Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Všichni se rozprchli kdo ví kam a Tara najednou v lese osaměla. Trochu šokovaně zamrkala, protože jí chvilku trvalo, než si svou situaci uvědomila. Co teď? zamyšleně nakrčila čumáček. Mohla se vrátit domů, bylo to jen kousek a cestu znala. Ale nebylo by to moc zodpovědné? A poslušné? Tarante se proti takovému popisu docela vyhraňovala. Navíc pořádně nic neprocestovala a nezažila žádné to dobrodružství, které chtěla. Loki věděl co dělá už na začátku, pokývala hlavou souhlasně, když si vzpomněla na bratrův útěk. Od té doby ho neviděla a on se někde určitě náramně bavil. Taru bodla trocha závisti. I ostatní bratři byli teď v trapu a ona byla poslední, kdo ještě něco neprovedl! Tak to nemohlo zůstat dlouho. Rozhodla se tedy konat, čím rychleji tím lépe, a rozešla se směrem, kam ji nohy nesly. Hlavně ne zpátky domů nebo jen po tomhle lese, nene. Dobrodružství určitě nepřijde za někým, kdo jen seděl na zadku a nehnul se z místa, musela mu jít naproti.

>> Hjáleif

Cron nejdřív odpověděl na Frostyho otázku, ohledně toho, co žije doma. Vypadalo to, že nic moc, což bylo docela trapný. Pak konečně odpověděl Tarante, která si hned jméno živočicha snažila zapamatovat. Rejsek. Neobyčejně se pro něco nadchla a dokonce i věnovala dost pozornosti, aby se naučila nové věci. Sama ale věděla, že lovení je důležité, jinak bude o hladu, až bude velká.
"Tak jdeme," rozhodně pokývala hlavou, i když se necítila moc připravená na to, něco lovit. Cron si ale asi myslel, že už jsou dost staří a jako dospělák měl určitě lepší odhad, ne? "Jasně. Levou zadní," odpověděla Frostymu sebevědomě.
Chodili docela dlouho, až měla Tara chuť se na všechno vyprdnout. Nebylo by lepší prostě přijít jindy? Hlad momentálně neměla, takže ani s lovem nepotřebovala pospíchat. Hnala ji převážně sourozenecká rivalita a potřeba být lepší než bratři. Naštěstí v téhle chvíli Cron zahlásil, že něco našel. Tarante nevybíravě nasála pach do čenichu, jako kdyby to měl být její poslední nádech. Ale ano, zacítila něco, co bylo nové a neznámé. To musel být ten králík. Rozhodla se držet tlamu, když jí to Cron přikázal, ale v očích se zrcadlil zmatek a otázka. Co mám dělat? Nikdy na lovu nebyla a ani to neviděla, takže měla v hlavě úplně prázdno. Cron jim naštěstí poskytl alespoň nějaké instrukce spolu s jednoduchým plánem. Ale na schopnosti liščat byl možná trochu moc. Zvládneme ho ulovit sami? Když jsme se kvůli tomu trmáceli tak dlouhou dobu?
Všechno se odehrávalo mnohem rychleji, než Tara předpokládala. Z křoví najednou vystřelil králík, Frosty po chvíli zmatkování vyběhl proti němu a králíka tak vyděsil. Takovým způsobem, že zvíře teď skočilo do tváře samotné Tarante. "Aaah!" malá liška překvapeně a vyděšeně zaječela, ale instinkty konaly za ní. I když měla nahnáno a nejraději by zmizela, nenechala by se přeci převálcovat nějakým králíkem. Skočila mu přímo naproti, i když to znamenalo asi dost tvrdou srážku. Lepší, než aby kořist po tak náročném hledání utekla.

