Příspěvky uživatele

< návrat zpět

(71)

Po dalších slovech Shilo nepochyboval, že i tahle liška cítila nervozitu a to jej uklidňovalo. S vědomím, že oni dva jsou menší, než ona nová liška, která se představila jako Romilly, jim dávalo jakousi záruku, že liška na ně nebude jen tak bez důvodu útočit, třeba právě ze svého strachu. Nebyl pro to toiž důvod. Shilo stříhal oušky a trpělivě přesouval pohled z jedné lišky na druhou. Přikývl, když Nyché řekla, co mají v plánu a i když nabídla nové lišce, aby šla s nimi. Také kmitl ocáskem. Nevadilo mu, že poznají novou lišku. Bylo jenom dobře, že se mohli seznámit s další členkou skupiny. Když budou znát členy, budou si také jistější při svých krocích lesem. Takže horlivě přikývl. "To je pravda, budeme rádi, když s námi půjdeš a lépe se poznáme." Pro jistotu dodal i nahlas, aby to nevypadalo, že je němý, jako jejich kamarád Stříbrnka.
Po té, když obě lišky byly pro, Shilo tedy zamířil k dutině, kudy sem prve pronikli, aby se ocitl v lese.

>>> Ambleer

(70)

V duchu si oddechl, když řekla, že jí to vlastně nevadí, že se na ni díval. I když víme, že to prostě jenom tak vyšlo. Opět zastříhal oušky. Nyché do něj hravě šťouchla a to v Shilovi probudilo jiskřičku hravosti. Být zde sami, asi by se nechal přemluvit k dovádivé hře. Konec konců, necítil se jako dospělý lišák i když jím byl. Nejspíš by skutečně začal dovádět, avšak byl trochu v pozoru, stejně jako Nyché, když v úkrytu byl i někdo další. Stříbrnka se však jenom mihl, z pohledu Shila a už byl zase pryč. Asi měl někde nějaké povinnosti, napadlo lišáčka.
Přikývl hlavou, že jeho návrh zněl dobře. Co by také jiného měli dělat? Poznat jejich nový domov bylo přeci důležitou součástí začlenění se do téhle liščí komunity. A také to bylo výhodné. Kdo se nevyznal na svém vlastním území, ten musel být v životě ztraceným. Nyché se jala prozkoumat novou lišku a Shilo tedy upřel pozornost na prostor, kde předtím liška zmizela. Jak Nyché mluvila, Shilova ouška se špicovala k oné komůrce a netrpělivě vyhlížel další obyvatelku téhle skupinky. Na Nyché konstatování zavrtěl hlavou, že ne, to tedy není Frey.
Chviličku bylo ticho. Chvíle napětí, než z komůrky vykoukla liščí hlava světlé lišky. Byla nová, jako oni. "Zdravím, my jsme také úplně noví," došlo mu, že to musela být ona liška, za kterou byl Stříbrnka vyslán jejich paní Herreou. "Já se jmenuji Shilo," představil se hnědý. Potom pohled přenesl na Nyché, aby ji dal prostor, aby se i ona mohla představit.
Podle reakce hádal, že i když světlá liška byla větší než oni, byla také trochu nervózní. To jej nejspíš uklidnilo, neboť nebyl jediný, kdo byl připraven patrně na útěk, kdyby to situace vyžadovala. Tady se však zdálo, že půjde vše hladce. Konec konců, Herrea jim přeci řekla, že agresivitu členů skupiny netrpí. To sice neznamenalo, že by se jeden ani dva malí nebáli, ale měli určitou útěchu. "Těší mě, že tě poznávám, Romilly," kmitl ocáskem i Shilo.

(69)

Zamrkal a když se fenka konečně pohnula a z jejího pěkného obličeje se na úkryt vylouply dvě velká kukadla, Shilova ouška střihla jako by se snažila napodobit mávnutí křídel motýla. Následně, co zazněl její hlásek, Shilo ouška stáhl, ale potom je zase narovnal, aby nepůsobil jako vylekaná myš. "Ani ne, ty jsi po dlouhé době první," přiznal. Neměl ve zvyku koukat na spící, pokud si je nehlídal. Ale nyní to bylo jinak. Prostě náhoda. I když, vůbec mu nevadilo a ani by mu nevadilo, pozorovat ji jak slatně spí. "Nevzbudila," odpověděl ale zdálo se, že venku byl opět večer. Dlouho spali, asi. Lehce napjal svaly, aby protáhl své dlouhé údy a opět upřel pohled na ni. Půjdou něco podniknout? Na to by se těšil, ať by dělali cokoliv.
Nakonec, když ona vstala, Shilo udělal totéž a konečně tlapky protáhl pořádně, včetně hřbetu a na závěr se oklepal, aby srovnal kožíšek. Jejich pohodu narušil příhod někoho nového, byl však doprovázen již známým pachem Stříbrnky, takže stejně jako Nyché i Shilo se uklidnil, jakmile poznal, že nebezpečí nehrozí.
"Podnikneme něco? Mohli bychom prozkoumat les, třeba." Navrhl lišáček.

