O N L I N E
(Za posledních 20 minut)



Discord slouží pro rychlejší komunikaci mezi hráči a vedením. Také se zde konají rychloakce, při kterých si můžete občas vydělat pár kamínků navíc.

Příspěvky uživatele


< návrat zpět

Strana:  1 2 3 4 5 6 7 8 9   další » ... 12

Děkuju moc za akci (a odměny:D), byla sranda vymýšlet ta znamení 1
Určitě bych v budoucnu uvítala akci podobného stylu ˇˇ

Jak jsem předpokládala, Tara už věci ohledně skupiny Taniy vysvětlil. Teda alespoň většinu z nich. Následně se mě zeptala, jestli by se do naší malé rodinky mohla přidat a co pro to musí udělat. Pousmála jsem se. "Stačí, když nám tu neumrzneš a později přiložíš tlapku k dílu. Nevím, co všechno ti Tara po cestě nestihl vysvětlit, takže máš-li nějaké otázky, klidně se ptej." Podívala jsem se směrem k Tarovi, který si provizorní úkryt právě prohlížel. Objevila se u něj Sheene.
"Být tebou, moc bych si to tu neoblibovala. Přeci jen, je to provizorní úkryt na tuhle zimu a až bychom se na jaře stěhovali pryč, mohlo by se ti potom stýskat," řekla bílému lišákovi s kapkou hraného rozumu na jazyku.
Siphr se po dozvědění se o mém tušení, že v okolí skály se opět potuluje někdo cizí, ochotně vydal ven to prověřit. Za což jsem byla ráda, ale nechtěla jsem, aby si myslel, že ho ven vyháním. To bylo to mezi posledníma, co bych si přála.

Trochu jsem se zamračila při zjištění, proč se Noira k úkrytu nedostavila také. Konec konců to bylo ale její rozhodnutí a já ji nemohla do ničeho nutit. Nebude se ale moct příliš dlouho a podezřele toulat kolem skály. Když už tu někdo žije. Jí by se také nelíbilo, kdyby jí někdo lezl do nory. Navenek jsem ignorovala patronovu poznámku, ale v duchu jsem se Sheene musela tak trochu souhlasit. Kdybychom totiž nechali každého, aby se kolem nás potuloval, jak by chtěl, jaký by potom měla skupina a její výhody význam? "No, nevadí. Ale koukám, že jsi přivedl někoho nového," prohlédla jsem si Taniu zkoumavým a možná trochu podezřívavým pohledem. Následně jsem se představila, jak mi Sheene poradila :"Já jsem Luna, Yrita Polární skupiny. To ti už Tara vysvětlil," podívala jsem se na něj, aby mi nějakým gestem potvrdil, jestli se mýlím nebo ne. Následně se do rozhovoru přidal Siphr, takže jsem se nemusela na liščino jméno ptát já, i když už jsem ho díky patronovi stejně znala.

V mojí hlavě se opět objevily ty zvláštní našeptávající hlasy, které mi jakýmsi způsobem oznamovaly přítomnost někoho cizího. Ale vždyť Tania už není úplně cizí.. Pohlédla jsem na Sheene a následně na Siphra, jestli jsem jediná divná. "Mohl bys, pokud se ti chce, se jít podívat ven? Já, nevím, mám takové tušení, že se buď vrátil ten medvěd, nebo se Noira vydala nás hledat...," pronesla jsem poměrně potichu k Siphrovi tak, aby to Tara a Tania nemuseli slyšet. Ale pokud to zaslechli, ničemu by to vlastně nevadilo.

Sheene se brodila sněhem pár metrů před Tarantem a Taniou. Nijak zvlášť nevnímala jejich rozhovor, přeci jen se jí nijak zvlášť taky netýkal. Krom té jedné otázky, kterou jí hnědá liška položila. "Když mě nebudeš nazývat otrokem, můžeš mi říkat v podstatě jak chceš. Pokud to nebude samozřejmě nějak urážlivé. A teď tudy," obrátila se k nim, když dorazili k jakému si svahu, který byl cestou k provizornímu úkrytu. Jelikož věděla, že je Tara chytrý lišák a cestu k úkrytu už dál snadno najde, mohla je v klidu opustit. Nechtělo se jí šlapat po svahu nahoru, taky kdo by chtěl, kdyby nemusel. Vyletěla tedy nahoru pomocí křídel a vlezla do úkrytu ještě dobrou chvíli před tím, než ty dvě lišky se nahoru vůbec dostaly.

