Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Louka Yesad >>>

Kolo štěstí: 19.1. - 1 bod (sum 33)

Les Amblerský byl asi jedním z těch běžných. Tedy, tak si to Shilo myslel, ale pravdou bylo, že se mohl klidně mýlit. Však on nebyl zrovna znalec lesů. Jen nabyl toho dojmu, když započal svou pouť a prošel několika kraji. Do té doby by ho ani nenapadlo porovnávat stromy a lesní porost mezi sebou. Ovšem hlouběji les začal působit už jako starodávnější.
Tu se však zastavili a bílá se usadila u jednoho keříku. Shilo na ni pohlédl. "O nic nejde," odpověděl ji. Nehodlal ji zrovna povídat o tom, že se mu honí hlavou mnoho otázek ohledně jejích 'vražedných' choutek. "Jenom je mi zima. Tedy na zimu a chlad zvyklý jsem, ale sníh?" Otřepal se a posadil se také, načež si stočil ocásek opět kolem sebe.
"A je něco, co děláš nejraději, kromě potulování se?" Zeptal se tedy, v naději, že odvede pozornost od svých myšlenek.

Lesík Štěstí >>>

Kolo štěstí: 15.1. - 2 bod (sum 31)

Brodil se sněhem za ní a byl rád, že nyní jak je malý tak se může ukrýt v brázdě, kterou za sebou nechávala Frey. Pravda, kdyby utíkala, bylo by to nepříjemné a nejspíš by ji skutečně moc nestačil. Ale takhle to bylo docela fajn. Jen kdyby to tak nestudilo. Zima, na chlad byl zvyklý, ale sníh? Sníh to bylo něco jiného. Studil a byl někdy mokrý a to nebylo dobré.
Odseknutí bral Shilo jako důsledek toho, jakým nepříjemným podmínkám počasí museli oba čelit. Ani on nebyl nadšený, ale musel to brát tak, jak to bylo.
Odpověděla mu stručně a jasně, že to znělo jako blesk z čistého nebe. Shilo mlčel. Zabila! Znělo mu v hlavě. Odráželo se to jako ozvěna. Nemusela. Ale mě se nepokusila zabít, tak kdo je vlastně zač? Co se tím snažila říci? V hlavě mu to šrotovalo, ovšem nevěděl, jestli se má vůbec na to ptát dál, nebo to raději, pro své vlastní dobro nechat být.
Dostali se do lesa. Konečně. "Dobře, takže tady je tvá skupina." V hlavě měl stále mnoho myšlenek o tom, proč vlastně zabila, ale neodvážil se dál ptát.

>>> Les Ambler

Kolo štěstí: 14.1. - 3 bod (sum 29)

Věc tradicí a jestli je dodržovala, bylo na ni. Shilo byl jenom zvědavý. Nijak neodsuzoval žádný ze závěrů, které by mohly nastat. Přikývl tedy po oné odpovědi. "Zní to svobodně," no a co by také mohl od lišky, která svobodu prosazuje také čekat, že? I když mohla mít své kodexy, kterými se řídí i když tradice jako takové, tradice klanu lišek nedodržovala. Těžko říci, jestli je dodržovala nebo je neměli a tak nebylo dodržovat co. "A ta skupina nějaké tradice má?" To bylo další, co jej napadlo.
Neodpověděla, tedy ano, odpověděla, ale opět záhadně. Shilo si ji změřil od hlavy až po špičku ocasu. Chvíli mlčel, než se nadechl a potom řekl: "Netuším. Ale zabít druhou lišku můžeš mnoha způsoby a z mnoha důvodů. Neznamená to, že jsi špatná, to jestli jsi nebo ne ne to z tebe dělá to co děláš a jak se chováš." Nějak filozoficky utvořil závěr.
Zvedl se také, protáhl se a otřepal.

