Discord slouží pro rychlejší komunikaci mezi hráči a vedením. Také se zde konají rychloakce, při kterých si můžete občas vydělat pár kamínků navíc.

Příspěvky uživatele


< návrat zpět

Strana:  1 2 3 4 5 6 7 8 9   další » ... 11

Kolo štěstí: 23.1. - 4 bod (sum 40(4))

Potok nebo říčka je vedla údolím až k lesu. Den přešel a slunce se chýlilo k obzoru na své každodenní pouti ku nočnímu odpočinku, jak by se dal tento okamžik nazvat. Tania se na krátko zastavila, ohromena tou krásou, kterou sluneční paprsky vytvářeli, jak pronikaly skrze kmeny stromů. Sněhu to dávalo jakousi nazlátlou barvu a jí se to opravdu líbilo. "To je nádhera, viď?" Pronesla stále užaslým hlasem ke své přítelkyni Shikobě. Hra zlatých pruhů, byla okouzlující. Mezi nimi poletovaly vločky v jemném řídkém závoji a celé tohle představení ukolébával klid okolní krajiny.
Tania si neuměla představit, jak se asi Shikoba celé ty roky bez ní cítila. Ona sice strach také zažila, ale nikdy se jím nenechala ovládnout natolik, aby to změnilo její veselou, hravou a přátelskou povahu. Nedala se strachem zlomit a vždycky se snažila vidět v druhých to dobré. Přesně jako i ve vlcích. Tady byli vlci jiní než jinde, ale vlastně všude byli jiní. Zřejmě to bylo normální.
Pohlédla na Shikobu, která se na ni zrovna dívala také a cítila v jejím pohledu tolik lásky, souznění, až to vykouzlilo na tváři Tanie také úsměv a láskyplný pohled ji opětovala. Ani Tania tuto podivnou skutečnost nijak neřešila. Nezajímalo ji, jak to může na okolí působit. Ale kdo by mohl jednoduše vytušit, co mezi těmito dvěma liškami vzniklo, pokud by je nepozoroval delší dobu nebo je dobře neznal? Nejspíš zatím stejně nikdo takový neexistoval. Co se Tania objevila na Saeronu, byla Shikoba jediná liška, se kterou strávila Tania nejdéle času.

Levandulové údolí >>>

Kolo štěstí: 19.1. - 3 bod (sum 35)

Opětovala ji dotyk čumáčku na čumáček a jemně Shikobu olízla. Bylo skutečně jemné olíznutí, že se mohlo jevit jenom jako letmý závan teplého vzduchu snažícího se proniknout chladem zimy. Říčka, po jejichž březích se vydaly, působila klidně. Skoro až nehybně. Ale přes to Tania nedůvěřovala případné ledové krustě, že by je dokázala udržet a ony by nespadly do ledové vody. Proto se také rozhodly najít nějaký vhodný přechod.
Dokonce i život pod hladinou, jako by se zimním časem usnul. Procházely dál podél břehů. V některých místech ji přišlo, že by se dala přebrodit, jenomže lézt do ledové vody nechtěla ani jedna z nich.

Kolo štěstí: 15.1. - 3 bod (sum 32)

Tania zavlnila ocáskem, když i ona dostala kompliment. "Ovšem na tvém kožíšku je to mnohem více znatelné. A ty vločky jsou zkrátka nádherné na tobě." Vytvářely zdobení, které bylo působivé a v paprscích se třpytily. Bylo to krásné a Shikoba se zdála pro Taniu nádherná.
"To máš pravdu. Je zima, možná můžeme jít podél břehu a třeba najdeme nějaké místo, kudy bude možné snadno přejít řeku na druhou stranu." Zamyslela se béžová nad otázkou a sama usoudila, že to není tak špatný nápad. Navíc nikam přece nespěchaly. Tak proč si neudělat procházku podél říčky?

