Discord slouží pro rychlejší komunikaci mezi hráči a vedením. Také se zde konají rychloakce, při kterých si můžete občas vydělat pár kamínků navíc.

Příspěvky uživatele


< návrat zpět

Nessa se s radostí přidala k popíjení vody. Kitsune jen čekala na správný moment. Ač se zdála být netečná, pozorně druhou lišku sledovala a trpělivě vyčkávala. Už se zvedala, že to Nesse půjde nasypat do kožichu, když se měšec otevřel sám a prach z něj začal vylétávat. Úžasné... Tak takhle vypadá magie. Kitsune v první chvíli obdivovala úžasnost magie, ale až pak se zamyslela nad tím, proč se prach začal pohybovat. Snaží se jí snad zajíc pomoci? Ale měla to udělat ona. Však to sám říkal. Nic o tom, že to udělá sám neříkal. Tak proč by jí jinak ten prach dával. No nevadí. Stejně bude Nessa trpět. S až dětinskou radostí pozorovala mrak čehosi hrnoucí se k Nessině kožichu. Už to skoro bude. Už jen chviličkuuu. Kitsune odmítala propásnout byť jen jediný okamžik. Byla tak zaujatá pozorováním mraku nad Nessou, že si nevšimla, že část oblaku jde i k ní.
Zrovna se chtěla začít smát, když ucítila bodavou bolest a obrovské nutkání se drbat i ona. Jak to?! To na mě část prachu spadla? Prokletý zajíc. Když se, ale podívala na svůj kožich s hrůzou zjistila, že ve svém kožichu má stejné, né-li větší množství blech. Žádný kouzelný prach, blechy. Podvedl mě! Nesnáším kouzelné tvory. Chtěla se za zajícem pustit, ale nesnesitelné svědění jí v tom zabránilo. Napadlo jí zkusit blešky vypudit skokem do vody, leč blechy se nechtěly pustit. To jsou taky kouzelné nebo co? Ještě více ji naštval smích zajíce, který byl slyšet až k nim.

„Nesse? Aha, tak se tedy ta drzounka jmenuje. Jistě, že ti pomůžu, také mi už nějakou dobu leze na nervy."Kitsune se na zajíce šťastně usmívala. Nejen, že může Nesse, jak se dozvěděla od králíčka, zatopit, ale dokonce za to dostane i kouzelnou odměnu! Co více si přát. Opatrně si tedy od zajíce vzala měšec s práškem, aby se jí ani troška prachu nedostala do kožichu a otočila se na Nessu. Nahodila přátelský tón a zeptala se: „Jak se vlastně jmenuješ?" I když už tuto informaci věděla, nechtěla, aby se jí Nessa vyptávala odkud to ví. Já jsem Kitsune. Představila se, aby urychlila konverzaci. Chtěla už se přesunout na tu lepší část a práškem. „Tenhle zajíček..." mávla hlavou k zajícovi. „Je posel jara. Přišel nám sem oznámit příchod teplého období. Je kouzelný." Řekla důležitě. To s ní, přece zajíc mluvil. On si vybral ji, aby mu pomohla. Má právo se cítit důležitě. „Tedy nevím jak tobě, ale já jsem při té naší honičce dostala pořádnou žízeň. Co takhle se napít?" Navrhla a sama se k vodě vydala. Doufala, že jí Nessa bude následovat a že Kitsune bude moci provést zajíčkův ďábelský plán. Když byla k Nesse zády, samolibě se ušklíbla. Jen jí do kožichu nasypu prášek a dostanu kouzelnou odměnu. Jak snadné. V duchu už se radovala, jako by už odměnu držela v tlamě. Na úkolu od zajíčka jí nic nepřipadalo těžké. Došla k vodě, měšec položila vedle sebe a začala pít. Ostražitě při tom poslouchala okolí a čekala na správnou příležitost.