(68)

Povídali a povídali, až když se Shilo podíval po chviličce, kdy mu přišlo ticho již poněkud dlouhé, zjistil, že fenka usnula. Usmál se a jak se mu na tlamičce objevil úsměv tak velký, jaký měl naposled, když byl doma na vinici, nechal se unést pohledem na spící fenku. Díval se na ni dlouho. Jak dlouho, to netušil, ale bylo to zřejmě déle, než by bylo slušné. Její klidný dech jej však začal také ukolébávat ku spánku. Konec konců, měl co dohánět. A tak i on usnul, kdo ví kdy a na jak dlouho. Oba dva ten spánek prostě potřebovali.
Spal klidně. Občas vnímal pohyby, asi jak se fenka cukala ze spaní, ale nebál se. Po dlouhé době se cítil naopak v bezpečí a tak se oddal tak hlubokému spánku, jako už dlouho ne. Spal až do rána. A teprve, když byl nový den na obzoru, rozlepil svá očka, protáhl se a s příjemným pocitem, že fenka byla stále vedle něj se rozzářeně na ni podíval. Byla již také vzhůru?

(67)

"Pravděpodobně ano." Možná věděla Herrea něco, co oni dva netušili, protože tomu prostě a jednoduše nerozuměli, ale ve výsledku bylo pro ně nejspíš lepší nechat to být takhle. Však oni se nějak přičiní. Přeci každý musí něco umět a být v něčem dobrý.
Střihl ouškem a sledoval, jak přemýšlí o jezeře. Ano, zajímalo by ho to. Na světě bylo docela dost zvláštností a tahle se nabízela k prozkoumání. Celkem nadšeně vymrštil hlavičku nahoru. "To by bylo hezké, kdybychom se to pokusili zjistit," řekl, čímž dával najevo, že je tím nadšený. Dokonce zakmitl ocáskem, ale potom se už uvelebil.
Když se dotkly jejich chloupky, Shilem projela jakási vlna. Neodsunul se. Spíš se zavrtěl, tak, že se ještě více přiblížili k sobě.
Položil zase hlavu na packy, nebo spíše na ocásek, který kolem sebe omotal, stejně jako to udělala béžová fenka.
"Asi ano. Měli bychom se poučit a vzít si z toho to dobré. Nejspíš, bude-li to tak osud chtít, jsme našli lepší místo pro život." Potvrdil její slova. Znělo to hezky.

(66)

"Také jsem si myslel, že nám dá nějaký úkol, který by prověřil, že dostojíme toho, co o sobě říkáme. Nebo že se bude více vyptávat o přínosu. Ale nejspíš sama ví, co čekat nebo co chce." Anebo to neví a prostě jenom nechce být sama. Což sice bylo zvláštní, ale on to dokázal pochopit. On nechtěl být sám. Cítil se však dobře. Nemusel se bát, že ho někdo napadne s tím, že je na cizím území a to bylo dobré, pro takového malého lišáka. Mít nějaké zázemí.
Přikývl, ano, skutečně bylo velké. "Také jsem měl ten pocit. Určitě někde konec mělo, ale ani já ho neviděl." Mohli by se pokusit ten konec najít, budou-li chtít, a nebudou-li se chtít klouzat. "Myslíš, že to jezero je zamrzlé i v létě?" Napadlo ho. On tam byl v zimě. Nevěděl, jak na tom je v protějším období roku.
Chápavě přikyvoval. "Tomu rozumím. Není nic lepšího, než mít pevnou půdu pod packami," ale musel uznat, že zábavné to klouzání, přeci jenom bylo. Svým způsobem. Bylo to něco neznámého. Neovladatelného. Možná to na tom bylo tak působivé. Rozhodně ten zážitek nehodlal zapomenout, ale jistější si byl s pevnou půdou pod tlapkami.
Chvilku sledoval, jak béžulka ulehá do mechu, který vypadal heboučce. Určitě ale její kožíšek byl jemnější. Nakonec se odhodlal a stočil se do klubíčka vedle ní. Možná se jejich chloupky dotýkaly, možná se tak mohlo stát, až se některý z nich pohne. Shilo ji přeci jenom nechával prostor.
"Ano, po té, co jsem dle tradice, opustil rodnou skupinu, zkoušel jsem si najít domov v jiné skupině. Ale nedopadlo to, jak jsem si přál. Chvíli jsem tam zůstal, nicméně se rozhodli, že mě tam nechtějí." Sklopil ouška. Mohlo to vyznívat jakkoliv. Nebyl si jistý, jestli ji chce hnedka prozradit vše. Měl by?

