Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Kolo štěstí: 3 bod (sum 3)

Shilo šel dál. Měl to jednodušší, než liška, která byla před ním. On šel totiž po stopě její, čerstvé, zatímco ona musela jít po stopě hlodavce, který tu šel bůh ví kdy. Zpočátku ji ani neviděl, to, když byla ještě daleko. Všiml si konečně až pohybu na bílém sněhu, když se vzdálenost mezi těmito dvěma jedinci zkrátila na opravdu viditelnou vzdálenost. Zamžoural a možná i přidal do kroku. Fakt byl takový, že, aby ji dohnal, musel občas i skákat nebo 'cupitat' - běžet. Sníh mu v tom zrovna neulehčoval, ale co měl malý lišák z hor dělat?
Když si i tato bílá liška, která, jak pochopil už ze stop, nebyla malá, tak jako Arisa, nýbrž větší¨, všimla, že i ona má společnost a položila mu otázku, Shilo se snažil z tónu hlasu a postoje těla vyčíst, co od ní může asi tak čekat.
Zastavil se a stáhl ouška k hlavě. "Já..." začal Shilo, ale proč za ní vlastně šel? "Jsem se ztratil. A..." měl by říci pravdu? On přeci vždycky říkal pravdu! Tedy myslel si to. "...doufal, jsem, že až něco ulovíš, kousíček zbyde." Upřímnost nade vše!

Kolo štěstí: 2 bod (sum 2)

Severní Amaron přes Stříbrný potok >>>

Když se mu podařilo dostat se na druhou stranu vodního toku, byla před ním další pláň. Tahle působila trochu pustě. A na rozdíl od té předešlé, nebyl terén rovný, nýbrž kopcovitý. No, pokud si myslel, že tato pláň je pustá a prázdná, asi se Shilo trochu mýlil v úsudku, neboť si všiml nějakého pohybu na jednom vrcholku. Bylo to nejspíš stádo sobů. Sobi však byli poměrně daleko, takže se Shilo nemusel bát, že by se celé stádo rozhodlo jej ušlapat. V tomhle měl štěstí.
A pak tu bylo ještě něco. Cítil pach šelmy. Liška? Možná. Shilo byl na pozoru a stříhal oušky a různě je natáčel do všech směrů, aby mohl zachytit sebemenší zvuk neznámé lišky. Při pátrání narazil na stopu zajíce. Jak posléze pochopil, liška se pustila po stopě a on se vydal po stopě lišky, která stopovala zajíce.

Kolo štěstí: 1 bod (sum 1)


Azurová řeka >>>

Shilo se ocitl na pláni. Když se rozhlédl, mohl vidět, že se jedná o zcela jednotvárnou pláň, podobně jako bývají pouště. Ale on věděl, že jednotvárnost může být vlastně docela velkým klamem. Mohlo se jednat jen o zdánlivý dojem. Inu, to možná zjistí, nebo také ne. Každopádně vykročil vpřed a pohyboval se dál, směrem, kterým si myslel, že přišel, jenomže nejspíš ne. Už o tom začínal i trochu pochybovat. No, trochu, možná už i trošičku více o tom pochyboval. Dokonce by se dalo říci, že si začínal být jistý, že přišel odjinud.
Překonal řeku, jesště, když to šlo a vydal se dál přes další vodní tok.

>>> Sobí pláň přes Stříbrný potok

Keterské jezero přes Les Taldren >>>

Pohled na řeku, k níž se Shilo dostal, jej dokonale fascinoval. Měla neskutečně krásnou barvu azuru a to i pod ledem. A přes to, že se nyní zdála klidná, musel být malý lišák na pozoru, aby mu tlapky neuklouzly po zledovatělých kluzkých kamenech, které břehy této řeky lemovaly.
A že měl lišák občas namále, protože kameny skutečně klouzaly, když se po nich snažil hnědý lišák dostat dolů, aby se mohl pokusit přejít řeku dál.
Nakonec po pár nebezpečných podklouznutí se mu to povedlo a na druhou stranu se dostal, aby se mohl zanořit do dalšího lesa.

