Příspěvky uživatele

< návrat zpět

To pro Shila byla spíše touha poznat, jak zdejší skupiny fungují. "Abych byl upřímný, líbí se mi přestava, že bych konečně našel domov. Místo, kde bych mohl žít a myšlenka skupiny mi není cizí. Nicméně jsem poznal, že musím být opatrný." Začal tedy pomalu a dlouze mluvit. Jak rád, by řekl, chci se přidat, ale pořád se měl na pozoru. Chtěl vědět víc. "Skupiny lišek různých druhů jsou mi novinkou. Doslechl jsem se, že zde je několik skupin. Ale jak fungují tyto skupiny nevím." Aby mohl s jistotou říci, že se chce přidat, musí vědět víc.
"Jaká jsou pravidla skupiny?" Samozřejmě si uměl představit, proč spolu lišky jsou. To už řekl i svým novým přátelům, nemusel to ani opakovat ani poslouchat jako novinku. Ale jak fungují skupiny tady? Kolik jich tady je? A kde je najde? O polární věděl, že existuje. Ale tam mu bylo jasné, že patřit nemůže. Kvůli zimě.
Nyché se zřejmě rozhodla zde skutečně zůstat. On si jistý nebyl, ale ani tuto možnost ještě nezavrhoval.
Takže sova byla patronka oné vůdčí lišky, jak pochopil ze slov. Vzpomněl si na scénku, kdy se k Arise připojila její patronka. Nebo její patron. Teď se mu to přehrálo v hlavě, jako vzpomínka. "Jak jste svého patrona získala, smím-li se ptát?" Zajímal se hnědý lišák.

Shilo přikývl: "To možná také," zareagoval na slova Nyché, že třeba si budou chtít členy skupiny nejdříve otestovat poznáním. Byla to také možnost. A Shilo netušil, která z nich bude ta správná. Možná všechny. Možná si vybírají podle nálady, nebo všechno tohle dohromady. Také přecházel pohledem z Nyché na Stříbrnku, aby zjistil, zda zareaguje a jak.
V jednu chvíli se zdálo, že se ponořil do svého světa, ale v další už jeho bublinka něco naznačovala. Podle výjevu z vody v bublince pochopil, že třeba lov je jedna z těch možností, nad kterými přemýšleli s Nyché.
"Ano, je to těžké." I když pravda, Shilo neměl problém v tom, že by nevěděl, kam v životě patří, ale v tom, že se mu nepodařilo najít vhodnou skupinu, kam by prostě zapadl. Olízl si čumáček. Ona by tu i ráda zůstala. On nedůvěřoval liškám, ale s těmito dvěma potencionálními kamarády se cítil neobyčejně dobře. Nerozuměl tomu, ale i Arisa byla velmi milá liška. A možná by si i býval oblíbil Freydis. Třeba by ji měl více poznat a mohli by být přátelé. Všechny tyto myšlenky mu prolétly hlavou, než jeho citlivé uši zaznamenaly zvuk. Zaznamenal zvuk kroků, proto ho překvapilo, když místo vlastníka kroků se blízko nich mihl jakýsi pták.
"Sova?" Překvapilo ho, že ji vidí ve dne. Její let neslyšel a potom se zvuky ozvaly znovu a to už si všiml rezavého kožichu, který o nich rozhodně věděl. Její pohyb byl sebejistý a vůbec nebyla překvapená. Mohla to být jejich vůdkyně? Nebo nějaký jiný člen skupiny. Byla rozhodně velká.
Shilo se lehce přikrčil, ale měl tady Nyché a Stříbrnku a ten vypadal naprosto v pohodě. Narovnal ouška i sám se narovnal. Stejně byl pořád malej. "Také zdravím," odpověděl na pozdrav a sledoval Stříbrnku, Nyché i zrzečku.