Aktualita počasí
Když vylezl z kořenů stromu, mohl zaznamenat, že s ránem se z mračen spustilo sněžení. Tady v lese nebylo tak husté, ale dalo se očekávat, že jakmile z lesa vytáhnou paty, sněhové nadělení je pohltí.

>>> Louka Yesad

Kolo štěstí: 13.1. - 1 bod (sum 26)

Copak tradice snad byly k ničemu? Shilo překvapeně zamrkal. "Ty žádné tradice nemáš?" Zeptal se ji. Ale podle toho, co řekla, nejspíš ne, nebo je nedodržovala. "Už jsi... někdy zabila jinou lišku?" To byla další otázka, která Shilovi momentálně visela na mysli, jako by se tam chtěla usadit a zlobit ho svým dotíráním na jeho jemnocit. Měl by se snad začít bát? Možná. Ale prozatím nebyl důvod se bát. I když jeden nikdy neví, že?
Přikývl. "To bych byl rád. Neříkám, že se hned přidám k tvé skupině, ale myslím si, že není špatné vědět, kam jít, kdybych to potřeboval." Bylo to zkrátka praktické. Mohlo se mu to někdy hodit. Neplánoval se hned přidat. To si nejdříve ověří a chvilku bude pozorovat, jaká ta skupina je, než, že by se hned připojil.

Kolo štěstí: 12.1. - 4 bod (sum 25)

Chvíli si ho Frey prohlížela, jako by se snažila z něj něco vyčíst. Shilo jen těžko mohl tušit, co se bílé honí hlavou. Ovšem to, jak jej zkoumala, bylo možná trošku až nepříjemné. Jen jemně střihl oušky a čekal, co bude dál.
Po té se konverzace ubírala dál, až dospěla do bodu, kdy se ho Frey otázala na prostou, ale jemu zcela nepřijatelnou otázku. Vykulil očka v nevěřícím výrazu: "Zabít sestru? Ne, To bych nikdy neudělal. Miluji svou sestru." Vždycky si rozuměli. No, vždycky, strávili spolu jen rok, ale pro něj to bylo vždycky. Razantně zavrtěl hlavou. "To bych si nedovolil, ani kdybych ji rád neměl. To by bylo proti tradici našeho klanu." Takové myšlenky si nedokázal připustit a už jenom skutečnost, že nyní o nich mluvil, jej uváděla do nepříjemných rozpaků.
Namísto diskuze o zdejší skupině lišek, to už bylo příjemnější téma. "Zní to jako opravdu skvělé místo. Možná to tak dělají všichni v té skupině, že se třeba jen občas sejdete. Mít kam si jít odpočinout zní jako super bonus." To se mu líbilo. Takový život by si asi uměl představit.

Kolo štěstí: 12.1. - 2 bod (sum 23)

Poslouchal ji. Moudřejší z toho možná nebyl, v tom smyslu, že nějaké zajímavosti o druzích lišek se nedozvěděl, ale pochopil, že možná ani tak na druhu tolik nezáleží, jako spíše na osobnosti jednotlivců. Přikývl, "To asi dává smysl. Vlastně máš pravdu. Lišek svého druhu jsem potkal docela dost a každá byla jiná." I když neměl zase tolik co srovnávat. Dost a zároveň málo. Přes to všechno byly lišky různé i když byly téhož druhu. S tím musel souhlasit.
Ouška mu vystřelila k ní. "Tahat? Jak to myslíš? Žili jsme na vinici. To bylo naše území. Chránili jsme jej, lovili tam hmyz a myši. Jedli víno. Tradice ale praví to, co jsem již zmínil. Území připadá prvorozené dceři každé strážkyně vinice. Takhle to bylo vždycky." Alespoň tak jim to vyprávěla matka. Jemu a jeho sestře.
"Chápu. Já takové problémy doma neměl. Ale chvíli jsem žil v jiné skupině a ano, byly tam i lišky, se kterými jsem zrovna moc nevycházel." Těm se snažil vyhýbat.
"Takže ty jsi ve skupině, ale zároveň se potuluješ svobodně kde se ti jenom zlíbí? To je možné?" Srovnal si to v hlavě a zajímalo ho to. Znělo to jako něco, o čem by si měl poslechnout.