>>> Šeptavá řeka

Shian'tag >>>

Kolo štěstí: 14.1. - 2 bod (sum 28)

Aktualita počasí
S prvními paprsky slunce, mohly obě lišky pocítit drobounké lechtání na kožíšku. Jemné a chladivé doteky zimní krásy dostaly chuť na kadeřnický salón. Zejména na zádech, hlavě a ocásku. To hebké sněhové vločky, snášející se k zemi z hustých mraků, vytvářely nový vzhled dvěma liščím bytostem. Na to, že byla zima, s ránem, jako by chlad polevil. Možná to byl jenom dojem, ale i tak byl vítaný a Tania měla hned lepší pocit z toho, že se vydaly na výpravu v takovém počasí. Dokonce si nyní krásného zdobení jejich kožíšku mohla plně vychutnat.

"Ó, tobě to sluší. Podívej, jak krásně ti vločky zdobí kožíšek," Rozplývala se Tania nad Shikobou, po té, co ranní paprsky zlepšily viditelnost, když se noc proměnila v ráno. Jak procházely loukou, ocitly se u břehů říčky.

Polární skála >>>

Kolo štěstí: 12.1. - 3 bod (sum 24)

Jen co vystrčila čumák ven z úkrytu, kde se schovávaly doteď s Shikobou, opřel se do ní studený vítr. Byla zima a chlad byl skutečně velký. No, co by taky čekala jiného od polární oblasti? Otřepala se a pohlédla na Shikobu. Ale vracet zpátky své rozhodnutí nechtěla. Byla by smutná, kdyby Shikoba byla smutná z toho, že se nikam na výlet nejde. A taky doufala, že jakmile se rozpohybují, bude jim tepleji a nějak se jejich těla s chladnou nocí srovnají. Povzbudivě se na Shikobu usmála a potom už vyrazila kupředu.
Mířily ke skále, nebo spíše hoře. Ale Tania neměla v úmyslu lézt na její vrchol. Jen chtěla projít a pustit se do končin, které by mohly slibovat to, že třeba moře spatří na vlastní oči. A když ne moře, tak se hezky projdou a prozkoumají okolí Saeronu. "Vůbec nemám tušení kudy jít, ale co kdybychom se podívaly na tu louku, kterou jsme jenom tak proběhly, než jsme se dostaly sem k polárníkům?" Vzpomněla si Tania na louku plnou fialových květů.

>>> Levandulové údolí

Kolo štěstí: 10.1. - 4 bod (sum 21)

Na jednu stranu, najít moře bylo možná na hodně dlouho, ale na druhou, třeba není zdejší pobřeží zase až tak vzdáleno. Když Tania neznala celé území Saeronu, nemohla přeci vědět, kde pobřeží moře je, no ne? To ji dodalo i jakousi chuť, vydat se na výlet a to pobřeží najít! Už teď si představovala, jaké to bude roztomilé, pozorovat Shikobu, jak poprvé spatří moře. Jak se poprvé nadechne slaného vzduchu. Tania nikdy moře nepřekonala. Neplula na žádné lodi, jak lidé. Pokud se dostala na místo zde nějak přes moře, rozhodně to nevěděla a nebylo to její snahou nebo její schopností, nýbrž, mohla projít portálem a ocitnout se zde. Mohla, ale tohle už si skutečně nepamatovala. Nebyla si jistá, jestli prošla portálem nebo prostě jenom kráčela po pevnině.
Postavila se a v očích ji plálo nadšení. "Tak pojď! Půjdeme najít moře. Mohlo by být i docela blízko. Nebo daleko. Vrátit se můžeme hned, jak nás hledaní omrzí." S tímto odhodláním a nadšením, Tania jemně otřela svou hlavu o Shikobu a vybídla svou přítelkyni, aby ji následovala.
Noc byla temná. Mraky halily oblohu tak, že hvězdy ani měsíc nebylo na něm vidět. Takových nocí již Tania zažila. Neodradilo ji to však, aby se vypravila na výlet, který ji rozproudil krev v žilách.

