Awarto je jako poušť, která jí byla tak dlouho domovem. Bez života, prahnoucí po čemsi nevyslovitelném. Ovšem není jako rozpálená poušť pod ostrou září slunce, ale jako poušť po setmění – téměř krutá svým chladem, jako jsou jiní nebezpeční pro svou vášeň. To je totiž něco, co tato liška zcela postrádá. Nemá zápal absolutně pro nic, jako by byla pouhou prázdnou schránkou. Bloudí životem jako ztracená, hledající smysl, hledající cokoli, co by zaplnilo vakuum v její duši. Nechová se na svůj věk, působí mnohem starší, nejen svou moudrostí, ale právě i tím, jak působí téměř znavená životem.
Neexistuje vskutku nic, co by ji těšilo. Zkoušela toho hodně, zná a ví toho ještě víc, avšak jak zahnat tu věčnou nudu nadobro, jak se cítit šťastná, na to ještě nepřišla. V mládí se příliš soustředila na trénink, na shromažďování vědomostí, že ve snaze přežít a získat moudrost staré pouště ztratila samu sebe. Snad byla na svůj domov příliš vázaná, proto se nakonec vydala na cesty, ovšem poušť zůstává místem, kam ji táhne srdce. Navždy bude jejím domovem, kde se cítí stejně osaměle a prázdně, jako se cítí součástí nekonečného kosmu. Ráda pozoruje pouštní noční oblohu, jelikož se aspoň na chvíli cítí celistvá.
Ačkoli není z těch, kdo vyhledávají další lišky, by nikdy neodmítla společnost, obzvláště svého druhu. Není pro ni však lehké navazovat přátelství. Ostatní jsou pro ni víceméně jen prostředkem, jak zahnat nudu, jak přežít, jelikož je z mrazivých pouštních nocí zvyklá, že je lepší se k někomu v teple tulit než se třást zimou. Je poměrně přítulná, rozhodně se nestydí ostatním narušovat osobní prostor. Nemá nic ani proti nezávaznému flirtování, nakonec život je osamělý, a rozptýlení, byť jen na chvilku, je vítané. Neumí pořádně navázat vztahy jakéhokoli typu. Všechno jednou pomine, tím se řídí, není dobré na věcech ulpívat. Nedokáže však respektovat kohokoli, kdo by se snad stavěl nad ni nebo se jí pokoušel jakkoli rozkazovat. Rodina ji naučila, že to je absolutně nepřípustné. Je to dcera pouště, přežije na místě stvořeném pro smrt a záhubu, jak se tedy může kdokoli opovažovat povyšovat se nad ni?
V takovém případě by se dokázala i porvat. Není agresivní, ani se obvykle nedá vyprovokovat, k tomu jí chybí jistá vášeň, jisté zaujetí čímkoli, jistá agenda, ovšem copak záleží na tom, jestli lenoší na slunci, nebo bojuje na život a na smrt, když její duši spaluje chlad a prázdnota? Ne. Pokud se naskytne příležitost, pokud se na ni někdo vrhne první, pokud si o to někdo vyloženě říká, jde do toho. Je zároveň hrdá, nevycouvala by z boje, i kdyby ji to mělo stát život. Proč o se jej držet zuby drápy, když není o co stát? Lépe se vrátit mezi hvězdy, když přijde ten čas.

Zajímavosti
• Awarto je průměrného vzrůstu a stavby těla, ale je obratnější a mrštnější než většina příslušníků jejího druhu. Srst má permanentně plnou písku – svou vlastní snahou a volbou.
• Je velmi vázaná na poušť, nerada ji opouští na delší čas, a vždy se tam nakonec vrátí. Zná pravidla přežití na poušti velmi dobře a je přeborníkem na lov v písčitých dunách.
• Přestože, nebo právě protože, je na poušti voda vzácná, k ní nemá právě pozitivní vztah. I když na cestách narazí na potok nebo jiný bohatý vodní zdroj, snaží se ho co nejlépe obejít.
• Štítí se hadů, jiní plazi ji nevadí, ale hady nemůže vystát. Má k nim však zvláštní vztah, téměř jako by je považovala za božstva. Často o nich má noční můry, bojí se jich stejně jako je jistým způsobem uctívá.

• Narodila se do rodiny tvořené jejími rodiči a sourozenci, prarodiči, a bratrem jejího otce a jeho synem. Žili hluboko v poušti, daleko od ostatních lišek, ovšem než aby měli mezi sebou o to užší a lepší vztahy, soustředili všechny své síly na přežití. Hned co to šlo, mláďata byla učena, jak přežít a postarat se o sebe sama.
• Awarto se toho rychle chytla, upřímně se cítila v nehostinném prostředí pouště velmi dobře, a vytvořila si k ní lepší vztah než ke komukoli ze své rodiny. Proto se ze všech svých sourozenců nejvíc soustředila na výcvik, jaký jim poskytovaly starší lišky, a snažila se co nejvíc vzdělávat, ptala se na svět i za hranicemi pouště, ačkoli informace o něm byly velmi omezené i v hlavách jejích rodičů.
• Klíčovým okamžikem pro ni bylo první střetnutí s hadem. Byla okouzlena způsobem, jakým se plaz hýbal pod vrstvou písku, tak přirozeně, jako by byl sám součástí pouště. Když později byla svědkem toho, kdy jí had zabil její kořist takřka před nosem, uvědomila si, že toho vlastně neví tolik, co si myslela, a přijala hady jako jakési prodloužení pouště vykonávající její vůli. Od té doby k nim chová hluboký respekt, ale zároveň strach.
• O to více se pak snažila naučit se vše, co jí mohla její rodina naučit. Až nakonec narazila na bod, kdy už nebylo žádné víc. Vyvolalo to v ní hlubokou krizi, která vlastně trvá až doteď. Ještě nějakou dobu žila s rodinou, ale nakonec se rozhodla odejít. Toužila vědět víc, o poušti, o světě, a tak ji tlapky zanesly až do nového světa.