(65)

Zamyslel se nad tím a musel ji dát za pravdu. Pokud opravdu jejich nová vůdkyně dbala na to, aby lišky mezi sebou vycházely, však také Stříbrnka se zdál být z Herrey nadšený, mohlo tohle místo dvěma lištičkám doopravdy poskytnou slušný domov. "Zdá se, že ano. I Stříbrnka mi přišel, že je takový spokojený tady," pronesl Shilo, jako by se snažil ubezpečit sebe i Nyché, že je to tak jak se jim oběma zdá. "Jenom mě překvapilo, že nechtěla znát něco víc. Ale možná to tak je normální." Vlastně zatím netušil, jestli se vůbec dá srovnávat skupina náhodných lišek s rodinným klanem. Možná šlo v obou případech o něco zcela odlišného. To zjistí teprve nyní s časem.
"Oázy jsou také krásné, ano. Tohle místo je však jedinečné, řekl bych." No, možná, že jedinečné není, ale pro Shila to bylo velmi zvláštní místo. Líbila se mu vůně mechu a dřeva. Dalo se předpokládat, že zde nebude sálat chlad kamenných stěn jako v jeskyních v horách.
Zastříhal oušky a věnoval ji pohled plný vnímání ji. "Myslím, že vím o čem mluvíš. Bylo tam takové velké ledové jezero, nemýlím se? To ti byl zvláštní pocit. Ta liška, o které jsem se zmínil, Arisa, donutila mě klouzat se po té ledové ploše." Sklopil ouška, když si na ten nepříjemný pocit nestability vzpomenul. Ale jinak to bylo i zábavné. Trošičku. Ouška zase napřímil. "Mohli bychom se tam spolu někdy znovu podívat. Můžeš se také zkusit klouzat po ledě, budeš-li chtít." Byla to snad nepovedená nabídka jakéhosi liščího rande? Kdo ví. Ale jedno Shilo věděl, nebo to tak alespoň cítil. Byl by tam rád zavítal s Nyché. Jistě by bylo krásné uvidět ty barvy a pozorovat, jak se odrážejí od jejího kožíšku.
Shilo se podíval z Nyché na místnost kolem sebe. Mech působil lákavě. Nyché si zívla a Shilo se musel pousmát. "To je v pořádku. Můžeme vyzkoušet, jak se leží na tomhle mechu. Vypadá tak hebce," určitě ale ne tolik, jako Nyché kožíšek. I tak vypadal jako lákavý pelíšek. Stačilo jen si vybrat místečko.

(64)

Byla pravda, že jeho očka na ni spočívali poněkud často a někdy i déle, než-li by běžné lišce věnoval. Ale nemohl si pomoci. Cítil k této fence nějaké záhadné pouto o jehož pravém významu si nebyl jistý, možná ze strachu, že by si k někomu budoval pouto, možná z obav, že by se mu tato liška mohla líbit. Tak či tak, cítil se v její přítomnosti dobře a nerad by to jakkoliv pokazil. Ale jak by mohl vědět, co by měl dělat a co by měl či neměl říkat? Vždyť nebyl žádný kasanova, aby měl zkušenosti. Pro tentokrát byl zkrátka rád, že se rozhodl jak se rozhodl.
Usmál se lehce na fenku: "Ani mě se nechtělo jen tak odejít," odejít od těch dvou lišek. Oba mu přišli milí a prostě i přes opatrnost, nikoho takového kromě Arisy ještě, nepotkal. Možná osud, možná něco jiného. Byl však tady a cítil, že takhle to má být.
"Věřím, že ano. Že tohle rozhodnutí má smysl a že tady domov najít můžeme." Jak to, že si byl najednou Shilo tak jistý? Nebo se snažil namluvit si to sobě i fence? "A jestli ne, budeme bohatší o další zkušenost." Jen tak to nevzdá a s ní po boku se rozhodně nebude cítit mezi většími liškami jako cizinec.
Přikývla, když je pobídla a sama se vydala jako první do útrob velikého stromu. Shilo ji následoval a uvnitř se, tak jako Nyché, zadíval vzhůru. Večerní světlo dopadalo v kuželech dovnitř na ně. "Páni, to je krása." Bylo to jako jeskyně, ale dřevěná. "Je to rozhodně zajímavý úkryt. Nic podobného jsem ještě neviděl." Pohlédl na ni, jestli ona někdy něco takového už viděla.

