Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Pro Shila to byl jenom zelený opeřenec, který ale dokázal mluvit liščí řečí, což bylo pro lišáka zajímavé a pozornost si to dokázalo takhle získat. Když mu Arisa vysvětlila všechno, jak nejlépe dovedla, Shilo se konečně uvolnil. Chápavě přikývl. "Takže, patron je něco jako kamarád?" Ujistil se. Chápal to takto.
Cron? To bude asi také liška. Došlo Shilovi. "To je, řekl bych pěkné. Myslíš, že bych někdy mohl také nějakého mít? A jak se to stalo, že se k tobě přidal?" Měl najednou tolik otázek. Bylo jasné, že ho tohle téma zaujalo. Inu, kdo by nezatoužil po nějakém společníkovi, kamarádovi, když byl nucen se přesouvat z území na území?
"Třeba se ještě musíte lépe poznat, než ti řekne víc. Možná je opatrný," napadlo lišáčka. I on přece byl opatrný, tak proč ne ten pták? Bylo to logické a každý tvor si dával pozor. Nebo snad ne?
"Svérie? O tom jsem nikdy neslyšel. Snad se dozvíme víc." Zatím však byl spokojený tam, kde byl.

Lidé byli skutečně zvláštní, to mohl Shilo jen potvrdit. "Myslím, že mě nikdy nepřestanou překvapovat. Jsou zvláštní, ale i zajímaví a někdy docela legrační. Víš, že jejich děti jsou neohrabané dlouho?" Za tu dobu, co on stihl vyrůst a dospět, jejich mláďata stále byla taková neohrabaná, jak dvoutýdenní liščata.
Pohlédl na ni, kam to ona kouká a pochopil, že bílá sleduje most.
Zastříhal ušima, když ševelení lesa přerušil hlas. Shilo netušil, komu patří, ale slyšel jasně, jak pronášel jméno bílé lišky. Zvědavě se snažil odhalit směr, odkud hlas přicházel. Shilo teprve po tom, co pohled Arisy se ukotvil na zeleném ptákovi, pochopil, že hlas patřil právě jemu. "Tak tohle je také zvláštní..." pronesl na to polohlasem. Jako by se bál, že ten pták bude na něj vrhat jakousi magii. Stáhl ouška a trochu se přikrčil.
Poslouchal, uši mu vystřelily k ptákovi a Arise, ale přikrčený byl do doby, než Arisa zavýskla, že má patrona. "Patrona? Tohle je patron? Co je patron?" Tenhle pojem snad nikdy neslyšel. Byl to snad druh onoho zeleného opeřence?

Stříbrný mokřad >>>

Dokázali toho opravdu hodně. Shilo se zamyslel. "Umí si postavit noru. Ale ne takovou ledajakou, ale něco podobného, jako mravenci, ale zvláštní na tom je, že to není jen kopa. No, chtěl jsem říci, že z malých pevných částí si staví velkou noru, do které se uchylují v případě, že zrovna nepečují o ovocné rostliny." Doufal, že se mu to daří vysvětlit tak, aby si to dokázala bílá lišky představit. "Také na sobě nosí zvláštní chlupy. Mají různé barvy a svlékají si je, jako had kůži. Oni vlastně ani tolik své vlastní srsti nemají, asi proto nosí na sobě ty zvláštní kůžičky."
Byl rád, když opustili místo, kde se na tlapky lepilo bahno a jeden mohl snadno spadnout někam, kde by musel plavat. Jednoduše les, který se před nimi objevil a do nějž vstoupili, se mu líbil mnohem více. Nebyl tak přehledný jako vinice, ale byla to pěkná změna. "Ano, to je dobrý nápad. Tohle vypadá jako zajímavé místo." Jen byl ve střehu z každého neznámého zvuku.

Zrcadlové jezero (přes Mrtvou zem) >>>

Přikývl. Lidé byli opravdu zvláštní tvorové. "To ano. Mají takové delší prsty. Pomocí těch umí věci, co my ne. Je úchvatné je pozorovat, ale, nesmí tě vidět." Poznamenal ještě k lidem. "Jsou nebezpeční. Když chtějí, dokáží ulovit zvěř i z dálky. Je to jako kouzlo. Ale magie z nich cítit není. Je to zvláštní." Lidé nebyli vždycky zlí, ale často ano. Shilova rodina si na ně dávala pozor i přes to, že je znali. Vždycky bylo lepší být ve střehu.
Shilo pozoroval, jak se Arisa zkusila napít, ale ta voda voněla po soli a Shilo to raději nezkoušel. Stačilo mu, že to zkusila Arisa a i ta pochopila, že slaná voda se pít nedá.
Shilo se rozhlížel okolo sebe. Mokřad byl něco, co zřejmě ještě neviděl. Zvědavě se tedy dívál s snažil se, aby nespadl do nějakého bahnitého jezírka. Nebo prostě do vody.
"To ano. Takové místo jsem ještě neviděl." Pokud to šlo, vyhýbal se tomu, aby musel lézt do vody, kde to neznal.

