Příspěvky uživatele

< návrat zpět

//Les

Vlezla jsem do úkrytu, který se nijak nezměnil od doby, co jsem tu byla naposledy. Kecla jsem si na zem zrovna vedle jedné hroudy listí nebo bordelu nebo co to bylo. Rozhodla jsem se natáhnout. Odpočinek by mi teďka bodnul jako nic jinýho. Nechtěla jsem se navíc vykecávat s někým cizím nebo i s někým ve skupině. Bylo toho na mě nějak hodně. Potřebovala jsem na chvilku vypnout a utřídit si myšlenky. Prázdný úkryt k tomu přímo naváděl. Nepodařilo se mi ovšem usnout. Prostě jsem jenom ležela a odpočívala. Bylo toho moc, nad čím se dalo uvažovat. Třeba to, jestli má smysl tu zůstávat nebo vyrazím dál?

//Keterské jezero přes louku Yesed

Kráčela jsem najednou v čele naší skupiny, jako bych byla vůdce nebo něco takového. Což jsem rozhodně nebyla. Trochu mne štvalo, že jdou za mnou, ale co se dalo dělat. Chtěla jsem se ohřát a tak jsem přidala do kroku a vkročila do lesa. "Vítejte v našem lese, nejste místní, takže si tu počkejte, než přijde někdo, kdo vás tu nějak ubytuje, nebo co já vím, jak se to dělá," pronesla jsem trochu rázněji, než bylo třeba. Musela jsem jim ovšem dát najevo, že to myslím vážně. "Já si jdu ohřát kosti do úkrytu, nazdar," dodala jsem a vykročila rovnou k místu, kde jsem tušila, že máme úkryt.

//úkryt

přidáno, poprosím ještě poslední účastnici, jinak o odměnu přijde!

Všechny úkoly naleznete ZDE!

Úprava Tar

1. Jak splním druhý úkol?
Stačí, když vaše liška nebude nic jíst a 23. 12. mi napíšete vzkaz s tím, že jste úkol splnily. Projdu si pak vaše posty zpětně a zkontroluji si to!

//Dorias

Kráčela jsem pomalým krokem za Tarabem. Připojil se k nám i ten malý pískající lišák, který byl otravný, ale momentálně mlčel, což bylo jedině dobře. Počasí mi na dobré náladě moc nepřidávalo. Snažila jsem se působit nad věcí, ale i já bych uvítala nějaký to teplý místo, než se strhne nějaká pořádná sněhová bouře nebo co se dalo podle nebe očekávat. Pohlédla jsem na oba lišáky a trochu zalitovala, že jsem se vůbec k té řece vydávala. Budu se od nich muset pak trhnout a jít dom... jestli to teda můžu označovat za domov...
Nad hlavou toho magicky nadaného se objevil otazník, obrázky z vody. Mírně se mi zase naježil krk, ale už ne tolik jako před tím. Zvykala jsem si. A to se mi nezamlouvalo. Tiše jsem zavrčela. "Mohl bys přestat s tou vodní show, díky," pronesla jsem. I když to možná byl jediný způsob jeho komunikace, já věděla, že si můžeme povídat i tlapkama, pohledy, gesty. Nemusíme k tomu používat tu hnusnou věc, které jsem nerozumněla. "Zajímá tě tvoje matka, ale já si nejsem úplně tak jistá, že si vůbec zasloužíš, abych ti o ní vyprávěla. Opustit ji nebyl úplně dobrej tah, ta prašivka si to nezasloužila," zabručela jsem rázně. Tarabe byl pravděpodobně můj poslední živí příbuzný. Bratranec. Ale pořád jsem na něj měla pifku. Teta o něm mlela pořád a teď jsem o něm měla mluvit já?

//Benrir

Pohled na lišáka mi dal jasně najevo, že je divně zmatený a že se mu moje slova moc nezamlouvají. Nebo tak to na mne působilo. Nakrčila jsem čenich, protože jsem se rozhodně nechtěla pouštět do žádných sporů nebo bojů. "Hele jen říkám co vím," pronesla jsem suše a mírně přešlápla na místě. Už bych docela i šla do tepla a vypadalo to, že Tarabe ví kam. Měla jsem tedy jedinečnou možnost někoho náseldovat, snad za lepším prostředím. Kývla jsem hlavou a vykročila za ním. Druhého lišáka jsem nemilosrdně ignorovala.
Podle otazníčku nad hlavou chtěl vědět nějaké informace o mne. Jenomže já nebyla úplně ten typ, co by vykládal všechno pravdivě a tak, jak skutečně bylo. "Co by tě zajímalo?" zeptala jsem se proto. Raději ať mě on naviguje, než abych mu vyslepičkovala i to, co vědět nepotřeboval.

