Discord slouží pro rychlejší komunikaci mezi hráči a vedením. Také se zde konají rychloakce, při kterých si můžete občas vydělat pár kamínků navíc.

Příspěvky uživatele


< návrat zpět

Jeho nebohý žaludek zaúpěl. Copak toho už předtím nebylo dost? Hladovění se nedá považovat za žádnou parádu a Pantík - sic omylem, ale přeci jen - tomu nasadil korunu pozřením těch lákavých bobulek. Hrozná to chyba.
Tiše kníkl a shrbil se ještě víc. Ocas stáhl pod sebe. Došlo mu, kam se dostal. A byl vyděšený. Rychle zamrkal. Hlavou mu proběhlo, že kdyby se snad stihl spěšně vytratit, nikdo by ho nezastihl.
Zalapal po dechu. Hlas. Cizí a liščí. "Omlouvá se. Sketa se omlouvá," plačtivě zahučel. "To... To nebylo naschvál." Suše polkl a stále odmítal cizí lišce pohlédnout do očí. "Odpustí mu?" Ta otázka z něj vypadla jen proto, aby věděl, zda-li má čekat nějaký trest v podobě vyprášení už tak zbídačeného kožíšku.

<<< Louka Yesad

Veselý lišák se valil světem hlava nehlava. Byl hubeňoučký a teď i velmi rychlý. Ony podivné plody z lesa způsobily něco, co se nikomu ani ničemu jinému za posledních pár měsíců nepovedlo. Pantelei byl šťastný. Užíval si své pocity. Usmíval se na svět.
Bohužel pro něj čas utíkal až příliš rychle. Jeho radost nyní nemohla nadále trvat. Účinek jedovatých bobulek již vyprchal a teď nastala druhá fáze. Pantelei - aniž by si byl vědom toho, že vstoupil na obydlené území - zpomalil. Hlava ho třeštila. Musel krátce zaúpět a vrátit se zpět do své typicky shrbené polohy. Žaludek ho zabolel. Začal vzdychat a chrčet. Chvíli ho to natahovalo, až konečně vyzvrátil všechen obsah žaludku. Nebylo toho hodně. Vlastně jen kašovitá hmota tvořená z bobulek. Takové nechutné smoothie.

<<< Lesík Štěstí

Kostra potažená kůží najednou pocítila, že se něco změnilo. Pantelei zpomalil a přestal se hrbit. Zvedl hlavu od země, narovnal se, dokonce pozvedl ocas, jako už dlouho ne. Teprve nyní zas ukázal světu, že je poměrně nezvykle velký představitel svého druhu. Jeho záda tuto pozici nepamatovala již pěkný pátek. Mohl to být jeden z důvodů, proč si najednou lišák připadal tak vysoko... Ten druhý důvod představovaly dozajista ty borůvky neborůvky.
Usmál se. Copak to bylo? Projevy radosti již dávno tento chlupáč nepraktikoval. Zavrtěl ocasem, střihl oušky. "Sketa má dobrou náladu," radostně si uvědomil. Najednou se začal hlasitě smát, vískat. Neudržel se a musel své tlapky nechat, ať ho nesou s větrem o závod napříč celou loukou. Svět se kolem něj míhal. Byl tak radostný! Tak optimistický! Necítil strach, bolest ani ten pitomý hlad. Ach, jak najednou vše hřálo u srdíčka.

>>> Ambleerský les

<<< Řeka Berir

Útlý lišák se spěšně prodíral porostem. Onu šeptající řeku již dávno opustil, nyní ho jeho nejisté kroky dovedly až do Lesíku Štěstí. Chudák lišák byl najednou v šoku. Došlo mu, že všude kolem sebe vidí jídlo. Spousty jídla!
Přiskočil k nejbližšímu keři a fascinovaně zamrkal na podivný plod, jenž se lehce kinklal na větývce. Trhaně se nadechl. Jídlo. Jídlo! Sketa se nají! Skoro se až rozbrečel, když mu došlo, že si může nacpat žaludek až k prasknutí. A se vší úctou a bez nadsázek - ono vlastně nebude vůbec těžké zaplnit ten malinký, měsíci toulání se zmenšený orgán.
Začal hltat. Ty plody nebyly nic moc, ještě rozhodně neuzrály. Spíš se teprve vyvíjely. Ale přesto! Přesto tomuto bídnému lišáčkovi naprosto perfektně pasovaly do chudého jídelníčku.
Když skončil u jednoho keříku, přesunul se k dalšímu. Chutnal trošku jinak, ale to Pantovo nasazené tempo pramálo zpomalilo. Ba vlastně vůbec.
Poslední. Posledních pár bobulek. Zjizvené zvířátko se přesunulo ke třetímu keři. Opět vypadal jinak než ty předešlé dva. A taky chutnal jinak. Kéž by byl Pantelei tušil, že právě slupnul falešné borůvky...

