Krutý, bezcitný a sobecký. Těmito slovy by Vraila popsal snad každý, kdo měl tu čest jej poznat na alespoň pár minut. Lišák, jenž vyrůstal v kočovné rodině bojovníků, zlodějů a vrahů, by se snad jinak definovat ani nedal. Stejně jako jeho otec, a mnoho dalších lišáků předešlých generací, byl vychováván k obrazu neoblomného lovce, chladného a cílevědomého. Všechny tyto vlastnosti byly hluboce vtisknuty do jeho mysli, a ač nemusí být původem jeho, těžko se jich zbavuje. Touha zavděčit se těm, jež z něj vychovali nestvůru ne vždy převládala, a ač měl v životě etapy, kdy svůj původ potlačil a otevřel srdce spravedlnosti a slitování, konec těchto časů ho poslal pouze hlouběji a hlouběji mezi jeho temné kořeny. Není tedy divu, že stačí málo k tomu, aby sáhl pro násilí a ukořistil si vše dobré jen pro sebe.
Tento černý lišák nevěří, že by život dokázal být spravedlivý. Jediné v co věří, je zákon přírody, kde přežije jen ten nejsilnější, a slabý se buď podvolí a bude žít patetický, bolestivý život, či zemře. Pocit lítosti k ostatním je pro něj slabinou, které se snaží odolat. I přes to, jak primitivní se však mohou zdát jeho zásady, tento černý poutník dokáže být velice vypočítavý, a vychytralost mu vůbec nechybí. Dokáže pochopit vážnost situace, a pro svůj vlastní prospěch obětovat některé své zásady, i když mu to může jít proti srsti. Touha po moci, úspěchu a respektu je u něj mnohem silnější než jeho pohled na jiné lišky, či dokonce dodržení jeho vlastní přirozenosti. Je schopný pro své vlastní dobro obětovat mnoho, ať už to je na jeho vlastní úkor, či úkor někoho jiného. A pokud se mu někdo postaví do cesty ke slávě a blahu, je ochoten se ke svému cíli prodírat i skrze kůži, maso a kosti.
Ač se však může tento lišák zdát jako nespravedlivý podvodník a postrach, čest pro něj znamená mnoho. Jeho rodina ho od malička učila hrdosti, a ač pro ně byla spravedlnost téměř neexistující, dokáže respektovat svého soupeře. Tato vlastnost však dosti závisí na situaci, neboť Vrail se při návalu adrenalinu může stát velmi chaotickým. Při takovém rozvíření již nemusí hledět na svou či cizí hrdost, a záleží mu pouze a jen na svém pobavení. Sebevědomí mu tak může lehce stoupnout do hlavy, a často při takových situacích dokáže riskovat v prospěch nepřítele. Logicky se tedy takovým stavům pokouší vyhýbat. Za chladné hlavy a racionálních myšlenek se naopak vždy snaží promyslet své nadcházející kroky, zvažuje své možnosti a pokouší se přijít na slabiny ostatních. Ať už je s někým v negativním vztahu či ne, vždy je pro něj výhodné mít takové znalosti, neboť zvrtnout se vždy může cokoliv, a vědět že někdo má nemocné srdce, slepé oko či strach z vody se opravdu může hodit v jeho prospěch.
Své emoce může Vrail potlačovat tak moc, jak se mu jen zachce, ale přeci jen se skrze tu chladnou stěnu neoblomného zabijáka vždy dostane špetka té jemnosti, se kterou byl narozen dříve, než do něj jeho rodiče vlili apatii. Proto je pro něj také velmi těžké využít někoho, kdo k němu již byl milý či mu v něčem pomohl. V takových situacích má Vrail tendenci danému jedinci pomoci nazpět, oplatit mu jeho laskavost, jen ať má ten sžíravý pocit viny pryč ze své duše. Též se neubrání některým chvílím lítosti. Zabít mu problém nikdy nedělalo, a to ani u svého vlastního druhu, ale vzít život například bezbrannému liščímu mláděti by pro něj bylo nadmíru obtížné. Též se tento lišák nedokáže ubránit dalším primitivním pocitům, jako je například láska, ať už sourozenecká, platonická, či skutečná a nefalšovaná. Takové věci se však vždy snaží zahnat do koutů své mysli, neboť je vidí jako slabinu, které by mohli jiní snadno využít.
