Discord slouží pro rychlejší komunikaci mezi hráči a vedením. Také se zde konají rychloakce, při kterých si můžete občas vydělat pár kamínků navíc.

Příspěvky uživatele


< návrat zpět

Strana:  1 2 3 4 5 6 7 8 9   další »

115

Zdálo se, že Aravanté trochu zalitoval toho, co mu vyklouzlo z tlamy. Možná jsem na to ani neměl reagovat, když jsem si nebyl jistý, zda to vůbec patřilo mým uším, nicméně už se stalo. Nemohl jsem slibovat, že bohové, pokud vůbec nějací jsou, by tohle dokázali. Bylo zbytečné probouzet v někom naděje, které dost dobře mohly být falešné. Na druhou stranu, mít nějakou naději bylo také důležité. A po tom všem, co jsem viděl... neznělo to až nemožně. "Přát si něco lepšího není blbost," broukl jsem a zahleděl na své prošedivělé tlapy. Zajímali se bohové o naše životy? Zasahovali do nich? Pokud ano, pak občas hráli skutečně krutou hru. Spíše jsem si ale představoval, že pokud jsou skuteční, spíše nás jen sledují a zasáhnou do něčeho jenom čas od času, z nějakého rozmaru, který mi asi pochopit nemůžeme. "Řekl bych, že i bohové se občas nudí a zapletou se do pozemských záležitostí," nadhodil jsem po delší zamyšlené odmlce svou domněnku. "Ale taky určitě nejsou jedinými silami, co tady působí... je tu i všechna ta ostatní podivná magie a tak podobně, třeba by dokázalo pomoci něco z toho?" Zkoumavě jsem se na lišáka zahleděl a pomalu se posadil, protože už jsem z dlouhého ležení začínal být pěkně ztuhlý. "Třeba by to stálo za pokus."

Prosím prosím o směnu:

2 křišťály na 40 šišek
100 kamenů na 80 šišek

Budu mít tedy 13 křišťálů, 182 šedých kamenů, 120 šišek

Thx c:

114
(loterie 8)

Přemýšlel jsem o bozích a o tom, co jsem tu už viděl. Jen opatrně jsem se v duchu odvažoval spojovat jisté události s případnými nadpřirozenými bytostmi. Zdálo se mi totiž, že už se to trochu blíží balancování nad propastí. Když někdo uvěří v bohy, v co dalšího pak může ještě začít věřit? V draky? Jednorožce? Skupinu stínových lišek, co žije v podzemí a tajně ovlivňuje životy nás všech? Trochu to zavánělo šílenstvím, o které jsem tedy rozhodně ani v nejmenším nestál. Možná bude nejlepší to nechat spát. Jenže tu svou vizi jsem s klidným svědomím nedokázal zavrhnout jako obyčejnou halucinaci. Ne, to bylo cosi jiného.
Aravanté prohlásil, že mocní nejsou to nejhorší, čeho by se jeden mohl bát. Jistě. Byly i horší věci. Třeba... Věčná tma? Slyšel jsem dobře? Jen to tak zaševelil, ale sluch mi ještě sloužil, takže jsem si byl celkem jistý tím, že právě to řekl. Na chvíli jsem úplně zmlkl, jak jsem přemítal, co na to říct. Zdálo se totiž, že ani sám lišák si tím není úplně jistý. "Možná..." Zaváhal jsem, zatřásl hlavou a radši začal z jiného konce: "Myslím - jen myslím - že jsem možná jednoho z těch bohů už viděl. Bohyni. Pokud to nebyla pouhá fatamorgána. Řekla mi, abych se usadil na tomto místě. Založil skupinu." Zněl jsem sám sobě jako blázen, který se baví s výplody vlastní mysli, i když jsem věděl, že hovořím čistou pravdu. "Možná tedy... ta myšlenka bohů není zase tak šílená. A pokud na tom něco pravdy je, pak třeba ani ta tma nemusí být věčná?" Bohové přece měli být mocní a už jsem byl svědkem podivnějších věcí, než uzdravení zraku. Otázkou bylo, co by chtěli na oplátku. Nic na světě nebylo zadarmo...

Ahoj,
hledám hráče za Angusovy sourozence. Jedná se už o postarší lišky kany, jejich a Angusovy cesty se rozešly už před lety, tudíž většina historie je pouze ve vašich rukou.
Stejně tak povahy jsou u nich prakticky libovolné, lehce načrtnutá je jen v případě Magnuse. Sourozenci mezi sebou neměli v mládí nikterak pevné vztahy.

