Discord slouží pro rychlejší komunikaci mezi hráči a vedením. Také se zde konají rychloakce, při kterých si můžete občas vydělat pár kamínků navíc.

Sirius



avatar

Informace

Profil
https://open.spotify.com/playlist/6Aupm03iEOKCZMbJqyqqC5?si=111b9c4bd194415a playlist ˇˇ

❝Life isn’t about waiting till the storm ends, it’s about learning how to dance in the rain.❞

Zajímavě nezajímavé věci:
• Registrace schválená - 8.6.2020
• První post - 8.6.2020, Tichý svět
• Přidání do Ambleeru - 11.6.2020 1

Poznal:
• Aelin (Spíše pozitivní)
• Herrea (Spíše pozitivní)
• Brae (Neutrální)
• Rusten (Neutrální)
• Ravinder (pozitivní)

Poznámky
- Sirius neví o tom, že má nějakou magii
- Květina nezahrána
Uživatelské jméno sirius
Zobrazované jménoSirius
Skupina Liška
Zaregistrován od 5.6.2020 20:49
Naposledy aktivní 16.9.2021 10:27
Příspěvků 63, zobrazit >
Počet přihlášení 331
Jméno:Sirius
Pohlaví:samec
Druh:Fenek
Datum narození:7.10.2017
Sourozenci:Bratři - Severus, Nero †
Matka/ otec:Dakota † / Kiron †
Území:Ambleerský les (Snuri)
Partner/ ka:...nemá partnera...
Potomci:...nemá potomky...
Patron:Apollo

Povaha & zajímavosti

Inu, je to velmi zvláštní osobnost. Jedním slovním spojením neskutečný optimista, ale to na popis osobnosti nestačí. Tenhle lišák v životě zažil spousty radostí, ale bolest v jeho příběhu rozhodně nechybí. I tak je Sirius neskutečně pozitivní. Naučil se smát se, i když má slzy v očích, rozdat vše a nemít nic, chodit pro vodu i s utrženým uchem. Vždy se bude snažit být na vás bude milý a přátelský, avšak i on má něco, co nenávidí - když si někdo kdo nikdy nic traumatizujícího nezažil stěžuje, jak hrozný má život. On sám měl příšernou minulost na kterou by nejraději zapomněl. Pokud jste sešli z cesty, nedovedete přejít velkou životní překážu, zkuste se zeptat jeho. Udělá vše, aby jste se cítili šťastní ní a není těžké mu lhát, jelikož uvěří všemu - to je negativní část jeho dobrosrdečnosti.
Když jde o liščí život v nouzi, vtzahy pro něj jdou stranou. Ať už je v nebezpečí nepřítel nebo syn, všechny životy mají stejnou cenu. Pokusí se udělat vše, aby zachránil život. Až na jedno - nikdy by neobětoval svůj vlastní život pro druhé. Už jednou utekl hrobníkovi z lopaty a nechce pokoušet své štěstí znovu. Takže je to prakticky docela zbabělec, ano.
Nemyslete si však, že je to starý mládenec co sype moudra z rukávu a mele nechutně pozitivní žvásty. Umí se bavit, umí riskovat. Má rád malá liščata a dělání nových známých. A je dost tvrdohlavý.
Na první potkání může některým Sirius připadat jako duše liščete v dospělém těle. Ono to je i docela fakt. Nemá problém si dělat přátele a rozjasnit někomu den. Když však potká někoho, kdo se k němu chová podřadně, je egoistický nebo nepříjemný, neváhá mu to oplatit. Když to řeknu takhle, nenechá si plivat do kytek. Ale rvačky nikdy nechce začít, jelikož se rval jen jednou a bude na to mít památku na celý život - stačí se podívat na jeho ucho a pochopíte.
Má poměrně zajímavý názor na skupiny a smečky lišek. Ano, podporuje názor, že by lišky měly žít pohromadě a pomáhat si. Ale měly by si u toho být rovné - žádná postavení, nic takového. Jen vůdce, aby udržoval pořádek, a členi, kteří si rozdělí práci, navzájem se respektují a dělí se o své jídlo i životní zkušenosti. Takhle by to podle něj mělo být.