Vrail je holt lišák, u kterého jeden stále chodí kolem horké kaše. Už od mala si přál být něco víc než jen prachobyčejná psovitá šelma, prohánějíc se lesem. Touží po moci, která by mu umožnila rozsévat strach, dělat si co se mu jen zlíbí, a stát se nejschopnějším predátorem liščího světa, kde by mu nebylo konkurence. Možná však v hloubi duše, tam, kam temné kořeny nedosáhnou, touží také po něčem úplně jiném. Cosi by mu i se vším tím, po čem touží, nakonec chybělo, a stále by se cítil prázdný. Jenže on sám neví, po čem vlastně jeho podvědomí prahne. Pochopení? Uznání? Láska?

Zajímavosti:
Jeden z největších a nejmohutnějších lišek obecných. Má protrhnuté pravé ucho, a stejnou stranu krku zdobí dlouhá jizva.

Vrail započal svůj život jako jedno ze tří mláďat, které se narodilo páru tmavě zbarvených lišek. Jejich rodiče velmi nezvyklým životem, a ač po narození Vrail se svými sourozenci zůstal v provizorní noře než všichni otevřeli svá očka a naučili se rychle běhat, brzy se rodinná skupinka vydala opět o les dál. Jejich kočovný život byl pro ně cosi jako tradicí generace po generaci, a hlavně také ochranným způsobem proti nepřátelům, které si tyto lišky během svého života nadělaly. Vrailova rodina byli nemilosrdní bojovníci, a když něco chtěli, prostě si to vzali. K tomuto obrazu také vychovávali své potomky. Nebyl to snadný život pro mladého lišáka, který se teprve učil lovit a toužil si hrát se svým bratrem a sestrou, ale brzy ho tvrdý výcvik a chladný přístup starších naučil, že nevinná zábava a dobrý vztah se sourozenci, to vše byly postradatelné věci. To, co pro něj byl opravdu důležité, byla síla a chladná mysl, aby se jednoho dne měl tak dobře, jako jeho předchůdci, kteří si mohli brát to, co se jim jen zlíbí. A tak vyrostl černý lišák do mladé dospělosti se zaslepeným přesvědčením, že celý svět bude stát proti němu, a on musí být připraven.
Hned jak Vrail dorostl do soběstačnosti, začal se oddalovat od své rodiny tak často, že po pár měsících se s nimi již ani nevídal. V tu chvíli mu ani nezáleželo na tom, jak na tom jsou jeho sourozenci či jeho rodiče, jeho dlouhý výcvik ho naučil, že čím méně bude zavázán vztahy, tím silnější také bude. Závazky znamenají slabiny, a proto se černý lišák toužil co nejrychleji osamostatnit. I když byl však připraven na to nejhorší, okolní svět ho i tak dokázal nemile překvapit.
Každá liška, kterou na svých cestách potkal, pro něj neznamenala nic než jen mírná překážka v jeho cestě za úspěchem. Proto se také mnohokrát nevyhnul rvačkám, ze kterých si jednoho dne odnesl i potrhané ucho. Největší nebezpečí ho však potkalo dne, kdy se nebezpečně potuloval na okraji skalnatého svahu, a cosi vylekalo poblíž spočívající divoká prasata. Byla slyšet hlasitá rána, a skrze roští se vyhnala mohutná bachyně, která si srázu a lišky všimla až na poslední chvíli. Vrail byl nabrán těžkou váhou divokého prasete a společně s nebohým tvorem se začal kutálet ze srázu, kde v jeden moment tíha štětinatého zvířete odrazila křehké tělo lišky na ostrou hranu kamene a způsobila tak nehezkou krvavou rýhu na jeho krku. Na konci jejich bolestivé, kameny poseté cestě dolů, Vrail ztratil po silném nárazu hlavou o kámen vědomí a skutálel se do jezírka, které leželo přímo pod skalnatým svahem. A nebýt toho hlasitého šplouchnutí, které způsobilo tělo prasete padající do stojaté vody, nejspíše by se tam po krátké chvíli bezvědomí utopil, či by do průzračné vody vykrvácel.