Zajíc k Kitsuninému údivu neutekl. Každý by očekával, že se jí zajíc zalekne hned jakmile se pohne. To se ovšem nestalo, ani poté co na zajíčka začala vrčet a štěkat. Místo toho se dokonce vydal k ní. Kitsune celá zkoprněla, když k jí zajíček pozdravil. Je to vůbec možné. To už jsem se zbláznila!? Jelikož zajíc vypadal, že je kouzelný a Kitsune si ho určitě proti sobě nechtěla poštvat, takže ho pro jistotu také pozdravila. Co kdyby si to totiž vzal osobně, že? „Posel jara? Zvěstuješ příchod teplého období?" zareagovala na zajícova další slova, aby neřekl, že ho neposlouchá. Toto zatím nebylo nic, co by jí zajímalo. Zbystřila, až když si zajíc začal stěžovat na druhou lišku. „Také ji nemůžu vystát.“ Přitakala mu. Ještě více zbystřila, když zajíc začal mluvit o odměně. „Odměna, a jaká by byla?” Hned po jeho dalších slovech se rozhodla, že mu pomůže. „Za kouzelnou odměnu? No samozřejmě! Mě tato liška také velmi štve. Co tedy mám udělat? Co jí mám provést, povídej.” Vyhrkla dychtivě a s ďábelským pohledem v očích se na cizí lišku otočila. Přeci jen se bude hodit to, že sem přišla!

Kitsune se urputně snažila si vypláchnout prach z očí. To se vážně může stát jenom mě. Nejdříve ten nepovedený lov, pak drzá a k tomu hloupá liška a teď se jí dostal do očí prach. Rozhodně špatnej den. Uff konečně je ten prach pryč. Lehce ze svého kožíšku vytřepala vodu, kterou do něj při vyplachování očí nachytala. Když si před chvílí vyplachovala oči, zaslechla nějaké žvásty od druhé lišky. Ona to stále nepochopila? Cizí liška evidentně vůbec nechápala v jak moc nebezpečné situaci se ocitla. „Upřímně jsem nikdy nenarazila na tak hloupou lišku jako jsi ty, nechápu jak se ti vůbec podařilo dožít do dospělosti natož ještě nějakou dobu přežít. Ale to je teď úplně jedno, myslím, že tohle tě na-"V tu chvíli ji do nosu udeřil lahodný pach zajíce. A ne jen tak ledajakého. Na tak úžasnou vůni nikdy nenarazila. Podívala se na něj lépe. Zajíc si nerušeně hryzal stébla trávy a nevypadal, že by ho přítomnost dvou lišek jakkoliv znepokojovala. Nebo, že by je nezaregistroval? Vypadalo to, že si zajíčka všimla i narušitelka. „Je to zajíc, ne králík! Jsi opravdu hloupá." Opravila ji, když zajíce nazvala králíčkem. „Králík je mnohem menší a má také kratší uši. Tohle je jasný zajíc." Jak asi chutná. Voní tak lahodně... Ideální počasí na lov. Sluníčko krásně svítí, teplota tak akorát. Liška se vůbec nemusí bát, že by prochladla a zároveň se nemusí schovávat před horkem. Nikde žádné bláto, na kterém by se dalo uklouznout, prostě paráda. Jen se rozběhnout a ulovit toho lahodného králíka.
Pak si všimla, že druhá liška asi myslí úplně na to stejné. Fascinovaně se na králíka dívala a asi Kitsune vůbec nevnímala. Ještě jednou se podívala na zajíce. Vypadal, že si je opravdu jistý, že se mu nemůže nic stát. Znovu se podívala na druhou lišku a nejistě přešlápla. Ten zajíc ji něčím znepokojoval. Možná tou sebejistotou? Nevím. Je celý takový... zvláštní, nadpřirozený. Naposledy se podívala na druhou lišku a definitivně se rozhodla. Ona zkazila lov mě, tak se ani ona nenají! Rychle se rozeběhla a asi metr od zajíce se zastavila. Začala na něj vytrvale štěkat a vrčet. „Zmiz, ona tě rozhodně neuloví. Zmiz ty hloupé zvíře, když nepoznáš koho se máš bát." I přes svá slova si z nějakého důvodu udržovala alespoň metrovou vzdálenost před zajícem. Nedokázala si ho vysvětlit. Jen měla pocit, že jestli se k němu přiblíží, dopadne to špatně.

