Discord slouží pro rychlejší komunikaci mezi hráči a vedením. Také se zde konají rychloakce, při kterých si můžete občas vydělat pár kamínků navíc.

Příspěvky uživatele


< návrat zpět

Strana:  1 2 3 4 5 6 7 8 9   další » ... 18

Řekl jsem něco špatně? Nejspíš jsem musel, protože Freydis najednou vystřelila na nohy, zdálo se, že je připravená zmizet. "Jako například?" stačil jsem ještě hlesnout, ale ona už se obrátila k odchodu, takže mě nejspíš ani neslyšela. Také jsem se postavil, ale nerozběhl jsem se za ní, jen jsem sledoval, jak se bílý kožich vzdaluje z dohledu. Co to mělo znamenat? Nevěděl jsem, jak si vyložit tu její poznámku... "Tak se měj," zamrmlal jsem si pod vousy a potřásl hlavou. Mohl jsem jenom doufat, že se skutečně zastaví...

Vyhovovalo mi to? Naklopil jsem hlavu ke straně. Ano, vlastně asi ano, ačkoliv to bylo s podivem. "Vyhovuje. Zatím to všechno bylo kupodivu dost poklidné." Doufal jsem, že to tak i zůstane. Malá skupina bez velkého chaosu mi úplně vyhovovala. "A ještě jsi mi neodpověděla," střihl jsem pak nakousnutým uchem. "Jestli se někdy zastavíš na návštěvu."

//Pustá řeka

Držel jsem v tlamě jenom jeden fík, ale už mi taky trochu začínaly téct sliny mimo. Vší silou jsem se snažil je udržet, kam patří, ale moc to nešlo. Bylo to příšerně nedůstojné. Už jsem se nemohl dočkat, až budeme doma a konečně se toho nákladu zbavím, budu si moci protáhnout čelist, normálně promluvit a taky si chvíli sednout. Nohy mě bolely, ale výlet to byl dobrý. A jestli se fíky uchytí, pak bude ještě navíc užitečný.
Brzy nás obklopilo známé okolí. Byli jsme v Lentharu. Netrvalo dlouho a už jsme kráčeli po území skupiny. Namířil jsem naše kroky přímou čarou k jezeru. Říkal jsem si, že na jeho břehu budou mít asi fíky největší šanci začít růst. Absolutně jsem netušil, jestli je vůbec teď ta správná doba k tomu zasadit je do země, ale to asi zjistíme. Když teď padají ze stromů, tak nejspíš...?
Konečně jsme byli na místě. Otevřel jsem tlamu, vyhodil svoje oslintané ovoce na zem a rychle si očistil sliny, které mi tekly až kdoví kam. "Ah. Eh," rozhýbával jsem si tlamu a sedl si na zadek do písku. "Tak. Jsme tu," promluvil jsem konečně souvisleji. "Nesnědlas ty svoje?" střihl jsem ušima k Najádě a rozhlédl se po nejbližším okolí. "Řekl bych, že tady kolem by to pro ně mohlo být dobré místo. Není tu až takové sucho, jako jinde." Ani to nebylo příliš daleko od úkrytu, takže bychom stromky mohli snadno kontrolovat.

Freydis popadla dech a okamžitě začala porýpávat. Zakoulel jsem očima. Pan velká Yrita... no skvěle. Opravdu jsem se dopracoval až k takovému oslovení? "Děkuju. Asi," poušklíbl jsem se - věděl jsem, že mě Freydis jen tak popichuje. "Věř tomu nebo ne, můžu se pořád bavit s kýmkoliv jen chci. Kupodivu se tím novým postavením nic nezměnilo. Doufal jsem, že mi alespoň narostou obří svaly nebo moudrý plnovous, ale..." Okatě jsem se ohlédl na své šlachovité pohublé tělo a pokrčil rameny. "Nic. Pořád stejný Angus."

Čekal jsem, že se Freydis bude divit. Sám jsem se tomu divil. Nečekal jsem ale, že se chudák málem udusí. Už jsem vyskočil na nohy, abych jí uštědřil pořádnou herdu do zad (tak pořádnou, jaké mé kostnaté tlapky byly schopné), když konečně popadla dech a upřela na mě uslzené oči. "Dýcháš?" otázal jsem se a pomalu se zase posadil, když to vypadalo, že už se dušení konat nebude. "Hádám, že je to víc... šokující, než jsem čekal." Trochu mi cukly koutky. "Ale je to pravda. Nějak... spadl jsem do toho úplně po hlavě, ale řekl bych, že to jde celkem dobře. I když je to hodně zvláštní zážitek, takhle na stará kolena." Krátce jsem se odmlčel, než jsem dodal: "Můžeš se někdy stavit podívat. Kdybys chtěla. Je to sice poušť, ale máme i stín skal a jezírko, tak by ses tam snad neupekla."

