tenhle šedobílý polárník. Ovšem od toho výletu ji to neodradí. Jen nemusí tam běžet hnedka.
"Přesně tak." Takových míst tu muselo být hodně. "A čekají jen na to, až je prošmejdíme. Hm?" Mrkla na něj lišácky. Nabrala do nosu vzduch, který se jevil poněkud teplejší.
Střihla uchem a na její tváři se objevil docela spokojený úsměv. Ano, v pohybu bylo něco, co se ji zamlouvalo. "Tak do toho." Kmitla oháňkou a dala se do pohybu. Zkoumání nových území bylo super a pokud měla společnost, bylo to někdy i lepší.

>>> Kam: Vysočina - východ

Přikývla. "Patrně ano," ovšem jak rozsáhlé pouště zde jsou Erin netušila. A jestli je tam vedro i v zimě? Nebude tam také chladněji? Těžko říci. Určitě tak jak nebyl les jako les, tak podobně to bylo s pouštěmi. Ale tohle byly všechno jen takové teorie a úvahy. Mnohem lepší by bylo to zjistit, než tady spekulovat jestli a jak moc teplo tam je. Ale když se pohledem vrátila k šedému, no, vypadal jako hustá koule chlupů, zřejmě byly jeho obavy oprávněné.
"Nevím, na kolik horko tam je v zimní dobu, můžeme však jít i jinam. Možná zde narazíme na mnohá zajímavá místa." Jedno, jestli budou hledat duchy, démony a bohy. Poznat kraj se mohlo vždycky hodit. Mít alespoň představu kde co je.
"I to je možné. Proto nebudu stavět na základě nepodložených teorií." Nechtěla říkat, Jo, v poušti žijí duchové, jen protož, že to někdo řekl. Nechtěla říkat, Saeron má takové a takové bohy, jen proto, že se o tom vedou pouhé debaty. Ale zásadně existenci zvláštností nepopírala.

Odkud: Podivný les >>>

Plahočila se společně s ním a když se struktura lesa změnila, byla skutečně ráda, že se z toho mrtvolného místa dostali. Ne, že by se bála těch stromů. Jenom měla už po krk proplétání se mezi hustým porostem. Ať si to místo bylo sebevíc hrůzostrašné nebo ne. Konec konců i lišák se začal hnedka čistit, což Erin pobídlo, aby udělala totéž. Aby si upravila kožíšek a zbavila ho zaseklých větviček.
Najednou se otázal na to záhadné místo, o kterém se zmínila. "Měl by to být nějaký tunel v poušti u nějakých velkých staveb, myslím. Já tam nebyla, ale liška, co tady žije déle než já ano a prý v tom tunelu na ducha narazila," odpověděla Erin lišákovi zamyšleně. "Zajímalo by mě, co skutečně viděla nebo slyšela." Jestli to vůbec viděla. "Prý to bylo něco velkého, ale zvíře ne. Těžko to popsat, když jsem to neviděla. A právě proto by mě zajímalo, zda to může být skutečně duch." Třeba šlo opravdu jen o nějakého málo známého tvora, co tam jen našel útočiště, třeba před bouří písku. Jak tohle mohla vědět? Nemohla, nebyla přece pouštní liškou. Kdo ví, co všechno na písečných dunách žije. "Kdo ví, co se skrývá pod zemí."

Přikývla na souhlas. "Máš pravdu. Některé lišky se bojí tak moc, až je děsí i vlastní stín." Takové znala. Nerada to připouštěla, ale kdysi taková bývala i její sestra. Prostě se bála každého šustotu. Erin také měla strach. Zjistila však, že být ukrytý ve stínu je mnohem lepší a méně děsivé, než koukat se na stíny z dálky z otevřeného prostranství.
"Přesně tak. Nepopírám existenci těch věcí, ale ani nebudu tvrdit, že skutečně existují, když jsem na žádnou z nich nenarazila. A jak jsi sám řekl, ono se toho napovídá." Musela se vyhnout dost spletité větvi. "Já bych to místo, o kterém mi říkala ta liška, ráda zkoukla, právě proto, abych zjistila, jestli to může být pravda. Jestli to třeba nebyl jenom vítr skučící v podzemních chodbách." Prostě si to ověřit.
Rozhlédla se, jakmile překonali překážku. "Jo, vypadá to tak. Možná to má tenhle les skutečně už za sebou." Ještě nikdy neviděla celý les, co by působil mrtvě. Jen, pokud šlo o třeba spálený les od požáru. Nebo třeba strom zasažený bleskem. Ale les co by vypadal, jako dodělávající celý naráz bez mladých stromů, to asi ne.