Shilo si rovněž obtočil ocásek kolem svého těla. Nyní byl jeho kožíšek vlhký, jak na ně dopadalo mrholení, než se dostali do náruče onoho stromu, k jeho kmeni se naskládali jeden po druhém. Na výkyvy počasí byl zvyklý a mrholení nebylo něco, co by neznal z domoviny. Ale zcela určitě platilo stále, že suchý kožich byl komfort, mokrý kožich bylo zadělávání si na problémy. Naštěstí měl Shilo výhodu, že jeho kožíšek byl dostatečně hustý, aby krůpěje, které na něm ulpěly zůstaly pouze na povrchu srsti a nepronikly ke kůži.
Pohlédl na šedého lišáčka, když Nyché řekla, že by přidání se ke skupině určitě něco obnášelo. To patrně opravdu ano. Shila to zajímalo, proto čekal, co jim napoví bublinka milého Stříbrnky. Ten však, jako by zrovna nevěděl, jaké obrazce jim poskytnout. "Řekl bych, že něco za něco v tom asi roli hrát bude. Možná nějaká zkouška. Ale to jenom hádám. Třeba je to jednodušší, než čekáme. Možná nebude od věci počkat a zjistit to přímo od zdroje?" Nebýt přání Freydis, aby ji Shilo nezpůsobil problémy, což on rozhodně nchtěl, nejspíš by se už jejich vůdkyně vyptával na otázky ohledně společenství lišek. Ale protože ta si myslela, že to není dobrý nápad, bůh ví proč, respektoval to a odešel. A teď? Teď tu byl znovu a to uběhl kolik. Jeden den?
Na slova Nyché přikývl. "I u mě je to už dlouho, co jsem si myslel, že jsem domov našel." Byl to klam. Iluze, omyl, ať už by to nazýval jakkoli, bylo to pryč. "Je mým snem najít místo, které bych mohl nazývat domovem. Ale není to jednoduché." Při jejich fyzických předpokladech si nemohli vybírat všechna místa. Některé oblasti pro ně zkrátka nebyly vhodné.
S další otázkou se obrátil na Stříbrnku: "Znáš ještě nějaké další skupiny, jako je tahle nebo ta Arisina?"

Odkud: Louka Yesad >>>

Aktualita počasí
Následoval šedého lišáčka a naslouchal, jak mu pod tlapkami čvachtá rozbředlá zem. Sníh mizel a už ho moc nezbývalo. Mrholení, které započalo v průběhu noci, dokonale rozpouštělo i ty sebemenší zbytky sněhu. Vzduch byl naplněný jarními vůněmi, ale pořád ještě mohlo počasí změnit kurz, takže nebylo jisté, že konec zimy skutečně nastal. Nicméně i tohle letmé poškádlení dovolilo tvorům, aby si trošičku uvolnily své pocity a začali se připravovat na skutečný příchod jara.

Všichni mlčeli, když kráčeli loukou k lesu. Shilo těch chvilek využíval k tomu, aby si uspořádal myšlenky a pocity, které jej zaplavily. Vnímal tu pohodovou atmosféru a počasí, jako by jim našeptávalo, že takhle to skutečně je. Ale mohlo tomu tak být? Ocitli se v lese a Stříbrnka jim našel slušný přístřešek. Shilo se na něj usmál a pochopil, co jim tím sděluje. Vlezl si pod větve a usadil se. "To je vůdkyně? Na tu budeme čekat?" zeptal se šedého a podíval se na béžovou. "Chtěla by ses, Nyché, do některé skupiny přidat?" Zeptal se ji. Zajímal ho její názor. Chtěla by se přidat k této skupině? Chtěl by se k ní přidat on?

Aktualita uznána, 10 kamínků

Byla to pravda. Celý koncept skupin - společenství - sdílejících stejný prostor, stejný pelech, stejný úkryt nebo možná i úkryty, možnost výchovy mláďat s vědomím, že může dospělák jít na lov, aniž by mladé lišky něco sežralo, znělo skutečně důvěrně. "Ano, taková důvěra je ve skupině důležitá, myslím." A důvěra byla obvykle křehká. Jeden dokonce nemohl slepě důvěřovat ani zástupcům svého vlastního druhu. Shilo pohlédl na stříbrného. "Je to vzácnost, co zde máte," pronesl. Něco takového hledal. Měl však strach uvěřit, že by jej přijali. Byl zkrátka poznamenaný, což mu sice nebránilo v hledání, ale také mu to neumožnilo se jen tak nadchnout a zkusit to hned na první pokus.
Ovšem nezdálo se, že by jejich doprovod měl být problémem. Stříbrnka jim pokynul, aby jej následovali. Teď měl Shilo o čem přemýšlet. Skutečně to byl problém, když někdo vstoupil do lesa, nebo se ho už prostě chtěla Frey zbavit?
Podíval se na béžovou a potom se pustil po stopách jejich většího průvodce.