Tak Freydis se skutečně někde usadila. Nezdála se tím vyloženě nadšená, ale nejspíš to považovala za nutnost. "To asi potřebuje," souhlasil jsem. "Zůstala jsi v té skupině, na kterou jsme narazili spolu?" Nemohl jsem si vzpomenout na jméno lišky, kterou jsme potkali, ani na jméno Yrity, kterou zmiňovala. Pustil jsem je z hlavy už dávno. "Já... se vlastně taky usadil. Jestli se to tak dá říct. Vedu teď svou vlastní skupinu, v poušti." Bylo zvláštní o sobě přemýšlet jako o Yritě, netušil jsem, jestli si na to vůbec někdy zvyknu. Lehce jsem se poušklíbl: "Sám pořádně nevím, jak se to vlastně stalo."

Freydis nevypadala nijak zvlášť pohnutě mým osudem či rozhodnutím. Nevadilo mi to. Byl jsem rád, že se v tom nějak hlouběji nerýpe nebo něco podobného. Úplně se mi nechtělo to rozebírat. Nemohl jsem vědět, co přinese budoucnost a vzpomínky na minulost pořád ještě dokázaly tížit. Na chvíli nastalo ticho. Rýpal jsem se drápem v zemině u svých tlap, když mi najednou cosi došlo, co jsem předtím jaksi přešel. "Mluvilas předtím o své Yritě... takže ses někde usadila?" nadhodil jsem. Že by zůstala v té skupině, na kterou jsme spolu tehdy v zimě narazili?

Otázka, kterou mi Freydis položila, mě zarazila. Zabolelo to, ale nechtěl jsem to moc dávat znát. Zadumaně jsem se však odmlčel a zahleděl se na své tlapy. "Nevím," opáčil jsem po chvíli a zvedl zrak zpátky k Freydis. "Asi tomu nechávám volný průběh. Nejprve bylo pořád moc brzy po tom, co Tess umřela a pak..." Pokrčil jsem rameny. "Asi jsem si už zvykl být sám." Pravda byla, že jsem se trochu obával dát lásce další šanci. Krom toho jsem ani nepotkal nikoho, s kým bych to chtěl zkusit. Kdyby se taková liška objevila, nejspíš bych se nebránil. Ale jaká byla šance, že na někoho takového narazím? Třeba jsem se taky podceňoval. Tak jako Freydis kvůli svému kožichu.

//pohoří Rendgrul

Vydali jsme se z hor do dun a nikdo z nás nemluvil. Najáda měla tlamu narvanou fíky, div že se jí nevykloubila, a tekly jí slinty snad až ke kolenům, takže jsem se na ni raději moc nedíval. Nebyl jsem až taková citlivka, ale... upřímně to bylo trochu nechutné. Cesta nás vedla opět do nefalšované pouště. Duny a duny... nebyla to moc velká zábava, když nikdo z nás nemohl mluvit. Dokonce i Edgar mlčel, v zobáku svíral květinu od Najády, takže cesta ubíhala pomalu. Nakonec ale duny skončily a před námi se objevila změna. Vymleté koryto, kudy dříve nepochybně tekla řeka. Aha! rozsvítilo se mi při vzpomínce na suché jezero. Tahle řeka ho musela napájet a když vyschla, ztratilo se i jezero. Pak to budu muset říct Najádě, pokud jí to tedy nedošlo samotné, zdálo se to dosti jasné. Teď jsem si ale hlavně pospíšil na druhou stranu, neboť tam už se rozprostíral dobře známý Lentharský kraj.

//Lenthar

//Oáza

Najáda s Edgarem podle všeho nenašli nic dalšího, co by mohlo být k užitku, ačkoliv objevili nějaké hezké zákoutí s vodopádem a zajímavé květiny. Nic z toho jsme však k ničemu použít nemohli. "No, alespoň jsme našli ty fíky a zjistili, co máme v sousedství. To se taky hodí," prohlásil jsem. Sice tu vážně bylo pěkně, ale zároveň už jsem měl pocit, že je nejvyšší čas vydat se zpátky domů. Nechtěl jsem poušť znovu nechávat tak dlouho nehlídanou. Byl tam jen Aravanté a všechno svalovat na něj mi nepřišlo moc fér. Rozhodl jsem se ale, že to můžeme vzít trochu jinou cestou, než jsme přišli. Chopil jsem se fíku, Edgar zase květiny a mohli jsme vyrazit.
Hory se před námi brzy začaly tyčit do výše a cesta pod nohama se stávala kamenitější a náročnější. Nechtěl jsem šplhat až úplně do výše, bolely mě nohy, jen jsem na to koukal. Vyvedl jsem nás však o kousek výše po pěšině, která se zdála být méně strmá. Z větších výšin by mohl být krásný výhled, ale i tady odtud mi přišlo, že máme poušť u tlapek. S tlamou zacpanou fíkem jsem moc mluvit nemohl, takže jsem jen pokynul Najádě, ať se taky podívá. Chvíli jsem se kochal výhledem na nekonečné písky, než jsem začal hledat cestu ze skalky zase dolů. Na svazích celkem profukovalo, asi nebylo třeba se tu příliš zdržovat.