––––––
✓ Odměna za aktualitu připsána img

Kitsune se potěšeně usmála, když postřehla, že se neznámá liška lekla. Alespoň k něčemu ten přešlap byl. Dá se tomu vůbec říkat přešlap?!! Udělala jsem to schválně! Vyvedla jsem ji tak z koncentrace. Však je to naprosto zřejmé. Vždycky mám dobré nápady. zatímco se v duchu chválila, prodírala se rákosím k druhé lišce. Tak moc se zabrala do myšlenek, že když se vynořila z rákosí s velkým překvapením zjistila, že nevidí záda cizí lišky, která přece určitě musela začít utíkat. Tak rychlá přece nemůže být, ne? Pak sjela pohledem trochu do strany a pochopila. Místo utíkající lišky kterou by očekávala, uviděla lišku rozpláclou na zemi. Ačkoliv by si to Kitsune nikdy nepřiznala toto zřejmě byla jejich společná vlastnost. Spadnout kdekoliv. Úplně kdekoliv. Jako třeba teď neznámá liška, které se podařilo zakopnout o zem. Kitsune se musela rozesmát. Ačkoliv, by měla řešit jiné věci, to že se někomu podařilo zakopnout o zem ji připadalo nesmírně komické. Zajímavé na tom je to, že toto se jí děje velmi často, ale u sebe se tomu nikdy nesměje. Vždy to svede buď na nějakou lišku nebo pokud není žádná v okolí tak to svede třeba na veverku.
Smíchu hned nechala, když si všimla, že se směje i druhá liška. Není to vtipné. Směje si i ta liška šedá a ty nemají smysl pro humor. Nerozumí přece žádným vtipům. Takže to nemůže být vtipné. Cizinka začala vysvětlovat čemu se směje. Nemusí. To chápu i bez ní. To se ze mě zase snaží udělat blbce? Přiběhla k cizí lišce blíže.Takže, vypadá to, že hra na honěnou skončila. Pronesla s vyceněnými zuby. Místo ustrašené reakce, kterou by očekávala se dočkala pouze potěšeného konstatování, že jí chytila. Ona z toho má radost? Proč? Kitsune se zmateně zamračila. To si se mnou ta liška hraje? Celé podivné chování lišky pochopila až, když se liška zeptala na to co budou dělat dále. Tehdy si konečně dokázala dát všechno dohromady a pochopila. Teď nevím jestli se mám smát nebo brečet nad tvou hloupostí. Ty si vážně celou dobu myslíš, že hrajeme na honěnou? Že si obyčejně hrajeme? Ale svou chybu už nikdy nezopakuješ o to se postarám. Pak se najednou před liškou rozvířilo obrovské množství hlíny. Kitsune jen z dálky uslyšela zakašlání cizí lišky, protože teď měla jiné problémy. Suchá hlína se jí dostala do očí a Kitsune myslela jen na to, jak jí ze svých očí dostat. Rychle běžela k vodě ve snaze si oči vypláchnout a narušitelku nechala ať si dělá co chce.