>>> Kam: Ambleerský les

Pohlédl na béžovou lišku a upřímně odpověděl: "Nevím jistě, jak přesně to funguje v takovéhle skupině lišek. To by možná lépe vyjádřil tadyhle náš společník," kývl na stříbrného lišáčka. "Ale prý si tam lišky pomáhají třeba s lovem. A jak jsem pochopil, mají svůj úkryt, patrně společný a ochraňují své území podobně, jako náš rodinný klan ochraňoval to naše." Jak moc rozdílné nebo podobné si tyto principy byly ale posoudit nemohl z vlastní zkušenosti.
Podle reakce šedého, zřejmě si Shilo mohl myslet, že tuhle bílobéžovou lišku zná také. Neuměl přesně určit, co se to při zmínce o ní na krátko ve tváři šedého zjevilo - pod srst neviděl a ani netušil, jestli se lišky červenat vůbe umí. Pochopil však, že ji zná a nejspíš k ní má opačný vztah než ke zmíněné Freydis. Potvrdila to i jeho komunikační bublinka nad hlavou, kde se vytvořila chumdelatá drobná liška s malinkými oušky. Shilovi připadaly hrozně malinké, ale to bylo asi tím, že on sám je měl naopak veliké. "Ano, to je ona, Arisa." Samozřejmě neměla díky vodě barvy, ale podoba tam byla. Stačil naprosto tvar malé chumdelaté lišky. "Přišla mi hrozně milá. Nikdy jsem nikoho tak milého nepotkal," prozradil hnědý.
Jméno, které stříbrošedému dala Nyché se, patrně, ujalo a jemu se líbilo, nebo alespoň bylo shledáno vhodným. "Dobře, tak ti tedy budeme říkat Stříbrnka." Shilo se usmál a pro jistotu ještě chviličku zkoumal, jestli to není nevhodné, označovat takto někoho, kdo jméno nejspíš měl, ale nemohl ho sdělit.
Zdálo se, že by Stříbrnka chtěl jít do lesa. "A nebude vadit, že tam půjdeme? Frey naznačovala něco o tom, že vůdkyni by se to nelíbilo, kdyby do lesa tahala tuláky." To byla vážná otázka. Shilo nechtěl dělat problémy. "Ale jestli to nevadí, klidně tě rádi doprovodíme," och, teď si uvědomil, že zcela automaticky odpovídal za Nyché, a tak se omluvně na ni podíval, "tedy jestli bude Nyché chtít." Nechtěl být nezdvořilý, ale podivné přátelství, které ve vzduchu viselo, jako by mu dávalo pocit, že mohou být přáteli. Svým způsobem. Pochopitelně ne v tom pravém slova smyslu, na to je potřeba čas a lépe se poznat, ale přátelský duch kolem nich přeci jenom poletoval.

Pochopil, že i béžová si myslí to samé, tedy že ta bublina slouží ke komunikaci. Bylo zvláštní potkat někoho, kdo nemluví, ale jemu to zase až tak nepřekáželo. Jediné, co se asi nedozví, jak se jmenuje. Je takový od narození? Nebo se mu něco přihodilo? Má vůbec jméno? Ale jistě, nějaké mít musí, ovšem jakým způsobem nám ho sdělí, tedy spíše jak to pochopíme, to bude už jiná. Pomyslel si hnědý lišák.
"Obvykle ne. Nežijí ve skupiních, ale některé druhy jsou družnější," vložil se do toho Shilo, aby to béžové objasnil. "Tady ale skupiny jsou. O téhle mi řekla Frey a také tu je skupina polární, o té se mi zmínila zase Arisa." Přiblížil ji Shilo a také sledoval šedého, jestli třeba nezareaguje, možná znal i Arisu. Byla to cestovatelka, mohla zavítat i do těchto končin. Konec konců jeho našla v poušti.
"Ano, překonal jsem mnoho hor a mnoho údolí, že to ani nespočítám." potvrdil Shilo.
"Rád tě poznávám, Nyché," zopakoval její jméno, aby si ho lépe zapamatoval. Otočil se na stříbrného: "I tebe rád poznávám," bylo ale jasné, že Shilo, ačkoliv by hrozně rád, netušil, jak tohohle lišáka nazvat. Mohl mu dát jakékoliv jméno, ovšem jen jestli by se to onomu neznámému líbilo.
Na reakci po zmíněné Freydis, Shilo četl ve tváři šedého spoustu emocí, které si zkrátka vyložil, že má možná tenhle lišák s ní podobné zkušenosti, jako on. Nebo také ne, ale vyčetl z jeho tváře, že Frey nebude zrovna liška, která by šedého těšila. Shilo nechtěl nikoho pomlouvat, chápal, že mohla na něj zapůsobit podobně hrůzostrašně jako na něj. Jedno ji ale musel nechat. Byla upřímná a to se mu na ni líbilo. Možná byla protivná, zpočátku, ale nestěžoval si. Neznal ji tak dobře, bylo možné, že tenhle lišáček ji zná lépe. "Takže ji znáš." to už jen sesumíroval výslednou odpověď nahlas.
"Asi to slýcháváš často, ale, ať se snažím sebevíc, netuším, jak na tebe volat." začal opatrně. "Snad se nebudeš zlobit, když tě nazveme nějak jinak, ale jak?" Podíval se na Nyché. "Ale můžeš se i tak pokusit nám dát nápovědu." Ovšem nezaručoval, že se trefí. Spíš hádal, že pokud půjde o něj, tak se nejspíš netrefí. Leda, že by se lišák jmenoval nějak jednoduše, třeba šiška.