Kam: lesík Štěstí

Kolo štěstí: 24.1. - 2 bod (sum 43)

Pohled z něj přesunula kupředu, neboť terén byl skutečně hustý dost. "Slyšela jsem o tom mluvit víc různých lišek z různých koutů světa, ale já nikdy nic takového nepotkala, takže závěr je, že uvěřím, až uvidím." Prostě si nebude vymýšlet, že existuje něco, co neviděla nebo s čím se nesetkala. Ale odsuzovat to, že to neexistuje také nechtěla. Prostě nebyla zastáncem ani jedné strany, dokud se sama nějakým způsobem nepřesvědčí.
Lišák dostal pěknou pecku od větve. Zákeřná to dřevitá část stromu. Muselo to bolet.
"To je. Sice v zimní podobě, ale už tu chybí jen takové ty liány, nebo co to z větví visí." Dodala Erin. "Vypadá to tady docela prastaře." Doplnila, když si tak prohlížela stromy o něco zkoumavějším pohledem. "Jako by tu ten les rostl fakt dlouho."

Louka Yesad >>>

Kolo štěstí: 24.1. - 1 bod (sum 42)

Jeho brblání vnímala, ale nereagovala na to. Konec konců, co by na to mohla říci? Nikdy neuměla pořádně utěšovat nebo vlastně netušila, jak by reagovat měla. Kdyby na to zareagovala, přineslo by to nějaké ovoce? A pokud ano, jaké? Jen střihla ušima a dál sledovala cestu, kterou před sebou měli.
Z louky se ve večerních hodinách přesunuli pomalým, ale příjemným tempem k lesu. Ten se jevil, z počátku, jako úplně obyčejný, ale to byl klam. Erin to poznala hned, jakmile se do lesa zanořili. "To je docela možné." Proč ne? Třeba šlo skutečně o zalíbení ve zvláštnostech. Nebo to byl jen žert? Těžko hádat, jaký záměr se pod tímto označením ukrýval. A vlastně na tom ani tak nezáleželo. "Tak či tak, je to jen název. Možná se to zde také jmenovalo i jinak a třeba se to zase za čas změní. To je věc, kterou my dva stejně neovlivníme." A i kdyby, měli na tom snad zájem? Erin bylo jedno, jak se kraj celý jmenuje. Jen bylo hezké nějaké označení mít. Jestli se to tady ale jmenovalo Saeron nebo Čarosvět, ji bylo buřt.
Pohlédla na něj s otazníkem, o čem to mluví? Patrně na to nevěřil. "Jen říkám, co jsem slyšela. Jestli tomu věříme nebo ne, to je už na nás." Každopádně to místo by ráda někdy navštívila. Až nebude taková zima.
Les houstl a Erin se musela občas protahovat skrze husté větve sahající až k zemi. "Hm, možná." Každopádně, kdyby tady nebyl sníh, Erin by zde docela dobře zapadla.

Kolo štěstí: 23.1. - 5 bod (sum 41(5))

Jo, to bylo docela dost možné. Kdo ví, jak na tom bude Erin? Ale ona nad tím nepřemýšlela. Brala to, co ji život zrovna nabízel. Dělala jen rozhodnutí, kdy vyrazí a kam. To ji docela vyhovovalo. Neměla s tím potíže a ani si na to nestěžovala. Samozřejmě si přála potkat své sourozence, aby si mohli povyprávět, co zajímavého zažili a jak se mají. Aby věděla, že jsou v pořádku. To si přála. Ale zůstat na jednom místě, to ji nikdy moc nešlo.
Lehce se uchechtla. "To je možné. Ničemu to však nevadí. Možná to je dokonce i lepší. Nikdy tě nebude strašit myšlenka, že ses tak stal líným usedlíkem." Jo, když se rozpadnou někde na potulkách, nebude na tom nic špatně. Prostě to bude přirozené.
Vznešené? Možná. "Zní zvláštně a možná opravdu i honosně," začala nad tím dumat. "Možná k tomu má i důvody, o kterých třeba zatím nevíme." Skvělá příležitost to zjistit. Co to slovo znamenalo, to si mohla Erin jen domýšlet. Nikdy takové slovo neslyšela a vlastně by y ni nevěděla, jak by tenhle kraj nazvala sama, kdyby to byl její úkol.
"Ale, prý tady žijí duchové nebo démoni. A možná i bohové." Prozradila to, co se dozvěděla.
Když vykročil, protáhla se, otřepala a vydala se společně s ním směrem, který zvolil. Bylo ji jedno, kam jde, hlavně, že nestáli pořád na otevřené pláni.

