Discord slouží pro rychlejší komunikaci mezi hráči a vedením. Také se zde konají rychloakce, při kterých si můžete občas vydělat pár kamínků navíc.

Příspěvky uživatele


< návrat zpět

Cron začal mluvit... A jeho styl uvažování ji docela zaujal. Nemluvil hloupě jako jiné lišky, naopak uvažoval nad světem v jiné rovině. Zlehka střihla ušima a naklonila hlavičku na stranu. Zdálo se, že přemýšlí... Ovšem, přemýšlí nad čím? Jak utéct? Zmizet? Nebo snad, jestli je jí tento lišák rovný v přemýšlení nad možným a nemožným? Třeba to bylo obojí... Tak či tak, nakonec se usadila i ona a obemkla ocásek okolo nohou, přesně jako to dělávají kočky. Ona se však bez té jisté elegance snad ani nepohybovala, takže to jinak nejspíš vypadat nemohlo. Snažila se nevnímat, jak si ji prohlíží. Jak se před chvílí nebála, tak teď měla starosti, jaké špinavé místečko vynechala.
,,To je otázka," pravila Acernis. ,,Pokud však chceš zavrhnout vlastnictví něčeho, co tu bylo před námi, pak nám nezbude nic. Je totiž hloupé říct, že vlastníš jen sebe," škubla prudce pravým ouškem. ,,Dovolím si ale tvrdit, že vlastnit můžeš cokoliv, pokud si myslíš, že to právo máš. Ostatní tě však mohou vyvést lehko z omylu tím, že budou mít stejný pocit taky." Vlastnictví a přivlastňování byla zajímavá otázka na každou lišku a její čisté svědomí. ,,Docela mě teď zajímá, jaký máš názor na úlovky." Ráda rozebírala kořist, lovy si užívala. Což... Jí připomínalo, že by se měla co nejdříve pořádně najíst. Docela jí kručelo v žaludku.

Lištička si užívala převážně samotu až do jednoho osudového momentu. Do cesty jí totiž vpadl někdo cizí. Jenže... To ani nebyl jen tak někdo! Byl to lišák, obrovský lišák - k tomu ještě jejího vlastního druhu. Zarazila se tedy uprostřed kroku, jednu tlapku zdvihnutou, aby ji pomalu položila na zem. Nejevil se agresivně, ale Acernis by stejně při prvním takovém náznaku vzala roha. Zatím tedy jen přešlapovala na místě a posuzovala, jestli by ji mohl lišák napadnout a nebo ne. On však jen pozdravil a představil se. To jí do začátku přišlo zvláštní, ale trochu ji to upokojilo. Zvažovala, jestli se díky svému kožichu stal taky terčem posměšků? Nikoho tak tmavého ještě neviděla... A dost možná on nikdy neviděl někoho tak světlého, jako byla písková lištice.
,,Ahoj, Crone..." přišla si při své odpovědi dost hloupě, jelikož úplně netušila, jak na cizího narušitele klidu reagovat. Zatím nebyl v žádné škatulce a to nebylo úplně dobré... Potřebovala ho někam zařadit! ,,Jsem Acernis," rozhodla se podělit i o své jméno. ,,Takže, hm, neplánuješ mě teď sežrat, protože jsem na tvém území - je to tak?" optala se pro jistotu. Srst nijak nekontrolovala, ale věděla, že je čisťoučká a krásná. Tedy, alespoň si to stále opakovala ve své hlavě. Byl by trapas, kdyby tam teď někde měla nějaký bodlák...