Sestry Valerie a June se při první příležitosti rozprchly do světa a s Angusem se od té doby neviděly.

Angus se vydal na cesty s bratrem Magnusem, avšak nakonec se od něj odpojil, protože měl bratr sklony ho pouze využívat. Magnus by měl být tedy alespoň v dobách svého mládí mazaný, vychytralý a tak trochu manipulátor, ovšem v průběhu let se jeho povaha mohla změnit.

V případě zájmu o některou z lišek mě kontaktujte do vzkazů nebo na discord :)

113
(loterie 7)

Zamyšleně jsem pokýval hlavou, když Aravanté prohlásil, že by nejspíš bylo nejmoudřejší si s kouzly nijak moc nezahrávat. "Asi máš pravdu. Je to dost nepředvídatelné a nikdo neví, co by se vlastně mohlo stát... nechtěl bych, aby mi zmizely nohy nadobro, nebo něco podobného." Samotného mě příliš nelákalo zahrávat si s věcmi, kterým jsem ani v nejmenším nerozuměl. Celý život jsem přežil bez magie, takže jsem s ní nehodlal začínat dnes a ani v nejbližší době. Nepovažoval jsem se sice za starého lišáka, který se nemůže naučit novým kouskům, ale v tomto případě bych takové označnení snad i přijal.
Neměl jsem nejmenší ponětí, co způsobuje podivnost zdejší země. Aravanté však jistý nápad měl. "Hmm," zabručel jsem, jak jsem si to přebíral v hlavě. Bohové. Vzpomněl jsem si na tu podivnou vizi, která mě přepadla tady v poušti, na velikou bílou lišku, která mi řekla, že bych se tu měl usadit. Nikdy jsem moc na bohy nevěřil. Asi bych žádného nepoznal, ani kdyby stál přímo přede mnou... což se klidně už mohlo stát, jak jsem si teď uvědomoval. "No, zní to dost šíleně," řekl jsem nakonec upřímně, co si o tom myslím. "Takže to podle místní logiky může docela dobře být pravda." Rozhodně bylo o čem dumat, když přišlo na záhady, který tento kraj skrýval, a že jich nebylo málo. "Jestli tu vážně jsou, třeba by se dali i najít. Ale to je asi ještě větší hloupost, než si zahrávat s magií," uchechtl jsem se hned vzápětí nad tím, jakou pošetilost jsem to vůbec vypustil z tlamy. Možná už jsem taky začínal bláznit.

112
(loterie 6)

Soucítil jsem s lišákem, který momentálně vypadal, jako by jeho hlava tak desetkrát ztěžkla vším tím, co jsem mu navykládal. Jenže co naplat, když to bylo všechno pravda? Rozhodně bude lepší, když to uslyší ode mě a bude na to alespoň trochu připravený, než kdyby později spadl po čumáku do problémů a ani netušil, co se to vlastně děje.
"To vlastně pořádně nevím," přiznal jsem. "Později už se to nikdy nestalo... ti dva lišáci mi tvrdili, že je to nejspíše nějaká magie, kterou dokážu ovládat? Nevím ale, jestli je to pravda. Netuším, jak bych ji mohl ovládnout, ale popravdě jsem se to ani moc nesnažil." Děsilo mě to, tak to bylo. Nemínil jsem to nahlas přiznat, ale rozhodně jsem to cítil. Nebylo to normální ani přirozené. Byly to podivnosti, ale podivnosti, které se chtě nechtě staly mou realitou.
Aravanté si to přebral v hlavě a nakonec řekl, že mi věří. Takovou lží bych samozřejmě nic neříkal a jeho patronka mě také podpořila, takže jsem alespoň nebyl za lháře nebo naprostého blázna. "Nic než pravda," potvrdil jsem. "Ale je to hodně zvláštní. Přemýšlel jsem o tom, ale nenapadá mě, proč zrovna tenhle kraj by měl být o tolik podivnější, než všechny ostatní."