Shilo vnímal atmosféru, která naznačovala, že setkání těchto tří liščích bytostí by mohlo probíhat v přátelském duchu. Tedy, že nebezpečí od lišek zde přítomných nehrozí. Přinejmenším ne teď v tuto chvíli a tak se i on uvolnil a narovnal. Už se nemusel krčit. Světlá písková liška chtěla působit sebevědomě, ze slov pochopil, že by mohla být přátelská a milá. Šedý nepromluvil ani slovo, ale řeč těla Shilovi stačila k tomu, aby poznal, že ani od něj mu v tuto chvíli nic nehrozí.
Odpovědi se mu nedostalo, co to je nad hlavou lišáka. Vypadalo to jako voda, ale takhle se voda přeci nechová? Shilo toho o magii příliš nevěděl. Zdálo se, že ani písková nemá ponětí, co to je za bublinu. Ale jak měnila tvary, Shilo přimhouřil oči a přemýšlel tak usilovně, až se mu nakrabatilo čelo. Poznával tvary lišek a lesa. Když šedý, kývl směrem, odkud Shilo právě dorazil, došly mu fakta. Freydys tam má skupinu. A tenhle lišák ukazuje v bublině lišky a les. Znamená to, že ta bublina je nějaká forma komunikace?
"Amblerská skupina lišek? Ty pocházíš od tamtud?" Zeptal se Shilo. "Já sám jsem nedávno přišel zdaleka. Netuším, jak moc velká dálka to je, ale putoval jsem prakticky dlouho a nikde nezůstával déle než pár dní, takže to bude z daleka." Nadechl se. "Jsem Shilo a tenhle kraj je skutečně zajímavý, ale ještě jsem jej neprobádal." Raději jim oznámil, že to zde zase tak dobře nezná.
Pohlédl na šedého. "Z toho lesa je Freydis, možná ji znáš?" Zajímal se zvědavě Shilo. Mohli se ti dva znát? Byl taky z té skupiny?

Tak, jako sluneční paprsky s ránem začaly odhalovat zimní krajinu, začaly odkrývat i detailnější pohledy na společenství lišek, které osud svedl dohromady ještě za příkrovem tmy. Shilo se konečně narovnal, což však neznamenalo, že by úplně odhodil obezřetnost. S jeho výškou a v krajině v níž se nacházeli to ani nebylo divné. Pro něj a jeho béžovou 'kolegyni' číhalo nebezpečí dokonce i z hůry.
Béžová se snažila vypadat nad věcí, což chtělo i trošku obdivu. Shilo se nebál, ale opatrný byl, protože nikdo nikdy neví, kdo jak zareaguje.
Konečně si všiml té bubliny. Chvíli na ni fascinovaně koukal. Netušil, jestli kdy něco takového viděl. Magii si nejspíš doposud ani nijak neuvědomoval. Jestli ano, tak ji vnímal zcela jinak, než něco, co jiní označují magií. Díval se na ten tvar z průhledné tekutiny, která připomínala vodu. Ale takhle ještě vodu neviděl. "Co je to?" Vyhrkl otázku ve stejné chvíli, kdy se voda změnila zase na bublinu nad hlavou lišáka.
Ještě nějakou tu dobu byl z toho v zaujetí natolik, že doposud nestačil začít hodnotit přítomné lišky, až dokud se mu na hlavu a záda nezačaly snášet veliké vločky sněhu. Dokonce byl zaujat natolik, že se ani nepředstavil, prozatím.