Moc informací o posledním bratrovi teda nedostala. Naštvaně se na Styra podívala a nafoukla tváře, chtěla aby to víc vysvětlil, rozvedl svou odpověď. To bylo přeci jednoduché přání. Ale Styr se asi snažil dělat tajemného a o svých toulkách pověděl jen něco málo a to ještě jako odpověď Frostymu a ne jí. "Blbost!" vyjekla překvapeně, když se bratr přiznal, že už umí lovit. No to bylo naprosto nepřípustné! A pak se je ještě snažil hodit na krk nějaké náhodné lišce, co šla zrovna kolem! Tarante nasupeně zadupala nožkama, ale nezbylo jí nic jiného, než sledovat jak Styrův zadek zase mizí v dáli. Přej zařídit, pche! Co mohl mít tak důležitého na zařizovaní, že nechal vlastní sourozence napospas osudu s nudnými dospěláky? I když ta Cami se nakrkla a taky odešla. "Jen si běžte! Oba dva!" zahulákala na ně Tara.
Věnovala raději svou pozornost Cronovi, který se teda veleváženě uvolil je naučit něco o lovu. Hlavní bylo být tichý a trpělivý, což byly dvě vlastnosti, kterými Tarante úplně neoplývala. Všude jí bylo hodně a každou chvíli se soustředila na něco jiného, nedokázala posedět. Proto svraštila čelo a začala se nehezky mračit, ale zatím byla ticho. Tak jo, zkusíme to. Když nebudu potichu, nic neulovím a budu mít hlad! motivovala se v mysli, aby se soustředila na Cronův výklad. Většinu dotazů jí vyžral Frosty, takže ani neměla to říkat. "Vím akorát jak voní ta věc, co jsi nám přinesl," odpověděla. A to ani netušila, co to vlastně bylo, takže informace docela k ničemu.

Ke skupince se přidal Styr s nějakou cizí liškou. Tarante se zrovna rozmýšlela, jestli se začít vztekat, že je Styr s Lokim opustili, ale dostalo se jí od bratra překvapivě vřelého přivítání. Takže si to projednou nechala jen pro sebe a na venek se nadšeně zazubila. "A kde vůbec Loki je? Proč jste nás nevzali s sebou?" otočila se na Styra s káravým výrazem. Vůbec se jí nelíbilo, že ji takhle nechali v prachu a sami si někam utekli. A taky ji zajímalo, co za tu dobu stihli zažít.
Přítomnost nové lišky Tarante nijak neřešila. Tedy až do té doby, kdy se jí začalo zdát, že Camilla svou přítomností naprosto zničila příjemnou atmosféru. "Proč by nám ubližoval? Přeci zná naše rodiče a bydlí na stejném území. Naopak nám sehnal i jídlo," nafoukla se Tara na Styra, když začal zpochybňovat Cronův charakter. Ten se zdál být jeho chováním dotčen a z lovu bylo akorát tak prd. Poslal je aby šli s nějakou Camillou, kterou Tara vůbec neznala a vlastně! To už by radši šla sama! "Bavili jsme se o lovení, ale vy dva jste to pěkně pokazili!" vztekla se Tarante a na Camillu se zamračila jako kakabus. "Nechci s ní nikam chodit, ani nevím, kdo to je. Chceme jít s tebou," obrátila se na Crona, který už měl nakročeno cestou zpátky.

Tarante vehementně protestovala proti návratu domů. Však venku pomalu nic nezažili a moc daleko se také nepodívali. Frosty tvrdil, že bude lepší se vrátit a pořádně to promyslet, ale proč nepřeskočit ten krok s vracením? "Ale doma se budu nudit! Navíc můžeme přemýšlet i teďka tady," zamračila se na bratra. Cron se k tomu nevyjádřil. Vlastně ani nemohl, protože byl přerušen někým jiným.
Tara zmateně zamrkala, když uviděla jednoho z bratrů, který zmizel kdo ví kam. A teď se vrátil, akorát místo Lokiho přitáhl nějakou cizí lišku. A hned za to dostal sprda od Crona, což bylo docela příjemné sledovat. Ha! zašklebila se Tarante. To měl za to, že na ni nečekal a nechal ji tu tvrdnout s Frostym.
Lov Taru vcelku zaujal. Ne, že by to vypadalo jako velká zábava, když se u toho muselo mlčet a soustředit, ale byl to způsob jak si sehnat jídlo. A to by bylo dobré umět. Ovšem Cron se trochu zdráhal a odpověděl, že je to naučí někdy. Tarante se podívala na Frostyho, který také nevypadal s odpovědí spokojeně, ale nic neříkal. Ujala se proto slova sama. "A proč někdy a ne teď?" však nic na práci neměli, ne? "Styr to určitě taky neumí," dodala ještě sebevědomě. Nesměl to umět, protože to by znamenalo, že je napřed. A to bylo pro Taru naprosto nepřijatelné, nikdo nemohl být víc napřed než ona.