>>> severní Amaron přes Motýlí les

Les Hased přes Řeku Dorias >>>

Jezero se zdálo být velmi rozlehlé. Jeho konec ani nebyl vidět. Prostě kam se Shilo podíval, tam byla vidět pouze zamrzlá plocha vodní hladiny. Rozhodl se, že přes jezero přejde, aby se dostal na druhou stranu řeky. Možná si chtěl také trochu zadovádět na ledě. Jen ho trochu mrzelo, že je zde sám a nemá tak s kým tyto zimní radovánky sdílet. Před pár hodinami byl ještě s Polárkou, ale nyní už ani netušil, kam se bílá liška vydala.
Překonal plochu, na níž si trochu zaklouzal, aby se ponořil do dalšího lesa. Ten byl tvořen převážně z listnatých stromů, takže byl nyní v zimě dost světlý, neboť většina listí bylo ze stromů pryč.
Shilo se nechal lesem vést až k další řece.

>>> Azurová řeka přes Les Taldren

Shilo přestal s chytáním bílých a studených vloček, které se mu tak při této hře rozpouštěly na jazyku. Už si pohrál dostatečně a když se rozhlédl, usoudil, že nechce zůstávat na jednom místě, navíc takto chladném. Nebyl si však úplně jistý, jestli trefí zpátky, do teplejšího prostředí. Nechal se odvést patrně příliš daleko na sever. Sníh již dávno zapadal stopy, které za sebou zanechal a tak mu nezbývalo, než aby se vydal na cestu tak nějak na slepo.
Dal se do pohybu a brzy dorazil k řece po jejímž břehu se pustil, dokud ho řeka nepřivedla k jezeru.

>>> Keterské jezero přes Řeku Dorias

Shilovi byla zima. Zalezl si do úkrytu a tam chvíli poslouchal, než jej přepadla dřímota. Byl unavený z takové dlouhé cesty. Nebylo divu, že si prostě hodil šlofíka. Když se probudil, zjistil, že je jaksi sám. Inu, dalo se to přeci čekat, že ano? Protáhl si packy a rozhlédl se. Bílo bylo všude i v lese. Ale tady alespoň ten sníh nebyl tak hluboký a vítr byl lámán o stromy. Dalo by se říci, že tu vlastně bylo tak nějak obstojně. I když raději by Shilo byl někde v teple.
Vylezl z úkrytu a sledoval, jak vločky sněhu dopadají i mezi stromy. Jak se snášejí dolů k němu a tak je začal chytat. Chytal je do tlamy. Občas byl nucen vyskočit, ale vlastně to nebylo tak špatné. Vyplázl jazyk a občas nechal některou ze sněhobílých vloček na něm roztát. Na svém jazýčku, kde se vločky rozpouštěly velmi rychle. Takže si chvíli hrál a bavil se tím, jak lapal po vločkách sněhu. Dobré to bylo i pro to, že se tak trochu zahřál, jak v sobě rozpohyboval krev a ztuhlé svaly se rozhýbaly také.

Les Antares >>>

Sněžilo a vločky byly dostatečně husté i tady. Shilo tak měl co dělat, aby bílou lišku viděl. Něco dělala kousek před ním a tak se k ní rozběhl. Hopsal sem a tam a když byl už skoro u ní, zastavil. Tedy, chtěl, ale tam, kam dopadly jeho tlapky, byla díra pod sněhem a on zapadl víc, než by čekal. Jeho tělíčko se odpružilo a zadek mu přeletěl přes hlavu a rovnou narazil do Arisy, která pod jeho váhou musela spadnout do závěje sněhu hnedka za ní. Tak se mu nešikovně podařilo Arisu hodit do sněhu.
"Jejda! omlouvám se." Stáhl ouška a sám se vyloupl ze sněhu. Otřepal se a díval se na sněhobílou lišku zapasovanou v závěji.
Vedle ní ležel list z bobulkami. Shilo přejížděl pohledem s Arisy na bobulky.

