Rojša. Maličké stvoření plné záhad a podivné energie, která na mnohé zapůsobí už z dálky nezvyklou silou. Možná charisma? Nebo snad jen podivný pocit, že se k vám zrovna přiblížilo stvoření, jehož duše je pro tak drobné tělo prostě přespříliš? Je jako dívka z pohádek. Ale nikoliv z těch o princeznách a princích a šťastných koncích. Rojša je jako Divá Bára a Vasilisa Petrovna – divoká a nespoutaná. Má tvář ošlehanou větrem z věčného pobíhání divočinou, ničeho se nebojí a v kožíšku má často zapletené roští z výprav za dobrodružstvím, které často podniká. Není podle sebe (a vlastně hlavně okolí) moc krásná, ale jako by to něčemu překáželo. Hlavní přec je, že kožíšek jí nepromokne za deště a tlapky se nesmeknou ve skalách. Že má oči trochu moc daleko od sebe jí není překážkou, vždyť má aspoň lepší přehled.
Možná, že ten první odstavec by stačil. Tohle malé stvoření je totiž poletucha, která si ke svému srdci moc lišek nepustí a proto z ní moc jiného vidět není. Nerada hovoří o sobě. O svých dobrodružstvích naopak o ano! O viděném, slyšeném i pouze domyšleném. O zážitcích z poutí i výprav a další spoustě nepodstatných věcí, ale nikdy ne o sobě. Nikdy si nebyla schopná vštípit tuhle podstatnou vlastnost do sborníku svých dovedností (a ne že by se zrovna snažila). Mimo jiné je však dobrou společnicí. Zábavná, slušná a průměrně vzdělaná. Poslouchá když je třeba a mluví když má. Hlásek má trochu vyšší a někomu to může překážet, ale to už není úplně její problém. Hlavní je, že pečlivě udržuje oční kontakt a společnosti se nestraní. Ani té ohromné a strašidelné.
Sic jsou moc daleko od sebe, ty velké a zlaté oči jsou stále dominantou její rozpustilé tváře a stáhnou k sobě kdejaký pohled. A umí se s nimi dívat. Opravdu. Ráda sleduje krásy přírody, výhledy i prostě jen roztodivné kvítí, jak si zvesela tancuje ve větru. Ze všeho nejraději však vzhlíží k obloze a bílým oblakům, jež se po ní prohání. Je to jedna z mála krásných věcí, která byla v jejím rodném kraji a kterou si mohla vzít i sem. Vychovaná pustinou a rozpálenými skalisky si proto užívá každou špetku zeleně a voňavých rostlinek. Ostatně když kolem vás nic moc pěkného není, musíte si to umět najít, nebo vytvořit! I proto je Rojša hledačkou pohádek, víl a bájných bytostí s velmi bujnou fantazií a snahou hledat něco hezkého za každým rohem a v kdejaké situaci.
Její smysl pro dobrodružství a vášeň doutnající v jejím ohromném srdéčku se však častokrát potýká s velmi zásadním problémem: je ho příliš pro takovou třasořitku, co má sotva kilo. A tak se prostě občas stane, že lištička vzplane v záchvatu hněvu nemyslitelných rozměrů. Umí proto být bezohledná a občas i lakotná. Hlavu si s tím ovšem neláme: vždyť každá bouře jednou přejde a stejně jako krupobití, přežene se i její vztek. Zůstane jen čistá obloha plná nadýchaných oblaků a široký úsměv na tváři jedné zlatooké fenky.

Zajímavosti:
• Drobná, přesto dobře živená. Oči má živé a uhrančivé.
• Houževnatá.
• Vysoký hlásek, který leckoho může pohoršovat.
• Odvaha a charisma mladého lva.

...