Kolo štěstí: 10.1. - 2 bod (sum 19)

Znala. Ale stejně to neznamenalo, že by je znala dobře. Mohla a nemusela. Shilo jen přikývl. Přitáhl si ocásek ještě blíže, aby se teplo vytvářející tím, jak se jím přikryl, udrželo co nejdéle a pokrylo co nejlepší místa. "To je zajímavé. Už jsi někdy potkala vetší druh lišky než jsi ty?" Zeptal se se zájem. On to tak měl často. "A jak se od sebe liší? Je některý druh lišek hodně specifický?" Inu, každý měl něco do sebe a nějak se přizpůsobit musel, jinak by to nebyl druh. "Které lišky máš nejraději?" Tady tu otázku nechal na ni, jak ji uchopí.
"Já neutekl. Musel jsem odejít, protože to tak říká tradice. Každá liška dosáhnuvší dospělosti, včetně rodičů, musí odejít za svým, jakmile prvorozená dcera dovrší jeden rok," odpověděl lišce.
"Také nejsem vybíravý. To máme tedy společné. Spokojím se s málem. A cestoval jsem už mnohými místy. Ale rád bych se usadil, neboť putování je sice, z počátku, zábavné, ale s časem to jednoho vyčerpá."

louka Yesad >>>

Kolo štěstí: 8.1. - 1 bod (sum 15)

Když se jeho tělíčko dostalo do příkrovu lesa, byl o něco spokojenější. Sice měl rád rozhled, to ano, ale rozhled z vinice, to bylo něco jiného, než rozhled z nějaké planiny, kde nebyl pomalu jediný keř, kam by se mohl malý lišák ukrýt. Les byl příjemnější a Shilo si našel přístřeší pod jedním z kořenů stromu, kam se schovala také jeho současná společnice Frey. Stočil se v tom místě do klubíčka, oháňku si omotal kolem sebe a pohlédl do místa, kde už seděla bílá.
Shilo byl poměrně sdílný, ale něco si přeci jenom uvědomil. Zatím, na všechny své otázky dostával jenom neurčité odpovědi. Měl by ji o sobě povědět tolik, když o ní neví téměř nic?
"Jak jsem řekl, jsem z daleka. Přišel jsem teprve nedávno a už dlouho jsem na cestách. Zkoušel jsem se usadit, ale nepodařilo se mi to." Ona to možná nechápala, ale možná by mohla. "Nevím, jestli znáš můj druh dobře, ale jsme lišky, které žijí raději v rodinách. Bohužel má rodina má poněkud zvláštní zvyk, který mě dostal až sem." Odpověděl ji. "A co máš ráda třeba ty? Já ovoce, už jsem ti to řekl." Samozřejmě, bylo přece mnoho zálib. "Horské svahy, kde slunce ve dne praží a v noci chlad obepíná každého tvora, to mám rád. Vůni vína, rybízu a angreštu."

Tundra >>>

Kolo štěstí: 7.1. - 3 bod (sum 13)

