Milá a přátelská liščí slečna v černém kožíšku s jantarovýma očima. Pokud se s touto liškou potkáte poprvé, pravděpodobně se s vámi dá do řeči bez ohledu na to, zda se vám to hodí zrovna nebo ne, ovšem pokud nejste samec. Že jste zrovna bez nálady a nejraději byste sprovodili ze světa každého, kdo se na vás jen podívá? Tahle malá liška si z toho pra nic nedělá a je jí jedno, co si o ní budete myslet…zkrátka nezbavíte se jí. K liškám je přívětivá a hravá, však taky sotva odrostla dětských z let. Je to zkrátka pořád nevyrostlé lišče. Ovšem to platí jen u lišek a nanejvýš u liščat, bez ohledu na to co má mezi tlapkama. Pokud střetne lišáka, je odtažitá a nechce s ním mít nic společného. Nanejvýš odpoví, pokud už bude muset, ale spíše se bude snažit od něj rychle zmizet. Samci jsou prostě nepotřební a zastává názor, že jsou všichni špatní a falešní jak pětník. Myslí si totiž, že všichni samci jsou špatní a po nějaké době se z nich stanou zrádci. Zrada, to je další věc, kterou Dixie jen tak neodpouští. A ze všeho nejvíce nenávidí faleš a využívání druhých, aby dosáhla nějakého zisku. Pokud se tedy setká s někým, kdo ji třeba zradil, s tím se přirozeně nebaví a chová se k němu odtažitě. Druhé šance? Ano, pokud jde o druhou šanci, tu je schopna dát, ovšem jen v určitých případech a opět trvá dlouho, než dotyčnému začne opět důvěřovat. Důvěra je u téhle lišky něco, co se získává po kapkách a ztrácí se po kyblících.
Pytel blech. To je také přirovnání, které na Dixie sedí. A jak že se to projevuje? Zkrátka neposedí na jednom místě a musí neustále něco objevovat a zkoumat. Je velmi zvídavá, až to může být třeba pro druhého otravné, ona si z toho nic nedělá.
Nemá ráda, když nemůže do něčeho píchnout. Nerada se nudí a musí něco dělat, vymýšlet a to ideálně ve společnosti dalších lišek.