//Pustá řeka přes Duny

Ha! Že bych si měl cosi začínat se Smrtkou? Inu... "To je taky dobrá možnost, jak se ubránit jisté zkáze," zasmál jsem se. "Třeba bych ji okouzlil." Třeba se mi to už povedlo. Možná proto mě nechala běhat po světě tak dlouho. Kdoví?
Klapal jsem tlamou zřejmě celkem zbytečně. Zdálo se, že moje slova k Freydis moc nedoléhají. Jela si zkrátka pořád svou vlastní písničku, takže jsem se rozhodl, že ji dál o své pravdě přesvědčovat nebudu. "A co čekají, že jim na takovou otáku odpovíš?" prohodil jsem tedy. Kdyby se mě někdo ptal, proč jsem šedohnědý, asi bych si poklepal na čelo.

Dobrá otázka, to se musí nechat. "Dámy ze zásady nebiju, takže bych se asi musel nechat odvést," usoudil jsem po krátkém zamyšlení. "Ale nejdřív bych ji zkusil nějak podfouknout." Jenže smrt asi nedokáže obelstít nikdo. Ne navěky. Nakonec vždycky přijde, pro každého, ať se brání, jak chce.
Proč jsem se Freydis neptal na její kožich už jsem se vážně nepamatoval. Možná proto, že to je dost hloupá otázka. Nemůžete se prostě lišek ptát, proč jsou bílé. Co by vám na to asi tak měly odpovědět? "No, většina lišek prostě nevidí dál než za špičku svého čenichu. Ale určitě to nejsou všichni," škubl jsem rameny a taky si lehl na zem. "Aspoň snadno poznáš ty, co jsou jiní než většína, ne? Že se nezeptají."

Cukl jsem kozky vzhůru. "Tos uhodla. Nešel bych a nepůjdu. I se Smrťákem se porvu, až si pro mě přijde." Zpiklenecky jsem ztišil hlas, naklonil se k Freydis a v očích se mi poněkud šibalsky zalesklo: "Kopnu ho mezi nohy." A pak to bylo pryč, narovnal jsem se a tvářil se zase jako pan Angus, který by podobnou věc nikdy nevypustil z tlamy. Jen ty jiskřičky mi pořád v očích poskakovaly. Ozvěny minulosti, starého já, asi jen tak nezmizí.
Freydis naštěstí dál nepokračovala v otázkách o Tess. Spíš se zdálo, že míní rozebírat, proč ona nikdy nenalezne lásku. "Já se tě na to nezeptal," namítl jsem. Byl jsem si celkem jist, že ta slova nikdy neopustila mou tlamu. "Svět je velký. Vsadím se, že je někde někdo pro tebe - lišák, co ocení, že jsi jiná, než ostatní. Nemyslím, že bys o tom měla přemýšlet jako o šerednosti nebo obludnosti, je to prostě... výjimečnost."

Děkuju za akci, bylo to fajn, prosím o kamínky c:

Odměna přidána.

"Výborně, odvětil jsem suše. "To jsem si vždycky přál. A ještě by mi do toho hrobu rády dopomohly, že?" ušklíbl jsem se. Děkuji, nechci. To bych raději prožil zbytek života o samotě, než takto dopadnout.
Freydis zajímalo, co se stalo s Tess. Nepodala tu otázku zrovna citlivě, ale asi jsem to ani neočekával. Z hliubi hrudi mi unikl povzdech. "Umřela. Už docela dávno." Kolik to vůbec bylo zim? Pět, šest? Pořád mi chyběla.
Bílá liška vzápětí prohlásila, že by ji nikdo nechtěl. Pokrčil jsem rameny. "Proč ne? Já si nemyslím, že jsi obluda. Nebo že bys měla ztrácet naději."


Strana:  1 2 3 4 5 6 7 8 9   další » ... 18


Uživatel