Rychle se rozběhla za již utíkající liškou. Liška po chvíli zatočila do vody a Kitsune tak byla nucena zabočit o vody za ní. Určitě to udělala schválně! přemýtala větší z obou lišek, když se snažila překonat odpor vody. Když vzhléla od zrzavých pacek k hlavě lišky, všimla si, že neznámá liška se na ní během běhu stíhá otáčet. V jednu chvíli dokonce měla pocit, že od ní zaslechla výkřik, kterým ji povzbuzovala k tomu ať běží rychleji.To se mi tím vysmívá nebo co? Určitě si myslí, že je pomalá a že si ze mě může dělat srandu. Však ta ještě uvidí. Běžím pomaleji kvůli mokrému kožichu. A mám ho zmáčený kvůli ní. Zatímco se černá liška snažila najít výmluvy pro to, proč je pomalejší a nedokáže druhou lišku dostihnout, vběhla do rákosí a tam druhou lišku ztratila. „Bravo Kitsune. Fakt skvělé... To nedokážeš chytit ani nějakou hloupou lišku šedou. Opravdu děláš čest svému druhu. Ta drzá liška teď určitě bude otravovat i ostatní lišky. Ale já se nedám, však já ji chytím, jen musím chvíli počkat ona se určitě objeví." peskovala se šeptem Kitsune a přitom vycházela z rákosí. Rozhodla se, že se schová kousek nad rákosím, aby viděla, každého kdo by se pokusil, vejít či opustit rákosí. Zatím si všimla pouze jednoho kačera, který vyplaval z rákosí. I když by si kachnu dala, tak momentálně má větší starosti než chuť na kachny. Musí zpacifikovat tu lišku, která si myslí, že dokáže překonat jasně silnější druh.
Ah, támhle se něco zrzavého mihlo v rákosí. A vskutku, zrzavošedá liška se vynořila z rákosí. Pokud tady vlezu, a projdu tím pásem rákosí, tak jí chytnu a vůbec si mě nevšimne. Nebo alespoň tak zněl plán...
Fáze s plížením proběhla v pořádku. Kitsune se prostě vyhla všem větvičkám a čemukoliv co by mohlo vydat zvuk. Když se přikrčila i se svou tmavou srstí naprosto zapadla mezi ostatní keře.
Problém nastal v momentě, kdy se plížila rákosím. Už jí zbývalo jen pár metrů k nic netušící lišce, když neznámá liška zavolala: „Tady jsem!" To Kitsune vůbec nečekala a proto sebou trhla a šlápla na klacek, který se s hlasitým prasknutím rozpůlil vejpůl. Ona si se mnou ještě k tomu hraje!?!! Cizí liška si jí už určitě všimla, takže nemělo smysl se skrývat. Kitsune tedy vsadila všechno na svou rychlost, která je i bez promočeného kožichu pochybná. Tak se tedy za neznámou liškou rozběhla a doufala, že už konečně ukončí tuhle otravnou honičku.

Co si o sobě ta liška myslí!?!! Jak jako že mi nezkazila lov? Vždyť je to všechno JEJÍ chyba. Ona přišla a vyplašila ty kachny. A teď to popírá? No to snad ne! Kitsune dlouho nebyla tak naštvaná jako teď. Nejen, že se jí nepodařilo ulovit kachny, ale teď ji tu otravuje ještě liška šedá. Když liška zase začala cosi blábolit o tom, že jí nechutnají kachny, pohár Kitsuniné trpělivosti přetekl. Jasně se vyjádřila, že neznámá má odejít. Ať si tedy potom nestěžuje.
Přesně ve chvíli, kdy liška přestala popírat, že je slabá, hloupá nebo pomalá. Se přikrčila a připravila na skok. „Pak neříkej, že jsi nedostala šanci odejít!" řekla, skočila a... jelikož se neznámá zrovna přikrčila tak jí ukázkově přeletěla a protože nečekala, že spadne na zem a ne na lišku, svezla se po blátě.
Rychle vstala a s tím, že neznámé ještě spočítá její drzost se za ní rozběhla.

Když vylezla z vody, oklepala se a chtěla se schovat do křoví a znovu se pokusit ulovit kachnu. Hned od toho upustila, když uviděla šedo - zrzavou lišku, která se k ní s veselým pozdravem rozběhla. Mírně se zamračila, když zjistila že je to liška šedá, ale teď neměla náladu na lov lišky. Měla chuť na kachnu. Co od ní to to hloupé stvoření chce? Naštvaně zavrčela, když se před ní neznámá liška zastavila a začala mluvit. Třeba ji to po chvíli omrzí. Zpozorněla až, když zaslechla jednu z jejích vět: „Dnes se lov nepovedl, jak vidím...” po této větě viděla rudě. Jak se považuje zpochybňovat její lovecký um! „Starej se laskavě o sebe! Kdyby jsi nepřišla, tak bych ty kachny ulovila! Jen se snažíš ukrást si potravu pro sebe. Ještě více ji naštvala tím, že jí evidentně neposlouchala a pouze si sama pro sebe něco blábolila. „Tak alespoň dávej pozor na to co ti říkám! Zkazila jsi mi celý lov a ještě jsi tak hrubá, že mě ani neposloucháš. Ale co od tebe čekat, že? Jsi jen hloupá liška šedá.“ prskala dál vztekle. Už ani nepřemýšlela nad tím co říká. Jen ze sebe chrlila náhodné urážky.
Když na ní liška stále nereagovala a dál vykládala nějakou pochybnou historku o tom jak jí štípla kachna neudržela se a naštvaně zavrčela. „Buď to tu okamžitě opustíš a přestaneš mě otravovat nebo ještě uvidíš co znamená být jen slabou, pomalou a hloupou liškou šedou. Teď okamžitě odejdi!"
Ani na toto liška neodpověděla a ještě doplnila své vyprávění o větu: „Štíplo to, ale žádná bolest to nebyla,
Teď už Kitsune opravdu došly nervy a prostě po neznámé lišce vyjela se slovy „ Řekla jsem O-K-A-M-Ž-I-T-Ě”