Historie

I. — Začátek
Prvně byla tma. A pak teplo a sladká chuť v tlamě.
Když poprvé po několika dnech rozlepil očka, zahlédl nádhernou, světlou tvář, která jej vlídně olíznula. Nevěděl jak, ale bylo mu jasné, že je to jeho maminka. Ten den v zápětí usnul, avšak postupně postupně se seznámil se všemi tvářemi jejich nory — nejem s maminkou, ale i s tatínkem a bratry! Byl z nich nejmladší, i tak ale o maličko větší, což jej těšilo. Je ne.
On i jeho sourozenci rostli rychle. Brzo začali Severus, Sirius a Nero organizovat “výpravy” z jejich rodné nory. Nežili v poušti, o kterých jim vyprávěl tatínek, nýbrž na velmi suché louce, lépe řečeno velmi, velmi dlouho opuštěném poli, daleko od ostatních svého druhu. Žily zde jen dvě rodiny — jejich a druhá, která také měla mladé. Sirius si jednoho, lépe řečeno jednu, z nich více než oblíbil. Rozumněli si spolu prakticky ve všem, sdíleli stejné sny, měli rádi stejné hry. Jmenovala se Dust, a postupně životem si k ní vytvořil romantické city, ačkoliv je nikdy nevyjádřil. A nechápal je.
Obecně bylo jeho dětsví klidné. Plné hry, učení a první lásky. I když jej mírně ranil odchod Severuse, svého nejdražšího bratra, který vycestoval za poznáním světa, nebylo to nic, co by mladý Sirius nepřekousnul. Neb jej talent na přecházení katastrof s nadhledem jej provází celoživotně.

II. — Jiskry
Tato idylka se však měla změnit. V jednom létě bylo nezvykle horko. Suché a spalující počasí bičovalo široké okolí.
Když se Sirius ten tragický den probudil, okamžitě ho do čumáku udeřil pach kouře. Všichni z jeho rodiny, máma, táta i bratr spali, vypadalo to, že si dýmu vůbec nevšimli. On rychle vyběhl na povrch a rozhlédl se. Přes kouř nic neviděl, ale všechny jeho smysly věděly, co se děje. Požár. Začal panikařit, vbíhajíc zpět do nory, za ostatními. Křičel, aby svou rodinu probudil. Dusil se kouřem, ale cítil závaznou povinnost je zachránit. Aspoň rodinu. K “sousedům” se už nedostal. Dodnes neví, jak to s nimi dopadlo. Doufá však v nejlepší.
Sotva co otevřeli oči, už je s vřískáním hnal ven. Jenže bylo už dost pozdě, oheň pohltil celou pláň a zabarvil nebe do cihlově červené, zatímco dým celou scénárii dokresloval. Sirius se zoufale rozbrečel, slané slzy mu máčely srst, zatímco kouř pálil do očí a způsoboval další a další brek. Tak moc se snažil najít cestu, až naprosto ignoroval ty tři členy rodiny za ním. Stejně by je neslyšel přes praskání ohně a neviděl přes slzy.
A už když konečně našel cestu, uvědomil si, že už je pozdě. Znovu.
Sotva co chtěl na ostatní zakřičet, ať jdou za ním, zahlédnul přes plameny vzlykající rodiče nad hromádnou světlých chlupů. Nero. Udusil se kouřem. Jeho ostatky působily tak zranitelně, tak křehce, jako kdyby se Nero pořád ze záhrobí pokoušel vyhrabat zpět. Sirius se cítil jako kdyby mu puklo srdce na miliony kousků. Znovu se rozbrečel. Slzy mu už promáčely celé tváře a vlhčily náprsenku. Jenže požár si nebral servítky, nehodlal se ohlížet, svět se nezastavil s jednou smrtí. Museli utéct, pokud chtěli přežít. Tělo Nera nechali na pospas plamenům a vydali se co nejrychleji ven z louky cestou, kterou jeho bratr našel.
Sirius nechal rodiče jít první, z dobrosrdečnosti. Pokud se vše pokazí, zachrání se aspoň oni. Tak si to alespoň promýšlel.
Lesa, který Sirius nikdy předtím neviděl, protože se takhle daleko nevydával, si všichni všimli bezprostředně poté, co k němu dorazili. Jediná věc, která jim bránila záchraně v podobně výrazně vlhčího hvozdu, kde se oheň tak rychle nešířil, byl kmen skáceného stromu. I ten hořel, jako všechno okolo, jenže zbývalo jim něco jiného? Museli jej přeskočit, protože jiná cesta ven nevedla. Risk je zisk.
První se odhodlal Kiron, jeho otec. Následně i Dakota, jeho matka. Oba překážku přeskočili bez jakéhokoliv většího problému, strach byl to nejhorší. Jenže Sirius takové štěstí neměl. Jak panikařil a dusil se kouřem, svůj skok nevychytal. Zakopl o kládu a ocasem zavadil o větev, čímž mu jemná srst okamžitě vzplála. Neskutečná bolest mu zakryla celou mysl. Rychle se ze sevření vyškubnul, jenže plamínky pořád tančily po jeho oháňce a kompletně devastovaly jeho kůži. Sirius řval bolestí, zatímco panicky pobíhal v kolečku a snažil se oheň uhasit. A když se to povedlo, už bylo pozdě. Potřetí. Ze špičky ocasu mu shořela všechna srst a odhalila lepkavě rudou, spálenou kůži.

