Discord slouží pro rychlejší komunikaci mezi hráči a vedením. Také se zde konají rychloakce, při kterých si můžete občas vydělat pár kamínků navíc.

Příspěvky uživatele


< návrat zpět

Vypadalo to, že mě nic nemůže probudit. Ležel jsem celý spánek naprosto mrtvý, bez pohybu - skoro to vypadalo, jako že nedýchám a lesem se jen ozývalo tišší a tišší chrápání, jindy zase o něco hlasitější, pak téměř žádné... No a pak začal mluvit Lucky. A třást se mnou. Hodně. Z tónu hlasu jsem měl v polospánku pocit, že se něco stalo, a tak jsem hbitě vyskočil na nožky, přičemž jsem se hezky bouchl o větev nad námi. "Ow!" zaječel jsem a snažil se chytit ztracenou rovnováhu. "Luckyyyy!" protáhl jsem. "To nemůžeš dělat, když spím," postěžoval jsem si naoko, než jsem se spokojeně zazubil. Většinou bych nikoho nenásledoval jen proto, že měli žízeň - ještě, když mě sotva probudili, ale... Tenhle lišák byl výjimka. S úsměvem jsem následoval jeho kroky a ještě se naposledy rozhlédl po lese. Tiše jsem doufal, že to nebyla naše poslední zastávka v něm.

//Jezero Arges

Zase o něco znuděnější jsem začal věnovat pozornost světélkujícím broukům a trochu se pousmál. Vážně jako doma. Jenže než jsem se nadál, lesem se ozvalo Luckyho kýchání a jeho soukromá nosní světluška mi narazila do hlavy a vratkými obraty se snažila uletět jinam. Znechuceně jsem vyplázl jazyk a věnoval bráchovi zamračený výraz, než jsem si zase spravil obličej a tvářil se jako vždycky. Dramaticky jsem si povzdechl. "Taková nuda," zamumlal jsem a tlapkou si začal pohrávat s listím, které leželo na zemi, jako by zrovna to mohlo být dobrým zdrojem zábavy. Mezitím už Lucky převzal iniciativu nad vším a vrhl se ke stromu hrabat úkryt. Nestěžoval jsem si - proč taky, byl to úkryt grátis. Spokojeně jsem sledoval jeho tvrdou práci a nenamáhal se se zvednout a jít mu pomoci. I tak jsem se přátelsky pousmál, když se sám pod kořen začal cpát. Jak obětavé.
Líně jsem se zvedl a pomalými kroky došel k němu. Neměl jsem problém se tam nacpat, ani jsem neměl problém s tím tu zrzavou kouli zalehnout. Nakonec jsem skončil s tlapkami přes jeho břicho a hlavu jsem zavrtal mezi jeho přední tlapky, abych taky cítil nějaké teplo. "Opovaž se chrápat," zamumlal jsem mu do srsti a zavřel oči, aby si mě nakonec také vzal spánek. Trvalo mi to déle, než jemu, ale nakonec jsem taky zabral. A místo něj jsem chrápal já.

//Za hranicemi

Líně jsem postupoval kupředu a nevnímavě přikyvoval na cokoliv, co zrovna Lucky říkal. Chtěl jsem mu věnovat pozornost, vážně chtěl, ale tohle místo bylo o něco jiné než všechno ostatní, co jsme dosud viděli. Možná to bylo větrem, který si pohrával se zvukem a zpíval mi do uší meluzínu - možná něčím jiným. Zaujatě jsem zvedl hlavu a přestal se tvářit tak znuděně. Když už by tu nebylo nic zajímavého, alespoň tu bylo hezky. Mohli bychom tu přespat. Napadlo mě a jako na zavolanou se mi otevřela tlama v unaveném zívnutí. Oklepal jsem se z něho a konečně po dlouhé době úplně zastavil. "Už se mi nikam nechce," zamručel jsem a abych svým slovům dodal důraz, hrcnul jsem si uprostřed lesa na zadek. Skoro závistivě jsem se podíval na bratrovu srst a pak na tu svoji, která byla nepříjemně krátká a tolik mě před zimou nebránila. Zato on měl pěknou přikrývku. Pohrával jsem si s myšlenkou, jaké by to asi bylo, být stažen z kůže, než mě další závan meluzíny vrátil zpátky všema čtyřma na zem. Zazubil jsem se, jakoby nic, a odmítal se hnout jen o krok dál.




U Ž I V A T E L