Kitsune se fascinovaně dívala na obrovské jezero, které se před ní rozkládalo. Nikdy tak veliké jezero neviděla. Ze své domoviny znala pouze malé tůňky a samozřejmě potoky a řeky takže není divu, že jí toto jezero naprosto uchvátilo. Jestli pak tady jsou i kachny? Jakmile jí toto napadlo, přestala myslet na cokoliv jiného. Rychle si lehla do nedalekého křoví, které bylo zároveň velmi blízko vody a čekala. A že se to čekání opravdu vyplatilo! Za chvíli uviděla párek netušících kachen, které se v klidu vynořili z rákosí. To bude hostina! pomyslela si Kitsune a předčasně vystartovala po kachnách. Kachny si včas stihli všimnout nebezpečí a nechaly zmáčenou Kitsune ve vodě samotnou.
Ta se vynořila z vody a vztekle propalovala pohledem uteklé kachny, které už zase v klidu plavaly bok po boku.

//Zářivý les
Kitsune vstala a pořádně se protáhla. Trochu odstoupila od stromu, kde si zdřímla a překvapeně se rozhlédla kolem. Zmateně se zamračila na sněhovou vrstvu, která pokryla trávu všude kolem. To se počasí zbláznilo? Slastně přivřela oči, když na ní dopadly sluneční paprsky. Alespoň, že už je normální. Čas vydat se dál na cestu!
Hned tedy skočila směrem, kterým se rozhodla pokračovat a uklouzla na blátě. Vztekle vstala a obešla další blátivou kaluž. Ještě před tím než se vydala dále do neznáma se otřela o strom a pokusila se tak ze sebe setřít zbytky bláta. A teď hurá do bláta. řekla si ironicky a vyrazila vstříci blátivým kalužím.
//Keterské jezero přes les Antares

––––––
✓ Odměna za aktualitu připsána img

//neznámo

Kitsune se naposledy ohlédla za místem odkud pocházela a vešla na neznámé území. Urazila dlouhou cestu, aby se sem dostala, putovala něco přes jeden úplněk! Šťastně zaštěkala a rozběhla se hlouběji do lesa. Po cestě ochutnala nějakou bobuli. Však, co by se mohlo stát?
S příchodem stmívání si začínala všímat světlušek poletujících kolem. Kitsune si sedla a fascinovaně pozorovala tu nádheru. Nikdy tolik světlušek pohromadě neviděla. Podrážděně zatřepala hlavou a rychle se zvedla. Nesmím se zdržovat! problesklo jí hlavou. S touto myšlenkou se vydala dál. Tvrdohlavě se dívala jen pod nohy a nerozhlížela se kolem. Asi se nechtěla znovu zdržovat obdivováním krajiny. Jako skoro vždy to vůbec nepromyslela a dočkala se šlehance větví, kterou s pohledem přišpendleným na zem, neměla šanci zahlédnout. Přesto se stále tvrdohlavě dívala jen na zem těsně před sebe a to co je nad ní vůbec neřešila.
Když se jí pod packou doslova rozsvítila spadlá kůra ze stromu, neuvěřitelně se lekla. Rychle od kůry odskočila ve snaze se od ní dostat co nejdál a narazila při tom do stromu. S hrůzou zjistila nejen, že strom na sobě také má svítící kůru, ale že svítí ještě mnohem víc. Rychle se kolem sebe rozhlédla a zjistila, že září úplně všechno. V dálce zahlédla něco, co vypadalo jako stromy co nesvítí, proto nelenila a ihned se tím směrem rozběhla. Hlavně ať už je z toho lesa venku!

//les Hased




U Ž I V A T E L


Právě probíhající akce:
Liška na fotce
(16.4 23:59)