112
(loterie 5)

Sledoval jsem Aravantého, který z toho všeho vypadal naprosto... vlastně jsem pořádně nedokázal odhadnout, jak se z toho cítí, ale nadšení z něj rozhodně nesálalo. To jsem chápal. Stejně tak jsem naprosto rozuměl zkroušené nedůvěřivosti, která mu zaznívala z hlasu, když konečně promluvil. "Nelžu," řekl jsem klidně. "Nemám důvod o něčem takovém lhát. V tomhle případě je realita mnohem divočejší než cokoliv, co bych si kdy dokázal vymyslet." Na chvíli jsem se odmlčel a přelehl si do pohodlnější polohy.
"Říkám ti to, protože si myslím, že je lepší mít předem nějaké varování, s čím vším se tu můžeš setkat. Já ho neměl a byl to pro mě vážně docela šok. I když nevím, jestli bych mu sám věřil, kdybych ho dostal," přiznal jsem. Byl jsem poměrně skeptický k šíleným historkám, jaké některé lišky dokázaly vykládat, takže bych možná neposlouchal, kdyby se mi někdo snažil tvrdit o čárech a magii a kdoví, o čem ještě. Aravanté taky nemusel poslouchal, ale aspoň jsem to zkusil.
"Pak se děly ještě další věci... narazil jsem na dva lišáky, kteří nepřestávali mluvit o ovládání elementů. Považoval jsem to za bláboly, přirozeně, ale oni skutečně dokázali přivolat vítr a zvedat s ním malé kamínky a podobně... Tehdy jsem taky potkal Edgara, což byl další šok." Straka při zvuku svého jména krátce pozvedla hlavu, ale skoro okamžitě se vrátila k podřimování. Slyšel jsem, že si Edgar něco zamrmlal, ale nerozuměl jsem mu. "A taky se mi zneviditelnily nohy," dodal jsem. Byl jsem si vědom, že to zní, jako bych přihazoval další a další nesmysly na hromádku, jenže ono to tak skutečně bylo. "Později s Darleen jsme také zažili docela podivné putování krajem. Je mi jasné, že to zní šíleně. Jestli mi nevěříš ani slovo, nemůžu tvrdit, že bych se ti divil."

111
(loterie 4)

"Jak myslíš," klapl Edgar zobákem a vyletěl na jeden z krystalů trčících ze stěn, kde se usadil. Zdálo se, že už ho to nejspíš omrzelo. Žel, zvědavost z nás lišek asi jen tak nevyžene. Stejně mi bylo jasné, že to ani nechtěl. Navíc byl sám zvědavý až hanba, takže s jeho logikou už by z něj měl být hotový ptačí Metuzalém.
Aravanté se docela vyjevil, když jsem se zmínil o podivnostech a čárech. "Ach. Takže to beru jako 'ne'," zasmál jsem se tiše. Vypadal rozhodně zmateně, o čem že to vlastně mluvím. "No, dějí se tu různé věci. Patroni jsou z toho všeho asi podivní úplně nejméně." Zamyslel jsem se, jak že to vlastně šlo všechno za sebou. "Bude to asi znít, jako že si to vymýšlím - a kdyby mi to někdo ještě před rokem vykládal, pěkně bych si poklepal na čelo, ale už jsem tu viděl hodně podivného. Třeba loni v zimě, když jsem sem dorazil, narazil jsem na lišku, která se zrodila ze sněhové koule a dokázala ovládat sníh a mráz. Tvrdila, že se nějak dostala mimo svůj domovský svět a potřebuje se vrátit domů. Ovšem... úplně nevím, jak to s ní dopadlo, na cestu jsem se s ní nevydal, protože mi přišlo, že bych se z toho mohl dost dobře zbláznit." Odmlčel jsem se a čekal, co na to Aravanté řekne. Jestli si poklepe na čelo tak, jako bych to udělal já, kdybych tohle na vlastní oči neviděl.

110
(loterie 3)

Aravanté prohlásil, že by pár let na úkor zvědavosti ještě obětovat mohl. Poušklíbl jsem se, protože mi hned bylo jasné, co přijde. "Fú, a to vážně chceš? Dopadnout jako tady Angus?" pronesl Edgar zhrozeně. Lehce jsem ho přetáhl špičkou ocasu. Občas si vážně koledoval o to, aby si z něj někdo udělal pečínku, na druhou stranu jsem se asi nemusel obávat, že bych se ještě někdy nudil. Už asi bylo zkrátka a dobře pravdou, že jsem si to přidrzlé opeřené stvoření oblíbil. "No, to ostatně nezní jako až tak špatný osud," usoudil jsem, nenechávaje se jeho krákáním vyvést z míry.
Darleen byla fuč, ale Aravanté měl asi pravdu. Nejspíš jsem se strachoval až moc. "Asi máš pravdu. Nejspíš nad tím jenom moc přemýšlím." Lehce jsem si protáhl hřbet a lehl si ke stěně, protože už mě únava trochu zmáhala a kdy jindy využít chvíle k odpočinku, když ne teď, v noře? "Ostatně už viděla dost místních podivností, aby si s nimi poradila." Na chvíli jsem se odmlčel a znovu upřel pohled na jemně svítící krystal, než jsem se obrátil zpět k Aravantému. "Taky jsi už měl tu čest s nějakými... čáry máry, co se tu staví liškám do cesty?"

