Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Derianský hvozd přes Vysočina východ >>>

(LKŠ 3 (2/5))

Pozorování světlušek bylo nádherné a Shilo by si tuto noční show vychutnal do syta, kdyby byli všichni dohromady a nepoztráceli se sami sobě. Znervózňovalo jej, že fenka zmizela a byl rád, že neztratil ještě korsačku. Co by si potom o sobě musel myslet, kdyby všechny ztratil? To už by bylo opravdu na pováženou, jestli není chyba někde v něm. Naštěstí ale držel krok a dával si pozor, aby se mu nesmekla tlapka na svazích hor a když dorazili do lesa už po několikáté, rozhlížel se, zda neuvidí béžový kožíšek.
Ani Shilo si nebyl jistý, co by měli udělat, aby se jim podařilo kamarádku najít. Jestli tady pobíhali sem a tam a jen se míjeli, ale pach fenky v kopcích nebyl přítomen a tak bylo s podivem, kde přesně zmizela.
Snažil se větřit, ale měl nosánek už tak vyčerpaný, že mohl klidně přísahat, že cítí i to, co ve skutečnosti necítí. "Hm," zamručel nejistě, "vlastně cítím tolik pachů, že v tom začínám mít zmatek." Přiznal lišák ztrápeně.
V lese to bylo jiné, to měl opravdu dojem, že tudy možná šla: "Počkej? Možná, možná máš pravdu." Měl dojem, že ji přeci jen slabě cítí. Nebo alespoň závan toho, kudy šla.
"Bylo by to skvělé, kdyby ano," potvrdil Romilly a neustále se snažil zrakem pátrat po okolí. Dokonce, ač to bylo divné a asi i nepravděpodobné, občas zabloudil pohledem do výšek stromů, jako by snad doufal, že ji tam spatří.

Byll to skutečně moc pěkný les, avšak události je nutili, aby ho opustili stejně rychle, jako do něj vstoupili. Nikde totiž kolem necítili pach známé fenky a tak zdržovat se na tomhle místě mohlo také znamenat, že se minou a fenka se vydá po jiné trase. Oba mohli jenom doufat, že když ji nenajdou, že se vrátila domů. "Já vás tady provedu moc rád," řekl a tím dal najevo, že až zase budou kompletní. Ale za noci byl les stejně zajímavý, jako za světla. "Souhlasím. Bude to tak rozumné," přikývl hnědý kaník a po té, co ještě věnoval poslední pohled roji světlušek, oba opustili les a po čtvrté stoupali do kopců. Pro dnešek si toho ucapkali dost. Shilo měl dojem, že po tomhle se stočí někde v klubíčku a bude spát alespoň celý den. Ale nejdříve musí najít Nyché, to dá rozum. Jdeme,"" potvrdil to a už ťapkali vzhůru.

>>> Lesík Štěstí (přes Vysočinu východ)

(Slunovrat 9 - 2/2)

Kde byla jedna, tam byla i další. Takovou zákonitost Shilo už zjistil při pozorování hmyzu a tak stejně jako jiné druhy i světlušky se tak nějak shlukovaly do něčeho, co nemohlo sice ani zdánlivě připomínat roj, ale jak jinak to nazvat?. A když poletovaly kolem dvou lišek, vypadalo to, jako by se lišky samotné ocitly uprostřed hvězdného reje. Jako by se vesmír smrskl na prostor kolem Shila a Romilly. Byla to přenádherná a dech beroucí podívaná. Chyběla už jim jenom Nyché, aby mohla tu krásu též pozorovat společně s nimi. To už si holt museli vychutnat sami i když bez fenky to jistě nebylo tak moc naplňující. Leda, že by se tady najednou z čista jasna, nebo spíše z pod roušky noci, zjevila fenka a vybafla na ně. To by asi měli největší radost. Takhle, když jim jeden společník stále chyběl, nemohli si naplno užít pozorování svítících broučků.
"Je to moc hezké a zajímavé místo. Mohli bychom tam někdy společně zajít." Až zase budou všichni a v pořádku. Nervozita ze zmizení jejich kamarádky jim jaksi ubírala na radosti z poznávání krásných zákoutí Saeronu. "Ale zdá se, že ani tady není. Možná, že zůstala v tom lese u ohýnku," Napadlo jej. "Třeba z něj vůbec nevyšla." Skoro si i myslel, že do lesa šla s nimi. Ale jistý si tím moc nebyl. Nemohl by na to vsázet kožíšek.
Jedna ze světlušek mu proletěla těsně kolem nosu a div, že mu na vlhkém čumáčku nepřistála. Otřásl se, protože měl dojem, že když to svítí, tak to také může pálit. A co by dělal, kdyby mu ten brouk popálil nos?
"Co tedy teď? Vrátíme se?" Zeptal se hnědý béžové a bylo vidět, že už je s tím hledáním, docela bezradný.

