Tarabe není úplně typické jméno. Pokud to vůbec jméno je. Možná jde o pouhou přezdívku, nebo dávnou komoleninu neznámých slov. Těžko to zpětně rozšifrovat. Důležité je, že tohle jméno pravděpodobně nikdy nezjistíte. Ptáte se proč? Nešťastný lišák, který se právě vynořil ze křoví před vámi, nemluví. Těžko soudit, jestli ho to nikdy nikdo nenaučil, či zkrátka mluvit nechce, nebo v neposlední řadě nemůže – prostě z jeho hrdla nevzejde hlásky. To však není překážkou. Jsou i jiné způsoby, jak komunikovat. Jiné cesty, jak vyjádřit svou myšlenku, či city s emocemi. Pro jeho vadu ho však pravděpodobně budete znát jako „Němého; Bezejmenného; či toho namyšlenýho tupce, co se mnou odmítal prohodit slovo“.
Jakmile lišáka poznáte, dojde vám, že i kdyby nepostrádal hlas, moc by toho napoprvé nenamluvil. Jeho pohyby jsou strohé, úsečné – jasně vyjadřující fakt, že nemá zájem se s kýmkoliv moc kamarádíčkovat, není-li to nezbytně nutné. Nebojí se zasyčet, ani se bránit, jste-li moc hr. Když je vaším jediným majetkem osobní prostor, nemůžete nechat ostatní se do něj montovat. Tak by to nefungovalo. V zásadě ovšem platí, že pokud budete lišáka respektovat vy, dostane se vám rovnocenného uznání zpět. Ač němého. Nakonec je to určitě lepší než nic.
Pokud překlenete prvotní útrapy a divné chvíle ticha, můžete Němého považovat za známého. Nebude vás sice vyhledávat, ale narazíte-li na něj, přivítá vás s úsměvem a uctivou poklonou. Mohly by následovat formality charakteru zdvořilostních otázek a konverzace o ničem a počasí, což nám tvoří trošku zádrhel. Šedého to však neodradí. Zajisté se začne projevovat více otevřená stránka jeho nátury. Krůček za krůčkem se jeho trhavé pohyby stanou ladným tancem, kterým se za dobu svého života naučil komunikovat. Může vás pak překvapit, jak snadno vás uhranou hnědé duhovky plné empatie. Jasného porozumění. A jestli vás to stále netrklo – nezbývá než prozradit ono tajemství. Tarabe je skvělý posluchač a moudrý rádce nejen svým přátelům. Nikdy nevyzradí vaše tajemství, nikdy vás neodbude.
Pokud jste došli až sem a topili v hnědých očích svou duši jako v deníku, gratuluji. Získali jste přítele. Velmi tichého, avšak vděčného a věrného. Takového, který při vás bude stát v každé trabli a nepříjemnosti. A že se bude snažit. Bezejmenný si přátel totiž dokáže vskutku cenit a neváhá je obdarovat čímkoliv, co uzná za vhodné. Rád společnost vyhledává – ač pouze dočasně. Upřímnější duši jistojistě neznáte.
Možná jsem právě vytvořila falešný dojem, že získat Šedivého náklonnost je snadné. Rozhodně není. Přeci jen je jeho handicap něčím zcela nepřehlédnutelným a přiznejme si, že ne každý má tu trpělivost. Pokud se tedy uprostřed „rozhovoru“ na lišáka otočíte zády a odkráčíte, nic se v podstatě neděje. Nějakou chvilku vás bude provázet prázdným pohledem, než se konečně vydá zpět po svém. Samotnému je Tarabemu nakonec zcela nejlépe. Sám sobě neublíží.
Jak již jednou padlo, lišákovo vystupování je velmi uhlazené a vytříbené (skoro jako tanec), jakmile se jednou alespoň trochu znáte. Jaký je ale v osamění? Jak se tváří, když se sám prodírá podrostem a užívá si klidu ve světě a v duši? Nijak. Jeho pohled je prázdný, netečný k většině podnětů. Jediné, co ho doopravdy dokáže zaujmout jsou půvabné scenerie. V těch chvílích si povšimnete záblesku zájmu a ouška bystře vystřelí v před. Jedná se však o pouhé mžiky. Záchvaty netrvající déle než pár sekund, které rychle vystřídá ta nezajímavá prázdnota. Obtížně se vysvětluje, z jakého důvodu nastává taková změna v jeho chování – abych byla upřímná, nedokáži to jakkoliv odůvodnit. Prostě to tak je.
Všeho všudy není Tarabe nikterak složitá osobnost. Rád je sám, ač si přátel váží. Bývá však podezřívavý a nedůvěřivý k cizincům, což je rozumná přirozenost většiny z nás. Těžko však odmítne nešťastnou cizinku a zanechá ji samotnou plakat v dešti – jen pro příklad. Má konec konců bijící srdce a city jako každý jiný, ač nepozbývá umu je vyslovit.

Zajímavosti:
– Němý.
– Poměrně vysoký, avšak štíhlý.
– Za každých okolností uhlazený a čistý.

...