>>> Shian'tag

Kolo štěstí: 7.1. - 1 bod (sum 11)

Přání lišky obecné, její dlouhodobé společnice, kamarádky a něco víc než to, si pamatovala před tím, než usnula, ale i po té, co se probudila. Měla jej stále v paměti i když momentálně přemýšlela o tom, jak vlastně jejich vztah brát. Byly spolu. Ano, byly, vlastně od chvíle, kdy se potkaly se nijak nerozdělily. Nikdy nepřemýšlela, že by s někým, ke komu by měla cítit tolik, jako k Shikobě, měla něco, jako chodit. To v říši lišek neexistovalo. Prostě cítila se s ní dobře a cítila, že k ní cítí jakési pouto, ale přišlo jí to zvláštní, neboť Shikoba byla přeci liška a ne lišák. A navíc byla liškou jiného druhu, takže jak se to mohlo stát ji bylo záhadou.
Zastříhala ušima a zvedla hlavu z Shikoby boku.
"Už nemůžu. Myslím, že jsem odpočatá dostatečně," odpověděla a protáhla se, načež se posadila a stočila si ocásek kolem svých tlapek. "A navíc mám v hlavě spoustu otazníků." Sice už ty dílky začaly do sebe zapadat, ale čím více se skládačka skládala v jeden jasný celek, tím více byla Tania zmatená, nebo možná spíše překvapená z onoho výsledku.
"K tomu moři můžeme zkusit dojít, ale neslibuji, že se nám to podaří. Abych byla upřímná, nevím, jestli někde poblíž je už pobřeží nebo ne. Nemám to tady projité celé." Tak to bylo, neznala zdejší místa a netušila, kde svět končí a kde začíná.

Kolo štěstí: 5.1. - 1 bod (sum 9)

Ještě před tím, než se obě lišky pohroužily do říše snění i když kdo ví, jak to ve skutečnosti bylo, když obě měly ve svých hlavách tolik myšlenek, které proudily podobně jako rozvířené moře, Tania odpověděla na otázku: "Moře a oceány obklopují pevninu. Místo kde jsme, je obklopené velkým množstvím vody. Někdy je moře opravdu daleko, takže se může stát a stává se, že se některé lišky o moři nikdy nedozví, protože je pro ně tak moc vzdálené, že k němu za celý svůj život nedojdou. Zvlášť, když nemají potřebu cestovat." Snažila se vysvětlit to, co věděla. "Můžeš si je představit jako jezero, které zdánlivě nikde nekončí. Není v našich silách moře překonat vlastní tlapkou." Existují portály a patrně jen díky nim se lišky čas od času přemístí na zcela jiné místo.
Po vysvětlení, když se Tania přitulila ke své přítelkyni, usnula. Ale stejně jako Shikoba, ani ona nespala příliš dlouho. V hlavě jí plulo příliš myšlenek na to, aby mohla spát a nepřemýšlet o nich. Tania cítila, jak si na ni Shikoba položila také hlavu. Nevadilo jí to. Přemýšlela, snažila se zařadit své city. Nevěděla, kam, ale cítila, že Shikoba se stala něčím víc, než jenom společnicí, kamarádkou. Stala se něčím, co by mohla béžová nazvat jako člen rodiny. Příslušník úzkého kruhu lišek, kterým byla ochotna důvěřovat bezmezně a chránit je i za cenu vlastního života.

Kolo štěstí: 4.1. - 2 bod (sum 8)