Zamrzlé jezero >>>

Mířili k lesu. Ten se zdál jako takový běžný les. Ale co bylo pro Shila vlastně, 'takový běžný les'? Mohl vypadat takhle, ale i jako třeba les sestávající z řídkých jehličnanů a kleče. Kdo ví. Ovšem tenhle les byl dobrý v tom, že poskytoval mnoho úkrytů.
Patron se po otázce tedy objevil a zmizel a zase objevil. Shilo chápavě přikývl. "Aha, to je dobrá schopnost. Někdy by se hodila i nám liškám, kdyby nás třeba chtělo napadnout něco většího, nebezpečnějšího." Takové zmizení vypadalo jako super únikový manévr. Cíl cesty neměli.
Ale našli úkryt, kam se Shilo schoval a chvíli odpočíval, než usnul.
Zastříhal oušky, když Arisa opustila dutinku a někam se vydala. Shilo šel za ní. Po nějaké době se les změnil v jiný a ten už mu domovinu připomínal možná kousek víc.

>>> Les Hased

Zamrkal a snažil se to pochopit. Ona mu řekla, že se klouže. "Aha... to je hra?" Zeptal se a zkusil udělat tlapkou to co ona. Tedy, opravdu to klouzalo, když tlapky přední nechal položené na ledě a zadníma zabral. Musela to být hra. Ale to už Arisa mířila zledové plochy někam jinam. Shilo odpověděl: "Na tlapky to studí, to ano. Ale když se mě ten sníh nedotýká, tak to celkem ujde." Zima byla, ale chlad samotný jeho kožíšku neškodil, tak jako sníh do tlapek. Ovšem trvale v chladu po celé dny a noci, to by mu zima býti mohla.
Vydal se tedy za Arisou, jako už tolikrát v tomto čase. Když opustil ledovou plochu, otřepal se a mířil tam, co ona. "Kam teď jdeme?" Zajímal se zvědavě. "A kam se poděl vlastně ten tvůj patron?" Byl zvědavý. Nejspíš to byla jejich nějaká schopnost, zmizet jako mávnutím pírka.

>>> Les Antares

Hjáleif >>>

Dorazili k velké zamrzlé ploše. I tu se ale snažil sníh schovat pod pokrývku bílé studené hmoty. Shilo se zastavil na okraji a tlakou zvednutou, ťapkal po studené ploše. Na krajinu se snášely další a další vločky. Ledová plocha jimi byla pokrytá také, ale místy byla holá, asi jak na ni dováděly mnohé tlapky. Chumelenice s koncem ranní doby ustala a jim tak zbylo místo a čas pro využití k radovánkám. Tedy Shilo to nejdříve musel prozkoumat po svém.
Led vypadal jako voda, ale byl pevný. Arisa neváhala a ledovou plochu jezera vzala rovnou útokem. Shilo kulil očka a pozoroval, co vyvádí. Když jej pobídla, opatrně vstoupil na led, aby jeho pevnost nejdříve otestoval opatrností. Možná, že z dálky vypadal jako... no jako tvor, který poprvé vstoupí na led. Legračně. Neohrabaně, jako by se učil chodit, postupoval vpřed s očima upřenýma na zem.
Nakonec udělal několik rychlejších krůčků až se dostal k bílé. "Co to... provádíš?" Opravdu byl ohromen a překvapen zároveň. Byl to tanec?