109
(loterie 2)

Aravantému chvíli trvalo, než se ke mně připojil v jeskyni, ale mě nějaké čekání nevadilo. Navíc mi už bylo jasné, že lišák má s pohybem v rozličném prostředí problémy. Nechtěl jsem se úplně vyptávat a rozebírat to, prostě to bylo, jak to bylo a dokázal jsem si domyslet dost, aby mi to stačilo.
"Bez zvědavosti by nikdo nikdy nic nového neobjevil," přisadil jsem si, ale zdálo se, že straka je prostě v náladě na jakousi slovní přetahovanou. "Kdo je zvědavý, bude brzo starý," mínil. "Takže ty by sis už obzvlášť měl dávat bacha." "Teď už je na to pozdě," zabručel jsem a posadil se s ocasem ovinutým kolem tlap. V úkrytu bylo rozhodně příjemněji, než venku. Nepanoval tu takový chlad a v létě tu zase určitě nebude žádné vedro. Byl jsem rád, že jsem na tohle místo narazil.
Jen jsem doufal, že tu narazíme i na Darleen a ta byla kdoví kde. "Možná se ještě objeví, ale od podzimu jsem ji tady neviděl a ani se nezmínila, že by někam odcházela," pokrčil jsem rameny. "Inu, uvidíme. Jestli se vrátí, místa tady pro ni je dost. Spíš mám trochu obavy, jestli je v pořádku," povzdechl jsem si. Po tom, co se stalo s těmi hady, když jsme podivné lišce získávali zpět její ocas, jsem se cítil za bezpečí mladší kany trochu zodpovědný. Na druhou stranu byla dospělá a beztak nechtěla, aby jí nějaký dědek pořád stál za zadkem.

108
(loterie 1)

//Lenthar

I pro Aravantého patroni zůstávali z větší části záhadou. Zdálo se navíc, že je s ním jeho patronka ještě kratší dobu, než se mnou Edgar. "Edgar už se se mnou drží několik měsíců a pořád nejsem zvlášť moudrý z toho, kde se vlastně vzal, takže čas to asi nezmění," usoudil jsem. "Vy lišáci byste měli přestat být tak příšerně zvědaví," opáčil Edgar, i když jemu samotnému by se zvědavost rovněž dala vytknout. Pokukoval totiž neustále po Aravantého patronce, až už to nevydržela a pustila se do něj. "Musíš mu odpustit, není schopný řídit se vlastními radami," sdělil jsem jí a doufal, že se ti dva nepoperou. Mohli se patroni mezi sebou prát? Na to jsem odpověď právě teď zjišťovat rozhodně nechtěl. "Možná vypadl z hnízda na hlavu nebo tak něco." "A tady starouš se zase přiškrtil na pupeční šňůře, takže jsme v tomhle aspoň vyrovnaní," střelil Edgar nazpět a já jen zakroutil hlavou. Ještě, že už jsme byli u nory.
Začal jsem sestupovat dolů a trochu jsem doufal, že uvnitř přece jenom narazíme na Darleen, ovšem byla to planá naděje. "Takže... tohle je úkryt skupiny," prohlásil jsem asi poněkud zbytečně. "Tudíž momentálně jenom náš, ale kdybys tady narazil na mladou kanu - Darleen, nevím, jestli jste se vůbec potkali? Ale zkrátka, kdybys na ni narazil, nevyháněj ji. Měla taky o skupinu zájem, ale někam se vytratila." Odmlčel jsem se a zahleděl se na jeden z oranžových krystalů. "Vlastně si nemyslím, že se ještě vrátí."

