O N L I N E
(Za posledních 20 minut)



Discord slouží pro rychlejší komunikaci mezi hráči a vedením. Také se zde konají rychloakce, při kterých si můžete občas vydělat pár kamínků navíc.

Příspěvky uživatele


< návrat zpět

Strana:  1 2 3 4 5 6   další »

Líšky sa nechceli vzdať bez boja. Medveď upieral zraky na lišiaka, ktorého odhodil stranou. Síce mu do nosa udrela vôňa jeho krvi, lišiak neustále stál na nohách a bol odhodlaný sa biť. Medveď opäť zavrčal a pohliadol na lišiaka, ktorý mu vyskočil na papuľu a zaryl sa pazúrmi do jeho zraneného oka. Zreval a zahnal sa tesákmi po lišiakovi, no chytil do papule len jeho chlpy. Než sa stihol spamätať, lišiak bol preč a na hlavu mu pristála sova. Bol celý nahnevaný z toho, ako sa líšky snažia útočiť na jeho oko. Avšak, Luna si mohla na jeho tvári všimnúť pokrivený úsmev, keď na ňu uprel svoje zdravé oko, v ktorom sa mu nebezpečne zalesklo.
Skôr, než stihla odvolať Scheene, medveď zareval, čím vytvoril vo svojom okolí tlakovú vlnu. Líšky to odhodilo o pár metrov ďalej a sova na moment stratila rovnováhu. Medveď to využil a zdrapil ju do svojich spárov, pricapil ju k zemi a vyzývavo sa pozrel primárne na Lunu. Zachráni svojho patrona alebo ho nechá padnúť ako obeť, aby sa oni zachránili. Bolo očividné, že medveď ovláda magickú moc, ktorá je silnejšia, než tá ich. Mohli prísť k úrazu. V tejto napätej situácií však okrem škriekania sovy a hvízdania vetru, začuli všetky líšky akúsi tlmenú, tichú melódiu. Takmer ju nebolo počuť. Prvý a jediný, ktorý si ju momentálne uvedomoval, bol Siphr, keďže nebol v takom vyťažení ako ostatní dvaja kamaráti. Zdalo sa, že to vychádza priamo od medveďa. Zazdalo sa mu to, či na jeho hrudi uvidel drobný záblesk? Čo s tým urobí Siphr? Tarante bol zranení a Luna stála pred rozhodnutím, čo urobí ďalej. Išlo o rozhodnutie medzi Scheene a jej členov Skupiny. Koho uprednostní?

Lišky přemohla panika. Některé už medvěda poznali z předešlého střetnutí. Každému muselo být víc než jasné, že tvor se nepřišel kamarádit. Hledal něco dobrého na zub, aby doplnil zásoby, které po čas zimního spánku ztratil. A právě z úkrytu lišek cítil velice lahodnou vůni typickou pro dobrou večeři. Těžkopádně kráčel směrem k otvoru do jeskyně, jenže to ho venku čekali už lišky, které se rozhodli svůj domov zuby nehty bránit. Znechuceně zamlaskal a zpod jeho tesáků se hrnul dunivý, ohlušující řev. Zatím co Siphr a Luna byli spolu, Tarante se ocitl odříznutý. Neměl se k nim jak přidat, protože medvěd mu zablokoval cestu. Gigantický méďa poodešel až k malému lišákovi (Tarante), který se třásl strachy.
Sklonil svoji obrovskou hlavu k té jeho. Tarante si mohl všimnout, že medvědovi se přes pravé oko táhne hluboká, ale už stará jizva. Dokonce mu na té straně chyběl i kus ucha. Medvěd vydechl opar vzduchu, který páchl po všech možných zbytcích, co se nacházely v jeho žaludku. Slina mu odkápla z pootevřené tlamy a dopadla přímo na čenich Taranteho. Zdálo se, jakoby se čas zpomalil, mezi tím co si ho bestie prohlížela. Potom se však z jeho hrdla opět ozvalo silné zavrčení a zubama šel přímo po Tarantem. Chytil ho za kožich a z celé síly ho hodil o stěnu skály vpravo od ostatních. Tělo lišáka tvrdě narazilo o stěnu a pomalu spadlo do hromádky sněhu. Chlad aspoň trochu zmírnil jeho bolavé rány. Medvěd se následně otočil jeho směrem a pomalu k němu kráčel. Na jeho tváři se snad zjevil zkřivený úsměv? Zachrání Taranteho jeho kamarádi, nebo jeho tělo skončí jako hračka, či jednohubka pro medvěda? A dá se vůbec přemoct? Kdo ví...