"No jo....zvláštnost...," pronesla jsem poněkud ospale. Bylo zvláštní, jak mě únava mohla přepadnout z ničeho nic. "To je jasné, pokud ale ty lišky nebudou mít nápady stejné. To bychom jich moc nevymysleli," zavrtěla jsem se na místě. Skála pode mnou mne začala trochu tlačit. Někdy bylo prostě nadlišku nemožné najít pohodlnou polohu pro odpočinek. "Už jsou tady," oznámila jsem lišákovi to, co mi Sheene před chvilkou oznámila v myšlenkách. A pak se sova objevila ve vchodu. Vypadala komicky, jak na ní byl nafoukaný ten sníh. Ten beze spěchu a úplně klidně ze sebe setřásla jedním načepýřením peří, které si následně opět srovnala do původní pozice. Vlastně, Sheene celá byla vždy tak trochu komická. Byla komická její chůze, její přezdívka Velkosovost...Prostě vše. Téměř.
"Možná bychom jim mohli jít naproti-," navrhla jsem, jenže to už ti dva byli před jeskyní. Obrátila jsem se na lišáka a pak na Sheene, která si našla místečko k ležení vedle mne. A pak jsem musela opustit svou pohodlnou polohu, abych mohla vstát a vyjít před úkryt, abych se Noiry zeptala, jak si to s tou skupinou rozmyslela. Jenže...Ona tam nebyla. Místo ní tam byla jiná hnědá liška. Chvilku jsem si myslela, že Noiru Iscariot přeměnila na hnědou lišku, jako kdysi přeměnila mě na tu polární. Jenže podruhé jenže to tak nebylo. Sheene mě uvědomila, že je to jiná liška, liška šedá jménem Tania. Další chvilku jsem váhala, co říct, než ze mě vypadlo:"A-hoj. Takže vás Sheene našla, to je dobře. Ale kde jsi nechal zase Noiru?," otočila jsem hlavu na Polárníka, vzápětí ji však obrátila směrem k hnědé lišce...

//Vyhovuje všem prozatímní pořadí: Luna-Tania-Tarante-Siphr ?

Patron seděl na větvi a téměř nezaujatě poslouchal rozhovor dvou lišek, z nichž jedna mu přišla poněkud divná. Sheene za celý svůj život neviděla lišku podobné té úplně hnědé, usoudila tedy, že musí být z dalekých končin. Z toho, co jí nevyšlo druhým uchem ven zaslechla něco o vlčí smečce, liščí skupině. A pak si jí Polárník konečně všiml.
Slétla dolů k nim s pozdravem věnovaným Tarovi:”Zdravím tě, vaše Bílochluposti, ráda tě poznávám, Tanio. Zrovna jsem měla v úmyslu tebe, Taro, a Noiru zavést k úkrytu, ale další liška naší společnosti vadit nebude. Tak pojďte,” a vydala se malými krůčky sněhem, směrem ke mě.