Měsíce osamoceného putování Shila naučily ostražitosti, takže když se ozval nový zvuk z úplně jiného směru, než původní zvuky, natočil jedno ucho dozadu a po vteřince či dvou jej následoval i zbytek hlavy. Shilo si byl jistý, že někdo nebo něco je mu v patách. Tahle situace byla nepříjemná, neboť takhle byl v obklíčení, což způsobilo, že se přikrčil blíž ke čvachtající krystalické hmotě. Očima se snažil pátrat po zvukotvůrci.
Nakonec jej objevil. Tedy něco světlého, i když díky bílému sněhu to působilo tmavěji, než-li jak by to vypadalo na poušti. Mezi tím se také cosi pohnulo na původní pozici, kam směřoval. Shilo vystřelil hlavou zase kupředu, snažil se hodnotit situaci rychle. Pořád byl přikrčený, ale uši mu na hlavě skenovaly prostředí neustálým natáčením na obě pozice.
Popravdě se cítil nekomfortně, ale to nebylo divu. Vždyť byl v zimě a před sebou i za sebou měl neznámé lišky. Zase mohl být rád, že to jsou jenom lišky a ne nějaké jiné šelmy.
Olízl si tlamičku nervózně a nakonec se narovnal.
"Ehm... zdravím...?"

Odkud: Ambleerský les >>>

Nespěchal. Vlastně se docela loudal, takže i když zmizel Frey z dohledu, než se tak stalo, mohla, pokud by chtěla, sledovat jeho hnědý kožíšek ještě nějakou tu chvíli, než jej zakryly stromy. Z lesa se mu vlastě až tak nechtělo. Ve skutečnosti doufal, že se o skupině dozví víc. Ale jedno pozitivum to mělo. Alespoň věděl, kde skupina žije. Tedy, jen kdyby zde nebyla taková zima.

Aktualita počasí
Ať si Frey říkala co chtěla, Shilo měl stále větší pocit, že ve vzduchu je mnohem více tepla, než na zemi. Teď by se mu určitě líbilo, kdyby mohl nad tou studenou krustou sněhu jen levitovat a vůbec by se ji nemusel dotýkat. Pohlédl na oblohu, jen co stromy zůstaly v pozadí a on opustil jejich příkrov. Mraky na obloze se místy protrhávaly. Zdálo se mu, že sníh začíná být nepříjemně mokrý a kluzký. Tohle se mu moc nezamlouvalo. Tedy možnost, že by hodil tlamkou o zem na ledově mokrém sněhu. Také by se mohl probořit do nějaké té větší závěje.

Zastříhal ušima, neboť měl dojem, že něco zaslechl. Uši na to dobré měl dostatečně. Zpočátku však neuměl identifikovat přesný směr onoho zakňučení. Musel se soustředit a čekat, zda se to neozve znovu. Napínal i čumáček a snažil se číst pachy ve vzduchu. A hle, znovu se ozval onen zvuk a Shilo se vydal tím směrem. Sníh pod jeho váhou byl nepříjemně klouzavý, bylo to, jako se brodit v ledové tříšti. Místy zvedal tlapky vysoko, jako drezúrní kůň, jen aby je nenechával dlouho v té břečce.

Aktualita uznána, 10 kamínků

Na jeho čumáčku se objevil lehký úsměv a jemně zavrtěl hlavičkou. Ach ano, jí přece nešlo o něj. To by nepřipustila. Ovšem zářivá očka na ni upřel se slovy: "Tomu rozumím," nerozuměl, on příliš sobeckost neznal. Tedy ne v domovině. Ale chápal. Nic méně mu stejně přišlo, že trochu starost o něj měla. A kdyby ne? Tak by to ničemu nevadilo.
"Bylo mi potěšením, Freydis." Byla zvláštní, ale nelhal. Bylo mu potěšením poznat zase jinou tvář lišek, než pouze tu záludnou snažící se ho skutečně obrat a někde pohodit. Hezky se ji uklonil a potom se slovy rozloučení, "Rád jsem tě poznal a doufám, že se někdy ještě uvidíme," zmizel mezi stromy.

