Erin? Taková větší temně stříbrná koule, co by se dala nazvat též kulový blesk. Jako blesk je rychlá a též dosti nepředvídatelná. Někdy mívá i docela bláznivé nápady, protože ji nikdy nikdo nekrotil. Většinou si proto dělá, co si právě usmyslí. Miluje pohyb a putování. Neznamená to, že by ji vadilo být na jednom místě, ale nebýt v pohybu, to se ji moc nezamlouvá. Čili, ano, může v jednom kraji, jedné oblasti, strávit i několik týdnů, aniž by se pohnula v prostoru někam na kilometry daleko, nicméně nebude jenom sedět na zadku. Bude aktivně prohledávat okolí, očichávat každé křoví, ve snaze najít nějakou tu kořist, ať už malinu, borůvku, brusinku, myší noru nebo poklad v podobě ptačích vajíček. Dá se tedy říci, že po jakékoliv pochutině pátrá téměř bez ustání, protože: „Komu se nelení, tomu se zelení...“ nebo tak nějak. Zkrátka přišla na to, že kdo hledá, ten najde a je dobré míti přehled.
Většinou pěkně uhlazená s dokonale upraveným kožíškem, ale vždy připravená a odhodlaná se klidně rozcuchat, jen aby vám také vytvořila pěkný kadeřnický účes v srsti ve stylu „Divoká noc“. Pokud se odvážíte otestovat zuby na ni nebo ještě hůř, na jejich sourozencích. Znamená to, že je silně ochranitelská, zejména proto, že si na to zvykla už od mala, kdy jako ještě sotva odrostlá liščata, přišli o matku, která je jediná do té doby chránila a pečovala o ně. Otce totiž nikdy nepoznali, ani ona ani její sourozenci. Jeho identita, jméno a to, co by ho mělo stavět do role otce, bylo, jednoduše, v tahu.
Se smrtí matky přišla o všechno pohodlí, které ji a jejím sourozencům matka dávala. Museli se o sebe starat sami a záhy přišli na to, že jedině jako celek, dokáží vzdorovat větší síle těch, co se je pokoušeli sežrat nebo okrást. Alespoň tohle platilo, dokud nedorostli do svých plných velikostí. I tak si později pomáhali. Sice se, s přibývajícím věkem, začali stále častěji vydávat na samostatné vandry, přesto se k sobě zase vraceli.
Jediní, komu mohla Erin plně důvěřovat, byli její sourozenci. Všichni ostatní, na koho kdy narazila, se ji snažili přechytračit, tedy, co se týkalo jiných lišek, nebo ulovit, pokud šlo o jiné větší šelmy a tak se utvrdila v tom, že nikomu cizímu nemůže věřit. Z toho tedy vyplývá, že stejně jako její sourozenci i ona je hodně nedůvěřivá. Na rozdíl od své sestry, dokáže působit nebojácně, protože i když se ve skrytu sebe sama bojí, nechce to navenek dát najevo a pokud jde ještě o to ochránit své sourozence, ani si to nemůže dovolit. Jednoduše si nepřipouští, že má strach. Tají to před ostatními i před sebou. Když jde o ochranu rodiny, jde o všechno. Alespoň tak to platilo do doby, než se definitivně rozdělili na dlouhou dobu. Zřejmě se nakonec každý vydal na svou vlastní pouť životem, protože když se vrátila, nikdo z její rodiny doma nebyl. Pár dní se potulovala po domovině, ale když doba, ve které se obvykle vracívali, překročila neúnosnou mez, usoudila, že zůstala sama a opustila rodiště.
Naučila se být samostatnou a nezávislou dospělou liškou, avšak přes to všechno by byla velice ráda, kdyby mohla být se svou rodinou.