>>> Derianský hvozd

Můstěk (přes Lentharský kraj) >>>

Naslouchal všemu co bílá liška řekla. Znělo to zajímavě a užitečně. "Myslím, že když jsou ty funkce takhle rozdělené, může to být efektivní." Ale určitě by se nemělo zapomínat na to, aby každý člen dokázal splnit vše, tedy pokud mělo společenství skutečně fungovat. Jak se zdálo, také fungovalo, jinak by teď nemluvil s jedním jeho členem.
"Lidé? To jsou takoví zvláštní tvorové. Vlastně také žijí ve společenstvích. My jsme, defakto, žili na jejich území. Po většinou si nás ale nevšímali. Největší jejich podivnost je, že chodí strašně legračně. Jen po zadních tlapách. Zřejmě proto, že namají dobrý zrak." Vysvětloval Shilo Arise.
"Jistě, pojďme."

>>> Stříbrný mokřad přes Mrtvou zem

Akce byla super. Jediné co bylo škoda, že jsem neměla tolik času. Ale super.

Za 11 bodů bych poprosila
3 kříšťály a 6 šedých kamínků

děkuji moc ♥

Potvrzeno. Polární oblast tedy byla něco jako pouštní, ale její opak. To dokázal Shilo pochopit a tak chápavě přikývl. "Chápu. Takže stejně jako jsou polopouštní oblasti, budou i takové, kde je sněhu pomálu a místí se s oblastmi, kde není sníh ani písek." To už si tak sumíroval pro sebe. Rozhodl se, že když něco takového existuje, zkusí to prozkoumat na vlastní tlapky. Však už se z něj stal cestovatel, že snad procestoval víc míst, než kterákoliv liška jeho druhu.
Arisa mu vysvětlila, co je to funkce. "To zní rozumně. Určitě to pomáhá skupinu udržet pohromadě." Dávalo to smysl. Bez toho by to asi nemohlo tak dobře fungovat. Jinak si to nedokázal vysvětlil. "Takže ty lovíš potravu ne jen pro sebe, ale i pro ostatní? Tím pádem nemusíš třeba hlídat území nebo ho chránit?" Nemusela tedy dělat všechno, ale mohla se soustředit na jednu věc a o zbytek se starali ostatní. Znělo to skutečně pohádkově.
Shilo přimhouřil očka. Ano, chtěl, moc chtěl patřit do skupiny, klanu nebo rodiny, ovšem spálil se a tak bude nejdříve vyčkávat. "Možná... časem. Asi se tady nejdřív porozhlédnu a pak se uvidí, co mi přinese osud."
Zastavili se před nějakým mostem. Shilo už podobnou stavbu viděl. Konec konců, vinice také nebyla přirozeným prvkem v divočině. A tak se instinktivně začal nejen rozhlížet, ale i větřit čumáčkem, jestli nezachytí přítomnost lidí v okolí. Pach lidí zde ale nebyl. "Kde jsou lidé?" Zeptal se. Nakonec se ale vydal za bělavou lištičkou přes most.

>>> Zrcadlové jezero (přes Mlhavé údolí)

>>> Mrtvé jezero (přes Lentharský kraj)

Byl rád, že nemusel chvíli cestovat sám. Arisa mu připadala milá a tak se vedle ni mohl uvolnit a nejspíš nemusel mít obavy, že by ho nějak zradila. Poslouchal, co všechno říká o skupině. "Zima? Takový opak pouště?" Nejspíš ano. Bylo to zřejmé, ale stejně se musel ujistit. Nikdy sníh neviděl. Nebo možná jen z dálky. Přikývl, když začala vyprávět o pěkném úkrytu. "To zní, jako pěkné místo." Nikdy nic takového neviděl a určitě to muselo být krásné.
Potom zaznělo další, pro něj neznámé slůvko: "Funkce? Co to je?" Schůze, to by chápal, ale funkce?
Chápavě přikývl. "To mě tedy překvapilo, takže se ve vaší skupince sdružují lišky různých druhů? To jsem ještě nikdy neslyšel." Znělo to tak zajímavě, že Shilo upíral na Arisu pohled plný zájmu a údivu zároveň.