Tania na Shikobu koukala zvědavě, jako by potřebovala vidět této lišce až do hloubi srdce. Co si o ní asi Shika pomyslí, když ji Tania právě prozradila tuto, tak nepopsatelnou věc. No, věc, samozřejmě nešlo o věc jako takovou, ale spíš o... cit? Jo, cit, ale jako co ji tedy béžová brala? Byla to kamarádka, ale víc než jen kamarádka. Něco k ní cítila.
"Myslím si, že takové veliké ryby žijí asi jenom v mořích a oceánech a tam je voda hluboká a nebezpečná." Zareagovala na to Tania.
Když se liška obecná kousíček vzdálila, aby si lehla, Tania mohla pozorovat, jak přemýšlí. I ona pro svou přítelkyni znamenala hodně. To si mohla lehce potvrdit tím, že s ní Shikoba stále zůstávala. Mohla se vypařit. Mohla utéci nebo se rozloučit a odejít, ale pořád byla tady. Už tohle něco znamenalo, nebo ne? Kdo kdy s ní byl tak dlouho? Nikdo. Nikdo a nikdy s ní nezůstal po tak dlouhý čas, jako právě Shikoba.
Vykouzlilo to na tváři Tanie úsměv. Chvíli jen pozorovala Shikobu, ale když pak ta promluvila o odpočinku, Tania souhlasila: "Naprosto mi to vyhovuje." Po té se tiše zvedla a přemístila se ke své přítelkyni. Přemýšlela nad tím. "Přítelkyně..." Zašeptala to takovým polohlasem. Spíš jen tak pro sebe, než pro Shikobu. Přitulila se k ní a nezapomněla natisknout svůj kožíšek na ten její. Hezky se na Shiku natiskla a potom si položila hlavu přímo na bok Shiky.

Odkud: Zamrzlé jezero >>>

Z úvah ji vytrhl hlas Shikoby. Tania střihla ušima a upřela na kamarádku pohled. Nad čím, že to béžová přemýšlela? Měla by ji to říci? Ale jak by ji to měla říci, když sama netušila, co a jak to vlastně je? Ale věděla, že by něco říci měla a tak začala slovy: "Já..." jenže jak měla pokračovat byla tak trochu záhada. "Přemýšlím o tom, jak je mi s tebou fajn. Ale neumím popsat, co vlastně pro mě zamenáš." Nakonec to vybalila naplno. Kdyby mohla a neměla srst, asi by byla rudá. "Znamenáš pro mě moc, jen nevím, jak to správně nazvat." Nechtěla, aby Shika snad nabyla nesprávného dojmu a myslela si, že pro Taniu neznamená nic, protože to takto rozhodně nebylo. Spíš právě naopak.
Dorazily k úkrytu a Tania pozorovala počínání Shiky s rampouchy. "To rozhodně vypadají. Možná jako zuby nějaké veliké ryby?" Rampouchy byly opravdu úchvatné a Tania si prohlížela, jak se v nich láme světlo. Taky jeden olízla. Byl studený jako led. Aby taky ne, když to prakticky vzato led byl.

Tania se celá vyklubala ze závěje a otřepala se. Když se přestala smát, v očích div neměla slzičky od toho bláznivého smíchu. "Tak tohle se mi stalo asi poprvé, Shiko." Ještě pořád měla v hlase ty úsměvy. ANo, nikdy ji nikdo nezasedl. Nebo si to nepamatovala. "Tohle jezero je zábavné." škpda jen, že tu polární záři neviděly. Možná až večer. "Dobře, tak půjdeme." Souhlasila s návrhem a vydala se za svou kamarádkou.
Vlastně ji už pomaličku brala i víc, než jen to. Jako by se tahle liška stávala součástí rodiny. Jenom si neuměla pořádně uvědomit jakou částí rodiny se Shika stávala. Jako sestru ji nebrala. Ne, to bylo trochu jiné. Ale jako co tedy? To byla otázka, nad kterou Tania chvíli uvažovala mlčky, zatímco ťapkala vedle Shiky.

>>> Kam: Polární skála

děkuji za akci ♥

16 bodů
15 bodů = 3x píro
1 bod = 5 šedých kamenů
+10 šedých kamenů

Podívala se právě včas, aby viděla, jak Shikoba na ledě dovádí také, což ji vykouzlilo úsměv tak veliký, že zubatou tlamičku otevírala a z očí ji div neodletovaly hvězdičky štěstí. Kdyby byla animovaná, nejspíš by ji z těch očiček vyletávaly nejen hvězdičky, ale i srdíčka různých odstínů růžové až po červenou.
Chvíli zase sledovala kamarádku, pak skotačila sama a jejich tělíčka se k sobě blížila, až najednou ucítila, jak do ní něco vrazilo. Byla to fakt rána, že se Tania úplně otočilla a už obě klouzaly kamsi do většího nánosu sněhu.
Tania skončila v závěji, hlavou někde pod sněhem a na ni ležela Shika. Chvíli se nedělo nic, ale po pár vteřinách se začala béžová liška mrskat a kroutit, aby se dostala zpod těla větší lišky a mohla se nadechnout. Ocáskem mrskala tak, že Shikobě se musel před čumákem míhat jako stěrač.
Když se konečně dostala ke vzduchu nadechla se a začala se smát.