Lesík Štěstí přes Vysočina východ >>>

(Slunovrat 9 - 1/2)

"Potom je dobře, že se nám to štěstí nevyhýbalo," zareagoval na její slova hnědý lišák. Alespoň to zkusili. Byl rád, že jim to vyšlo, ale zároveň byl smutný, že se jim nepodařilo přilákat Nyché. Nic méně, smutnější by byl, kdyby se jim ten oheň ani nepovedlo vyvolat. Kde jenom mohla fenka být? Tohle se jim honilo oběma hlavami. "Bude to jistě dobré. Zatím jsme nenarazili na nic, co by nasvědčovalo, že by se Nyché něco stalo, tak musíme doufat, že ji najdeme." A tak se již po třetí vydali do kopců, ale tentokráte se pořádně rozhlíželi a občas, tedy pravidelně, po určité vzdálenosti, volali jméno své kamarádky.
Svahem nahoru nenarazily ani po stopě ani po žádné jiné známce toho, že by zde fenka vůbec byla. Tak se stalo, že se ocitli nahoře a potom zase sestupovali dolů, jenomže opět někde jinde a když se před nimi zjevil les, Shilo pronesl: "V tomhle lese už jsem byl. Někde uprostřed je zvláštní místo. Moc pěkné. Takový most porostlý rostlinami. Možná bychom měli nakouknout, alespoň na kraj toho lesa, jestli se tam Nyché neschovala." Pohlédl na Romilly a po té vstoupil do lesa. Tento les byl prastarý. To se dalo poznat, neboť stromy byly urostlé a působily v noci ještě takovým tajemným dojmem. Také lákal mnoho tvorů a i teď působil poměrně živým dojmem. Slyšel cvrkot a bzučení hmyzu. Někde nedaleko škrábala myška a jinde praskla větvička pod tíhou něčí nožky. A hmyzu zde bylo dost, třeba světlušky, které se rozsvěcovaly a zhasínaly, jako mikro lampičky.

Byl rád, že se jim to povedlo. Když totiž Romilly chytila ta jiskra, on už nemusel kroutit klacík a mohl se jen uvelebit naproti své společnice a sledovat plápolající plamínky a poslouchat praskání hořících větviček. "Myslím, že zvládla. Jsi šikovná, jak vidím i chytrá." To se jim také vyplatilo. "Já bych oheň neuměl vyvolat." Bylo to skoro, jako kouzlo. Nakonec si vystačili i bez magie paní lesa.
Čekali u ohně a vyhlíželi do tmy, zda nezahlédnou béžový koříšek Nyché, však nikde nic. Ani zvuky.
"Vůbec netuším, kam zmizela." Pronesl s obavou v hlase Shilo. Možná byla někde zraněná a oni ji v té tmě nemohli najít. "Co když někde spadla v těch kopcích? Možná bychom se mohli ještě jednou podívát do hor." Uvažoval hnědý.
"Tak se tedy podívejme ještě do hor a když ji nenajdeme, vrátíme se do Ambleeru, jestli není doma, jak říkáš." To znělo rozumně. S tím vyskočil na tlapky. Oheň už sotva doutnal, takže se snad nic nemohlo stát, když odejdou a nechají tu popel.