>>> Podivný les

Kolo štěstí: 23.1. - 3 bod (sum 39(3))

Chápavě přikývla. Jeho názor ji byl blízký. Jestli by se ona zbláznila? Tohle posoudit sice nedokázala, ale zcela určitě by se také mohla začít užírat nudou. A to by jistě nebylo pěkné a možná by se to opět podobalo tomu, co vlastně řekl lišák. Bylo užírání se nudou předzvěstí toho, že by se jeden mohl zbláznit? Možná. "Rozhodně by to nebylo příjemné." Tohle potulování a zkoumání, bylo nejspíš to, co její rodinu nakonec vyslalo do různých koutů světa, pakliže nebyli její sourozenci již mrtví.
"To zní jako rozumný plán. Ale kdo ví, jestli ty vetchý tlapy nebudou i tak chtít jít na průzkum dalších míst." Tlapy nebo něco, co je pohánělo uvnitř nich. Bylo jedno, jakým jménem se to nazve či popíše, bylo to stejné. Vyhasne někdy to nutkání jít dál?
"Takhle mi tohle místo bylo řečeno, že se nazývá. Saeron. A myslím, že je to rozsáhlé území. Už jsem navštívila několik lesů, jezer, údolí kopců, je tady toho hodně a asi ještě víc."
Přikývla, dávalo to smysl. Pokud to takhle měli, nebylo se čemu divit. "Chápu. Jen, nikdy jsem to nezažila, proto si to ani neumím představit. Ale rozumím tomu." Jistě nebyla zase tak hloupá, že by odmítala uvěřit všemu s čím se nesetkala osobně.
"No, jestli chceš, můžeme jít část území Saeronu okouknout spolu?" Nabídla. Jeho společnost ji nevadila, ale už tady na téhle pláni stáli dlouho. Raději byla v pohybu.

Kolo štěstí: 23.1. - 1 bod (sum 37(1))

Ano, tohle, jak se zdálo, měli oba skutečně společné. Byli to takoví tuláci. "Vlastně mi to ani tak moc nevadí. Jistě, nevýhodou je, že nikdy nevíš, co tě za každým kopcem čeká, ale na oplátku máš vytříbené smysly." Tedy pokud nejsi jeden z těch, co by si nedávali pozor kam lezou a vrhali se vstříc životu se zacpanýma ušima a zavřenýma očima a možná i se zalepeným nosem. Hádala však, že on takový nebude. Přinejmenším teď, pakliže by takový býval dříve měl pouze, jak zmiňoval, štěstí. O tom se dohadovat nehodlala.
Zastříhala ušima. Vážně ne? "Já? No, asi ano, ale nejspíš by muselo jít o nějaký nezávislý kompromis, kdy, když bych cítila potřebu, bych zase mohla jít. Jo. Dokáži si představit žít chvíli na jednom místě. Trvale? netuším, nikdy jsem dlouhodobě na jednom místě nebyla, takže těžko soudit." Uzavřela to. Sama se tady potulovala, ale jestli tu zůstane a jak dlouho, to bylo ve hvězdách. Nebylo to něco v čem by měla ona sama jasno.
Přikývla. "Ano je, ale jak moc je rozsáhlý, tak to ti neřeknu, neboť to sama nevím." Nebyla zde tak dlouho, aby to tady celé prošmejdila. Prostě žila okamžikem. Nikam se nehnala.
Erin se zasmála, jeho označení bylo legrační, ale ano, ona byla větší neboť byla jiný druh. "Já, vlastně ani nevím, ale nejspíš ne. Pamatuji si jen matku a sourozence." potvrdila jeho domněnku o skupinách lišek obecných.