(63)

Ambleerský les >>>

Společně kráčeli lesem. Stromy byly veliké a byly něco, na co nebyl Shilo tak moc zvyklý. Samozřejmě, že již kráčel lesy různých charakterů, ale jeho počátek života se odehrával na plantáži vinné révy na horském svazu. Tam nebyly takto vysoké a někdy i spletité, stromy. Lesy byly zvláštní místo pro život. Poskytovaly útočiště, ale také byly nepřehledné. Alespoň Shilovi to tak připadalo. Stejně jako fenka i on si do čumáčku snažil nacpat veškeré pachy okolí, aby měl lepší přehled o tom, na koho by mohly dvě malé lišky narazit. Nebyl zde takový rozhled a tak se musel spoléhat hlavně na sluch a čich.
"Snad ne." Souhlasil. Tak nějak věřil, že se jim podaří strom najít. Střihl ouškem k béžové fence. Právě projevila radost z toho, že se rozhodl tuhle skupinu také otestovat. Nakonec za ouškem následovaly i oči a on na ni pohlédl. "Možná za to rozhodnutí můžete tak trochu vy dva," prozradil hnědý a myslel tím ji a Stříbrnku. "Ale také jsem už dlouho na cestách a možná nastal čas, abych to znovu zkusil. Vždyť kam by mě to posunulo, kdybych to vzdal hned na začátku." Díval se ji hluboce do očí. Mohla za jeho rozhodnutí právě ona? Přinejmenším na to měla jistý podíl i když se nepřičinila přímo a volbu nechávala plně na něm. "Hlavně jsem chtěl vědět něco víc, než se vrhnu do dalšího dobrodružství." Zatím nemusel litovat, ale jak se říká, nechval dne před večerem.
Jak si povídali, čas jim ubíhal a ani se nakonec nenadáli, když, patrně skutečně, stanuli před zmíněným úkrytem. Shilo z tohoto místa cítil pachy lišek a usoudil, že se jedná skutečně o úkryt skupiny. "To ano. Je tedy skutečně nepřehlédnutelný," zareagoval na slova Nyché. I on si prohlížel strom doslova od kořenů až po korunu, která se tak trochu mísila s ostatními stromy. "Tak nakonec jsme nemuseli hledat celý den." Švihl několikrát ocáskem a obdivoval mohutnost stromu. Přes to nebyl strom tak půvabný, jako fenka vedle něj, takže pohled nakonec zakotvil na ni.

Když byli oficiálně přijatí, přišlo Shilovi hned všechno tak nějak růžovější. I tak ale byl ostražitý a v duchu si neustále říkal: Jen ale se nenechej ukolébat. Důvěřuj, ale prověřuj. Měj oči otevřené a dávej si pozor na podezřelé chování. a tak dál a podobně. Ale tady nebylo mnoho lišek a když si je dal dohromady podle výčtu, který jim jejich vůdkyně poskytla, mohl veškeré obavy hodit za hlavu. K vůdkyni cítil respekt. Stříbrnku a Nyché si tak nějak oblíbil, ani nevěděl jak se to stalo, ale prostě k nim cítil určité pouto. Freydis byla pro něj možná trochu děsivá, ale vůbec nešlo o vzhled a věřil, že si k ní najde cestu a budou spolu vycházet.
"Už to tak vypadá. Potom se ho zeptáme, jestli si bude přát, abychom mu také tak říkali." V tom neviděl problém. Zeptají se a uvidí.
Na kladnou odpověď Shilo zavlnil oháňkou a v očích se mu mihlo nadšení. Ale ani on netušil, kudy přesně se vydat. Jen se připojil k Nyché a společně kráčeli lesem. Shilo přikývl na souhlas. Něco na tom opravdu bylo. Na druhou stranu, Herrea jim řekla, že ten úkryt určitě poznají. "To je pravda. Hledat konkrétní strom v lese je opravdu podobné, jako hledat zrnko písku na poušti. Snad nám bude štěstí přát a nebudeme hledat celičký den." I když kdo ví. Les mohl být obrovský, že by se v něm jeden mohl pohybovat s klidem celý den a nepřešel by z jednoho konce na druhý. Avšak pořád tu bylo vědomí, že až na ten strom narazí poznají ho.