//Za Tarabe

Zima. Měla jsem ji ráda, ale rozhodně ne, když jsem postávala kdo ví kde s partou naprostých tupounků. Pohlédla jsem na toho, který mlčel a který mi naznačoval pomocí magie vody. Nelíbilo se mi, že používá zrovna tohle ke komunikaci, ale co mi zbylo. Ukazuje les... vysokou lišku... oheň... Co to jako je za hádanku? "Jestli máš někde nějakou kámošku, co umí ovládat oheň, tak by se to šiklo," pronesla jsem. Absolutně mi nedocvaklo, co se mi snaží ten lišák říct pomocí svých vodních bublin.
Evidentně jsem našla stracenýho bratrance, což nebylo zrovna na seznamu úkolů, ale co už. "No to mě podrž, tvoje mamka by mi to nikdy nevěřila, že tě najdu," zasmála jsem se huronsky, jinak jsem to ani neuměla. Přišlo mi to jako super vtípek. "Popravdě jsem jí ani moc nevěřila, že existuješ, takže tohle je celkem dobrej vtip." Nedalo mi to a sedla jsem si, abych se mohla poškrábat za uchem.

Přidáno

Přidáno

Hotovo, přidáno :)

Mlčící lišák se mi zdál pořád a pořád divnější a taky povědomější. Něco v jeho pachu bylo děsně známé. Jenomže jsem si nedovedla plně vybavit co. Bylo to něco, co jsem dávno vytěsnila nebo co jsem prostě jenom nechtěla vyhrabávat ve změti všech svých vzpomínek. Lišák začal vehementně odmítat, že bychom tu toho druhého nechali. Jen jsem nakrčila "ramena", protože pokud se nechtěl on hnout, tak já jsem rozhodně odejít chtěla. To už se ovšem začal lišák zvedat ze země, zjevně poplašen mými slovy. Dělají jako by jim záleželo na všem živém. Blbečci. "Nejsme stejný, rozhodně ne," obořila jsem se na něj, když mne začal srovnávat s nějakou jinou liškou, kterou nejspíše potkali předemnou. Rozhodla jsem se, že půjdu pryč. "Asi vás a tu vaši párkovou slavnost opustim," pronesla jsem a chtěla se otočit, ale v tom mi vítr přihnal pod čenich pach mlčícího lišáka znovu. Tentokrát přinesl i vzpomínku.
"Hele nejsi ty Tarabe?" napadlo mne najednou se zeptat mlčícího lišáka, protože jsem si uvědomila, odkud mi je jeho pach povědomí. Moje teta voněla podobně. Ne stejně, ale podobně. O svém synovi mi vyprávěla hodně, ale netušila jsem, jestli opravdu mluvím s ním nebo ne. Zeptala jsem se dřív, než jsme si to stihla promyslet.

Krysa se zase proměnila v lišáka. Bylo to podivné. Něco tady nehrálo, ale já si nebyla jistá, co. Nějaká magie se tu roznášela jako nákaza a já rozhodně nehodlala riskovat, že budu dalš obětí. Ten, co nemluvil, se na mě podíval pohledem, že bych měla něco dělat s tím, který zůstal ležet na zemi jako by chcípnul. "Šahat na něj nebudu, kdo ví kde tu věc chytnul, ještě se nakazím a chcípnu, dost na tom, že je tak blízko," vychrlila jsem ze sebe jednou větou. Udělala jsem navíc rezervovaný krok v zad, protože jsem doufala, že se mi podaří dostat mimo dosah na zemi ležícího, který kolem sebe určitě šířil nějaký magický krysí mor.
Jenomže jsem se taky nemohla tak úplně vzdálit zpět do své skupiny, protože bych tam mohla něco zatáhnout. Nejdřív bych měla přijít na to, co se tady stalo... A hlavně nesmím sežrat toho na zemi, i když by byl dobrá sváča jak je mrňavej... Ne Freydis zkažený maso nežeru... Zavrtěla jsem rozhodně hlavou a prohlížela si ztuhlého lišáka. "Můžem ho tu nechat jestli chcípnul, tak se o něj příroda postará," dodala jsem, ale i mě bylo jasné, že lišák je živ a zdráv... tedy ne tak docela, ale nejspíše mu nebylo nic závažného. Jen šok. Nebo demence. Nebo obojí.