>>> Derianský hvozd (přes Vysočinu východ)

(Slunovrat 7 - 3/3)

Žmoulat klacíkem sem a tam, to nebylo vůbec jednoduché a když to zrovna lišáčkovi nevypadlo z tlapek, tak se to šoulalo ze strany na stranu jen pomalu. Soustředil se, div že u toho nevyplazoval jazyk a oči poulel jako tarbík (ten hlodavec, ale jestli Tarbík poulí oči taky, tak klidně i ten náš:D) nebo jiné velkooké zvíře. Snažil se moc a musel si klacík nejednou znovu chytit do předních tlapek, jak se mu z nich vykoulel.
Zastříhal oušky a jedno natočil k Romilly. Snažila se prosit oheň, aby se jim ukázal. Pomůže to? Možná by měl Shilo také prosit. Jestli prosila korsačka, Shilo nechtěl zaostávat: "My tě prosíme, ohínku, hoř." Doufal, že to zabere i když to nemělo ucelenou formu. I tak, snaha byla. Ucítil pach kouře a ten mu přišel známý, proto pohlédl na práci Romilly. Jiskřička se ukázala, ale zhasla stejně tak rychle, jako se objevila. Nic méně i tenhle nezdar měl vlastně úspěch, protože jim to dávalo naději, že se jim to může podařit. A tak se snažil víc a víc.
Jak uslyšel, že to hoří, což vlastně i oranžová záře sdělila také, uskočil dozadu a díval se plamínky, které se rodily a rychle pohlcovaly stébla trávy a tenoučké větvičky. "Ty jsi to dokázala, Romilly, jsi skvělá. Já ti věřil," Švihal ocáskem a trošku naježený od toho vzrušení, radoval se společně s korsačkou. "Snad ano, snad nás takhle najde." Měli teď naději, že Nyché uvidí světlo za kterým se vydá. Třeba nebyla ani daleko.

(Slunovrat 7 - 2/3)

Místo na ohniště vypadalo jako připravené, alespoň to usoudil Shilo, když korsačka začala shánět klacíky na podpal. Shilo nechtěl jen tak zahálet a nechat všechnu práci na Romilly a tak se také pustil do sbírání větviček. Tenhle les nebyl nijak hustý, takže byl poměrně vzdušný, což znamenalo, že by nemusel být tolik vlhký jako jiné hustě zarostlé lesy. Tolik jehličnatých stromů zde nerostlo. Spíše ty listnaté. Shilo měl za to, že víc větví by našli v lese jehličnanů, ale i tady nacházel dostatek drobných větviček. Jenom s tou kůrou to nebylo růžové. To musel hledat dlouho, aby se mu poštěstilo a on mohl získat kus suché kůry. Kde on štěstí s kůrou neměl hnedka, Romilly ano. Bylo znát, že zkušenosti ji přeci jenom pomohly, i když si třeba myslela, že to nezvládne, podařilo se ji získat i potřebnou kůru mnohem rychleji, než hnědému kanovi.
Shilo nosil klacíky, dokud jich neměli dostatek. Když konečně narazil na pařez s kůrou, musel ji utrhnout. Pak přiběhl k Romilly, ta již měla vše přichystané a tak sledoval, jak se ona snažila něco ho naučit. Vypadalo to složitě. Chtělo to určitě dost obratnosti. Shilo to zkusil také. No, trvalo mu to déle, protože to dělal poprvé a neměl v tom ještě grif. Soustředil se na držení klacíku a jeho žmoulání mezi tlapkami, jak by to nazval.

Vysočina východ >>>

(Slunovrat 7 - 1/3)