Ano, čím dál byli od oblasti, kterou místní nazývali Sobí pláňi, tím lepší podmínky pro obě lišky nastávaly. Shilo se cítil rovněž lépe. Tedy už mu čenich div, že neupadl, prostě to bylo lepší, ale s tím, že zamíří do lesa musel jenom souhlasit. Nedovolil by si se přít. V lese byly podmínky pro existenci lišek přeci jenom lepší než na otevřené pláni, kde mohl hrozit útok též shora. Přinejmenším pro Shila.
Pohlédl směrem, kterým bílá liška kývla čumáčkem. Tam někde se ukrývala skupina lišek v níž byla tato členkou. Bylo to pro Shila zajímavé. Pokud tedy nešlo o polární skupinu, znamenalo by to, že kdyby chtěl, měl by větší šanci přežít zde. Ale bylo by to to, co by tento drobný lišáček chtěl? Skupinu ano, jen si nebyl jistý, že by podmínky pro pobyt byly stále dostačující. I když on nebyl vyloženě pouštní krysa, nýbrž spíše horský či svažitý ovocežrout, přes to všechno teplo bylo mnohem přijatelnější než chlad.
"Ani ne. Jen jsem měl štěstí, že jsem potkal slečnu z té skupiny. Tedy, pro mne to není výhra. Umrzly by mi tlapky, kdybych měl žít v takových podmínkách, jako ona." Vysvětlil Shilo a už se těšil, až se zbaví vlezlého větru, který na pláních obvykle panoval.

>>> lesík Štěstí

Sobí pláň >>>

Kolo štěstí: 7.1. - 2 bod (sum 12)

Zeptat se nikdy nemohlo být na škodu, ne? Maximálně se nemusel nic dozvědět. Ale kdo se nezeptá vůbec, nedozví se nic ani tak. Zatímco, když se zeptá, bude mít alespoň malou pravděpodobnost, že se něco dozví a nebude ho mrzet, že se nezeptal vůbec. Shilo se nad její odpovědí stejně musel tiše uchechtnout. Byla, stejně jako předchozí odpověď, nic nevypovídající. "Bezva, tak snad se neztratíme." Inu, ona ale určitě dobře věděla, kam jde, myslel si malý lišák. Nebo chtěla být záhadnou, nebo to doopravdy nevěděla a bylo jí to jedno. Těch možností bylo dost.
Nakonec se přeci jenom něco dozvěděl. I když to bylo málo, stačilo mu, že se prostě vyzná a tudíž se pravděpodobně neztratí. O skupinách už slyšel, naštěstí. Také neměl problém s tím, ale důvěry již trochu pozbyl díky zkušenostem z minula. Ovšem co bylo tam, tady může být jiné.
"Už jsem o skupině slyšel. Ale asi to nebude ta v polární oblasti, viď?" Zajímal se hnědý.

>>> louka Yesad

Kolo štěstí: 5.1. - 2 bod (sum 10)

Dojedl a pohlédl na bílou lišku. Pravda, bylo s podivem v těchto končinách potkat dvě bílé lišky hned za sebou. To vedlo jednoho k zamyšlení, jestli je to běžnost zdejšího kraje, nebo jenom velmi dobrá náhoda. Sklopil ouška a zase je hned narovnal. "No, jo, no jo, už jdu." Olízal si čumáček a potom se vydal za ní. "Kam vlastně jdeme?" Zeptal se jí znovu. Na jih, to věděl, ale kam?
Odpověděla mu záhadně neurčitě. Takže ve výsledku zjistil akorát to, že momentálně se pohybuje zde, ale může odejít. Podobně jako on tedy. "Aha, takže cestovatelka na odpočinkové zastávce na neurčito? To zní dost podobně jako jsem na tom já." Pokýval hlavičkou a pokračoval v dotazování: "A už jsi tady, na odpočinku, dlouho? Znáš to tady dobře?"

>>> Tundra

Kolo štěstí: 4.1. - 1 bod (sum 7)

Sledoval ji, jak se blížila s kořistí k němu. Po celou dobu, kdy zajíce lovila se držel trochu dál. Ne proto, že by skutečně nic nesvedl, nebo, že by byl až tak moc vyplašený, spíš byl a to měla bílá liška pravdu, dost mrňavej a zapadlej ve sněhu, že by se jí akorát tak pletl do práce.
Sousto rozdělila a Shilo jen koukal. Jakou asi má tahle liška sílu? Velkou, to je vidět. Pro něj to byla největší liška, jakou kdy potkal. A teď tu byla před ním a on byl jako lišče.
"Děkuji, ti, Freydis." Byla štědrá, na to, jak ostrý jazyk před tím měla, to musel uznat. Shilo se pustil do své porce a za zvuků mlaskající, žvýkající a možná i chrochtající Frey on hodoval, jako myška.
Když dojedli, jemu to trvalo o něco déle, přirozeně, musel jen souhlasit. "Ano, jih zní docela slibně. A svému závazku dostojím." Ubezpečil bílou lišku. "Jsi zdejší?" Zeptal se po chvilce zvědavě a nechal se vést, podobně jako Arisou.