Lov se Cronovi vydařil a Tara si tak mohla oddechnout. Vděčně úlovek přijala a ze samého hladu ani nepoděkovala. Rovnou se pustila do jídla a s plnou tlamou se přeci nemluví, že. "Ne," záporně zavrtěla hlavou na lišákovu otázku. Nikdo je na lov nikdy nevzal. Taru to trochu štvalo a trochu znepokojovalo. Protože bez lovení si nemohla sama sehnat jídlo. Pochybovala, že jí někdo bude lovit až bude velká, i když by to bylo hezké, nemuset hnout ani drápkem.
Po jídle Cron navrhl návrat. Frosty docela rezignovaně souhlasil, asi mu to bylo jedno. Ale Tarante ne. "A co to dobrodružství? Ještě nechci zpátky!" zamračila se a zadupala nožkou do sněhu. Však tu nic pořádného nezažili, jen seděli na zadku a čučeli jak Cron loví. To se nedalo počítat. Styr a Loki si určitě někde užívají sami zábavu, pomyslela si. I když u prvního bratra se o tom dalo pochybovat, protože byl klasickým kazičem zábavy. Jelikož se ale stačili vypařit bez doprovodu, Tarante uznala že museli zažít zábavnější věci.

Tarante úplně nevěřila, že Cron by dokázal přeprat medvěda. A už vůbec ne jedním drápem. Nijak jeho lež ale nekomentovala, jen mu věnovala jeden velmi nedůvěřivý pohled.
Frosty po chvíli dostal hlad. A Tarante došlo, že by taky něco jedla, ale... jak se takové jídlo vlastně shánělo? Naštěstí tu s nimi byl dospělák, který všechno věděl a měl lov v malíčku. Alespoň v to tedy Tara doufala. Nebyla ale moc spokojená s těmi příkazy, které se na ni najednou navalily. Rychle ale pochopila, že být ticho je pro lov velmi podstatné a opravdu nechtěla být o hladu o moc déle. Takže pokývala hlavou, že rozumí a rozhodla se chovat spořádaně. Frosty měl ještě chytrý dotaz, proč neloví také, ale na nějaké vysvětlování asi nebyl čas. Cron totiž brzy spatřil kořist a zaútočil. Frosty se zajímal jestli to zvládne. Tara také netušila, kopírovala bratra a snažila se nahlédnout co to Cron loví. "Netuším," pošeptala zpátky. "Ale doufám, že jo, protože mám vážně hlad," zamračila se trošku. Co když jizváč nic neuloví a pak už nic nenajdou. Nechtěla umřít hlady, na to byla ještě moc mladá.

Tarante se zájmem poslouchala, co je to medvěd. Chvilku jí to šrotovalo, jak si dávala dvě a dvě dohromady. Nakonec se na Crona podezřívavě podívala. "A to jsi ho opravdu přepral?" Jestli byl medvěd tak velký a zlý, docela o tom pochybovala? S tím, kolik jizev Cron vlastně měl to spíš vypadalo, že mu někdo pořádně vyprášil kožich. Ne naopak.
Když se k nim přidal i Frosty, Tara nepromarnila příležitost aby si z bratra utahovala. Frosty ale nijak neodmlouval a dokonce s ní souhlasil, což byla trochu nudná reakce. Ale zase se cítila dobře, že byla její slova uznána. Kam zmizeli zbylí bratři ji moc nezajímalo. Neurčité mávnutí tlapou nějakým směrem jí toho stejně moc neřeklo. Kdo ví jak daleko už stihli utéct, nemělo tedy cenu se za nimi hnát.
Místo toho bylo lepší se zaměřit na sebe. A svůj hlad. Cron byl na někoho, kdo měl na starosti dva hladové krky, docela klidný. "A proč musíme být potichu?" zamračila se Tara. Rozhodně se jí nelíbilo, když jí někdo říkal co má dělat. Navíc taky nechápala, co mají dělat až něco uvidí. A co vůbec měli vidět?