>>> Louka Yesad

Pantelei dokončil rychlé chlemtání vody a velice paranoidně se ohlédl za sebe. A pak před sebe. A pak zase za sebe. Celý svět byl proti němu. A obzvlášť toto území. Řeka Benrir šuměla, jako by si šuškala všemožné pomluvy o tomto nebohém lišákovi. A co víc - zradila ho. Přivedla sem minimálně další tři lišky. Jejich pachy byly velmi čerstvé a děsivé. Ono vlastně jakýkoliv pach živé lišky byl děsivý.
Pantík zachrčel, naposledy zatěkal očima podél břehu a nakonec se svým plíživým, ale naprosto dlouhým a rychlým krokem vydal dál. Nezbylo mu nic jiného, než prozatím přežívat. Tak, jak to dělal doposud.

>>> Lesík Štěstí

<< Podivný les

Ustrašený lišák se se srdcem skoro až v hrdle prodral děsivým lesem. Nezastavoval, nechtěl se ani ohlížet. Cítil se zranitelněji než normálně, a to už bylo co říct! Pantelei a jeho paranoidní představy jednoduše patřili k sobě. A i kdyby lišák chtěl, tohoto výrazného charakterového rysu by se jen tak nezbavil.
Zafuněl; jeho hubeňoučké tělo se vymotalo z objetí stromů a nyní se konečně mohlo zase lehce protáhnout na volném prostranství. Což ale, jak jste si jistě domysleli, Pantelei neudělal. Vychrtlý lišák se opatrně oklepal, jako by ze sebe chtěl aspoň špetku strachu shodit. Marně. Těkavý pohled se nejistě upíchl k řece. Mám žízeň, docvaklo mu. Nervózně pohodil ocasem. Co když ta řeka někomu patří? Začenichal. Necítil žádný silný jednotný pach.
Pomalu vykročil. Neustále se rozhlížel, i když nablízku nikoho necítil. Konečně pak sklonil hlavu s vpadlými tvářemi k hladině. Malinko povystrčil jazyk, aby sotva na špičce ochutnal. Zdálo se mu, že je vše v pořádku. A tak začal rychle chlemtat, jako by se snad jednalo o poslední zdroj vody na světě.

<< minulost

Pantelei velmi nejistě vstoupil na podivné území. Les, do něhož se ponořil, jako by nezpíval. Lišák procestoval nemalý světa kus. A obvykle lesy zpívaly. Tento byl tichý, temný, mrtvý.
Nervózně se ohlédl. Uši našpicované, ocas mezi nohama, práva přední váhavě pozvednuta k hrudi. Bál se. Strach vládl jeho malému vnitřnímu světu a toto místo v něm probouzelo ještě víc nedůvěry.
Lišák vykročil. Ťapal velmi rychle, spěšně. Koukal před sebe, nerozhlížel se. Jen sem tam očima pro kontrolu zabloudil do stran. Byl jako kočka, která se plíží územím náležícím psovi. Žaludek úpel, už pár dní prosil jídlo. Pantelei se spoléhal na mršiny, zde však neměl odvahu byť jen čichat a slídit. Kdesi hluboko v páteří cítil, že na něm ulpíval cizí pohled. A nebo se mu to jen zdálo? Koneckonců přiznejme si, Pantův život byl jedna velká paranoia.

>> Řeka Benrir




U Ž I V A T E L


Právě probíhající akce:
Liška na fotce
(16.4 23:59)