>>> Strom Baobab

Čili, ani Brayden nebylo lišáčkovo jméno. Ale nějak na něj volat museli a Shilo si tedy umístil do paměti, že až se znovu se Stříbrnkou potká, zeptá se ho, jestli by si přál, aby mu Shilo říkal tak či tak. Přikývl tedy, že tomu rozumí. Nebyl přeci hloupý. Bylo jasné, že pokud lišák nemůže mluvit, ať už z jakéhokoliv důvodu, pravé jméno se nikdy nedozví. To by musela být velice vzácná náhoda, že by se trefili. A to taky mohlo trvat celý život. Nebo se nemuseli trefit nikdy.
Shilo se uklonil se slovy: "Velmi pěkně děkuji za Vaši přízeň a budu se snažit nezklamat." Jistě, jako lovec větší kořisti být nemohl, ale určitě najde způsob, jak by mohl být stejně prospěšný jako jakýkoliv jiný člen skupiny. Dozvěděl se o úkrytu a hádal, že když se po něm porozhlédne, nepřehlédne ho. Kývl tedy na srozuměnou.
Nyní mu trošku odlehlo, cítil se o něco lépe, neboť nebyl nyní cizincem a mohl se ve zdejším lese pohybovat s větším pocitem bezpečí. Tak nějak cítil spojení se svými liščími společníky. I když si to nechtěl připustit, nějak se mu od Nyché a Stříbrnky nechtělo.
"A co podnikneme teď, Nyché?" Otočil se na fenku, když se jejich paní rozhodla podívat se za jejich společníkem se stříbrným kožíškem. "Chtěla by ses podívat k tomu velkému stromu?" Zeptal se ji zvědavě. Jak se mohli dozvědět, měl to být jejich nový úkryt. Možná by nebylo od věci jej trošku poznat.

Mluvila o jejich němém společníkovi? Ano, asi ano. Chtěl se ujistit, že tomu tak je a proto se zeptal. "Takže jmenuje Bray?" uvažoval nahlas Shilo, když zmínila Stříbrnku. A když hovořila o bílé lišce, která byla svá, jistě, to věděl. To musela být jedině: "Freydis." Ano, ta byla svá. Děsivá, ale i zajímavá. Ta bude koukat, když zjistí, že je Shilo již členem. (Netušil nic o jejím zmizení)
Měl by se skutečně znovu pokusit usadit se tady? Možná ano. Možná by tomu tady měl přeci jenom dát šanci. Těch nezdarů už bylo přeci dost a někde se to muselo už zlomit. Shilo se zadíval lišce do očí a snažil se vyčíst, co mu může přinést a co ne. Jeho 'kamarádka' Nyché byla přijata a tudíž zbýval skutečně už jenom on. Byl tady už jednou s Freydis, byl to snad osud, který se mu snažil napovědět, když se zde ocitl znovu v tak krátkém čase? Chtěl uvěřit, že ano a proto přikývl. "Pokud mi to dovolíte, zkusím to. Ano, můžete to brát jako mou skromnou žádost o přijetí." Chtěl být silný. Chtěl to překonat.

Znělo to docela rozumně a tak nějak, jak si představoval. Jestli si skupina pomáhá a členové se k sobě chovají hezky, tím lépe. Z jejího pohledu mohl hádat, co si asi tak myslí. Myšlenky číst neuměl, ale pochopil, že nejspíš přemýšlí nad jeho opatrností. Aby ji tedy vyjasnil, proč je opatrný, začal lehce přibližovat své důvody. "V pár skupinách jsem už byl. A ne výdycky k sobě byli členové loajální. Ne vždycky se chovali tak, jak by to bylo očekávatelné." Jestli to vyjasnil nebo ne, netušil. úplně přesně však nechtěl říci, že ho oklamali a poznamenali hluboce, jak jenom to bylo možné.
"Vaše skupina, zdá se, by mohla být vhodnou." Byla-li skutečně taková jak rezavá prezentovala. "S lovem, to moc nevidím, ale pokud máte rádi brouky, to bych uměl." Ne, nevtipkoval, ale takoví chrousti krásně křupali. Můry byly zase takovoé jako když moučné. "Stejně jako Nyché, mám výborný sluch a trochu chladu mi nevadí. Žil jsem v horách." Jasně, v teplejších oblastech, ale střídání teplot bylo značné.
Potom mu zodpověděla jeho otázku ohledně patrona. "To je pěkné," zareagoval na to. Našel by si i jeho někdy nějaký patron? A jaký by asi byl?
Shilo se otočil na Nyché a s úsměvem, jemným, ale přeci jenom, řekl: "Gratuluji k přijetí, Nyché.

