Tania, anebo též zkráceně Tani, je celkem přátelské stvoření i když nejdříve se musí, tak říkajíc, rozkoukat. Je docela zvědavá a tak obvykle netrvá, ono již zmíněné, rozkoukávání příliš dlouho, proto když zjistí, že ji nehrozí okamžité nebezpečí, jde se klidně zkamarádit. Ke známým tedy bývá družná, k cizím lehce obezřetná. Poznávat nové lišky, nová místa, zkrátka nové věci, ji nevadí, ačkoliv jistota a jakýsi řád ji přináší klid do dušičky, takže i když je její liščí rod spíše samotářský, ona sama má společnost ráda. Zejména když si spolu rozumí a ráda také podniká průzkumné výpravy. Ve společnosti dobrého kamaráda nebo kamarádky to je přece prima dobrodružství. Nepotřebuje velikou tlupu ani smečku, ano ona, i přes to, že je liška, žila nějakou dobu ve vlčí smečce, ale o tom až jinde. Společnost jiné lišky ji tedy nevadí, spíše je za ni ráda.
I když potká neznámou lišku, je k ní ze začátku vždy přátelská. Někdy může působit opatrně, ale nikdy není zlá, pokud na ni není zlý ten druhý. Jste-li pro ni tedy neznámý, nejdříve se snaží vás poznat, nebo alespoň odhadnout, jaký asi jste a podle toho pak zaujme svůj postoj. Velmi dobře si pamatuje, kdo jí ublížil a tomu se potom buď vyhýbá anebo se mu mstí. Záleží od formy křivdy, která ji byla způsobena. Ne všechno si nechá líbit, ale konflikty sama záměrně nevyvolává. Pokud natrefí na nesympatického jedince, raději vyklidí pole, než by se hádala. Buďte si však jisti, že pokud bude napadena, nestáhne jen tak oháňku mezi tlapky, ale naopak si kousne. Dokáže se poprat, ano i ona má zuby a drápy, které použije mnohem raději, než-li jedovatá slova. Někdy umí udělat i pořádné vylomeniny, ve směs je však hodná.
Už jen skutečnost, že ocení trochu té společnosti ji předurčuje k tomu, že je schopna přijmout jakousi formu autority a respektovat ji. Musí být však pro Taniu logická a výhodná, rozhodně si její přízeň a důvěru nezíská despota či příliš nafrňelá liška. Autorita musí být chytrá a vlídná. Tani nebude poslouchat hlupáka.
Je to zvědavá lištička a tak může dlouho a odhodlaně pozorovat vše kolem sebe, zkoumat spousty věcí, ochutnávat nové druhy jídla a zkoušet nepoznané druhy zábavy. Od malička je hodně hravá a tak se do hry ráda zapojí. Jak dokáže být akční a mrštná, tak umí i stejně dobře lenošit. Moc ráda běhá, skáče, zejména ji baví skok vysoký a výborně umí vyběhnout na strom po jeho kmeni.
Jako většina lišek i ona se snaží získat pro sebe to nejlepší, proto dokáže i předstírat a hrát určité role, jen aby měla z něčeho prospěch. Nedá se ale o ní říci, že by byla sobecká, naopak, ona se umí podělit. Ovšem jen do té míry, aby sama neměla hlad. Pokud jde o její přátele, je velmi družná, dokáže se s nimi podělit i o poslední sousto, ale musí jít opravdu o skvělého kamaráda nebo o někoho velmi blízkého.
Je pro každou legraci. Snadno se nechá svést ke hře a ráda se zapojí do činností, které vypadají zábavně. Od toho je jasné, že se nerada nudí.
Tani je drobnější s elegantním a obratným tělem, což ji předurčuje k tomu, aby vynikala právě v rychlosti a obratnosti. Dokáže během vteřiny změnit směr běhu, nebo se nečekaně prudce vymrštit do vzduchu. Ráda proto provádí různé akrobatické kousky, včetně triků se stromy. Možná není až tak silná, za to je dostatečně houževnatá. Její hustý kožich jí dokonale chrání a je přizpůsoben do chladného klimatu, ale stejně dobře s ním vydrží pobyt také v teplých krajinách. Dokáže přežít i poměrně dlouhou dobu bez vody. Je hbitá a patřičně elegantní. Pohybuje se velmi ladně a tiše.
Tato liška dává především přednost masité stravě, hlavně drobným savcům a ptákům, ale neodolá ani hmyzu, různým bobulím nebo ovoci. Z ptáků miluje křepelky, pokud má štěstí, dá si s oblibou kachnu. Z hlodavců dává přednost jemnějším, například taková obyčejná myš má lepší chuť, než divoký králík. Nejvíc odporní jsou pro ni krtci.

Zajímavosti:
- V dospělosti je vysoká 49 cm a váží 4,5 kg.