>> Shian'tag

Toto území bylo chladnější, než její oblíbená, písečná místa. Neslo to jistou logiku, takže v letních parnech to skutečně byla příjemná změna. Acernis ťapkala mezi vysokými stromy a tiše zvažovala, jestli by se takové místo hodilo na noru. Zase těžko říct, jestli by tu v zimě zase nebyla až příliš velká zima. Inu, každé místo mělo své pro a proti.
Užívala si příjemný, chladný větřík, který jí čechral srst a čenichala světlým čumáčkem u země. Srst měla perfektně upravenou, tlapky zvedala vysoko a nejspíš šla nyní vážně lehce zahlédnout kvůli své světlé srsti. Ona na druhou stranu nikoho neviděla a bylo to pro ni požehnáním. Kdyby zahlédla cizí šedou lišku, asi by znovu vzala nohy na ramena. Alespoň... Pro teď. To si slibovala. ,,Možná se tu bude nějaký králík," nadhodila jako začátek konverzace sama se sebou. ,,Nebo potůček." I jen jedno by stačilo ke štěstí a i proto se rozhlížela, zatímco putovala vpřed směrem za nosem. Nejspíš přešla celé to místo, celé zdejší území. Přešla z horka do zimy a to nemohlo být nijak blízko. Byla na sebe za to pyšná. Když to tu prozkoumá, bude se jí lépe lovit a procházet po okolí. Jen si skutečně najít to místo, kde se sem tam uloží.

>> Isamský hvozd

Acernis ještě kousek běžela, než se konečně zastavila a zůstala stát. Trochu popadala dech, asi neměla tak rychle běžec. Kecla so tak na zadek do trávy a jala se zpřerovnávání své srsti. Žádný kousek nesměla opomenout, konec konců přešla skoro celé území a i tak si musela udržet nějakou pověst. Tedy, v těchto končinách zatím asi žádnou neměla, ale rozumíme si. Pokus byl.
Když však skončila, jen tiše frkla a pak se rozhlédla. Nikde nikdo, všechny pachy zvětralé. Že by ráj? Nedaleko se tak i tyčil les, kde nebyla ta stříbrná liška a její odsuzovačné oči. Zdálo se to být... Skoro jako ráj! Les a klid pro její proud myšlenek. Ach, jak moc se liščice pletla.

>> Šeptavý les

>> louka Yesad

Z louky se vydala vcelku rychle po nezdaru s motýlem. Znovu se zdvihnutým čumáčkem a tichým brbláním, co dopřávala sama sobě. Vypadala však docela spokojeně. Měla nadhled, nový les a tak nějak... Možná i nějaké nové společníky. Ucítila totiž lišky a vydala se po jejich stopách, v pokusu se seznámit s někým novým a možná si i popovídat. Tento nápad tak nějak však padl v moment, kdy zahlédla stříbrnou lišku, která prosvítala sivou mezi stromy. Nechtěla úplně potkat jinou svého druhu. Nevypadala na to dost dobře a necítila se na obhajobu svého kožichu před cizí liškou, která jistě měla své standardy. Proto bylo možné zahlédnout Acernis mezi stromy, ale brzy už mizela cestičkou dál, nejlépe někam, kde ji ta stříbrnka nenajde. Acernis neměla ráda stud. ,,Měla bys tomu čelit," pokárala samu sebe, ale navzdory slovům už mizela mimo les, aby si ještě prodloužila svou pouť.

>> Shian'tag

>> Jezero Talimon

Zdálo se, že velké lišky ji nenásledují. Docela se jí po tom zjištění ulevilo a sama pro sebe vesele zamávala chvostem. Netrvalo tak dlouho, než se pískové dámičce vrátila hravost. Při pohledu na motýla, který si klidně seděl na květině, zatímco zvažoval smysl života, se liška nakrčila v trávě a začala se plížit směrem v před. Líbilo se jí, jak měli pestrá a různobarevná křídla. Jenže dlouho motýla jen nesledovala. Brzy sebou prudce hnula vpřed a skočila po té věcičce, aby jí zkusila chytit do tlapek. Motýl samozřejmě uletěl, ale Acernis to nevadilo. Chvíli za ním poskakovala a snažila se jej zachytit, než jednoduše rezignovala a jen zůstala v trávě stát, zatímco se usmívala. ,,Svět je krásný," pravila pak k tichu, které na louce leželo jako nějaký netknutelný závoj. ,,Možná budu mít jednou šanci přeci jen jej projít celý."