Zavrtěl hlavou. Nepotřeboval tu zůstat. "Tak, můžeme jít." Zareagoval na to Shilo a rozhodl se, že bude tuhle světlou lišku následovat, alespoň chvíli. Byla menší, takže se nemusel bát a byla přátelská.
Ťapkal za ní a aby řeč nestála, začal nyní on vyzvídat. "Takže ty tady někde žiješ?" Musela. Nebo se ztratila tak daleko od místa, o němž mluvila? "Jaké to je, na tom místě, o kterém jsi se zmínila? A lišky v té skupině jsou stejného druhu?" Přeci jenom chtěl vědět víc. Jestli se tady vyskytovaly skupiny, kde se sdružovaly lišky bez jakýchkoliv vazeb, možná našel místo, kam by i on mohl patřit. Ale chtěl si to omrknout sám, nejdříve, než-li by se opět bezhlavě vrhl do další možné strády typu společenství lišek.

>>> Můstěk (přes Lentharský kraj)

Poslouchal, jak Arisa hovořila o skupinách lišek. Znělo mu to docela zajímavě a i Arisa se zdála být přátelská. Pokud si s ním nepohrávala, jako jeho partnerka nebo spíše matka jeho dětí, pak působila přátelsky. Shilo byl sice pořád ve střehu, ale už nepůsobil tak ustrašeně, jako když se sotva střetli. Už neočekával, že by se na něj tato liška vrhla. A ani nikde necítil další lišky, které by se přihnaly a zaútočili na něj, aby ho vyhnaly z jejich území, takže mohl být klidný.
Přikývl: "Ano, Klan je vlastně rodinu. Buď malá nebo i větší, ale obvykle to bývá úzká rodina. Rodiče a potomstvo. Někdy pak víc generací." Ano, někdy. V jeho případě ale nikoliv.
"Protože tradicí našeho klanu vždycky bylo, je a nejspíš i bude, že území připadne vždycky prvorozené dceři. Ta se stane novou matkou a strážkyní rodu, po dovršení dospělosti. Ostatní dospělí potom odcházejí." Shrnul to Shilo. Teď už Arise patrně bylo zcela jasné, proč on musel odejít. Nebyl samice, ale samec a byl už dospělý.
"To nevadí. Ta oblast by se dala porovnat jako sousední s pouští. Některé lišky mého druhu v pouštích a polopouštích jistě žijí, řekl bych." On však žil na svazích pod vrcholy hor. Teplý a suchý vzduch i chladný horský, však dobře znal a zvládal. Ale jeho nová společnice se zdála, že ji tady není nejlépe.
"Ariso, chtěla bys jít někam dál?" Zeptal se ji.

Dál si ji bedlivě prohlížel. Byla taková zajímavá. Nikdy neviděl lišku podobného vzezření a tak z ní nespustil svá očka. Představila se mu a tak bylo slušné, aby ji toto gesto oplatil, což také udělal: "Shilo." Povídala dál a tak zjistili o sobě, že se oba tak nějak potulují. Ale co ho překvapilo mnohem víc, až se zájem v jeho očích objevil zcela nezaměnitelný s žádnou jinou další emocí: "Skupiny?" Znal jen klany. Rodinné klany, kam tak moc chtěl patřit, ale nikdy se mu to nepodařilo, tedy po té, co musel opustit rodiště. "Ne-e. Co je to za skupinu? A proč se tedy touláš, pokud máš..." zarazil se. Byla vůbec skupina to, co mohlo mít podobný význam jako klan? "...skupinu?" dořekl to nakonec.
"Byl jsem součástí rodinného klanu, ale tradice rozhodla, že jsem musel odejít." Vysvětlil stroze. Těžko říci, jestli to liška dokázala vnímat stejně jako on. Věděla ona o rodinných klanech? Možná ji byly neznámé, jako jemu skupiny lišek.
Poslouchal, jak se ocitla zrovna tady v pouštní oblasti. "Aha, já jsem spíše z hor, ale, chápu." Dodal na to. Asi byl pouštní příbuzný, žil však na úpatí hor na vinici.