Step (přes Slunnou pláň) >>>

Bylo to zvláštní, ale tahle otázka by jej vážně zajímala. Mohou být tito liščí bohové silnější než lidé? Mají lidé své bohy? Nebo vidí tyhle bohy jinak? Tolik otázek, ale zřejmě zůstanou utajeny ještě nějakou dobu, ne-li napořád. Kdo by mu je dokázal zodpovědět? Arisa ne, ale to ji za zlé neměl. "Hm, ano, asi by to bylo zajímavé vidět, ale možná by to mohlo být také děsivé, takže je možná lepší, že tomu nejsme svědky." Uvažoval dál nad tím. "Možná se věci dějí tak, jak mají." Ale jaké blaho by pak měl z toho, že přišel o rodinu. Tedy, že z ní byl vyštván? Cítil se tak trochu zrazen a využit, ale tyhle myšlenky zase rychle zahnal.
Podle chladu soudil, že se blíží do polární oblasti. Byla mu větší zima, ale na zimu byl zvyklý tím, jak se teploty u něj v domovině měnily každý den a každou noc. V noci padalay dolů a ve dne narůstaly.

>>> Zamrzlé jezero

Derianský hvozd (přes Nový Benrir) >>>

Arisa mu sdělila, že to vlastně nebylo tak ohromující, jak to znělo, když to řekla poprvé. Přes to si Shilo myslel, že určitý úžas na tom přeci jenom bude. Jak by také ne. Kdo může říci, že se setkal s Bohy, bytostmi tak mocnými, že mají sílu ovládat kus země a ještě s nimi zachraňoval období roku? Ha? No posuďte sami, není to snad dosti ohromující? Jistě, že je.
"Páni! Vypadají jako lišky, ale jsou mocnější než lidé?" Nakonec tu myšlenku vyslovil, protože to bylo zvláštní. A pak mu na mysl přišla i další otázka. "Mohou je vidět i jiní tvorové? Třeba právě lidé? A vidí je stejně jako my?" Těch otázek bylo víc. Shilo tušil, že Arisa nemusí znát odpověď na všechny otázky lišáčka, ale stejně je musel vyslovit.
"Hm, hm... to zní zajímavě. Možná. Možná nějaké znaky, nebo jen takové zdobení. A ty? Ty by sis na kožíšek dala nějaké barvy?" Vrátil ji otázku se zájmem v očkách.

>>> Hjáleif (přes Slunnou pláň)

SHilo hodil na Arisu překvapený pohled. "Zachraňovali jste roční období? Ó..." A dokonce Bohy viděla. Shilo jen žasl. "Mají moc nad krajinou i nad ročními obdobími? Páni, to musejí být mocné... entity," zopakoval to slovo. Co to vlastně znamenalo? Z toho, co se dozvěděl, musely to být silné bytosti s mocí několikanásobně větší, než třeba lidé? Zřejmě ano. Přikývl, že rozumí, co tedy Bohové jsou. I když představit si je nedokázal. "Jak vypadají? A říkáš, že sídlí někde tady? A máš představu kde?" Bylo otázkou, zda chce ono místo navštívit, aby se podíval na vlastní oči, jak takový mocný Bůh vypadá, nebo se tomu místu bude chtít vyhnout, aby nemusel mít strach, že ho třeba promění v kámen.

>>> Step (přes Nový Benrir)

Střihl oušky. Opravdu by mohl mít patrona i on? určitě by se mu to lábilo, to musel uznat. Mít k sobě někoho, kdo by s vámi byl i ve chvílích, kdy jste sám, kdo by o něco takového nestá? Možná existovaly lišky, kterým nedostatek společnosti nevadil, Shilo však mezi takové moc nepatřil. "To by se mi líbilo. Tak snad budu mít štěstí." Pokud tady zůstane. Pokud ho někdo nedonutí, aby opustil tenhle kraj. Ale Arosa byla první liška po dlouhé době, která se ho nesnažila odněkud vyhnat.
Jestli to bylo tím, že taková skutečně byla, nebo tím, že nebyl na jejím území, to nemohl posoudit, ale prozatím tomu tak bylo a on si tak mohl s klidem namlouvat, že je na něj milá.
Jestli měli své bohy? "Myslím, že snad ani ne. Nevzpomínám si." Možná jen zapomněl, nebo pro něj nebyli tak důležití, ale on prostě netušil, kdo nebo co bohové jsou. "A co jsou zač? Už jsi nějakého viděla?" Když nevěděl, kdo jsou, neměl ani představu, kde je hledat.