Ahoj, chtěla bych risknout třetí seznam 2

Ať do nového roku něco málo vyprodělám 1

Skála pode mnou nebyla zrovna nejpohodlňejší, jako každá jiná skála, která neměla tvar pro moje břicho a tlapky. Vždyť stejně nebyla zem puclík a já druhý dílek, který měl do toho prvního dokonale zapadnout. Ne. Cítila jsem se spíš jako ten dílek, co má podobný tvar a někdo se ho za každou cenu snaží zapasovat do toho prvního. Proto jsem párkrát nevrle máchla ocasem, jak nervózní kočka, které někdo přišlápl nohu. ”Možná trochu. Otázka je, co v tomhle kraji je a není zvláštní,” zazubila jsem se. Všechno tu bylo tak magické, že už bylo jen málo věcí, které by mě mohly překvapit. A právě tyhle věci mne v poslední době potkávaly nějak často.
”To nemuseli, no,” znovu jsem zívla. Doufala jsem, že se nám poštěstí. Ale také jsem věděla, že se skupina nemůže živit jen mršinami.. ”Zmražená mršina je skoro taky čerstvá. Kdybychom nenašli nic tady, kousek od skály je taková divná louka, kde jsme při cestě sem našli mršinu. Možná tam něco najdeme,” navrhla jsem se zamyšlením. Siphra ani mě nenapadalo, co bychom mohli dělat další den. Asi to bylo tou únavou. ”Možná až tu s námi budou ti dva, které teď Sheene hledá, bude se nám lépe uvažovat o budoucnosti.”

”To rozhodně,” přitakala jsem. Oslovení Velkoliškosti by bylo už opravdu hodně, hodně divné. Když mi sáhl tlapkou mezi uši, instinktivně jsem se přikrčila. Krom oslovení Yrita mi i tohle gesto přišlo poněkud neobvyklé. Ale třeba tohle lišky normálně dělají, jen mě to nikdo nepověděl dřív. Všechno se mi poslední dobou začínalo jevit jako divné. Nejdřív bylo vše jako sen, teď je zas vše divné a příště bude co? Krutá realita...Asi... Avšak nedala jsem najevo, že by mi to bylo nepříjemné. Vlastně, nebylo to nepříjemné. Jen nové.
Lehla jsem si ke zdi, napravo od východu, když se liška dívala směrem k němu. Vyšlapala jsem si tam neviditelný ovál a pak se v něm uvelebila. Jistě že jsem věděla, kde Sheene je. Tedy, alespoň teď jsem to věděla. ”Onaa..Letěla pro Taranteho a Noiru,” zívla jsem na začátku odpovědi. Ta výprava mě docela znavila a únavu jsě cítila i přes to, že jsem si trochu zřímla, mezitím co můj patron zachraňoval černého lišáka. ”Když už jsme našli ten úkryt, mohli bychom, až k nám ti dva dojdou, jít najít nějaké jídlo, koukla jsem se zamyšlením ven. ”Nebo ho můžeme ulovit,” zabrlala jsem ještě. ”Co bys navrhl ty, jako nějaký plán do budoucna?” koukla jsem na lišáka.

Siphrova zranění jsem si nevšimla. Možná proto, že jsem na ně přes lišákovu hlavu neviděla, nebo proto, že už byla zahojená díky tekutině z jedovatky. Každopádně tak či tak, vydali jsme se do úkrytu
Bedlivě jsem poslouchala, co mi lišák povídal. A pravděpodobně se nám ani nenaskytne příležitost se tam vrátit. Ale kdo ví. Dolehlo k mým uším zašelestění suchých větví stromu vedle skály pod námi. Jako kdyby mi něco říkal. Na mysl mi přišel Newt s Tyerinem, ani nevím, co mi je připomnělo. Ale to už jsme došli ke vchodu do jeskyně a já hned přišla na jiné myšlenky.
Popravdě...Připadala jsem si jak Sheene, kterou Tara nazval její Velkosovost, když mě Siphr oslovil Yritou. Pravda, byla jsem Yrita, na to oslovení jsem však nebyla zvyklá. Přišlo mi to prostě divné. Nezvyklé. Neobvyklé. Prostě divné. ”Stačí Luno, obrátila jsem se na lišáka. ”Víš, připadá mi to zvláštní, když mě takhle oslovíš. Asi stejně, když Tara nazval Sheene otrokem. Ale to bylo ze srandy. Asi bych si na to měla začít zvykat, nevím,” zamyslela jsem se. ”Každopádně pojďme dovnitř, tady v té hromadě sněhu se nedá moc o něčem hovořit,” a vlezla jsem do útulné jeskyňky.

