Discord slouží pro rychlejší komunikaci mezi hráči a vedením. Také se zde konají rychloakce, při kterých si můžete občas vydělat pár kamínků navíc.

Příspěvky uživatele


< návrat zpět

Tarante přimhouřila oči na dospělákovu poznámku. Nedokázala rozeznat, jestli se jí tím posmíval nebo to myslel vážně. "Nechce. Kopce jsou náročný," stála si za svým. Mnohem raději by šla z kopce než do kopce, ovšem jaksi jí zatím nedocházelo, že to co sleze dolů bude jednou muset i vylézt nahoru. To byl ale problém budoucí Tary, ne té momentální, která se nechtěla nikam plahočit.
Velký lišák se představil jako Cron, i když přezdívka jizváč k němu seděla víc. "A z čeho ty jizvy máš?" optala se zvědavě, nehledíc na nějaké slušné vychování. Nejenže se naoplátku sama nepředstavila, ještě začala rýpat do možných nehezkých vzpomínek. Překvapilo ji, když se na zamrzlé zemi z ničeho nic objevila květina. A ještě víc ji překvapilo, když ji Cron utrhl a dal jí Taře za ucho. "Co to bylo?" zamračila se na celý ten fenomén, i když byla z nové ozdoby docela nadšená. Nerozuměla ale, jak se tady z čista jasna vzala.
Skupinka se tedy po dlouhé době dohadování slavnostně rozešla za velkým lišákem, který se ptal na jejich jména. Byla pravda, že Tarante se oslovení 'potěrové' opravdu nelíbilo, a tak se tedy konečně rozhodla představit. "Já se jmenuju Tarante!" prohlásila a hrdě se napřímila, aby svému jménu a své osobě dala tu správnou váhu.
Po chvíli chůze si však uvědomila, že nastalo prapodivné ticho. A pak se ozval křik... Frostyho? "Hej, ztratili jsme bratry," poznamenala a podívala se na Crona, co s tím hodlá dělat. Jeden se očividně vracel, takže by asi bylo dobré na něj počkat? Na druhou stranu to byl zrovna ten nejvíc nerozhodný, co vždycky všechno zdržoval, když se nemohl rozhoupat. S dobrodružnou výpravou ale souhlasil, takže by to mělo být v pohodě, pomyslela si Tarante.

>> les Antares

// Děkuji za akci!
Poprosím o:
10 kamenů za účast
za 15 bodů hvězdu do magie k Tarante
za 3 body 1 křišťál
za 1 bod 5 kamenů

Tarante se přihnala jako velká voda, jen aby zaslechla jak se Styr snaží dospěláka umluvit aby je dostal do pelechu. Celá se nafoukla a začala hlasitě projevovat nesouhlas. Jako by nestačilo, že byla pozadu a přišla pozdě, sotva vyleze už ji chtěli hnát zpátky? Takhle by to vůbec nešlo! mračila se na nazrzlého bratra. Naštěstí si dospělák nenechal do svých rozhodnutí moc kecat a souhlasil, že je doprovodí. Tarante byla tedy toho názoru, že by si vystačili i sami, ale... když už to jinak nešlo, mohl jít s nimi. "Chceme na dobrodružství!" prohlásila rezolutně tak nějak za všechny, aniž by se jich ptala na názor. Nějaká varování o drzosti a slušném chování prošla jedním uchem tam a druhým ven. Hlavní bylo přesvědčit toho lišáka, aby je vzal objevovat, jestli to Styrovi odlehčí na duši. Loki přišel s mnohem příjemnějším řešením, a to že otravného bratra nechají doma. "Přesně tak! Můžem ho tady nechat, když chce zůstat!" přikývla a na Styra vyzývavě vyplázla jazyk. Jen ať si tu sedí v pelechu a bloumá pohledem po stěnách úkrytu, ona se ale ničeho takového už účastnit nechtěla. "Rodičům určitě nevadí, že jsme pryč. Jinak by se přeci probudili a zakázali nám odejít. Nebo by nás šli hledat ven," obrátila se zase s přesvědčováním na dospělého lišáka, zatímco Loki pacifikoval Frostyho.
Nakonec se situace nějak vyřešila. Styr poraženecky ustoupil, i když k tomu měl celý kopec poznámek. "Tobě bude mrznout zadek!" ohradila se Tarante nehezky. Koneckonců ani on o ní nemluvil pěkně, takže mu jen oplácela stejnou mincí. Frosty byl přemluven o něco lehčeji a už se velkého lišáka ptal kdy půjdou. "Jo. A kam půjdeme?" Tarante naklonila hlavu na stranu a rozhlédla se. Všude kolem byl tem studený bílý sníh a velké kopce. "Nechce se mi do kopce," varovala své sourozence a dospěláka. Chodit do kopce bylo náročné na nožičky. Vůbec by si při takové procházce neužila to 'dobrodružství' za kterým měli jít, ne?