>>> Louka Yesad

"Odchod těžký byl, ale zvykl jsem si." Musel. Jak jinak by se dostal sem? Těžké bylo i to období po té. I teď je těžké, není dne, kdy by si nevzpomněl na své děti. Ale co už. Ty teď nejspíš už ani neví, kdo jejich otec je. Možná by se k němu nehlásily. Možná mají vymyté hlavy a ještě by ho odmítaly. Nechtěl na to myslet. Byla to minulost. Minulost, kterou už nezmění. Teď bylo důležité žít přítomností.
Řekla to napřímo a toho si cenil. Lepší, než lsti a omáčky kolem tlamy. "Rozumím. V tom případě, pokud jsme tedy vyrovnaní za tvou pomoc, pak půjdu." Věnoval ji úsměv. "Je milé, že si o mě děláš starost," ani nečekal, že by tohle vůči němu pocítila. Bylo to nečekané a vlastně pěkné. Nejspíš to nebyla taková bestie, jak se prezentovala. "Já to zvládnu. Jsem přece došel až tady. Nějaký sníh mě neodradí a vlastně se už i otepluje, nemyslíš?" Vzduch byl teplejší. Sice to neznamenalo, že nemusí zima ještě udeřit, ale dobrá naděje.

Kolo štěstí: 25.1. - 1 bod (sum 44)

Na les se snesla pomalu ale jistě noc. Mraky na obloze byly pořád, to Shilo tušil i tak, aniž by se musel dívat nahoru a snažit se skrze koruny stromů pátrat po obloze. Byla zima, ale jako by se nad ním bohové snad smilovali, cítil že vzduch je o něco teplejší.
Zamrkal a pohlédl na ni. Její oči byly i v noci docela světlé. Sice nyní nebylo vidět, jakou mají barvu, ale působily zvláštně světlým dojmem. Skoro by řekl, že ho její oči nyní fascinovaly mnohem více, než ve dne.
"Bylo to perfektní. Já jsem se měl skvěle. Neměl jsem nic, na co bych si mohl stěžovat. Skvělá sestra, láskyplná matka a zajímavý otec." Začal tedy shrnutím toho co měl. "Ale skončilo to tradicí." Prostě to tak bylo. On se tomu nevzepřel, protože zabít sestru nechtěl a nikdy na něco takového nepomyslel. "Ne, nepátral jsem po tom, kam rodiče odešli. Myslím si, že se usadili někde poblíž Uttary, ale taky mohli odejít i dál. Těžko říci. Samozřejmě by mě zajímalo, jak se mají a kde žijí, ale najít je, to by musela být velká náhoda. A myslím si, že můj příběh v jejich životě skončil." Jinými slovy, co by na to asi řekli, kdyby se jim tam zjevil? Poznali by ho vůbec?
Shilo přimhouřil oči. "Zdáš se, jako bys nad něčím přemýšlela." Jinými slovy, byla snad chvílemi duchem nepřítomná? "Něco tě trápí?"

Kolo štěstí: 23.1. - 2 bod (sum 38(2))

Co si o něm myslela, nemohl vědět. Dokonce to nyní ani nedokázala vytušit. Ale jedno na tom, co řekl, bylo přeci jenom pravda. Zima tady byla docela dost. Byla jiná, než ta na kterou byl zvyklý. Napřímil uši, "Možná bych měl. Je tam poušť ale i nějaké hory. Močál a propast a jezero a jezero bez vody." Vyjmenoval namátkou pár míst, kterými prošel s Arisou.
Chtěla se s ním snad rozloučit? Těžko říci. A chtěl se on raději od ní klidit? Nakonec zatím její společnost nebyla špatná.
Jídlo. No jasně. "Jídlo je fajn." S tím souhlasil. Ovšem kdyby se chtěl Frey zeptat na nějaké fígle jak lovit ty podivně rychlé hlodavce nebo opeřence, co odletí aniž by jeden doběhl k místu, kde se vyskytovali, to by z ní nejspíš nedostal.
"Co tvoje rodina? Pamatuješ si je?" Jestli se na tohle ptal, nějak se mu to vykouřilo z hlavy, doufal že ne. Tahle zima na něj měla určitě negativní vliv.