Krajinou zaburácal silný poryv vetru. Prehnal sa pomedzi škáry, ukryté medzi skaliskami. Melódia, ktorá nahnala husinu každému, kto započul toto kvílenie. Mračná na večernej oblohe sa hustili, vytvárali pevnú bariéru, ktorá znemožnila i posledným lúčom slnka dopadnúť na územie. Noc sa prihnala do kraju o pár hodín skôr. Temný tieň pokry celé územie Polárnej skaly. Vietor sa začal stupňovať, až drobné druhy líšok mali problém ustáť jeho poryv. Boli nútené nájsť si úkryt v štrbinách skál. Čoskoro vietor so sebou privial okrem bodavého chladu i mráz a sneh. Snehová búrka. Líšky mali problém vidieť čo i len na špičku ňufáku. Snehová nádielka bola tak silná, že do pár minút nasnežilo meter snehu. Ľadové jazyky pokryli holé skaliská a i mláky, ktoré sa z topiaceho snehu stihli vytvoriť, zamrzli hrubým ľadom.
Zdalo sa, že búrka bude pretrvávať večne. No po chvíli začínala poľavovať. Vietor stále dul, ale už nebol tak mocný. Vo vzduchu poletovali naďalej snehové vločky a mráz robil problém i polárnym líškam. Obyvatelia skaly si mohli povšimnúť jednu novú vec. V diaľke sa pod rúškou tmy a búrky črtala silueta. Bola to iná líška? Možno. Čím dlhšie sa na ňu dívali, tým väčšmi mali pocit, že to je niečo väčšie. Omnoho väčšie, než obyčajná líška. Nevideli to však jasne. Rozhodnú sa ísť na prieskum? Hneď, ako ich to napadlo, zaburácal celou horou mocný rev medveďa. Jeho ozvena sa ešte chvíľu odrážala od skalísk. Mal namierené k ich úkrytu. Obránia si ho alebo počkajú, až medveď odíde sám?


Ani napomenutí od Newta nestačilo, aby se vlče uklidnilo. Bylo ze svého nového opatrovníka nadšené, vrtělo ocáskem, lísalo se, a jen sem tam pokukovalo po Xayah, jako by se jí snad i vysmívalo, že mu nemůže nic udělat.

Zdálo se, že situace se uklidnila a nikdo nepřijde k úrazu. Vše se ale mělo brzy změnit, když se krajinou hlasité dupání. A brzy jistě oba cítili i pach. Nebezpečný pach, pach nepřátel.
Vlci.
Měli dost naspěch, a ani nebylo divu - zapomněli tu přece vlče. A zdálo se, že ho konečně našli. Bohužel, i s liškama. Tedy s jednou liškou?
Skutečnost, že Newt nyní vypadal jako jeden z vlků, mu dost možná mohla zachránit krk. Neboť, ačkoli vlci přiběhli jako velká voda, zdálo se, že jsou zmatení. Na Newta si prozatím netroufali, ovšem jeden z početné vlčí smečky, si to začínal pomalu kráčet za Xayah. Kdyby chtěli, jistě by jí hned zabili. Zjevně měli v plánu si se svou pozdní večeří trochu pohrát, což by mohl být osud horší, než jen samotná, rychlá smrt. Otázkou bylo, zda s tím Newt, ve své vlčí kůži, něco může udělat.

Vlče netušilo, o čem si lišky povídají. Nerozumělo jim a ani se o to nesnažilo. Jen se mačkalo u nohy Newtovi a nedůvěřivě pozorovalo samici, která se mu vůbec nelíbilo.