III. — Stromy
Kraj louky ohraničoval les, který sice brali za záchranu, rychle ale zjistili, že právě toto je místo, kde se plameny poprvé rozšířily. Vše tu bylo spálené na popel, dým pořád stoupal ze země, ale aspoň oheň zde už nebyl. Neměl by z čeho hořet. Zůstaly tu jen ohořelé stromy a spálené mrtvoly zvěře. Pach smrti se těžce držel ve vzduchu. Brali toto místo za poslední naději, jenže nebyla. Všechny stromy vypadaly, že se každou chvíli zhroutí. Bylo nebezpečné se zde pohybovat. Když na to jeho otec upozornil, neměl tušení, jak nešťastnou budoucnost předpověděl.
Jakmile už to vypadalo, že jsou z nejhoršího, zvedl se vítr, který nejenže znovu roznesl dým a popel, ale také rozhýbal stromy. Některé to neustály. A jeden z nich si vybral velkou oběť. Už si ani nepamatuje detaily — v jeden moment uslyšel prosté praskání a v druhý ohlušující ránu. A pak už jen vlastní brek a zoufalost. Mámu to rozmázlo jako malinu. Dokonce její krev barvou připomínala toto ovoce.
Jeho táta v ten moment jako kdyby přišel o rozum. Doteď se snažil působit statečně a nebrečel, jenže teď mu z očí tekly vodopády a křičel na celé kolo. Křičel nenávistně k osudu, křičel zoufale, křičel srdceryvně. Sirius se jej snažil uklinit a donutit ho jít dále, jenže Kiron odmítal. Chtěl tu zůstat do konce svých věků. Co taky měl jiného udělat? Jeho poslední syn už byl dost starý na to, aby se o sebe postaral. Chtěl se jen znovu setkat s láskou svého života. A tak Kiron zůstal. Zůstal zlomeně ležet u osudného kmene stromu, nehledě na zoufalé prosby svého syna. Jeho vyhnal, ať se zachrání, on tam ale chtěl zůstat. A tak mu Sirius po dlouhých minutách vyhověl. Se slzami svého posledního přeživšího rodiče opustil, až moc dobře si uvědomujíc, že už jej v životě neuvidí. Nikdy by to nahlas nepřiznal, ale ví, že je mrtvý. Pokud se neudusil, jak umřel žízní. Nebo možná sebevražda. To už se nikdy nedozví. Naštěstí.

IV. — Bolest
Když v noci začalo pršet, požár uhasilo. Sirius celou noc provzlykal, prokřičel a probděl. Prvně utíkal, utíkal od té tragédie hodné Shakespeara, utíkal co mu nohy stačily, pak vyčerpáním zpomalil na chůzi. Chtěl, musel, potřeboval se dostat co nejdále. Necítil se v lese bezpečně. Byl v něm poprvé v životě a zrovna tohle byla jeho první zkušenost. Smrt dvou rodičů a spálený ocas. A když je řeč o spálenině — instinktivně jí namáčel do studené vody kdykoliv měl příležitost, ale bolelo to jako čert. Vzlykal, naříkal, brečel. Nic jiného mu nezbývalo.
Začal cestovat se zlomeným srdcem. Každý večer brečel s pohledem upřeným na noční nebe. Přes den se mu v mysli prakticky pohybovaly jen dvě myšlenky - ta první byla o hladu, který neustále sužoval jeho žaludek, a ta druhá, o neskutečné bolesti z jeho popáleniny na ocase. V noci své myšlenky obracel k rodině. Prakticky nespal. Každý den se cítil slabší a slabší. Sužovala jej deprese a beznaděj. Litoval, že nezůstal s otcem.