<< Polární skála

Byla pravda, že z původního počtu zbyla sotva polovina. Kdyby se Frosty nevracel, vlastně by tu Tarante zůstala s Cronem sama. Lehce se zamračila a přemýšlela, jestli taky nemá vzít roha. Přeci jen na tom asi něco bylo, když se většina jejích sourozenců rozprchla, ne? "No, měl bys nás asi hlídat, ne?" odpověděla Cronovi hlasem, jako by to bylo jasné. Když už se k tomu jednou upsal, měl by být zodpovědnější. "Ale asi je to jedno, rodiče si nás stejně moc nevšímaj," pokrčila pak rameny. Však oni se bratři někde zase najdou. Kde mají domov snad věděli.
Cron vysvětloval, že jizvy má od medvěda. Tarante zvědavě naklonila hlavu. "A jak takový medvěd vypadá? Co dělá?" zeptala se, protože takové zvíře ještě nikdy neviděla a ani o něm neslyšela. Zatím tedy nemohla tušit, jak absurdně Cronovo vyprávění působilo.
Počkalo se tedy na Frostyho, který se ještě musel vydýchat a pak se šlo. Za tím dobrodružstvím, i když Tarante začínala pochybovat, že s touhle skupinou nějaké zažije. Ale třeba se pletla. "Nepovídej. To bude proto, že jsi z nás nejpomalejší," zašklebila se na smutnícího bratra. Mohl si za to sám, že mu utekli. Kdyby někde neokouněl, určitě by je mohl dohnat. "Já mám vlastně taky hlad!" přikývla, když se Frosty ozval. Nebo se ozval jeho prázdný žaludek? Tak či tak měli hlad oba dva. A o lovu nevěděli ani ťuk, takže všechna práce spadla na Crona.

Tarante přimhouřila oči na dospělákovu poznámku. Nedokázala rozeznat, jestli se jí tím posmíval nebo to myslel vážně. "Nechce. Kopce jsou náročný," stála si za svým. Mnohem raději by šla z kopce než do kopce, ovšem jaksi jí zatím nedocházelo, že to co sleze dolů bude jednou muset i vylézt nahoru. To byl ale problém budoucí Tary, ne té momentální, která se nechtěla nikam plahočit.
Velký lišák se představil jako Cron, i když přezdívka jizváč k němu seděla víc. "A z čeho ty jizvy máš?" optala se zvědavě, nehledíc na nějaké slušné vychování. Nejenže se naoplátku sama nepředstavila, ještě začala rýpat do možných nehezkých vzpomínek. Překvapilo ji, když se na zamrzlé zemi z ničeho nic objevila květina. A ještě víc ji překvapilo, když ji Cron utrhl a dal jí Taře za ucho. "Co to bylo?" zamračila se na celý ten fenomén, i když byla z nové ozdoby docela nadšená. Nerozuměla ale, jak se tady z čista jasna vzala.
Skupinka se tedy po dlouhé době dohadování slavnostně rozešla za velkým lišákem, který se ptal na jejich jména. Byla pravda, že Tarante se oslovení 'potěrové' opravdu nelíbilo, a tak se tedy konečně rozhodla představit. "Já se jmenuju Tarante!" prohlásila a hrdě se napřímila, aby svému jménu a své osobě dala tu správnou váhu.
Po chvíli chůze si však uvědomila, že nastalo prapodivné ticho. A pak se ozval křik... Frostyho? "Hej, ztratili jsme bratry," poznamenala a podívala se na Crona, co s tím hodlá dělat. Jeden se očividně vracel, takže by asi bylo dobré na něj počkat? Na druhou stranu to byl zrovna ten nejvíc nerozhodný, co vždycky všechno zdržoval, když se nemohl rozhoupat. S dobrodružnou výpravou ale souhlasil, takže by to mělo být v pohodě, pomyslela si Tarante.

