Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Zvedla jsem se na všechny čtyři připravena k odchodu. Angus se začal domáhat své odpovědi. "To nevím, když z toho budu něco mít," pronesla jsem podivně tajemným hlasem a pak se s menší poklonou rozklusala lesíkem pryč. Záviděla jsem mu? Ano. Jenomže jsem nemohla připustit, že bych chtěla být raději v jeho skupině, než v té své nahlas. A tak jsem raději odešla, než řeknu nějakou hloupost.

Musela jsem se úšklebnout nad tím, co říkal. Ne že bych se nějak chtěla čelit, ale s ním to jinak nešlo. Jeho moudrost a bezbranost stáří mne pořád bavila. Nebyl dědu v tom pravem slova smyslu. "Tak pokud ti to tak vyhovuje," pronesla jsem a nakrčila čenich. Mně by takový závazek spíše ničil.

Musela jsem vypadat asi na umření, když se mne tak hloupě vyptával, jestli mi pořád pluje kyslík do plic. Kývla jsem hlavou a dokašlala zbytek své ostudné zaraženosti. "Tak to teda gratuluju, pane velká Yritto," pronesla jsem. "To ještě jestli se s takovým póvlem jako jsem já můžeš bavit," dodala jsem se smíchem připravena si ho kvůli novému postavení dobírat minimálně dalších pár minut.

Kývla jsem na jeho otázku hlavou. Ano usadila jsem se tam, kde jsme byli spolu. Nebylo to úplně moudré rozhodnutí, vletěla jsem do toho po hlavě, ale pravdou bylo, že bych neměnila. Yrita byla silná a schopná, i když plácala se ve vlastním milostném životě jako ryba na suchu. Nekomentovala jsem to, nesoudila jsem. Jen jsem tiše nesouhlasila.
Z Anguse pak vypadlo něco zajímavějšího. "Uh, cože?" zakuckala jsem se a málem se začala dusit vlastní slinou. Chvilku jsem kašlala, ale pak jsem na něj jenom upřela slzami zalité oči. Skupinu? Vlastní?

Neryla jsem do toho, do čeho my nic nebylo. Ne, že bych se nějak extra nechtěla dopátrat jeho pohnutného osudu, ale to co jsem věděla mi stačilo tak, jako tak. "Usadila... Nebylo to úplně nejlepší, co jsem mohla udělat, ale jeden potřebuje mít kam hlavu složit přes zimu... co ty?" zeptala jsem se starouška. Popravdě se mi moc nelíbila představa, že někde v zimě sám klepe kosu.

Další partnerství naplánoval. Nová zajemkyne o post družiy má nejspíš tedy smůlu. "Když myslíš," pronesla jsem a nakrcila čenich. Bylo to tu divné. Pach, pocit, všechno. Mírně jsem se zavrtěla. Co hmm co ho asi k ty samotě vede.... a jo chcipla mu stará. jako pařez, asi tak citlivá jsem byla.

"A to bys nechtěl další? Po tamté?" zeptala jsem se neomaleně, jako bych byla malé lišče, kterému nikdo nevysvětlil, jak se má chovat. Mírně jsem se protáhla, ale zůstala jsem ležet. Dědoušek byl moc starý a malý na to, aby mi ublížil.
"Nevím, co čekají, že jim na to řeknu," odvětila jsem mu. Netušila jsem to. Ani jsem se o to nějak zajímala.

"Proč podfouknout? Třeba by to byla pořádná šťabajzna a bavilo by tě to s ní?" navrhovala jsem další možnosti, zatím co jsem se na zemi snažila pořádně uvelebit. Šlo to celkem těžko, protože od země už táhl chlad.
Jeho výmyslu s tím, že poznám kdo je co, podle toho jestli se zeptá na mou barvu srsti nebo ne jsem se ušklíbla. "Moje Yritta se třeba zeptala na hned," zasmála jsem se.