Kolo štěstí: 3.1. - 1 bod (sum 6)

Opravdu si z něj dělala pořádnou legraci, přičemž stáhl ouška k hlavě. Její smích byl úpřímný, jako jeho slova, jenomže ona si to zřejmě vůbec neuvědomovala a myslela si, že si on z ní dělá legraci tím, že se snad zesměšňuje báchorkami, aby zakryl pravdu. Jenomže on ji nezakrýval a ona to nezachytila.
Zastavil se podíval se za sebe na ni. Něco mu uloví? Tak v to ani nedoufal. Upřímně, on by se skutečně spokojil s těmi zbytky po tom, co by si ona nacpala břicho. Určitě zbyly tlapky a třeba i hlava, se kterou by měl, věru co dělat, ale určitě by to nevzdal a vydoloval z ní, co by se jen dalo.
Tedy se opět otočil, po chvilce, co jen tak stál a koukal na ni, jestli to myslí opravdu vážně, nebo si z něj tropí srandu. "Dobrá, společnost nabídnout mohu." Odpověděl. To znělo jako velmi dobrý obchod. "Já jsem Shilo a přišel jsem z daleka."

Kolo štěstí: 2.1. - 2 bod (sum 5)

Nelíbilo se mu, jak se do něj navážela. Dělala z něj neschopného, ale on přece byl úplně jiný druh. Možná to mohlo působit troufale, ale Shilo to řekl klidným hlasem. "Já se živím hlavně ovocem, ale protože je zima, tak zde žádné nemohu najít. A lovit sice umím, ale takového zajíce, díky své velikosti, jen tak neulovím." Vysvětloval ji to jako táta? Ne, ale co měl dělat.
"Nemyslím si, že že by to byla krádež. Pakliže si vezmu něco, co ty už nechceš, není to žádný lup." Narovnal ouška a otočil se. Tady patrně neuspěje a riskovat svůj život nechtěl, takže se pomalu vydal zpět po stopách. Nechtěl v této oblasti umrznout a věděl, že spoléhat se na druhé nemůže. Nikdy. Už se spálil. A ačkoliv Arisa byla milá, nechala ho neznámo kde. Nebyla její vina, že se on ztratil, ale byl někde, kde nevěděl, co kde je. Prostě musel jít někam, kde nebude taková zima.

Kolo štěstí: 2.1. - 1 bod (sum 4)

Poslouchal ji a jak ji tak poslouchal, spíše se začal krčit. Ještě, že je dělila alespoň nějaká ta vzdálenost. Přinejmenším měl pomyslný falešný pocit, že má pořád jakési bezpečí i když to byl jen takový dojem, který mohl být s každým okamžikem utnut. Stačilo, aby se bílá liška dala do pohybu.
"Ne, ze stromu jsem nespadl, neumím po nich šplhat," odpověděl ji Shilo, zcela upřímně. "Co je na tom špatného, když po vás větších obvykle často něco zbyde?" Další holá upřímnost. Měl by se snad stydět za to, že dělal to, co mu velel pud přežít? "Ale, mohu počkat, až se vzdálíš a zbytky sníst potom."
Když však řekla ta slova o ochutnání kousíčku z něj samotného, Shilo se naježil a ucouvl o několik kroků dál. "A nežiji na písku," pípl k ní. Měl dost chuť otočit se a prchnout, dokud je ještě čas. Nemohl přece tušit, jestli bílá nemluví pravdu a nežere i lišky jiných druhů.