To pro Shila byla spíše touha poznat, jak zdejší skupiny fungují. "Abych byl upřímný, líbí se mi přestava, že bych konečně našel domov. Místo, kde bych mohl žít a myšlenka skupiny mi není cizí. Nicméně jsem poznal, že musím být opatrný." Začal tedy pomalu a dlouze mluvit. Jak rád, by řekl, chci se přidat, ale pořád se měl na pozoru. Chtěl vědět víc. "Skupiny lišek různých druhů jsou mi novinkou. Doslechl jsem se, že zde je několik skupin. Ale jak fungují tyto skupiny nevím." Aby mohl s jistotou říci, že se chce přidat, musí vědět víc.
"Jaká jsou pravidla skupiny?" Samozřejmě si uměl představit, proč spolu lišky jsou. To už řekl i svým novým přátelům, nemusel to ani opakovat ani poslouchat jako novinku. Ale jak fungují skupiny tady? Kolik jich tady je? A kde je najde? O polární věděl, že existuje. Ale tam mu bylo jasné, že patřit nemůže. Kvůli zimě.
Nyché se zřejmě rozhodla zde skutečně zůstat. On si jistý nebyl, ale ani tuto možnost ještě nezavrhoval.
Takže sova byla patronka oné vůdčí lišky, jak pochopil ze slov. Vzpomněl si na scénku, kdy se k Arise připojila její patronka. Nebo její patron. Teď se mu to přehrálo v hlavě, jako vzpomínka. "Jak jste svého patrona získala, smím-li se ptát?" Zajímal se hnědý lišák.

Shilo přikývl: "To možná také," zareagoval na slova Nyché, že třeba si budou chtít členy skupiny nejdříve otestovat poznáním. Byla to také možnost. A Shilo netušil, která z nich bude ta správná. Možná všechny. Možná si vybírají podle nálady, nebo všechno tohle dohromady. Také přecházel pohledem z Nyché na Stříbrnku, aby zjistil, zda zareaguje a jak.
V jednu chvíli se zdálo, že se ponořil do svého světa, ale v další už jeho bublinka něco naznačovala. Podle výjevu z vody v bublince pochopil, že třeba lov je jedna z těch možností, nad kterými přemýšleli s Nyché.
"Ano, je to těžké." I když pravda, Shilo neměl problém v tom, že by nevěděl, kam v životě patří, ale v tom, že se mu nepodařilo najít vhodnou skupinu, kam by prostě zapadl. Olízl si čumáček. Ona by tu i ráda zůstala. On nedůvěřoval liškám, ale s těmito dvěma potencionálními kamarády se cítil neobyčejně dobře. Nerozuměl tomu, ale i Arisa byla velmi milá liška. A možná by si i býval oblíbil Freydis. Třeba by ji měl více poznat a mohli by být přátelé. Všechny tyto myšlenky mu prolétly hlavou, než jeho citlivé uši zaznamenaly zvuk. Zaznamenal zvuk kroků, proto ho překvapilo, když místo vlastníka kroků se blízko nich mihl jakýsi pták.
"Sova?" Překvapilo ho, že ji vidí ve dne. Její let neslyšel a potom se zvuky ozvaly znovu a to už si všiml rezavého kožichu, který o nich rozhodně věděl. Její pohyb byl sebejistý a vůbec nebyla překvapená. Mohla to být jejich vůdkyně? Nebo nějaký jiný člen skupiny. Byla rozhodně velká.
Shilo se lehce přikrčil, ale měl tady Nyché a Stříbrnku a ten vypadal naprosto v pohodě. Narovnal ouška i sám se narovnal. Stejně byl pořád malej. "Také zdravím," odpověděl na pozdrav a sledoval Stříbrnku, Nyché i zrzečku.