V. — Liška
Avšak jednou se to vše změnilo, když potkal tmavě zrzavou lišku barvy ohně jménem Vör. Tu noc znovu brečel, jako už tolikrát předtím. Ležel zmoženě pod kořeny a tiše doufal, že i tenhle strom spadne. Vör, jak mu sama řekla, tu noc lovila. Prvně se snažila vystopovat večeři, jenže nářek jako kdyby odháněl všechno živé. Nakonec neodolala a uzlíček neštěstí vyhledala. A když jej zahlédla, na nic se toho chudáka neptala. Pokynula mu, ať jde s ní, to je vše, co od ní prvně slyšel. A po váhání uposlechnul.
Prvně nemluvil. Vör se snažila zjistit, co dělal fenek tak daleko z pouště, ale nic se nedozvěděla, a tak se o něj jen mlčky starala. Krmila jej, ošetřovala jej, vyprávěla mu příběhy, které Sirius vděčně poslouchal. Trvalo to týdny, než poprvé promluvil. Představil se, řekl odkud pochází a co se mu stalo. Vör, ohromená tím, že fenek není němý, jak si doted myslela, se mu na oplátku svěřila, proč se o něj tak stará - jí samotné totiž umřely liščata chviličku po porodu a nemohla žít bez vědomí, že se nemá o koho starat, nemá nikoho, komu by mohla dát mateřskou lásku. A tak Sirius pomohl nevědomky Vör a Vör pomohla Siriusovi. Nastala mezi nimi symbióza.
Sirius s Vör strávil skoro rok. Po zimě, krerou společně přečkali, znovu nastalo léto překvapivě rychle. Mladý fenek se za ty měsíce strávené zde, s Vör, naučil mnohé. Začal kompletně od píky, naučil se jinak přemýšelt, naučil se lovit drobnou zvěř, naučil se rozpoznávat jedlé plody. Vör jej naučila to, co jeho matka už nestihla. Jenže i jako s biologickou rodinou, i teď nastal čas vyletět z hnízda. A tak se s zrzavou liškou vděčně rozloučil a vydal se znovu do světa, tentokrát mnohem více připraven.

VI. — Saeron ve zkratce
Při příchodu na Saeron měl již roztržené ucho, což se mu povedlo při nešikovném manévru pod ostružiním. Každopádně se zde prvně nechtěl vůbec zdržovat — prvně totiž narazil na spáleniště, což rozhodně nebyl dobrý první dojem. A poté ještě k tomu na jakýsi podivný, temný les! Když ale z této noční můry našel východ, narazil na přesný opak, řeku Benrir. Zde potkal Aelin, dalšího fenka, která mu představila jak magie, tak Ambleerskou skupinu. Sotva se do ní ale Sirius vypravil, unesla jej bohyně Willow k záchraně ročních období. To jej přesvědčilo zde zůstat. A tak, i když je oficiálně členem Ambleerské skupiny, většinu času žije v poušti. Pokud tohoto traumatizovaného, ale přesto pubertálního a upovídaného chlupáče chcete potkat, zamiřte k Oáze, kde se většinu času zdržuje.


Vlastnosti


Magie



Skupinová magie



Specifické magie





Inventář


Diplomy, akce, výpravy…


(11. 10. 2020)
135
20% do vlastností (využito)
květina (využito)


(25. 12. 2020)
27 6 4
10% síla, 5% rychlost, 5% obratnost, 23% vytrvalost
2 hvězdy do magie (využito)
30% sleva k Azraelovi (nevyužito)
jedna z vrozených magií navíc zdarma (využito)
možnost založení patrona zdarma (možnost převodu na jinou postavu) (nevyužito)
specifická magie (využito)


U Ž I V A T E L