Angus vypadal, že by byl vážně schopný pekelníka nakopat do kulek. "Ale co když to nebude ten Smrťák, ale ta Smrtka?" zeptala jsem se s úsměvem. Ležela jsem celkem unavená na zemi. Přemýšlela o tom, co bych asi tak udělala já, kdybych umřela.Asi nic.
"K tomu jsi mohl mít hned tři důvody, proč ses mě nezeptal. Buď jsi dost zkušenej a starej, takže ses ptát nemusel. Nebo jsi prostě dost taktní, aby ses neptal. No a v neposlední řadě ti muselo dojít, že bych tě mohla zakousnout, tak ses nezeptal. Ale většina se ptá... Většina soudí podle toho, co vidí," odvětila jsem.

Musela jsem se usmát, když to tak hezky hrál se mnou a z mého popichování si nic nedělal. "Tak jako mohla by tě tvoje milovaná mladá družka zakopat i za živa, že jo?" rozesmála jsem se. "Ale to bys u toho asi dělal moc vyrvál a nešel v tichosti na poslední odpočinek, jak tě znám."
Uvolnila jsem se a lehla si. Bylo celkem příjemné počasí, tak proč se neproležet na chladné zemi. Jeho partnerka prý umřela. Jen jsem kývla hlavou, nebylo potřeba do toho dál šťourat, protože Angus vypadal, že o tomhle se bavit nechce.
Téma ohledně mé dokonalé krásy se mu zamlouvalo evidentně víc. Smála jsem se. On to nechápal. "Jsem bílá jako sníh a mám rudý oči jako podlitý krvý, neschovám se nikde a v ničem, i na ten sníh jsem moc bílá... Prostě obludka, šeredka... První věta, na kterou se všichni ptaj proč jsi bílá? Myslíš že někdo by chtěl chodit s někým jako já na tož mít mě za družku, to asi těžko."

"Mladice ale letěj na starce nad hrobem... Pak můžou sebrat, co po nich zůstalo až zaklepou tlapkama," pronesla jsem se smíchem. Bylo vtipné, takhle laškovat a popichovat se. Sedla jsem si na zem a začala si čistit tlapku. "Umřela nebo ti dala kopačky?" zeptala jsem se zvědavě a naprosto bez taktu.
Když pak položil otázku na mě začala jsem se jenom smát. Opravdu mne pobavil. "Kdo by chtěl takovou obludu, prosím tě."

Bylo jasný, že to cejtí jenom naprostej nečicha by nic neucítil, když to tu tak vyselo ve vzduchu. Mírně jsem si odplivla. "Hele jeden nikdy neví, třeba se ti podaří nějakou hezkou lištičku nabalit. Jsi celkem solidní lišák, už máš za sebou nějakou snahu si něco dokazovat," ušklíbla jsem se. Netušila jsem, že malinkatý lišáček si založil vlastní skupinu. V životě by mě to ani nenapadlo. Ale stalo se. "Copak si nikdy nesnil o nějaký paní Angusoví?"

Upřel jsem na něj pohled a pak vyplázla jazyk, když komentoval to, jak jsem dneska vstala nebo nevstala. Jenomže byl pořád můj jedinej přítel, nebo k tomu měl nejblíž. "Copak to necítíš?" zeptala jsem se a začenichala, abych pak ohrnula nos. "Někdo si tu užil pořádnou zábavu, tak koukám jestli jsi to náhodou nebyl ty starouši," dodala jsem. Ten pach bych poznala vždycky a všude. Nebylo pochyb o tom, co to je.

Zvedla jsem hlavu a uviděla před sebou Anguse, který mě zdravil už z dálky. Být v trochu lepším rozpoložení, snad bych i zavrtěla oháňkou. Jenomže závist z toho, že si tady banda užívala a já ne, mě celkem nakrkávala. "No dobrý ránko vynšuju," pronesla jsem. Třeba si tu užíval Angus. Sjela jsem menší lišku pohledem. Nevypadal na to věkem ani tělem, ale je to dost možný. Třeba klame tělem.

Páchlo to tu jako blbě naloženej slaneček. Ve vzduchu bylo cítit napětí a taky podivný opar vanoucí z brzo opuštěného pelechu. Nakrčila jsem čenich. Ne, že by mi vadila ta vůně, ale rozhodně mi vadilo to, z čeho pocházela. Ostatní se tady nestoudně pelešej a já jsem jako kůl v plotě. Odplivla jsem si do trávy.