Sledovala jsem tu pískající věc s nepříjemným pocitem. Pokud to nebyl patron, tak to musela být magie a s tou jsem já prosím pěkně nechtěla mít nic společného. "Za tohle nemůžu, magii neovládám a navíc se mi to hnusí," řekla jsem na vysvětlenou, i když mi bylo jasné, že mne asi nebudou poslouchat. Kdo by taky poslouchal lišku, která vypadá jako já. Už můj vzhled vypadala nebezpečně. Ještě k tomu připočtěte podivné růžové oči a tuhle magickou věc a mohla jsem si být jistá, že mne ti dva roztrhají. Krysolišák o tom nejspíše uvažoval.
Druhému se nad hlavou udělal otazník z vody. Mírně se mi naježila srst na krku. Magii jsem pořád nemusela. Nerada bych se s někým ovšem potýkala, takže jsem nic neřekla nahlas v protestu. "Neudělala jsem to, musel to udělat někdo jiný," řekla jsem tomu, která nemluvil. Škoda že to není Tarabe, teta by měla radost kdyby věděla, že žije a je spokojený. Jenže nemluvících lišek musela být spousta a já se rozhodně nehodlala dohadovat s někým o jeho původu.

"Jmenuju se Freydis ne Bělice," zazubila jsem se na lišáka a pustila se do pití. Chladivá voda mi stékala po čenichu. Nevadilo mi to, byla jsem ráda, že se konečně můžu v klidu a pohodě napít. Jediné, co mi trochu vadilo byl ten lišák, co pořád mrmlal něco o tom, že mám dvojče nebo tak něco, ale moc jsem mu nevěnovala pozornost. Prostě jsem se skloňenou hlavou pila a ani si nevšimla jeho promněny, která by mě určitě vyděsila. Když jsem ho ovšem uslyšela pískat, přimělo mě to otočit se k němu.
Místo dvou lišáků tu byl jeden Lišák a jedna krysa, která mluvila. Podobně jako patron tamté... Hmm Fiony. "To je tvůj patron?" zeptala jsem se mlčícího lišáka nedůvěřivě a poskakující myš nebo co to bylo jsem ignorovala. Byla celá taková k nakousnutí, takže bych ji spíše snědla než se s ní o něčem vybavovala.

Zde naleznete hádanky, odpověď posílejte v jednom vláknu do vzkazu jako číslovaný seznam. Pro tvůrce: vaše hádanky nemusí být rýmované! Pro hadače: území se mohou opakovat!

1. Voda si šumí, kde pak asi pramení. Všechno je tmavé, nic se nezelení. Snad někdo dosáhne pramene cíle, ale určitě to bude chtít i hodně píle.

2. Kdysi dávno tu tekla řeka smělá, teď zůstal jen starý les který se bělá. Vlhkost tu působí potíže s dechem. Stromy se naklání stařičkým věkem.

3. Stříbrná silueta liščice může se zjevit, když jeden nebude chtít po vodě se plavit. Nevkroč na baobab sic utopíš se snadno, to raději překroč tu řeku plavmo.

4. Nekonečný svit
kroky opatrné přes
ty závratě!

5. Tak romantický
zurčí potůček čistý
srny pijí.

6. Slunce západ
horko požírá zemi
vlny křičí.

7.
Ledový vítr tady sídlí,
vypráví, má zde své obydlí,
v lese studeném, jehlovém,
jen ten je jeho domovem,
kořisti je tu mnoho též,
lehce jí tady dostaneš,
jen pozor, sněhu po kolena,
zbloudilému třikrát běda.

8.
Pustá pláň jak bez života,
horká voda tu klokotá,
horká voda tady tryská,
kyselá je, smrt je jistá,
stačí přijít o poledni
a hned velkým strachem zbledni,
však nejhorší z těch gejzírů,
určenou nemá hodinu
tryská si jak se mu zlíbí,
nevinné lišky pozabíjí.

9.
Nezáživná krajina,
jen velká žabí rodina,
společnost vždy dělá tomu,
kdo nebojí se shnilých stromů,
umí plavat jako ryba,
vydat se sem byla chyba,
komáři ti krev vysají,
srst ti bahnem pomazají,
nenajdeš tu stříbro žádné,
hledat by ho bylo marné.

10. Zastav sa. Vidíš tú hĺbku? Daj si pozor, bezpečná cesta cez ňu je len jedna!

11. Si tak vysoko, až máš pocit, že by si sa mohol dotknúť samotných hviezd...

12. Pred sebou máš tmavú clonu, klenba z konárov tu takmer nedovoľuje vstúpiť slnečnému svitu. Jemné modré svetlo ti však ožiari cestu.