Mám zaletět pro zbytek skupiny? optala se mne Sheene v myšlenkách. Nebo pro ně dojdete? I když tu sova nikde nebyla, v mysli jsem viděla ten její zamyšlený výraz v obličeji, který předstíral, že čeká na odpověď kterou stejně znala. Mým uším neušel zvuk vzlétajících křídel sovy, která se od “střechy” úkrytu vydala hledat Taranteho a Noiru, aby stejně jak Siphrovi i jim ukázala cestu sem. Jelikož letěla, netrvalo jí dlouho ty dva najít. Ale počkat, proč má Noira hnědý kožich? Zeptala se sama sebe a usadila se na větvi stromu opodál lišáka a hnědé lišky. Čekala, až si dopovídají, nechtěla je totiž rušit.

Můj patron opět zmizel a lišák tak pokračoval v cestě dál sám. A já čekala před vchodem do úkrytu, který jsem před nějakou dlouhou hodinou našla. Popravdě mě netrápilo Siphrovo bezpečí. Věděla jsem totiž, že je s ním můj patron. Můj patron a ochraňuje někoho jiného.Hmmm.. Ne že by mi to vadilo. Jen mi to přišlo poněkud velmi zvláštní. Pak jsem slyšela, jak se někdo sněhem blíží ke mě. Tak nějak jsem tušila, že to bude můj společník. A moje tušení se ukázalo jako správné. Zvledla jsem se, setřepala ze sebe sníh, který se mi mezitím stihl usadit v kožichu, a vydala se mu naproti.
”Siphre! Ahoj. Co že ti to tak trvalo? Našel jsi něco zajímavého?” prohlédla jsem si ho bleskově. A kde je Sheene? napadlo mě. Nedělala jsem si ale další obavy o ni. Jak už jsem zjistila, může se nechat zneviditelnit. Tedy vlastně zmizet. Ale vždyť je to skoro to samé, takže kdo by hledal rozdíl. ”Našla jsem nějakou jeskyni. Vejdeme se tam všichni. Já, ty, Tarante, Noira a i Sheene..Jenom je musíme najít. Každopádně pojď, dovedu tě ke vchodu,” i když bys tam trefil sám, je to přece jednosměrka, heh. Otočila jsem se směrem, odkud jsem přišla a vydala se po vlastních stopách zpět k úkrytu.

Můj patron snad z rostliny vyždímal poslední kapičku, avšak lišákovi to pomohlo. Rány se začaly pomalu, ale jistě hojit. Rychleji, než kdyby byly nechány jen tak. ”Tak. A teď rychle za Lunou, “ řekla a obrátila se směrem, kudy se k úkrytu a ke mě šlo. Stačila se ještě zpětně kouknout na Siphra, jestli může pokračovat v cestě, a pak se sněhem vydala po římse. Mohla by letět, mohla. Zvlášt když tu byla takhle těžko pro sovu kráčitelná vrstva sněhu. Ale snad kvůli lišákovi zůstávala pořát nohama na zemi. Tedy na skále. A nebo taky protože už se dnes nalétala až moc.
Jak došli ke konci římsy a k pokračování té druhé pod ní, zastavila se a vyleťela na výstupek vedle. To aby mohl lišák v pořádku seskočit dolů a ona mu nepřekážela v cestě. ”Už jsme skoro tam. Teď jen seskoč dolů a běž pořád rovně. Vlastně, kudy jinudy bys mohl jít, že,” ušklíbla se. A pak odletěla někam pryč, asi zpátky za mnou.

Otevírám okénko č. 24 a všem přeji krásné a veselé Vánoce!