1.1.2023: 3 posty (Shilo)
2.1.2023: 2 posty (Shilo)
3.1.2023: 1 post (Shilo)
4.1.2023: 1 post (Shilo), 1 post (Tania)
5.1.2023: 1 post (Shilo), 1 post (Tania)
7.1.2023: 2 post (Shilo), 1 post (Tania), 1 post (Erin)
8.1.2023: 1 post (Shilo), 0 post (Tania), 2 post (Erin)
10.1.2023: 1 post (Shilo), 1 post (Tania), 2 post (Erin)
12.1.2023: 2 post (Shilo), 1 post (Tania), 1 post (Erin)
13.1.2023: 1 post (Shilo), 0 post (Tania), 0 post (Erin)
14.1.2023: 1 post (Shilo), 1 post (Tania), 1 post (Erin)
15.1.2023: 1 post (Shilo), 1 post (Tania), 1 post (Erin)
19.1.2023: 1 post (Shilo), 1 post (Tania), 1 post (Erin)
20.1.2023: 0 post (Shilo), 0 post (Tania), 1 post (Erin)
23.1.2023: 1 post (Shilo), 1 post (Tania), 3 post (Erin)
24.1.2023: 0 post (Shilo), 0 post (Tania), 2 post (Erin)
25.1.2023: 1 post (Shilo), 0 post (Tania), 0 post (Erin)
----------------------------------------------------------
= 44 postů/bodů celkem

2x ~ 12 bodů = jedno otočení v kole parádivců
2x ~ 10 bodů = jedno otočení v kole čarodějníků
-------------------------------------------
44

♥♥♥

Takže poprosím o dvě zatočení v kole parádivců a dvě zatočení v kole kouzelníků, děkuji

Kolo štěstí: 20.1. - 1 bod (sum 36)

Přesně tak. Souhlasila s ním, takže už k tomu vlastně nepotřebovala nic dalšího dodávat. Dokonce ani neočekávala, že by ji snad litoval. Konec konců, na litování nebyla zvyklá. Brala to tak, jak to bylo a už to byla minulost. Kdo ví, jestli ještě někdy spatří své sourozence. Kdyby jenom tušila, jak blízko její sestra je a že je jí vlastně na dosah, jenomže to Erin netušila ani v nejmenším. Proto jenom přikývla s zadívala se na les.
"Na tom něco bude. Ani mě by nebavilo být pouze na jediném místě, byť by vypadalo jakkoliv lákavěji. Jsem zvyklá na cestování." Konec konců tak činila pořád a kdo ví na jak dlouho se zdrží zde.
"Takže jsi tady na Saeronu krátce?" Hádala. Byl to jen takový tip. "Já zde nejsem dlouho, ale už jsem stihla zjistit, že se zde vyskytují skupiny lišek, které spolu žijí." Což bylo docela neobvyklé, ale bylo to tak. "Nic méně jsem ještě žádnou z těch skupin nenavštívila. A ani nevím, jestli to mám v plánu."

Kolo štěstí: 19.1. - 2 bod (sum 34)

"Přesně tak," souhlasila Erin s bílošedým. "A proto nevěřím nikomu, ať už vypadá jak chce." Soudit podle vzhledu byla pro Erin opravdu pitomost. Kásná liška neznamenala dobrá a ta, co měla zrovna smůlu a spadla třeba do bláta na břehu řeky při snaze překonat ji přes kameny nebo spadlou větev, nemusela být nutně poděs. Proto také nesoudila polárníka podle jeho šrámů. Mohl to být rváč, ale i obětní beránek. Mohl být kýmkoliv. Špeh, tulák, smolař, bojovník, těch možností bylo mnoho a dokud ho nepozná blíže, nebude jej soudit.
"To rozhodně je." Ať už dobrá nebo špatná volba, komu dá svou kořist a komu ne, bylo čistě její věcí.
"Ano, to měla. Po té, co naše matka zemřela, byli jsme nuceni se s realitou setkávat sami na vlastní kůži." A právě tady by mohl lišák říci, že tehdy měla štestí, když tohle přežila, a nejspíš ano. Ovšem jenom štěstí v tom také zase nebylo.
Přikývla.
"Erin," odpověděla mu. "Těší mě. Už sis zde našel místo, nebo zatím bloumáš po tomhle kraji jen tak, jako já?" zeptala se jej.