Snažil se si představit, jak by se to s tím klacíkem a kůrou mohlo asi tak dělat i když mu korsačka řekla, že mu raději ukáže. Ale co měl dělat, zatímco sestupovali k lesu? Ještě tak, když uviděl nějakou suchou trávu z loňska, chňapl po stéblech ve snaze jich pár nasbírat, aby měli na rozdělání ohně to, co potřebovali. "Suchá tráva," mrmlal si nahlas, jak byl opět zaujatý činností o které byl přesvědčený, že je důležitá a tak se na ni pečlivě soustředil.
"Snad ano. V lese by mělo být dřeva dostatek." Avšak bude-li nějaké suché, to už nevěděl. Ta možnost tady však byla. Určitě se jim podaří najít nějaké staré a už suché větve, které se stromům ulomilytřeba už i před rokem, nebo dvěma, nebo třemi. Takové větve, pokud nezačaly trouchnivět, by mohly být suché.
Zastavili se na kraji lesa a jak Shilo mohl vidět, oba měli v tlamičkách plno stébel suché trávy. Dost možná by mohl Shilo začít přemýšlet o tom, jestli se z něj nestává býložravec, když za poslech pár hodit jen sbíral trávu a květiny. Musel se tomu v duchu pousmát. Na místě, které Romilly vybrala a kde sama položila svůj trs suché trávy, položil Shilo i svoji část. Sledoval, jak liška odhrabává listí a jehličí, které by asi mohlo hořet.
"Dobrá, jdu se po nějakých větvích podívat. A když uvidím kůru, tak ji vezmu." S tou to asi bude horší. Museli by narazit na nějaký spadlý strom nebo pařez, který by byl už starý, aby se kus kůry dal odloupnout.

Nápad to byl skvělý, pokud by Nyché byla blízko, mohla by si záhadného světla všimnout. Mohla by ho chtít jít prozkoumat a našla by tak své dva společníky tak, jako by i oni našli ji. Ale jak takový oheň vytvořit, to Shilo nevěděl. Tedy věděl, že lidé jsou schopní oheň vytvořil, ale on? Liška? Sotva zjistil, že má magii. Tedy spíše to moc nevěděl. Jak by mohl tušit. Ale vybavila se mu zmínka Stříbrnky, Herrea ohnivá paní. Ta by se jim teď hodila. Jenomže ta tady také nebyla, že? Alespoň vzplála jiskřička naděje, když Romilly řekla, že viděla několikrát, jak se takový oheň dělá. Sice to nezkoušela, ale alespoň měla představu jak na to. "Dobrá, zkusíme to." Pokusí se o to a uvidí.
Shilo přikývl. "Suchou trávu bychom mohli nasbírat cestou k lesu." Napadlo jej, když korsačka říkala výčet toho, co potřebují.
Vydali se k lesu a tudíž začali sestupovat z hor. "Aha, to zní skoro neuvěřitelně, ale věřím, že bychom to mohli dokázat." Byli na to, konec konců, dva. "Když jsi to viděla už několikrát, určitě to bude fungovat. Pomůžu ti s tím," když mu to ukáže, bude to jistě lepší.

>>> Lesík Štěstí

Spal či dřímal. Těžko soudit jemu samotnému, když neměl ponětí o tom, že mu hlava klesla na packy a on opravdu očka zamhouřil. No divili byste se mu? Jemný hlas, který se snažil být tichý, však zaznamenal a na jeho popud oči otevřel. Ouška se mu natočila ke korsačce a na otázku, jestli spí, odpověděl: "Už ne," Zívl si a hlava mu vystřelila vzhůru. Naslouchal jejím slovům. Znělo mu to rozumně. Ten nápad se mu líbil. "To bude ono. Pokud by se nám podařilo rozdělat oheň, nebo přivolat nějaké světlo, mohla by nás Nyché opravdu vidět." Radostně zašvihal ocáskem a zvedl se ze svého pelíšku na nohy. "Ale nevím, jak ten oheň uděláme." Pohlédl na ni tázavě, jestli ona to ví či ne.

Halfdan >>>

(Slunovrat 6 - 1/1)