<< Úkryt

Tarante u východu z úkrytu lehce znejistěla, což ji ale nedokázalo zastavit. Touha zjišťovat, co se nachází venku byla silnější. Přesto napoprvé vykoukla z nory opatrně, kdyby se proti ní někdo řítil nebo tak něco. Nic takového se ale nekonalo. Dokonce naopak, slyšela hlasy svých bratrů jen vzdáleně. Oni mi utekli! pomyslela si nasupeně a vylezla celá.
Venku bylo... bílo. Všude. A mnohem větší zima, než vevnitř u mámy. Prvotní dojem tedy nebyl moc příjemný, ale i kdyby se chtěla vrátit, tak nemohla. Nemohla být oproti bratrům přeci pozadu. Všichni byli venku, takže Tarante musela s nimi. Udělala nejprve pár obezřetných kroků do sněhu a když se ujistila, že je to v pořádku, pohledem začala hledat své sourozence. Nacházeli se kousek pod kopečkem a stál tam s nimi nějaký dospělý lišák. Tara se zamračila. "Jsem tadyy!" zaječela na skupinku a rychlými kroky se pustila dolů z kopce. Nepočítala ale s tím, že sníh dokáže být tak kluzký. Cesta dolů tedy vypadala dost komicky, když se všelijak kroutila a smekala, aby neupadla. Nakonec ale v pořádku dorazila k ostatním. Styr zrovna blábolil něco o vracení a pelechu, což se jí naprosto nelíbilo. Teď teprve vylezla, nehodlala se hned vracet! "Ne, ne! Já zpátky nejdu!" ozvala se hned na protest. Proč by měla jít zase zpátky? Nedávalo to smysl. Nikdo jim přeci neříkal, že musí zůstávat jen s mámou, ne? A ta je nechala dobrovolně odejít, takže jí to taky nevadilo, ne?

3

Úprk chodbou vzal rychle za své. Tara se cítila velmi unavená a potom, co se jí všichni bratři ztratili z dohledu... Naštvaně zadupala a vrátila se zpět k mamince, kde se schoulila do klubíčka a rozhodla se odpočívat. Nebudu dělat věci jako ostatní! usmyslela si malá lištička. Když nemohla davy vést, chtěla se jim alespoň lišit. I když tady v úkrytu byla s mámou, bez bratrů tu byla nuda. Tara se ale nechtěla touhle nudou nechat porazit, právě naopak. Vytrvá a počká tady až se bratři vrátí a potom vzbudí mámu a bude si na ně stěžovat, jak jsou neposlušní a ona je hodná. Byl to skvělý plán.
Zanedlouho Tarante usnula. A pak se probudila, a když neviděla nebo neslyšela bratry, vrátila se zase ke spánku. Jednou už jí ale došla trpělivost. Stále se nevraceli! Šli si objevovat ven z nory a ani si na ni nevzdechli, naprosto zapomněli, že mají ještě jednoho sourozence! "Tak to teda ne!" vyštěkla nespokojeně a s vervou se postavila na nohy a štrádovala si to zase ven do chodby. Tentokrát už ji to ani nestálo tolik sil. Možná to bylo tou nespokojeností, která ji poháněla, nebo prostě tím, že o trochu vyrostla.