Lišák už se nijak dál nevyjadřoval. Vypadalo to, že není zrovna z nejvýřečnějších, což ale určitě nebylo na škodu. Jen pokýval hlavou a sesbíral se na nohy, abychom mohli vyrazit k úkrytu. "Tak fajn," přikývl jsem také a vykročil. Jeho myš tlapala nadšeně pískem s námi a ani Edgar nezůstal pozadu, poskakoval a popoletoval kolem nás, přičemž po Aravantého patronovi zvědavě pokukoval. Napadlo mě, jestli se snad nechystá myš sežrat - nedělaly to straky někdy? - ale upřímně jsem věřil, že taková hloupost by ho snad ani nenapadla. Navíc jsem z něj cítil spíš zvědavost, než cokoliv jiného, ale pro jednou kupodivu mlčel. Rozhodl jsem se, že se na myš tedy zeptám já. Spíš, aby nebylo celou cestu ticho, narušované jen křupání lehce namrzlého písku pod tlapami. "Jak dlouho máš svého patrona?" otázal jsem se. "A... stalo se něco zvláštního, než se objevil? Jestli tedy nevadí, že se ptám. Jen jsem jim sám ještě pořádně nezvládl přijít na kloub," objasnil jsem a Edgar se krákavě zasmál. "Jasně, že nedokázal. Haha, však málem dostal infarkt, když jsem na něj poprvé promluvil, to jste měli vidět! Ale co by si beze mě chudák stará počal, že? Však by byl úplně nahranej, no nemám pravdu, Angusi?" Povzdechl jsem si a odolal pokušení kopnout po strace spršku písku. "Na to nebudu odpovídat," zabručel jsem na oko uraženě a zastavil se, abych se ujistil, že kameny, ke kterým jsme dorazili, jsou těmi správnými. Ale ano, určitě to bylo to místo. "Jsme tu," prohlásil jsem a pustil se do mírně se svažující chodby. Darleen už jsem v okolí vážně necítil. Byla nepochybně pryč.

//Nora Sólum

Byl jsem rád, že mě Aravanté před tím zatraceným Bělákem podpořil. Předtím se obával, že nebude platným členem skupiny, ale momentálně dokazoval opak. Pro sebe jsem se pousmál. Však ono to nějak půjde.
"Řekl bych, že ne," souhlasil jsem. "I když nějaká přátelštější návštěva by asi neuškodila. Aby se tomu, co tady máme, vůbec dalo říkat skupina," povzdechl jsem si lehce a rozhlédl se po poušti, zda nezahlédnu našedlý kožich Darleen. Jenže kdoví, kde byl mladé lišce konec. Prostě zmizela a o skupinu asi nakonec zase tolik nestála.
Snesla se noc a byla dosti chladná, dokonce i na poměry pouště. Lehce jsem se otřásl a vzhlédl k obloze, která byla poseta spoustou zářivých hvězd. Byl to krásný pohled, ale jen tak tu v té zimě postávat nebylo nic moc příjemného. Zima asi dorazila i sem k nám. Jen jsem doufal, že se tu moc nezabydlí. Edgar se mi začal cpát k huňatému ocasu a mně osobně začínaly trochu mrznout tlapy. "Nedávno jsem tu objevil jeskyni, která by mohla sloužit za úkryt," sdělil jsem Aravantému - rozhodně by měl vědět, kde takové místo je, pokud tu měl žít. "A jestli bude počasí takhle vyvádět, nejspíš by byla ideální chvíle ji navštívit," dodal jsem ještě a připravil se vyrazit, pokud s tím lišák souhlasil.

//Díky moc za akci!
Za svých 36 bodů prosím o slevu 50% k Iscariot (30 bodů) a 2 křišťály (2x3 body) + ještě i těch 10 šedých kamenů, danke

Bělouš se konečně uráčil zvednout svou milostivou zadnici a odklidit ji někam, kde bude překážet někomu jinému. V duchu jsem poněkud litoval další duši, která se mu připlete do cesty, ale to už byl jejich boj. "Sbohem," zamrmlal jsem si pod vousy, zatímco Edgar poskočil o pár stračích skoků vpřed a houkl za ním s bojovně pozdviženými křídly: "A nevracej se!" Kdoví ale, jestli ho vůbec měl bělouš šanci zaslechnout. Už si to totiž od nás štrádoval pryč.
Ještě chvíli jsem ho vyprovázel pohledem, jestli si to náhodou nerozmyslí, než jsem svou pozornost stočil k Aravantému, který se rozplácl v písku. "Doufám, že nejsou. Tahle byla první," zavrtěl jsem hlavou a posadil se. "Budeme rozhodně muset jasněji vyznačit hranice," přemýšlel jsem nahlas, ačkoliv mi bylo jasné, že takové, jako byl tenhle floutek, by to stejně neodradilo. "Každopádně díky za podporu," zavlnil jsem ocasem a pokývl rezavému lišákovi.


Strana:  1 2 3 4 5 6 7 8 9   další »


Uživatel