Noc se změnila v krásné ráno, díky čemuž Shilo mohl také lépe vidět na druhou lišku. Ranní paprsky slunce ho hřály na kožíšku a vlastně tuhle idylku míval docela rád. Jakožto lišák zvyklý na střídání teplot během dne, dokázal ocenit příjemné klimatické podmínky tohoto prostředí. Bílá liška se dala do pohybu a Shilo se mírně přikrčil, jako by byl připravený na úprk. Věděl, že tato liška je samicí a nepředpokládal tedy, že by na něj zaútočila i když samozřejmě jistý si být nemohl. Lišky byly různé a ani to, že to byla samice mu nezaručovalo, že by na něj nemohla zaútočit. Jediné co platilo, že ta pravděpodobnost bude nižší, než při setkání se samcem.
Když promluvila, nemusel přemýšlet dlouho, aby ji sdělil pravdu. Nemusel ji dokonce ani ukrývat. Tím totiž nemohl nic ztratit a on byl možná až moc upřímný: "Nemám domov. Kdysi jsem ho měl, ale to jsem byl ještě nedospělý." Střihl ušima k lišce a trochu se narovnal, aby nebyl přikrčený a nepůsobil tolik napjatě, jak se vlastně ale ve skutečnosti cítil, protože liška byla cizí a jiného druhu s nímž se nikdy nesetkal. "A ty? Nevypadáš, že by zdejší krajina byla pro tebe ideálním místem k životu." Ne, že by byl odborník na liščí druhy. Vlastně do nedávna ani netušil, že nějaké další liščí druhy existují. Ovšem tahle liška měla bílou srst a kratší uši. Možná i huňatější kožíšek po těle.

Čekala-li, že byl místní, tak, prozatím, nebyl. Jestli se to mělo změnit v následujících dnech, to netušil. Ale pravdou bylo, že odcházet kvapem pryč a zase tlapkami osahat dalších nespočet kilometrů, to v nejbližší době neplánoval. Nebyl místní, ale ani procházející. Doufal, že na nějaký čas by zde mohl najít úkryt. Bál se přiznat, že doufal, že zde nalezne konečně domov. Inu, prozatím se neodvažoval soudit tuto krajinu.
Střihl velkýma ušima, které byly v porovnání s ušima polárky, skutečně obrovské. Prudce zvedl hlavičku od bahnité hlíny, kterou očichával, aby zaznamenal bílou lišku s huňatým kožíškem, snad ještě huňatějším, než byl ten jeho? Nebo v tom dojmu sehrála roli jen délka chlupů? Možná. Pohledem ji zkoumal. Očekávat mohl cokoliv. Naštěstí nebyla tak velká, jako třeba liška obecná, ale určitě byla o něco vyšší, než Shilo se svými dvaceti jedna centimetry na výšku v kohoutku. Nebo se mu to tak mohlo jenom jevit. To netušil.
"A-ahoj..." Odpověděl nejistě a oušky směřoval k lišce. Zároveň je ale občas natáčel do stran, aby zachytil jakýkoliv náznak, že by zde mohlo být lišek více. Třeba její rodina, která by ho chtěla vyhnat z území. Polární lišku ještě nikdy neviděl. "Ne, akorát jsem přišel." Odpověděl jí a nepřestával si ji zvědavě prohlížet.

Stále na cestách, to byl v posledních měsících jeho život. Nikde se neusadil, protože kdykoliv k tomu mělo dojít, jeho snaha byla vždy něčím nebo někým zmařena. Snad právě proto si od hledání nového domova dával pokoj a pomalu si přivykal na cestování. Nebylo to výhodné. Život na cestách mu neposkytoval žádné výhody, které kdysi míval. Byl malý a téměř vše, co bylo větší než on, mohlo být jeho zabijákem. Neměl nikdy jistotu, že narazí na dobrý zdroj potravy a vždycky hrozilo riziko, že někde spadne do pasti nebo vleze na území většího predátora. Neměl úkryty. Co měl však dělat? Možná potřeboval právě ono vzrušení z nového. Pravda, novinky nebyly to, co by miloval, ale staly se náplní jeho dnů. Zvykl si na to, že přicházejí a že jim musí čelit přímo.

Aktualita počasí
A tak byl tady. Ani nevěděl kde, ale krajina mu přišla alespoň trochu podobná tomu, co znal. Nebyl to jeho domov. Nepodobal se vzhledem, pouze charakterem prostředí. Muselo to Shilovi však stačit. Jeho tlapky se zastavily a on sklonil hlavu, aby si přičichl k půdě. Nebyla to hlína, nýbrž bláto. Noc halila jeho kožíšek a on se díky tomu, že byl tmavší, ztrácel ve tmě. Zem byla vlhká, až přemokřená, takže nepochyboval o tom, že zde muselo, v průběhu několika předchozích hodin, pršet. Na obloze však mračna prosvítal měsíc a ozařoval jejich okraje do jasně bílých zářivých lemů, jako by mu to napovídalo, že pršet již nebude a možná se dokonce mraky odeberou pryč z nebes úplně.

Aktualita uznána.