>> Polární skála

Jakmile byla v pohybu a viděla před sebou jasný cíl, neměla v plánu zastavovat. Hlučného bratra nechala daleko za sebou v prachu, ale teď měl šanci ji dohnat, protože Tarante se zasekla. Najednou... měla trochu strach vkročit na neznámé místo. Ale! To rozhodně nebyl ten hlavní důvod, nebyla přeci žádný srab. Zastavila protože, protože už nemohla! Takový zběsilý pochod byl na malou lišku přeci jen dost náročný. Do téhle chvíle se jenom batolila u matky a za den neudělala víc jak deset kroků. A najednou jich udělala tolik, navíc tak rychle, že z toho byla celá vyčerpaná.
Když uslyšela protesty dalšího bratra, opatrně zahýbala oušky a dovolila si se ohlédnout za sebe, co se to tam děje za kravál. Vždyť takhle vzbudí mámu a ta udělá přítrž nějakému objevování! Tara se skoro zhrozila, když to uslyšela, ale vypadalo to, že s mámou to ani nehnulo. Co víc, donutila zbylé sourozence taky vyskočit na nohy, jeden sice zůstával u mámy ale ten druhý se hnal za ní a hlučným. Měla z toho nepopsatelně dobrý pocit? Přišla si najednou nejdůležitější, když byla první a ostatní se ji snažili dohnat. Proto si nemohla nechat ten náskok ujít. Hlučný bratr už se neomylně blížil a nevypadalo to, že by chtěl zpomalit. Tarante se proto opět dala do pohybu, i když už byl značně pomalejší. Přeci jen nestihla za tak krátkou chvíli nabrat dost sil a odpočinout si.

1

Z klidného odpočívání malou lišku probudilo pochodování kolem její hlavy. Pomalu rozlepila očka a dvakrát zívla, než byla úplně vzhůru. Stejně tak byli probuzení i její dva bratři přičemž jeden byl právě tím důvodem, proč se všichni probouzeli. Byl strašně hlučný. A Tarante z toho rozhodně nebyla nadšená. Ošklivě na něj přimhouřila oči, zatímco on ty svoje boulil na všechno okolo. Jako by tady nestrávili všechen svůj dosavadní čas. Pak pohledem zkontrolovala zbylé dva sourozence. Jeden hlídal toho hlučného a druhý nevypadal, že by ho jeho okolí moc zajímalo, protože nejevil zájem se pohybovat. Jen zvedl hlavu, rozhlédl se a pak zase zalezl mámě pod ocas. Zato Tara, ta nehodlala být oproti hlučnému bratrovi pozadu. Vlastně, co by bylo nejlepší, kdyby všechno stihla objevit dřív než on! Proto se rychle stavěla na malé nožičky a pomalou kolébavou chůzí si to štrádovala dál od mámy. Sledovala své okolí. Magické houby, kamenné stěny. Nic z toho ji ale nezaujalo jako to, u čeho stál valiočko. Východ. Kam to asi vedlo? Co ji čekalo tam dál? Bylo to tam stejné jako tady, nebo se tam nacházel úplně jiný svět? Tlumeně slyšela nějaké zvuky, hlasy, kterým ještě nedokázala porozumět. A to vyvolalo ještě víc zvědavosti. Významný pohled hodila na valiočka, zbytek sourozenců a matku. Nepotřebovala přeci žádné svolení, ta cesta se přímo nabízela a nikdo jí nebránil jít prozkoumávat! Proto neohroženě vykročila směrem do chodby a čekala, jestli se k ní někdo připojí.




Uživatel