Popsat osobnost právě jako je Camilla by se zdálo býti ne úplně jednoduché. Pro jednoho je to velice složitá osobnost, se kterou je těžké spolupracovat, najít kompromis a nějakým způsobem vycházet, pro jiné je to zase jedna z přátel, na které se můžete spolehnout. Tento zmateně rozdvojený pocit můžete získat právě tím, že Camilla je tak trochu rozdvojené osobnosti.
Nelze zcela vyloučit propojenost těchto osobností, ale první dojem získáte takový, jako byste mluvili s dámou a královnou celého světa. Působí velmi povýšeně, prakticky tak i vystupuje. Neponižuje ostatní, je velmi milá a příjemná v hlase, ale způsob, kterým určité věci říká, ve vás vyvolá pocit, že pozřela veškerou moudrost světa. Ano, může se zmýlit, ale málo kdy si to připustí. Poučí se, ale neřekne vám to. Nerada mluví o tom, jak se cítí anebo z jakého důvodu podnikla určité kroky nebo učinila rozhodnutí. To může vést k neporozumění, ale na tom jí tolik nesejde. Zajímá se o názory druhých jen v případech, kdy si není jistá. To se však nestává tak často. Na druhou stranu si s ní můžete povídat o čemkoli, pokud snesete onen způsob projevu. Nemá problém vás podpořit, říct vám svůj názor a změnit úhel pohledu na věc. Ale měli byste si být vědomi toho, že někdy její upřímnost, se kterou tvůrce nešetřil, může vyznít jako drzost. Těžko se to rozeznává, ale pokud Camillu poznáte více, můžete si být jistí, že se jedná pouze o její upřímný názor, nic osobního. Tato její strana osobnosti ji osvětluje v ne zrovna nejlepším světle, spíše se drží stranou a nepouští se do rozhovorů, raději ustoupí o kus dál a sleduje, tráví čas sama se sebou, prochází se přírodou a pozoruje, co se děje kolem. Ráda tráví čas o samotě v tomto náladovém rozpoložení. Nemá problém, pokud ji oslovíte, vést plnohodnotnou konverzaci, ale pokud nemusí, do ničeho se nezapojuje sama od sebe.
Druhá strana by se mohla zdát jako někdo zcela odlišný. Ano, stále její způsob chůze a vystupování působí, že je někdo víc, ale je více energická, plná radosti, navazuje konverzaci, hraje si a vymýšlí různé zajímavé činnosti. Jen tak si poskakovat v písku nebo si zaplavat, vylézt co nejvýše na strom nebo si hrát s malým hmyzem, je to přeci zábava, no ne? A to ona umí být, pokud má právě tuhle náladu, je zábavná, hravá a akční. Málokdo by uvěřil, že dokáže být takhle v pohodě.
V obou těchto případech je velmi opatrná na to, jak vypadá. Pokud se cokoli dostane do jejího kožíšku, nepřetrvá to delší dobu než pár sekund, jelikož je na to opravdu háklivá. Pokud bychom chtěli posoudit, v jaké náladě je více, jestli spíše v té tiché, ponořené do myšlenek a trávení času sama se sebou, nebo prakticky opak; hravé, akční a zábavné, jen těžko se to dá určit. Asi záleží na tom, jaká je její společnost, protože to ovlivní to, jak se cítí a jakou má náladu.
Pro své přátele by však udělala první poslední, stejně tak pro svou rodinu a známé, které má ráda a jsou ji blízcí. Autority uznává, ale spíše si stojí za tím, že je jedno, kdo má jaké postavení. Pokud ty jednáš se mnou mile, já budu jednat taky. Pokud se chováš jako kus nesnesitelného trnu v zadku, tak já taky.

Není tomu tak dávno, kdy v sobě pár lišek našel zalíbení. Ono zalíbení přerostlo ve zplození potomků. A nebylo jich pár, jednalo se celkem o šest kouzelných, chlupatých klubíček radosti. Příroda tomu chtěla tak, že pohlaví byla vyrovnána, jednalo se tedy o tři samce a tři samice. My se podíváme blíže na historii jedné z nich, konkrétně liščátko pojmenované Camilla.
Tato malá, zvídavá liška se už od začátku snažila vyhýbat všemu, co jí jakýmkoli způsobem znehodnotilo nebo zašpinilo kožíšek. Byla na něj opravdu hrdá, byl zvláštní oproti ostatním.
Sestra Jena s bratrem Presleym společně vycházeli asi nejvíce, neboť byli oba poměrně stejné povahy. Tudíž nebylo pochyb, že budou raději více času trávit společně a do všeho půjdou spolu, ruku v ruce, než do svého „týmu“ přibrat i třeba Žaka, který vystupoval více klidně a rozmýšlivě.
Poslední z bratrů byl spíše morous, s ním se jeden do konverzace nepouštěl, protože to za to nestálo. Moc to ani nešlo, byl více protivný a náladový, než by druhý chtěl poslouchat. Sestra Tania, ke které měla Camilla asi nejblíže, se zase sama vydávala na pochůzky. To by jí ani tolik nevadilo, ráda by se přidala, ale většinou se spíše držela zpátky a chtěla být na blízku rodičům, aby se něco přiučila. Nechtěla se vše učit sama, proč by taky měla? Rodiče mají znalostí dost, tak proč je nenačerpat z nich. Moc jich ale nebylo.