Odkud: Polární skála >>>

Chvíli se zdržely u skály, aby se podívaly, jak budou liščata reagovat na dáreček v podobě barevných lístků. Tania doufala, že z nich budou nadšená, ale jestli ano, to už ovlivnit nemohla. Po té, co dostala odpověď na otázku ohledně procházky, radostně švihla ocáskem a obě se potom pustili směrem k jezeru. Na jezeře už musel být led pevný, že by udržel i ledního medvěda. Pomyslela si Tania. "To je skvělé. Určitě se ti tam bude líbit." Tedy doufala v to.
"To jsou takové barvy na obloze. Bývají vidět v zimě. Možná je ještě nespatříme, a možná ano, necháme se překvapit. Je to moc hezké. Jako duha, která se ale pohybuje a vlní," snažila se to vysvětlit.
Když dorazily k jezeru Tania se zastavila. Sníh jej začal halit do svého vločkového závoje. Ale stále ještě mohly lišky zahlédnout tu úchvatnou podívanou na ledovou plochu táhnoucí se kilometry daleko. "Tak tady jsme." Nebyla si jistá, kdy se vlastně přesně objevuje záře na obloze. Možná až večer, ale i tak tady bylo krásně.
"Co takhle si zadovádět na ledě?" Tania se šibalsky usmála a lehce do Shikoby šťouchla. Po té vyskočila do vzduchu, a jakmile dopadla do sněhu, hupsla na led tak, že ji tlapky po ledě klouzaly. Rozběhla se a po té sebou plácla na led a klouzala se po břiše. Tania se smála a když se doklouzala, otočila hlavu na Shikobu, aby viděla, jak bude dovádět ta. Dlouho však bez pohybu nezůstala. Jednoduše to nevydržela a prostě znovu vyskočila a rozběhla se po ledové, mírně zasněžené ploše. Vločky na ledu působily jako mýdlo a tak Tanie tlapky mnohem víc klouzaly, než kdyby sníh ležel v trávě. Doslova by se dalo říci, že Tania bruslila na drápkách, jak se jí smýkaly, když měnila směr běhu v jakýchsi vlnách a smyčkách. Užívala si nadcházející zimy. Nikdy by neřekla, že se bude takhle bavit na ledové ploše, ale ano. Bavila se. Ne proto, že by byla sama, ale proto, že tady mohla být s někým, kdo ji byl velmi blízký. Se Shikobou.

Odkud: Les Antares >>>

Tania se mile na Shikobu usmála. "Něco máme, hele a klidně jim to můžeš dát ty, jo?" Popošla ke své kamarádce a nabídla ji listy. "Bude to od tebe hezké gesto, myslím, když přineseš hračky ty." Tanie nešlo o to se předvádět před jejich vůdkyní, prostě chtěla, aby Shikoba se cítila dobře a dobře také zapadla. Zapadnout a nenatlouci si čumáček, bylo přeci jenom to nejlepší, no ne?
S tímto dorazily k polární skále, kde si Tania všimla některých z liščat. Nasadila na tváři úsměv a vyrazila k nim. Nechala Shiku, aby předala liščatům barevné lístky na hraní a potom se k ní otočila se slovy: "Cítíš se na maličkou procházku, nebo by sis raději odpočinula? Možná uvidíme polární záři." A nebo jen zamrzlé jezero.

>>> Kam: Zamrzlé jezero


Strana:  1 2 3 4 5 6 7 8 9   další » ... 11


Uživatel