Tato liška jako by uvízla v období raného dospívání. Je to taková veselá kopa toužící po neustálé zábavě a akci. A když jí toto není dopřáno, začne se okamžitě nudit a stěžovat si. Samozřejmě se chová přátelsky. Když někoho potká, ihned začne blábolit jedno přes druhé, neuvědomujíc si riziko, že jí její společník bude rozumět sotva půl slova. Neopomene vám být i přejícím a empatickým stvořením, snažícím se vás vždy podpořit a pochopit vás. Nebo se prostě na ni jen a pouze spolehnout? Většinou ano.
K tomu patří i fakt, že se nechá lehko napálit a příliš důvěřuje.
A i přes to, kolikrát se jí to může stát, se této vlastnosti nejspíše nezbaví. A odpouští? Ano, párkrát vám to promine, ale pak ji přece jen přestanete bavit a odejde pryč. Totiž nic netrvá věčně. Také když jí něco přestane bavit, okamžitě to vzdá. Nudu totiž ona nerada.
Nechybí jí ani dobrosrdečnost. Snaží se vždy jakkoli pomoc, jen aby se dopřálo jejímu snažení. Ale i tak se mnohdy cítí nejistě v tom, co zrovna dělá, ovšem to se snaží co nejvíc zamaskovat, aby se to na její práci nijak nepodepsalo. Takže nejen, že může být velmi nápomocná, také se u ní objevují střípky kreativnosti. I přes to, že se někdy chová spíš jako sotva odrostlé štěně, dokáže přijít na dobré nápady. Akorát ty ze sebe mnohdy těžko doluje - spíše blábolí naprosté, nepotřebné kraviny. Někdo by možná i řekl, že někde sehnala nějaké energetické bylinky.
Když se na někoho příliš upne, stane se na něm přímo závislá. Akorát to se stává jedině, když už druhou lišku zná déle. Při prvním setkání si přece jen dělá nějakou rezervu i přesto, že to tak nevypadá. Nessa se taky projevuje celkem jako citlivá osobnost. Sic je to taková ta klasická optimistka, ale jako každý i ona má ty slabiny, které ji dokážou srazit na kolena a přerušit ty šňůry veselí. Nejednou by to mohlo vyústit až do sebelítosti či celkového přibarvování oné události.
Vždy ji dokáže také naštvat, když se s někým jedná nespravedlivě. A myslí přitom na to, jak dopřát spravedlnosti. Takže natož, že o důležitých věcech hodně spíše nehovoří, ozvat se nakonec umí. Spory řeší spíše slovně, sílu nechává až jako úplně poslední možnost.
Má ráda liščata. Ráda mezi nimi tráví svůj veškerý volný čas a také, jak už je zmíněno, ním pořád duševně tak trochu zůstala. Taky si s radostí zaplave anebo prostě jen tak zablbne. Zábavy nikdy není dost, no ne?

Zajímavosti:
• Má hustší srst, než je obvyklé. Proto radši tráví čas v chladnějších oblastech.
• Na levé oko vidí o něco hůř.

Nessin otec s matkou se seznámili, když jí on zachránil život před dlouhou a bolestivou smrtí. Xanaphia mu nikdy neřekla, co se jí stalo a Nereus se neptal. Uběhl nějaký čas a už leželi u čtveřice malých liščátek. Nessa a ostatní její sourozenci vnímali jen sebe a pach hlíny v noře, jejich dočasným domovem, ten pach jim byl ale cizí. Všechna liščata vyrůstala v poklidu a tak, jak měla. Akorát jak se jednou probudila po skvěle večeři - tučném králíkovi, čekal ji šok. První, co ucítila, než otevřela oči, byl hnilobný pach, pach smrti. Když se rozhlédla, nikde svoji rodinu neviděla. Našla je ležet až venku, bez špetky života a v kaluži krve. Čumákem do nich strkala, protože si myslela, že jenom spí. Nevěděla ani, že to červený byla krev. A měla veliké štěstí, že si přispala, protože jako jediná z nich přežila. Akorát i tak její život visel celkem na vlásku, protože jako každý potřebovala jíst a pít. Lovit ji ještě nikdo moc neučil a kdo ví, kde se nacházel nějaký vodní zdroj. Strávila u nich dva dny a dvě noci a čekala, nechápaje, proč furt tak spí. Pak ji zaujal motýl poblíž a dovedl ji až k řece, která oddělovala polární oblast od místa, kde zima ona a její rodina. Modrý motýl si sedl na jednu třetinu kytek, Nessa se po něm natáhla, akorát se neudržela a skončila přímo v ledové řece. Začala se topit, voda ji pomalu plnila plíce. Už se zdálo, že s ní byl konec, než ji někdo vytáhl ten. Však to bylo poslední, co dokázala zaregistrovat, než se propadla do tmy. Probudila se až v nějakém doupěti, které vonělo bylinkami. Za přibližně hodinku zjistila, že ležela v doupěti léčitele a ocitla se ve skupině polárních lišek. Přijali ji mezi sebe a ona vyrostla společně s nimi. Akorát šlo zřetelně vidět, že Nessa, ať rostla jak rostla, si pořád jen hrála jak lišče, pořád lítala v přehnané zvědavosti a riskování. Takže se nejednou dostala do průseru. Pořád nenosila tělo už více nóbl, žila se ve vlastním světě tělem i duší. Možná tím zamaskovala to, co viděla jako malá, protože někde v hloubi duše, co zůstala neodkrytá, věděla, že je někdo chladnokrevně zabil a už se nikdy neprobudí. Jednou se od polárních lišek zatoulala příliš daleko a už nemohla najít cestu zpět. Ale s hlavou někde v oblacích pokračovala dál a dál, přímo za čumákem.