>> Isamský hvozd

>> Písečné duny

Mladá liška dávala nohu za nohu, jakoby se snad připravovala na tanec, který ještě nepřišel. Většinou se nesla jako dáma, alespoň tedy když neběhala. Neměla nyní důvod. V krku jí vyschlo a tak si klidně kráčela k modré tečce, která ji čekala po cestě. Bylo to vcelku štěstí. Jindy by dost možná jezero obešla, ale při své cestě z písečných dun si dala tu práci a dorazila až k němu. V dáli viděla dvě pohybující se tečky a podle načervenalé barvy očekávala, že se jedná o lišky většího vzrůstu, než je ona sama. Proto se k jezeru přiblížila tak nějak vratce a i když k němu sklonila čenich a začala mlaskavě pít, žízeň musela být pořádně uhašena. Ať už ale ty dvě tečky hodlaly na pískovou reagovat nebo ne, jednoduše pokračovala v cestě, už mnohem rychlejším tempem běžela vpřed, aby se snad schovala někde v místech, která byla příjemnější než jezero a neznámé kožichy.

>> Louka Yesad

Druhá liška zmizela, sotva se trochu více přiblížila. Acernis to nevadilo. Neměla potřebu zrovna nějakou společnost nahánět. Jen si tiše odfrkla a vystavila kožíšek posledním paprskům světla. Nakonec se oklepala a postavila, aby zahrabala předními tlapkami zkusmo v písku a pak se vydala dolů z písečné duny. Klouzalo to, ale nebylo to zrovna nepříjemné. Ráda se projela dolů, ač packy zrovna nespolupracovaly. A tak, když se dostala na až samotný spodek duny, její cesta mohla konečně pořádně započít a liška se hnala vstříc otevřenému světu Saeronu. Schválně, jestli potká někoho zajímavého! A když ne, jednoduše si vystačí sama se sebou, jako vždycky. Možná se ani na novou známost moc necítila... Kdo ví. Jen zlehka stříhala oušky a běžela vpřed, aby mohla poctít daleké kraje svou návštěvou.

>> Jezero Talimon

Studený, noční větřík jí cuchal srst a liška spokojeně přivírala oči. ,,Dnes je krásně. A u písku mi to vždycky slušelo," pochválila liška samu sebe. Spokojeně se vyprsila a stále držela proti vánku. Jaká to vážně nádherná noc. Pak však onen příjemný větřík cosi přivál. Byl to pach jiné lišky.
Ace se oklepala, až jí uši zasvištěly vzduchem a jednoduše se zase postavila. Dělalo jí mírné potíže identifikovat, kde ta druhá liška může být. Ale nelíbilo se jí, jak je tu na ni ze všech stran vidět. K druhé lišce se Acernis nepřiblížila - mělo to jistý, jednoduchý důvod. Nerada se potloukala okolo cizích a pokud chtěla liška mluvit, musela dojít k ní.
Písková liška nespokojeně mávla ocasem a stále se rohlížela po narušiteli jejího klidu. Kde mohl být?

>> Historie

Jaká to noc! V pouštních oblastech vždy tak chladná naproti dni. Acernis si užívala v písku, spokojeně se válrela a sem tam se podívala po noční obloze. Nad hlavou jí svítil měsíc a tisíce hvězd.
Byla docela blízko okraje pouště, ale dost daleko, aby zde bylo dost písku na 'vykoupání' se v něm. Hrabala a převalovala se na zádech spokojeností z nerušeného klidu, co tady zažívala. Nakonec jen zůstala ležet, zadnici kdesi v místech nad hlavou, pomalu stékajíc s vyhřátým pískem z duny. Líbilo se jí tu. Plánovala ve zdejším okolí zůstat trochu déle. Ovšem... Měla hlad. Věděla, že bude dřív nebo později muset něco ulovit.
Tiše si povzdechla a zavřela oči. Taky bylo třeba jít pro vodu... Ale na vše byl čas. Mohla si ho dopřát. Nakonec se převalila na břicho a sklouzla ještě o kus níž. Musela dunu seběhnout a obejít, aby našla schůdnější místo, než vyšplhala na její vrcholek. Tady se oklepala a dostala většinu písku ze srsti. Tiše sledovala oblohu.




U Ž I V A T E L