Zdálo se, že z nějakého důvodu chová k Newtovi jisté sympatie, a ty ještě zesílily, když se před jeho očima změnil ve vlka - nyní mu byl o dost bližší. Vlče kolem něj začalo radostně poskakovat a dovádět. Že by se Newt měl stát jeho novým tatínkem?


Ve chvíli, kdy vlče spatřilo Xayah, vědělo, že situace je dost špatná. Jako kdyby si snad přálo být neviditelné, krčilo se u kmene stromu a vyděšeně koukalo lišce do očí.
A pak.. pak přišla další liška. Černý samec. A ačkoli se mládě bolelo i onoho samce, cosi mu říkalo, že u něj by mohlo mít větší šanci na přežití. Rychlostí světla se rozeběhlo k zadní noze samce, která nyní sloužila místo kmene stromu. Těžko říct, zda se rozhodlo správně.


Malé vlče přestalo naříkat, když ucítilo podezřelé pachy, které velmi vzdáleně připomínaly jeho rodinu. Vědělo však, že tohle není nikdo přátelský a tak se schoulilo ke kmeni stromu, jako kdyby doufalo, že se stane neviditelné. Bylo ještě hodně mladé. Tak mladé, že i lišky měly šanci mu ublížit pokud by opravdu chtěly. Bylo ovšem otázkou, kde je zbytek smečky, protože kde je jeden vlk, mohl by za nedlouho být i další.

Tiše zakňouralo, ale jen potichounku. Bálo se. Netušilo, co má dělat.


//na pořadí nemusíte brát moc ohled, stejně jako na vypravěče. Napíše jak se to bude hodit. Nebojte se hýbat s příběhem. :) Pokud se někdo bude chtít přidat déle, není problém.


Zdálo se, že magie Odetty zabrala a Newt se tak ocitl ve spárech nehynoucího chtíče. Pousmála se, spokojeně. Lichotky ji samozřejmě těšily, ačkoli její ego bylo dost veliké i bez nich.
"Ach ano, všemohouci matka příroda. Je mocná, ale trochu nudná. A všední," odsouhlasila Newtovo slova. Ona měla přece daleko větší smysl pro krásu.
"Splním ti tvá přání, můj milovaný," zašveholila sladce a protáhla si přitom své půvabné tělo, jako kdyby černého lišaka chtěla provokovat.
"Slib mi ovšem, že se zase někdy zastavíš. Mám ráda společnost statných samců," pronesla a v očích se ji přitom zalesklo. Asi bylo na čase odejít, než se situace trochu zvrtne.


Dlouhou dobu byl v lese klid. A do teď. Přes celý kraj se ozývalo vlčí vytí, které bylo obyčejně známkou nebezpečí a každá liška se snažila schovat co nejdál. Nicméně... tohle bylo jiné. Vytí bylo jaksi kostrbaté, už na první pohled vlčecí. A dost zoufalé...
Vlčí mládě volalo svou rodinu. Hodiny, možná i dny, ale bez úspěchu. Pokud to tak půjde dál, jistě brzy zemře hlady. Najde se někdo, kdo této nebohé dušičce zapřísáhlého nepřítele, pomůže?


//Kdo přijde, bude si moc zahrát mini-akčiku.

Odetta s nadšením uvítala přítomnost někoho, jako byl Newt. Proto se svou maličkostí neotálela a rychle se mi ukázala. Bylo to jen pár okamžiků, a stála před ním. Elegantní, krásná, jemná. Její srst byla snad už ne pohled heboučká a měkoučká. Newt při pohledu na ní okamžitě cítil sympatie, kterým se ubránit jednoduše nemohl. Bylo to magií, či snad skutečně jejím překrásným vzhledem? Těžko říct, tato touha, která najednou byla cítit ve vzduchu, ovšem byla neporazitelná.
Odette obešla Newta dokola a provokativně mu projela ocáskem pod tlamou. Přitom se laškovně pousmála a elegantně se posadila naproti němu. Zdáo se, že i Odette samotné se Newt líbí. Uznale si ho prohlížela, jeho svaly, oči, tlapky... a přitom čekala, co od ní bude žádat. Samozřejmě věděla, že za ní nepřišel jen tak.