"To je pravda. Oni vlastně ani moc rádi neběhají. Akorát jejich mláďata." Poznamenal ještě Shilo. "Pohybují se sice na zadních tlapkách, ale těmi předními dělají různé věci. Třeba sbírají ovoce. To mě tedy sbírat ovoce packami nejde. Oni na nich mají takové dlouhé prsty." Lidé prostě byli zvláštní a podivná zvířata. "Ano. Je dobře, že tady nejsou. Kdo ví, proč to tady opustili. Možná tu neměli co jíst," napadlo ho, když tady bylo tak prázdno.
Vrátili se tedy do kopců. Hvězdy nad jejich hlavami jim svítili na cestu, ale k tomu, aby díky nim mohli spatřit světlý kožíšek fenky, to patrně nestačilo. Nebo zkrátka fenka nebyla nikde v dohledu. To bylo pravděpodobnější. Oni dva mohli jen doufat, že je fenka dožene. Možná neměli odcházet, ale chtěli ji najít a jít ji naproti. Místo toho sešli na jiném místě. Dostali však zase zpět. Asi by bylo nejrozumnější opravdu chvíli počkat na jednom místě. "Snad ano, taky se mě to zdá podivné."
Shilo se snažil naslouchat a vyhlížet přes kopečky, jestli se Nyché neobjeví na volání Romilly. "Myslím, že si chvíli odpočinout můžeme a počkáme, jestli se neobjeví. Abychom se navzájem nehledali." Ještě se rozhlížel kolem, než i on, po vzoru korsačky, začal ušlapávat travičku nedaleko své nynější zbylé společnice. Nebyl zase tak daleko, ale ani blízko. Zima mu nebyla a tak neměl potřebu hledat teplo jiným způsobem. Ovšem chvíli se točil dokola, než stébla trávy klesla pod jeho tíhou, což ani tak tíha nebyla, ale přeci jenom se poddala. Po té se uvelebil a ocásek si obtočil kolem tlapek. Odmítal však ještě značnou dobu hlavu položit v naději, že se Nyché zjeví, jako duch noci. Nakonec však na krátko spánku podlehl.

(Slunovrat 5 - 3/3)

Když se vynadíval do prázdného stavení, vydal se zase k další budově, aby nakoukl také tam. Chodil a společně s Romilly občas zvolal jméno fenky, očekávajíc, že se jim ozve. Kromě své vlastní chůze a chůze korsačky, však neslyšel jinou lišku, která by se pohybovala v okolí těchto staveb. Pachy cizích lišek, které zde zachytil byly staré pár hodin a zdálo se, že i ony tudy procházely křížem krážem, než místo ponechali opět svému osudu.
"Lidé jsou nebezpeční. Záleží sice na každém jedinci, ale když chtějí, dokáží být hodně nebezpeční. I když, když je liška pozoruje a oni o tom neví, zdají se být docela neohrabaní. Nejsou tak rychlí, špatně slyší, protože kolikrát nedokáží ani určit směr, odkud se zvuk nese. A kdybys viděla jejich ouška. Tak maličká, že je z dálky ani není vidět." Už jenom pro ten fakt, musel být jejich sluch špatný.
S jejím nápadem souhlasil. Prošli to tady také křížem krážem a nic. "Máš pravdu. Třeba, když se vrátíme, už nás tam bude Nyché hledat." Snad má fenka lepší čich než oni. Byl to dobrý plán a tady už prozkoumali, snad, každou píď.

>>> Vysočina východ

(Slunovrat 5 - 2/3)

Naslouchal bedlivě, ale kromě zvuků noci, nezaznamenal, že by v těch norách skutečně přenocovávali lidé. Spíš mu přišlo, že je to místo, kde cítí jen a pouze peří. Když tedy pomine pach hrabošů, jako byli třeba potkani. "Myslím, že lidé tady už nejsou. Je to opuštěné," usoudil z informací, které získal pomocí svých smyslů, kterými byl sluch, čich a zrak. Nejvíce se spoléhal na sluch a čich a ty mu právě napověděli, že kromě drobných zvířat, zde nikdo nebydlí. A možná tudy před pár hodinami prošly nějaké lišky. Ale také to byla reakce na Romilly slova, že ani ona chrápání neslyší, čímž se jeho domněnka jenom potvrdila. "Lidé, to jsou takoví podivní tvorové. Pohybují se legračně po zadních." Začal vysvětlovat hnědý lišák. "Vím to proto, že naše území se nacházelo na území takových lidí." Chtěl ji to přiblížit.
Mezi tím, co si povídali, Romilly stačila také zavolat na jejich zmizelou kamarádku fenku. Shilo se zase snažil ji uvidět nebo uslyšet. Kolem staveb bylo ale ticho, jako by větší živé bytosti zde byli pouze oni dva. "Nyché?" Zkusil i on zavolat.
Jak procházel kolem jedné ze staveb, odvážil se nakouknout dovnitř. Nic, tedy kromě netopýrů, visících za stropu nebo škrábání nějaké myši, tam nebylo. "Tady asi nebude," poznamenal zklamaně, že se jim ji nepodařilo najít. Cítil pach starého dřeva. Ztrouchnivělé trámy v teplé noci uvolňovaly svůj typický pach. Když měl hlavu uvnitř, dokonce ucítil i pach staré kožešiny.