Kolo štěstí: 15.1. - 1 bod (sum 30)

Zastříhala ušima a potom přikývla na souhlas. V tomhle měl pravdu. "Souhlasím. Jsou věci a události, které nelze ovlivnit." Třeba smrt, že jo. Pokud se jedná o přirozený rozpad. S tím se moc dělat nedá. Kdo ví, jestli je možné smrt oddálit. Možná můžeš smrt uspíšit, ale oddálit? To je otázka. "Takže se shodneme. Není jen o štěstí ale někdy ho liška má." A někdy zase ne.
Pohlédla na něj. "To klidně můžeš. Dokonce i kdybys neměl na sobě šrámy, mohl bys být ten nejpodlejší lišák. Klidně i vrah nebo kanibal. Závěry se nedají dělat z jednoho okamžiku a soudit povahu dle kožichu je pitomost." Olízla si čumák a znovu se dala do jídla, než byla konečně sytá. Ze zajíce něco zbylo, ale nehodlala mu to nutit. Jestli si to vezme, budiž. Jestli ne, tak se jistě najde lačný hladovec, co to uklidí dřív než roztaje sníh.
"Přesně tak. Očekávat cokoliv dobrého nebo se spoléhat na druhé je jen spár, co se ti zabodne do kůže, jakmile to budeš nejméně čekat. A je to věc, které se můžeš vyhnout. A když budeš mít štěstí, tak třeba narazíš i na někoho, kdo ti prospěje, aniž by ti ublížil." Kdo tě překvapí.

Kolo štěstí: 14.1. - 1 bod (sum 27)

Souhlasil, takže na jeho větu už jenom přikývla. Nebylo třeba to nějak více rozebírat a možná to netušil, ale ani ona neměla zapotřebí se vrtat v detailech, které pro teď podstatné nebyly. Prostě to řekla, a to stačilo.
Povytáhla jedno obočí. Ta věta zněla poněkud nelogicky. "Myslíš, že život je jenom o štěstí?" Nemyslela tu otázku nijak jízlivě. Prostě ji jen překvapila. Ona si nemyslela, že by v jejím přežívání mělo hlavní slovo štěstí. A ne vždycky se podařilo najít mršinu či zraněné zvíře, které poté mohlo posloužit jako zdroj potravy pro lišku. Ne, štěstí s tím nemělo co dělat.
Pokrčila by rameny, kdyby ovšem byla člověk. "Jak myslíš," nutit mu nic nebude. S tím se zakousla do ušáka a prostě si odhryzala kus, aby mohla nasytit svůj žaludek. Sousto přežvýkala a spolkla, načež na něj opět upřela zrak pronikavých žlutých očí. "Pochybným existencím?" Netušila, co si o sobě bílý lišák myslel. "Proč bys měl být pochybný? No, jo, jistě, pořád ti nevěřím, ale to neznamená, že bys tím byl pochybný. Nevěřím prostě nikomu. To je nejlepší, abys nebyl zklamán." Olízla si tlamu a pokračovala v jídle.

Kolo štěstí: 12.1. - 1 bod (sum 22)

Kdyby tušila, jak lišák uvažuje, určitě by namítla, protože vzhled pro ni neznamenal tolik. Jistě. Sama se snažila, aby vypadala upraveně, to byla pravda, ale nevadilo ji se rozcuchat, když to byla potřeba. Ku škodě šedavého polárníka, Erin prostě v životě potkávala lišky, které se ji snažily vždycky přechytračit. Až tady se to dalo trochu jinou cestou. Reagovala tak tedy na základě zkušeností, ne předsudků.
"Peří, ach ano. Má sestra ho také neměla ráda mezi zoubky," tedy myslela si to. "Ale když je hlad, tak i s tím si liška poradí." Navíc, oškubat slepici šlo docela rychle, pokud nad tím jeden nepřemýšlel.
"Charitu? Kdeže, jen nabídka, nic víc v tom nehledej." Erin na lišáka upřela pohled svých žlutých očí. "Nebo si snad myslíš, že pochybuji o tvých schopnostech? Věřím, že když do teď žiješ, potom jsou tvé dovednosti pevné," Kdyby to byl slaboch, co potřebuje charitu, potom by jistě vypadal jinak. "Nepřijdeš mi zrovna vyhublý," pokračovala dál. Nutit mu však sousto nehodlala. Buď si vezme nebo ne, co na tom mělo sejít?
Při jeho slovech dala hlavu mírně na stranu. Teď by se měla jistě urazit nebo se do něj pořádně obout, za tak ošklivá slova, místo toho se Erin opět srovnala se slovy: "Ber nebo nech být. Já se o sebe nebojím." No, nebyla to pravda, jistě, že netušila, jak dlouhá zima na Saeronu je, ale... tak mizerně, že by nevyhrabala ani myš na tom nebyla a věděla, že to lišák řekl jenom tak. A pokud by se snad chtěl pokusit z ní udělat slípku, jistě by nebyla sama, kdo by přišel o pár chomáčů chlupů. Svým schopnostem Erin věřila.


Strana:  1 2 3 4 5   další »


Uživatel