Nemá ráda příliš velké skupiny neznámých lišek a vlastně ani takové skupiny příliš nenacházela. Ovšem kdyby ano, nejspíš by ji zpočátku znervózňovaly, ale kdo ví, třeba by si nakonec i na to dokázala zvyknout. Je celkem přizpůsobivá, možná proto se naučila přežít, tak jako každá liška. Vlastně, dokud si nezískáte její důvěru jako jednotlivec, nedovolí vám jen tak se k ní přiblížit. Nemá ráda totiž přílišnou blízkost cizích lišek. Ne, že by se vyhýbala společnosti lišek jako takové, to zase ne, spíš se bude snažit cizí lišku nejdříve očíhnout nebo otestovat, než se k ní přiblíží s přátelským postojem. Je si totiž moc dobře vědoma, že přátelské vystupování může být jen přetvářkou k tomu, aby se cizí liška dostala k ní. Obvykle ji taková drzá liška totiž chtěla ukrást potravu nebo něco zajímavého, co bylo zrovna ve vlastnictví Erin a druhou to zaujalo též a proto přesně to nejdříve od druhých očekává. Má ráda osobní prostor. Tedy, když cizinec bude dostatečně daleko, nebude v ní vzbuzovat tolik nedůvěry, než kdyby se snažil přihopsat do její osobní zóny. Patrně by ho mohla ze strachu chňapnout.
Nemá přátele, alespoň do té doby, než dorazila na Saeron si žádné nenašla. Rozhodně ne takové přátele, kterým by mohla bezmezně věřit a za přátele považovat. Existuje pár lišek, o kterých by mohla říci, že jsou přátelské, ale neměla šanci s nimi být tak dlouho, aby je mohla považovat za skutečné přátele. Možná to je jeden z důvodů, proč je nemá. Další důvod je ten, že i když se k nim chová mile, nikdy jim nedůvěřuje natolik, aby na ně mohla pohlížet jako na ty magické bytosti, kterým se říká přátelé. Přátelství je něco, co pro Erin znamená hodně, ale je také hodně vzácné. Je to něco, co by chtěla najít a získat, ale má pocit, že je to něco až mýtického, nepolapitelného, až éterického.
Je chytrá a poměrně učenlivá. Snaží se pozorovat svět kolem sebe, pochopit jeho fungování a odhalit důvody chování bytostí kolem ní. Díky této schopnosti se naučila mnoho užitečných věcí, které ji pomáhaly a dále pomáhají přežít.
Miluje drůbeží maso. Zejména křepelky, koroptve a bažanti jsou její oblíbenci. Kromě tohoto druhu masa miluje ovoce. Maliny, borůvky brusinky, to je její. Dokáže sníst i nějaký ten hřib, ale ty ji tolik nevoní. Sem tam sežvýká i nějakou tu trávu, bylinu třeba mátu, ale toho jenom malinko, jen tak na chuť, protože tyto rostliny jsou hodně aromatické a to ji nedělá dobře na jazyku. Rozhodně lépe voní, než-li chutnají.
Nemá ráda hluk a příliš rozštěkané lišky. Hrůzu ji nahání vosy, obzvlášť pokud ji létají okolo čumáku. Co teprve takoví včelí roj? Když náhodou na nějaký narazí, obloukem se mu vyhne, protože už jenom ten bzukot ji nadzvedává chlupy na celém těle a nepříjemně ji hučí v uších. Co se tedy týče hmyzu, dává přednost broukům, kteří dobře křupají, než bzučivým potvorám, které by ji nejraději udělaly díru do kůže. Ráda chřoupe chrousty. Baví ji chytat kobylky. Taková tučná housenka též není k zahození, ale nesmí mít chlupy, těm se vyhýbá.
Na jídlo tedy není až tak vybíravá. Nebo ano? Naučila se spokojit s tím, co příroda právě servíruje. Vyhýbá se konfliktům s ostatními tvory, pokud se netýkají přímého útoku na ni či rodinné příslušníky. Hašteření ji nebaví, takže poštěkování není něco, co by ji uspokojilo. Umí být přátelská, ale potřebuje určitý čas a přesvědčení, že nejste pouhá lstivá potvora.

Informace
• Je hodně pohyblivá a spíše, než-li silou, oplývá hbitostí, ale neznamená to, že by se vymykala z měřítek lišek obecných nebo že by byla slabou.
• Má po většinu roku hustou srst ale střídá se u ní délka chlupů.
• Její oči působí jako zlaté.
• Miluje ovoce a prakticky jakékoliv jídlo.
• Miluje peří ale i jiné přírodní materiály na hraní jako třeba hladké dřevo, oblázky, šišky různé sladkovodní lastury.
• I když ji ovládne strach, dělá, že se nebojí.
• Není to sebejistý tvor, ale dokonale klame tělem.

...