Inu, jak se to tak obvykle stává, potkal lišák jednou jednu lišku a protože byla zrovna její doba, on se ji dvořil. Zdál se být silný a družný, jistě mnoho slov pronesl, aby svého cíle dosáhl, což se stalo, o tom není pochyb.
Za pár týdnů se lišce narodilo šest krásných huňatých kuliček. Příroda nebo osud tomu chtěli, že mláďat bylo ve vrhu půl na půl - tři kluci a tři holky.
Několik dnů liščata rostla a vyvíjela se normálně. Byla to zdravá silná a životaschopná mláďata. Už v jejich útlém věku se od sebe lišila povahově.
Sestra Jena a bratr Presley se zdáli být povahou dost podobní. Oba byli silní tělem i duchem. Kdykoliv něco upoutalo jejich pozornost, oni dva u toho byli jako první, ne kvůli rychlosti, nýbrž díky své odhodlanosti a nebojácnosti. Oba si dost věřili a neváhali použít ostré mléčné zuby. Do všeho byli hrrr a jako by neznali strach. Jednoduše to byla sebejistá liščata odhodlaná podrobit si svět.
Sestra Camilla, ta byla mírné a přátelské povahy. Nikam se nehrnula, tak jako její dva, prve zmínění, sourozenci. Zřejmě bude dosti narcistická, protože už jako maličká se snažila neumazat si kožíšek a zaobírala se hlavně sama sebou. Snažila se, aby její krůčky byly elegantní a aby byla vždycky pečlivě upravená, proto všude chodívala jako poslední. Celkem ráda pak dávala najevo, že ona je z rodiny nejlepší princezna, co má dokonalý styl.
Bratr Žak byl zdvořilý a už jako mládě působil velmi chytrým dojmem. Choval se jako princ, ale na rozdíl od Camilly, nedával druhým najevo, že je urozený a lepší, než oni. Zkrátka to byl takový gantleman. Přátelský, hravý a ohleduplný lišáček.
A poslední bratr Pongo, to je kapitola sama pro sebe. Tento lišák býval dosti náladový, často protivný, většinou nevěděl co chce a jen málo kdy s ním byla kloudná řeč. Připomínal prskajícího křečka. Sílou neoplýval, ale klidně vás kousl do oháňky.
Tania byla zvědavá už jako malé lišce, takže zkoumala pravidelně okolí jejich rodného doupěte. Vydávala se dál a dál a maminka ji musela neustále hledat v houštinách, na mezích, ve vysoké trávě, zkrátka všude možně. Neměla to vůbec lehké, uhlídat tolik různorodých liščat. A tak není divu, že se jednoho dne malá Tani od své rodiny odtrhla - přesněji byla odtržena hrozbou.
Tania byla zrovna na jedné ze svých výprav, když na jejich rodinu dostal chuť medvěd. Její matka se snažila svá mláďata ukrýt, ale protože byla chytrá, věděla, že jejich nora medvědu dlouho neodolá. Musela je nenápadně odvést pryč. Hledala všechny liščata a našla je až na Taniu, která byla daleko a už nebyl čas se déle zdržovat jejím hledáním. Živá musela jednat. Buď bude riskovat ztrátu jednoho mláděte nebo všech. Rozhodnutí bylo jasné.
Tani o medvědovi neměla ani tušení, neboť byla plně zaměstnána průzkumem. Měla však štěstí, protože se vzdálila natolik, že se medvědovi vyhla. Spustil se silný déšť a malá liška byla nucena se ukrýt mezi kořeny ve vyschlém korytě horského potoka.
Pršelo intenzivně a dlouho a kde před pár hodinami nebylo po vodě ani stopy, náhle byla nyní řeka. Prostor mezi kořeny se stával menším a malá liška byla v pasti, ze které ji dostal proud vody, avšak zároveň ji odnesl pryč.
Tania byla z vody vypuzena daleko od domova. Opuštěná se motala na neznámém území vlčí smečky. A právě tam ji našel pár nastávajících vlčích adoptivních rodičů Eveline a Diego. Vlčice byla březí a vlk byl zase dobrák od kosti a tak oba rozněžnění budoucím stavem rodinným, rozhodli se malou lišku vzít pod ochranné vlčí tlapy. To rozhodnutí ji zachránilo život, neboť na vlčím území bez ochrany by se mohla lehce stát žrádlem. Anebo by zemřela hlady, neboť neuměla ještě lovit.
Mezi vlky vyrostla. Zvykla si žít ve společenství několika jedinců, naučila se vlčí zvyky a získala značnou dávku sebedůvěry.
Jak šel čas, smečka se rozpadla a Tania v jejím novém uspořádání už neměla místo, proto ji opustila a toulala se sama novými kraji, až dorazila právě sem.