>> les Antares

Tarante se přihnala jako velká voda, jen aby zaslechla jak se Styr snaží dospěláka umluvit aby je dostal do pelechu. Celá se nafoukla a začala hlasitě projevovat nesouhlas. Jako by nestačilo, že byla pozadu a přišla pozdě, sotva vyleze už ji chtěli hnát zpátky? Takhle by to vůbec nešlo! mračila se na nazrzlého bratra. Naštěstí si dospělák nenechal do svých rozhodnutí moc kecat a souhlasil, že je doprovodí. Tarante byla tedy toho názoru, že by si vystačili i sami, ale... když už to jinak nešlo, mohl jít s nimi. "Chceme na dobrodružství!" prohlásila rezolutně tak nějak za všechny, aniž by se jich ptala na názor. Nějaká varování o drzosti a slušném chování prošla jedním uchem tam a druhým ven. Hlavní bylo přesvědčit toho lišáka, aby je vzal objevovat, jestli to Styrovi odlehčí na duši. Loki přišel s mnohem příjemnějším řešením, a to že otravného bratra nechají doma. "Přesně tak! Můžem ho tady nechat, když chce zůstat!" přikývla a na Styra vyzývavě vyplázla jazyk. Jen ať si tu sedí v pelechu a bloumá pohledem po stěnách úkrytu, ona se ale ničeho takového už účastnit nechtěla. "Rodičům určitě nevadí, že jsme pryč. Jinak by se přeci probudili a zakázali nám odejít. Nebo by nás šli hledat ven," obrátila se zase s přesvědčováním na dospělého lišáka, zatímco Loki pacifikoval Frostyho.
Nakonec se situace nějak vyřešila. Styr poraženecky ustoupil, i když k tomu měl celý kopec poznámek. "Tobě bude mrznout zadek!" ohradila se Tarante nehezky. Koneckonců ani on o ní nemluvil pěkně, takže mu jen oplácela stejnou mincí. Frosty byl přemluven o něco lehčeji a už se velkého lišáka ptal kdy půjdou. "Jo. A kam půjdeme?" Tarante naklonila hlavu na stranu a rozhlédla se. Všude kolem byl tem studený bílý sníh a velké kopce. "Nechce se mi do kopce," varovala své sourozence a dospěláka. Chodit do kopce bylo náročné na nožičky. Vůbec by si při takové procházce neužila to 'dobrodružství' za kterým měli jít, ne?

<< Úkryt

Tarante u východu z úkrytu lehce znejistěla, což ji ale nedokázalo zastavit. Touha zjišťovat, co se nachází venku byla silnější. Přesto napoprvé vykoukla z nory opatrně, kdyby se proti ní někdo řítil nebo tak něco. Nic takového se ale nekonalo. Dokonce naopak, slyšela hlasy svých bratrů jen vzdáleně. Oni mi utekli! pomyslela si nasupeně a vylezla celá.
Venku bylo... bílo. Všude. A mnohem větší zima, než vevnitř u mámy. Prvotní dojem tedy nebyl moc příjemný, ale i kdyby se chtěla vrátit, tak nemohla. Nemohla být oproti bratrům přeci pozadu. Všichni byli venku, takže Tarante musela s nimi. Udělala nejprve pár obezřetných kroků do sněhu a když se ujistila, že je to v pořádku, pohledem začala hledat své sourozence. Nacházeli se kousek pod kopečkem a stál tam s nimi nějaký dospělý lišák. Tara se zamračila. "Jsem tadyy!" zaječela na skupinku a rychlými kroky se pustila dolů z kopce. Nepočítala ale s tím, že sníh dokáže být tak kluzký. Cesta dolů tedy vypadala dost komicky, když se všelijak kroutila a smekala, aby neupadla. Nakonec ale v pořádku dorazila k ostatním. Styr zrovna blábolil něco o vracení a pelechu, což se jí naprosto nelíbilo. Teď teprve vylezla, nehodlala se hned vracet! "Ne, ne! Já zpátky nejdu!" ozvala se hned na protest. Proč by měla jít zase zpátky? Nedávalo to smysl. Nikdo jim přeci neříkal, že musí zůstávat jen s mámou, ne? A ta je nechala dobrovolně odejít, takže jí to taky nevadilo, ne?