*Otevírám okénko č. 23*

Sova lišákovi zachránila život za cenu podrápaného kohoutku. A krku. A zad. Po malých kapičkách krev kapala na čerstvý sníh a lišák se začal smát. Sheene na něj hleděla, jako jestli je v pořádku. Na rozdíl ode mě se však jeho záchvatem nenakazila. Mezitím, co čekala, až se Siphr zklidní, urovnala si rozčepýřené peří. ”Hmmmm....Příště si dávej větší pozor. Luna tě snad nakazila její dopředunepřemýšlivostí. Kam se jen poděla ta její opatrnost. Snad si nemyslí, že když teď má takovou magickou moc, že může vyhodit svůj pud sebezáchovy,” stěžovala si, než si uvědomila, že se lišák asi na něco ptal. ”Zakrýt? Proč? Můžeš si vymyslet historku, že si se se mnou popral,” zazubila se, avšak hned na to dodala:”Vím co ti pomůže. Jenom pro to musím zaletět. Ale musíš slíbit, že se odtud ani nehneš. Jinak spadneš dolů, kde tě jako syrovou palačinku spapá váš medvědí kamarád,” upozornila ho a nečekaje na jeho opověď odletěla pryč.
Letěla až na vrcholek skály, který byl celý pokrytý sněhem. ”Takže jdeme hrát na schovku. Dobře,” řekla si, jelikož to, co hledala, bylo asi půl metru pod sněhem. Přistála a jen co se zabořila do prašanu, začala křídly odhrnovat sníh. Opatrně, aby tu květinu nezlomila. A pak ji našla. Byla sice ještě malá, ale sovici se nechtěla hledat dál jiná starší rostlina. Opatrně vzala jedovatku lékařskou do svých drápů, nebrala ji zobákem, přeci by se sama od sebe neotrávila. A pak ji i s kořenem vytrhla. Aby totiž než s ní doletí k lišákovi v ní zůstala nějaká léčivá látka.
Přiletěla zpět k černému a bylinu položila před něj. ”To je jedovatka lékařská. Je jedovatá, takže se pokus ji nedávat do své tlamy. Ale zase léčí, takže ti pomůže,” vysvětlila lišákovi, a pak kytku zlomila. Začala z ní vytékat bílá tekutina. ”Možná kdyby ses mohl trochu...lehnout na bok,” naznačila lišákovi, aby mu mohla lépe nakapat tu bílou věc na zranění po jejích pařátech.

Sheene chňapla svými pařáty lišáka za kůži u krku dříve, než stihl kolem ní prosvištět do rokle. Byl sice větší a vzhledem k tomu, jak rychle klouzal po sněhu dolů, jí dalo docela zabrat ho trochu zpomalit. Div ji s sebou nestrhl dolů. Těsně před koncem ho pustila a on tak maximálně spadl na římsu, kde se měli lišky v poledne sejít. ”Asi rád vidíš moji velkosovost” ušklíbla se sova, když slétla k němu. ”Luna už našla úkryt, ve kterém teď na tebe čeká. Vede tam ale cesta, po které když půjdeš, už se nebudeš moct dostat zpět sem, proto jsem sem přiletěla já, jelikož se sem dostanu,” řekla Sheene s nádechem její důležitosti. Vlastně měla právo na to se cítit důležitě. Bez ní by se lišák sice zpomalil, ale ne na tolik, aby nepřeletěl rokli a nespadl do metru prašanu, kde by si pěkně natloukl čumák. ”Nebreč. To se ti zahojí. Můžeš být rád, že nemáš nic zlomeného,” začala Siphra uklidňovat, když si všimla, co mu na krku a zádech způsobila svými drápy, když se ho snažila před chvílí zpomalit v pádu. A pro jistotu se ještě koukla, jak jsou na tom jeho končetiny, jestli opravdu nemá nic zlomeného.
Zatímco můj patron zachraňoval černého lišáka a vysvětloval mu, kde jsem a co jsem našla, já se nudila v rohu úkrytu. A čím déle jsem na ty dva čekala, tím víc jsem měla obav o ně. Nakonec jsem se zvedla a vyšla ven. Cesta byla trochu víc zasněžená, žádné potíže mi však nedělala. Vydala jsem se jim naproti, než mě zastavil konec římsy a pokračování te první pár metrů nade mnou.


Strana:  1 2 3 4 5 6 7 8 9   další » ... 12


U Ž I V A T E L