O N L I N E
(Za posledních 20 minut)



Discord slouží pro rychlejší komunikaci mezi hráči a vedením. Také se zde konají rychloakce, při kterých si můžete občas vydělat pár kamínků navíc.

Příspěvky uživatele


< návrat zpět

<< Podivný les

Ustrašený lišák se se srdcem skoro až v hrdle prodral děsivým lesem. Nezastavoval, nechtěl se ani ohlížet. Cítil se zranitelněji než normálně, a to už bylo co říct! Pantelei a jeho paranoidní představy jednoduše patřili k sobě. A i kdyby lišák chtěl, tohoto výrazného charakterového rysu by se jen tak nezbavil.
Zafuněl; jeho hubeňoučké tělo se vymotalo z objetí stromů a nyní se konečně mohlo zase lehce protáhnout na volném prostranství. Což ale, jak jste si jistě domysleli, Pantelei neudělal. Vychrtlý lišák se opatrně oklepal, jako by ze sebe chtěl aspoň špetku strachu shodit. Marně. Těkavý pohled se nejistě upíchl k řece. Mám žízeň, docvaklo mu. Nervózně pohodil ocasem. Co když ta řeka někomu patří? Začenichal. Necítil žádný silný jednotný pach.
Pomalu vykročil. Neustále se rozhlížel, i když nablízku nikoho necítil. Konečně pak sklonil hlavu s vpadlými tvářemi k hladině. Malinko povystrčil jazyk, aby sotva na špičce ochutnal. Zdálo se mu, že je vše v pořádku. A tak začal rychle chlemtat, jako by se snad jednalo o poslední zdroj vody na světě.

<< minulost

Pantelei velmi nejistě vstoupil na podivné území. Les, do něhož se ponořil, jako by nezpíval. Lišák procestoval nemalý světa kus. A obvykle lesy zpívaly. Tento byl tichý, temný, mrtvý.
Nervózně se ohlédl. Uši našpicované, ocas mezi nohama, práva přední váhavě pozvednuta k hrudi. Bál se. Strach vládl jeho malému vnitřnímu světu a toto místo v něm probouzelo ještě víc nedůvěry.
Lišák vykročil. Ťapal velmi rychle, spěšně. Koukal před sebe, nerozhlížel se. Jen sem tam očima pro kontrolu zabloudil do stran. Byl jako kočka, která se plíží územím náležícím psovi. Žaludek úpel, už pár dní prosil jídlo. Pantelei se spoléhal na mršiny, zde však neměl odvahu byť jen čichat a slídit. Kdesi hluboko v páteří cítil, že na něm ulpíval cizí pohled. A nebo se mu to jen zdálo? Koneckonců přiznejme si, Pantův život byl jedna velká paranoia.

>> Řeka Benrir




U Ž I V A T E L