Rusten je povahově složitý lišák. Zdá se být jen tichým pozorovatelem, který Vás neustále probodává pohledem, ale on to nemyslí bůhvíjak špatně. Co si myslí, jen málokdy a málokomu řekne nahlas. Myslí si to potichu, a pokud mu nejste schopni číst myšlenky, tak se to od něj nedozvíte. Přesto má však svou hlavu a nehodlá se řídit podle toho, co mu kdo nakuká. Kdepak, to není jeho styl. Zdá se, že moc dobře ví, co dělá a když už to udělá, má to vždy jasné opodstatnění. Tak samo jako slova - těmi rozhodně neplýtvá a musíte jej vážně zaujmout, aby byl ochoten s Vámi vést delší a smysluplnější konverzaci. Vše si vždy nejprve řádně promyslí, než začne povídat.
Může se zdá být většinu času tajemný. Umí ale taky mnohem víc, než koukat na svého společníka zpovzdálí. Do šarvátek, ať už jde o boj, nebo jenom pouhá slova, se však zpravidla nepouští. Umí docela dost přesvědčivě lhát, ale za normálních podmínek tak nečiní. Může se zdát, že se neustále tváří strašně důležitě, ale je to jeho normální výraz. Pro svou povahu tichého pozorovatele, má občas problém si najít přátele, ale jakmile se mu to povede, brání je i vlastním tělem. Sám jako první nikdy neútočí a zachovává chladnou hlavu až do poslední chvíle, kdy to jde.
Má respekt k přírodě, ale i k živočichům, kteří žijí okolo něj. Teda... ke všem má určitou míru respektu. Ta se liší dle toho, jak na něj dotyčný působí. Nikdy nevsází na první dojem a dává další šance, ty však nejsou nevyčerpatelné. Každého měří jiným metrem, přesto se snaží si od druhých udržovat odstup. Společnost má rád, ale nesmí být příliš velká, živá, či hlučná. Poté má sto chutí sbalit svých pět švestek a zalézt si někam do nory.
Abyste jej potěšili, je pro Vás důležité vědět jednu věc - nadevše miluje dobré jídlo a procházky, a to doslova v jakémkoli počasí. V létě se rád koupe v řekách, je výborným plavcem. To jest jeho asi nejsilnější stránka.

Zajímavosti:
Jeho jméno znamená v Dánštině "rezavý". Toto jméno obdržel od rodičů, přestože nemá ani špetku rezavé barvy v kožichu.

Rusten se narodil do vcelku normální rodiny žijící na pobřeží jednoho z Evropských poloostrovů. Kolem sebe měl milující rodinu - mámu, tátu a bratra Bruna. Obě liščata dostali jména podle barev už před narozením, jde tedy vidět, jak moc málo se rodiče trefili - hnědého Bruna sice trefili, ale Rusten, jehož jméno znamená v dánštině "rezavý", už ne. I přes to všechno si Rusten na své jméno zvykl a už by nechtěl jiné.
Už jako malý si příliš nehrál - nebo aspoň ne tolik, jako většina liščat. Svět se snažil sice objevovat jak se patří, liščecí zvědavost potlačit nelze - kdyby to šlo, věřím pevně v to že to Rusten bere všema deseti. A tak byl šedivej lišáček věčně otravován svým jen o pár minut mladším sourozencem, nucen k hraní a jiným aktivitám, které mu nic neříkali. Byl takový dost jiný a divný už tehdy.
Jednoho krásného dne, co ještě Rusten vyrůstal v přítomnosti rodičů, nastala panika. Brun se ztratil, nedařilo se jej nikomu najít. Jediné, co po něm zbylo byl chomáč chlupů a jeden drápek. Stopa vedla až k nejbližší řece, kde končila. Nebyl pochyb o tom, že byl Brun ještě před chvílí tady. Rusten společně s rodiči běželi po proudu řeky, snažíc se jej najít - marně. Vyštěkávali varovné signály, nic se nedělo.
Ani několik dní po této události se ale nic nedělo. Zatímco rodiče na Bruna začali zapomínat (čas plynul a rodiče o své potomstvo postupně přestávají jevit zájem), ale Rustena jeho bratr zajímal. Vydával se tedy každý den k řece s předsevzetím, že svého jediného bratra najde, ať to stojí, co to stojí.
Bohužel ani následující dny se mu nedařilo. Trvalo týdny, než zahlédl další stopu po jeho pohřešovaném bratrovi. Když už Rusten pomalu zapomínal, kohože to vlastně hledá, spatřil pod sebou liščí mrtvolu. Teda! Neděste se, nebyla to mrtvola v pravém slova smyslu. Byla to liška, pravděpodobně v bezvědomí, prostě jen nereagovala. Rusten nebyl dostatečně kompetentní poznat, zda liška žije či nikoli, prostě jen na první pohled myslel, že jde o někoho již po smrti. Leknutím poskočil a když k němu přičichl, zjistil, že jde o Bruna. Jeho pach byl však podstatně pozměněný. Těžko říct čím, ale Rusten si byl opravdu napevno jist, že se jedná o jeho bratra. Kdo by nepoznal ani po takové době svoji rodinu, hm?
Odtáhl jej do nejbližší nory, kde mu udělal pelech a snažil se dost dlouhou dobu zjistit, cože jeho bratrovi vlastně je. Neprobouzel se, ale dýchal, což Rustena mátlo nejvíce. V bylinkách se však nevyznal a v anatomii taky ne, aby něco poznal. Chodil tedy dlouhé měsíce po lese a snažil se sehnat někoho, kdo by se v tom mohl vyznat. Byl problém zde najít jakoukoli další lišku, natož nějakou, která by ovládala léčitelství. Začínal mít pocit, že už to má jeho bratr za sebou, byť to byla jen dlouhá kóma.
Jednoho dne se však vrátil do doupěte a pelech byl prázdný. Prostě tam nikdo nebyl. Ani mrtvé tělo, nikdo, a nic. Rusten se zděsil. Pochyboval, že jeho bratr by byl v takovém stavu, že by byl schopen se zvednout a odejít někam dále. Nejhorší na tom bylo, že jeho pach nikde nebyl. Jakoby zmizel spolu s ním, kdoví kam.
Rusten se z toho vzpamatovával dlouho. Bratra již nepotkal, nějakou dobu putoval, než se usadil na Saeronu.