východní Vysočina >>>

(Slunovrat 5 - 1/3)

Styděl se až hrůza. Vyčítal si, že si nevšiml, že jim Nyché někde zmizela. Což o to, na tom, že liška zmizí, by zase až tak moc nebylo, ale nyní šla přeci s nimi. A oni na ni měli dávat pozor, obzvláště, když ji ještě před pár hodinami málem zblajzla řeka! Měli si toho všimnout! Co se s ní stalo? Co když někam spadla? Co když jen upadla, ale něco se jí stalo. Patřila do jejich skupiny a on měl na ni dávat pozor. Vyčítal to především sobě. Byl tak moc zaujatý nápadem, že nepostřehl, že chůze jejich kamarádky utichla. Tak takové myšlenky se mu honili hlavou, když společně s korsačkou scházeli dolů z kopců do jakéhosi údolí. Jestli to bylo údolí.
Ani on ani Romilly netušili, kdy a kde přesně Nyché zmizela.
Kam mohla jít? "To, právě, netuším. Tak dobře ji neznám, abych dokázal uhodnout, kam se mohla vydat a proč nás na to neupozornila. Mám obavy, že by tohle neudělala jenom tak bez nějakého pádného důvodu." Ale mohl se mýlit. Skutečně Nyché neznal tak dobře. Jen si nechtěl připustit myšlenku, že by byla takhle bezohledná, jako byli oni, že její zmizení nezaznamenali. Nervózně při chůzi švihal ocáskem, jako kočka, která je naštvaná.
"Snad máš pravdu a ona se odněkud vynoří. Možná našla hezké místo, které se rozhodla ozdobit a až potom si uvědomila, že jsme ji utekli," uvažoval nahlas. Snažil se uchlácholit tím, že se fence nic nestalo.
Zastříhal ušima, kterýma vlastně neustále skenoval okolí ve snaze zachytit sebetišší pohyb Nyché, již se snažili najít. Zahleděl se na podivné místo, které vyčnívalo nad terén. "To bude něco, co si postavili lidé, myslím." Přemýšlel Shilo nahlas nad otázkou Romilly. "Možná tady někde Nyché bude. Rozhodně se podíváme." Shilo se zastavil a naslouchal okolnímu místu. "Jestli tady jsou lidé, určitě uslyšíme jejich chrápání." Lidé byli docela hlasití tvorové.

Zaujatý hledáním vhodného místa a tím, aby mu z papulky nevypadly květiny, také, aby je moc nerozžvýkal, jak stoupali, si ani nevšiml, že Nyché zmizela. Asi si myslel, že se fenka objeví, jakmile se pustí do práce. Soustředění na hledání kamínků a pečlivé volení, kam kterou květinku položí, zaměstnalo jeho mysl naplno. Teprve ve chvíli, kdy Romilly pronesla tu osudnou větu, Shilo vyskočil a začal se rozhlížet okolo. Kam se poděla Nyché? Přepadl ho velký stud. Jak se mu mohlo stát, že fenku někde cestou ztratil? Vždyť byl si tolik jistý, že jsou všichni tři spolu.
"Já... já vůbec netuším? Kdy zmizela?" Shilo z toho až pomalu koktal. Tedy jen chviličku, ale srdíčko mu náhle bušilo jako kdyby ho honil zlý vlk. "Jistě, musíme ji najít." Souhlasil s Romilly a tak se již déle na tomhle krásném místě nezdržovali a rovnou se vydali hledat jejich kamarádku.

>>> Halfdan