Lišák po dalším delším přemýšlení konečně vyřkl odpověď a motýlek si poskočil. "Jistě, že je to čas!" potvrdil lišákovi. Motýlí slečna se párkrát zatočila do kolečka a mezitím její křídla změnila barvu na perleťově bílou. Chtěla ještě něco říct, ale to už je objevil onen obří motýl. "Šup Sasanko, za svými sourozenci," promluvil k ní a Sasanka zmizela v obláčku kouzelného prášku. "Děkuji Vám za pomoc, moji přátele," otočil se pak k liškám. "Vím, že ani kuře zadarmo nehrabe, a proto..." vysypal před sebe hromádku stříbrných kamínků a tady jeden zvláštní předmět. "Tohle jsem někde našel, mně to není k užitku, možná se to bude hodit vám," ukázal na onu 'věc', která představovala náramek se třemi barevnými brouky.

//12 kamínků pro každého + náramek pro Zoru. Osud je oficiálně ukončen, ovšem pokud si budete chtít s motýlem ještě něco zahrát, tak můžete 1

Lišky vypadaly dost zmateně a motýlek trošičku znejistěl, jestlipak neřekl nějaký nesmysl. Když se ho však lišák zeptal, zda jim nechce dát nějakou nápovědu, nabyl přesvědčení, že si lišky byly tak jisté svou odpovědí, že je motýlkovo odmítnutí zmátlo. "Ale jistě. To, co hádáte, nikdy nezastaví a na nikoho nečeká," pronesl motýlek jemným hláskem. Byl si jist, že po téhlé nápovědě už to uhádnout musely. Vždyť to bylo tak jednoduché!

Liščí slečna se najednou zdála být duchem nepřítomná a motýlek společně s lišákem udělal ono Ehm, zda je liška v pořádku. Však lišák si z toho nic nedělal a řekl motýlkovi svůj tip na odpověď. Motýlek zavrtěl hlavou. "Tvoje odpověď není správná. Rok to není," koukl na lišáka s nevyřknutou pobídkou, aby přemýšlel dál.

Motýlek pohyboval svými křidélky, koukal z lišky na lišku a trpělivě čekal na odpověď. Nezdálo se však, že by odpověď věděly. Už už se chtěl zeptat, jestli se nechají podat, když v tom jedna z lišek vykřikla. Oba motýlci s sebou úlekem cukli. "Věř, číslo čtyřicet dva by nesedělo do verše, ale ano, tvoje odpověď je správná," pronesl k lišce. I tenhle motýlek se začal proměňovat, ale jeho křídla byla zlatá jako samotné Slunce. "Orsej se vám poroučí," zahihňal si potichu a zmizel v obláčku magického prášku.
" Tak teď už jsem tu zbyla jen já, " řekl poslední motýlek a poskočil si k liskám blíž. " A má hádanka zní:
Čím je tomu více let,
tím je to novější.
Čím je tomu méně let,
tím je to starší.
"

Ačkoliv vlk vypadal, že mu nic není a ze souboje si nic nedělá, jeho přední tlapou projížděla ostrá bolest. Z jeho pátého prstu kapala ona zelená hmota a on věděl, že stačí jeden kousanec, aby byl všemu konec. Nerozuměl lišce, co mu říkala, a na oplátku nerozuměla ona jemu. Byli z odlišných světů, a tak to dávalo smysl.
Přízrak svým hrubým hlasem pronesl pár úsečných vět, udělal pár kroků vzad a otočil se. Jeho cílem nebylo lišku zabít - prozatím -, nýbrž ji pořádně potrápit, dohnat do kouta a způsobit jí noční můry. Což si myslel, že se mu celkem povedlo. Z jeho těla se pomalu stával prach a než zmizel úplně, ještě se na Setii otočil a zavrčel - jednou se pro ni vrátí.
Okolní přízraky také začaly mizet a jakmile zmizel i ten poslední, louka se vyjasnila a šedavá hmota na Setiině noze také zmizela. Zůstaly po ní jen malé ranky podobné puchýřkům po spálení.

Za tohle potrápení dostáváš 15 kamínků. ♥


Strana:  1 2 3 4 5 6   další »


U Ž I V A T E L