K jeho štěstí však hluk přilákal něčí pozornost, a když se černý lišák konečně probral, mokrý a v šoku, první co spatřil byla tvář jeho vlastního druhu. Kdosi mu zachránil život. Tento lišák, Lorenzo se jmenoval, v něm vyvolal pocity, jež ani netušil že by mohly existovat. Nechápal, jak mohl někdo cizí vynaložit námahu jen, aby pomohl někomu, koho vidí poprvé ve svém životě. Byl to pro něj osudový moment, kdy se odhodlal být společností tomuto poutníkovi, a oplatit mu záchranu svého života jak jen bude moct. Čím delší čas s tímto lišákem strávil, tím větší přátelské pouto si s ním utvořil, a jeho výchova byla postupně potlačována vlivem nového faktoru, který mu přinášel štěstí do života.
Ovšem nic hezkého netrvá věčně. Jedné vskutku ošklivé noci, kdy mocná bouře udeřila bleskem do vysokého stromu a zahájila lesní požár, dvojice lišáků byla chtě nechtě rozdělena. V chaosu útěku o život, kdy všude kolem šlehaly plameny a kouř ve vzduchu byl nedýchatelný, Vreil neměl čas na hledání svého přítele. Jediné, na co v ten moment mohl myslet, bylo utéci do bezpečí. A tak, když se druhý den mraky rozehnaly, plameny uhasly a vítr utichl, lišák se vydal hledat svého společníka mezi sežehlé zbytky stromů. Nemohl si však vzpomenout, ve kterých místech se s Lorenzem rozdělili, a ohněm zřízené území bylo rozsáhlé natolik, že hledání určité lokace bylo nemožné.
Po několika týdnech hledání po okrajích postižené části lesa to Vrail vzdal, a vydal se znovu na osamocenou pouť. Bez jediného přítele, kterého kdy měl, upadl do zoufalství. Vše, co se za jeho přítomnosti naučil, bylo rázem fuč, a černý lišák pomalu sklouzával zpět do svých temných počátků. Tomuto faktu nepomohlo ani to, že brzy se setkal se svým bratrem Kriosem, kterého lesní požár zahnal do jeho blízkosti, a společně putovali nějakou tu dobu, aby si mohli vyprávět zážitky ze svých cest. Krios byl velmi pevně utvrzený v tom, co je rodiče naučili, a brzy Vraila přesvědčil, že život skutečně nikdy nebyl fér. Připomněl mu, kým má ve skutečnosti být, a že projevení slabosti by jen dělalo ostudu jejich rodině. A aby Vrail dokázal svému bratrovi, že je stále hoden jména, které mu otec s matkou udělili, společně se vydali najít nejbližší liščí noru, aby mohl černý lišák ukončit život jejího obyvatele. Za pomoci jeho bratra to byl lehký úkol, nespravedlivý vůči sokovi, jenž byla stará, věkem limitovaná liška. Vrail byl nyní navrácen zpět do starých kolejí, a i po oddělení se od putujícího bratra pokračoval v tom, co uměl nejlépe. Bral si to, co chtěl. Dokonce i životy jiných, pokud mu to situace dovolovala. Mnohokrát byl sám v opětovném ohrožení života, ale tentokrát tam nebyl nikdo, kdo by ho zachránil. Žádný lišák, co by ho vytáhl z vody a zastavil krvácení. Buď zemře, nebo přežije a stane se silnějším než kdy předtím.