3

Úprk chodbou vzal rychle za své. Tara se cítila velmi unavená a potom, co se jí všichni bratři ztratili z dohledu... Naštvaně zadupala a vrátila se zpět k mamince, kde se schoulila do klubíčka a rozhodla se odpočívat. Nebudu dělat věci jako ostatní! usmyslela si malá lištička. Když nemohla davy vést, chtěla se jim alespoň lišit. I když tady v úkrytu byla s mámou, bez bratrů tu byla nuda. Tara se ale nechtěla touhle nudou nechat porazit, právě naopak. Vytrvá a počká tady až se bratři vrátí a potom vzbudí mámu a bude si na ně stěžovat, jak jsou neposlušní a ona je hodná. Byl to skvělý plán.
Zanedlouho Tarante usnula. A pak se probudila, a když neviděla nebo neslyšela bratry, vrátila se zase ke spánku. Jednou už jí ale došla trpělivost. Stále se nevraceli! Šli si objevovat ven z nory a ani si na ni nevzdechli, naprosto zapomněli, že mají ještě jednoho sourozence! "Tak to teda ne!" vyštěkla nespokojeně a s vervou se postavila na nohy a štrádovala si to zase ven do chodby. Tentokrát už ji to ani nestálo tolik sil. Možná to bylo tou nespokojeností, která ji poháněla, nebo prostě tím, že o trochu vyrostla.

>> Polární skála

Jakmile byla v pohybu a viděla před sebou jasný cíl, neměla v plánu zastavovat. Hlučného bratra nechala daleko za sebou v prachu, ale teď měl šanci ji dohnat, protože Tarante se zasekla. Najednou... měla trochu strach vkročit na neznámé místo. Ale! To rozhodně nebyl ten hlavní důvod, nebyla přeci žádný srab. Zastavila protože, protože už nemohla! Takový zběsilý pochod byl na malou lišku přeci jen dost náročný. Do téhle chvíle se jenom batolila u matky a za den neudělala víc jak deset kroků. A najednou jich udělala tolik, navíc tak rychle, že z toho byla celá vyčerpaná.
Když uslyšela protesty dalšího bratra, opatrně zahýbala oušky a dovolila si se ohlédnout za sebe, co se to tam děje za kravál. Vždyť takhle vzbudí mámu a ta udělá přítrž nějakému objevování! Tara se skoro zhrozila, když to uslyšela, ale vypadalo to, že s mámou to ani nehnulo. Co víc, donutila zbylé sourozence taky vyskočit na nohy, jeden sice zůstával u mámy ale ten druhý se hnal za ní a hlučným. Měla z toho nepopsatelně dobrý pocit? Přišla si najednou nejdůležitější, když byla první a ostatní se ji snažili dohnat. Proto si nemohla nechat ten náskok ujít. Hlučný bratr už se neomylně blížil a nevypadalo to, že by chtěl zpomalit. Tarante se proto opět dala do pohybu, i když už byl značně pomalejší. Přeci jen nestihla za tak krátkou chvíli nabrat dost sil a odpočinout si.

1

Z klidného odpočívání malou lišku probudilo pochodování kolem její hlavy. Pomalu rozlepila očka a dvakrát zívla, než byla úplně vzhůru. Stejně tak byli probuzení i její dva bratři přičemž jeden byl právě tím důvodem, proč se všichni probouzeli. Byl strašně hlučný. A Tarante z toho rozhodně nebyla nadšená. Ošklivě na něj přimhouřila oči, zatímco on ty svoje boulil na všechno okolo. Jako by tady nestrávili všechen svůj dosavadní čas. Pak pohledem zkontrolovala zbylé dva sourozence. Jeden hlídal toho hlučného a druhý nevypadal, že by ho jeho okolí moc zajímalo, protože nejevil zájem se pohybovat. Jen zvedl hlavu, rozhlédl se a pak zase zalezl mámě pod ocas. Zato Tara, ta nehodlala být oproti hlučnému bratrovi pozadu. Vlastně, co by bylo nejlepší, kdyby všechno stihla objevit dřív než on! Proto se rychle stavěla na malé nožičky a pomalou kolébavou chůzí si to štrádovala dál od mámy. Sledovala své okolí. Magické houby, kamenné stěny. Nic z toho ji ale nezaujalo jako to, u čeho stál valiočko. Východ. Kam to asi vedlo? Co ji čekalo tam dál? Bylo to tam stejné jako tady, nebo se tam nacházel úplně jiný svět? Tlumeně slyšela nějaké zvuky, hlasy, kterým ještě nedokázala porozumět. A to vyvolalo ještě víc zvědavosti. Významný pohled hodila na valiočka, zbytek sourozenců a matku. Nepotřebovala přeci žádné svolení, ta cesta se přímo nabízela a nikdo jí nebránil jít prozkoumávat! Proto neohroženě vykročila směrem do chodby a čekala, jestli se k ní někdo připojí.