Liščata si hrála, rodina vypadala celkem šťastně, ale to se jednoho dne změnilo. Bylo ráno, rosa padla a všichni byli vyspalí do růžova. Nacpaná bříška donutila ostatní zůstat v klidu a pohodě, tedy až na sestru Taniu, která se vydala na další z výprav. Nic překvapivého. Camilla polehávala v chládku, když uslyšela matku, celou nervózní a hysterickou tiše svolávat liščata. Všichni se nashromáždili a namířili si to z nějakého důvodu do nory, ale ta nebyla vyhovující, proto se rozhodli změnit místo. Byl to medvěd, který dostal chuť na sváču. Bohužel, ne všichni byli pohromadě, Tania opět chyběla. Camilla i její rodina doufali, že je v pořádku, ale už nebylo času na zbyt a zachránit všechny bylo přednější. To se upřímně Camille nelíbilo, ale musela to pochopit. Stejně jako ostatní sourozenci.
A tak se všichni ukryli v jeskyni, která byla těžce přístupná, ale prostorná. Přečkali onen útok medvěda. Matka byla velmi smutná, že přišla o jednoho z potomků, ale všichni doufali, že je v pořádku. I to tak nějak tušili, ale na šestý smysl se nemá spoléhat, bohužel.
Čas utíkal, útok se přečkal a medvěd si svačinku rozmyslel. Když vše utichlo a zdálo se být bezpečné vyjít ven, matka tak učinila, aby případně ochránila mláďata. Bylo to dobré, nikdo nikde, proto bylo na čase se přesunout a najít si lepší místo pro život.
Po pár dnech toulání a mírného hladovění rodinka našla místo, které vypadalo, že splňuje všechny podmínky pro přežití osamocené rodiny v přírodě. Nora byla zabezpečená, nedaleko se rozprostírala voda, proto se všichni usadili právě zde. Rodiče se dali do výchovy mláďat, od způsobu lovení po respektování autorit a mnoho dalšího. Čas plynul jako voda a všem se dařilo.
Jednoho dne se Camilla vydala se svou sestrou Jenou na malý výlet. Liščata už byla větší, proto se už mohla trochu více vzdálit od rodičů. Po chvilce honění různých drobných tvorů narazili na lišáka. Byl sám, ne tak mohutný, tudíž usoudily, že ještě není úplně dospělý stejně, jako ony.
"Ahoj," pozdravila Camilla, protože Jena byla spíše pár kroků vzadu a sledovala, co se bude dít. "Ahoj, promiň, nechtěl jsem vás vyděsit. Jsem Paolo, sídlíme nedaleko s dalšími a já jsem se vydal na obchůzku, dneska úplně jiným směrem, než obvykle," ušklíbl se a podíval se na Jenu. "Neboj," dodal milým hlasem. "Camilla, Jena," řekla Cam stroze a neustále si ho prohlížela. A tak narazila na jednoho ze svých dobrých kamarádů, se kterým začala trávit trochu více času. Rodiče věděli, že sestry někoho potkaly, ale Camilla pokaždé, co vyrazila na průzkum sama, neřekla, že se setkává s Paolem. Byli opravdu dobří přátelé, dováděli spolu, šplhali na stromy, naučili se různé hry a kraviny, i přesto, že už byli trošku velcí a neměli daleko k tomu být dospělí.
Camillu však začalo zajímat společenství, ze kterého Paolo pochází. Usídlené je na onom místě dlouhý čas, proto to tu zřejmě okolo dost znají. Proto se vydala za rodiči s návrhem, prozkoumat, seznámit se a možná i přidat se do jejich společenství. Chtěla s Paolem strávit co nejvíce času, protože si opravdu rozuměli a dokázali si povídat úplně o všem. Vydala se tedy za rodiči s nabídkou, kterou důkladně promyslela. Ale oba byli proti, nechtěli se nikam přidávat, protože nevěřili ostatním liškám a měli strach, že se stane něco i dalším potomkům. Camilla se naštvala, chtěla, aby se alespoň seznámili a třeba by si rozuměli stejně tak, jako ona s Paolem. Jenomže rodiče byli zásadně proti. Díky jejímu návrhu jim došlo, že se s lišákem stále stýká a jsou v kontaktu, proto přísně onen kontakt Camille zakázali. To se jí samozřejmě vůbec nelíbilo, proto se Camilla naštvala a s rodiči se několik dní nebavila, pokud nemusela. Veškeré její odpovědi byli strohé a odbyté.
Všechno kolem začalo být okoukané a bez přítele, prakticky jediného, to byla nuda. Se sourozenci tolik srandy nebylo, ti dva stále byli všude spolu a chyběla jí druhá sestra, se kterou si rozuměla o něco více. Unuděná se rozhodla vyrazit si na výlet. Už byla dospělá, nicméně neměla tak dobrý orientační smysl vzhledem k tomu, že je rodiče stále drželi co nejvíce při sobě, proto se po nějaké době ztratila. Nezačala panikařit, snažila se najít cestu, kterou přišla, ale marně. Její pozornost zaujaly květiny a voda, podle které se vydala zpět k místu, kde žila s rodinkou, ale naneštěstí se vydala špatným směrem.
Čas opět utíkal, ale Camilla rodinu nenašla. Byla úplně ztracená, ale díky životu o samotě se naučila spoustu nových věcí a vychytávek, jak sama přežít. Naštěstí nenarazila na něco, co by ji úplně ohrožovalo na životě, třeba jako medvěd, co je předtím napadl. Proto se stále potulovala, naučila se velmi dobře a hbitě lovit, skákat, šplhat a běhat takovým způsobem, že o ní okolí nemělo ponětí.
Rozhodla se, že se pokusí najít alespoň sestru, Taniu, která byla už dlouhou dobu ztracená. Třeba bude mít štěstí, nebo taky ne. Třeba se vrátí zpátky k rodině, která ji i přesto, jak moc na ně byla naštvaná, chyběla. Anebo najde společenství lišek, ke kterým se chtěla s rodinou přidat. Kdo ví, kam ji tlapky zanesou...