Příspěvky uživatele

< návrat zpět

A já potvrzuji že je to můj charakter jakožto vrchní velitel ťululum jsem zapomněla

Ahoj,
ráda bych požádala o možnost mít další charakter. Styr by měl mít 32 herních postů mimo rychlohry pokud jsem dobře počítala a mám ho déle jak 2 měsíce.

Toť k technikáliím.

Jinak si myslím že si ho zasloužím pro herní i neherní aktivitu, neocenitelný šarm a pošahaný smysl pro humor. Navíc má pověst že nerada mažu postavy, zaručuje že mi postava vydrží než neumře...což sice s mým stylem hry nemusí být dlouho ale slavnostně přísahám že se budu snažit...
Děkuji za zvážení:)

//Lesík štěstí

Kráčela jsem zpět ze své poměrně skromn výpravy. Nějak nebylo moc co dělat. Liška se mnou nešla dál a tak jsem dorazila do svého nového bydliště sama. Ne, že by mne to tu nějak rozčilovalo, ale už při příchodu mne do čenichu udeřila řada pachů. Vypadá to tu jako nějaká párková slavnost... Nebo mušličková... "Pchech," uchechtla jsem se vlastním myšlenkám a pohledem protínala krajinu. Les byl rozlehlý. Pro jednu lišku až až. Pro skupinu velikosti té, co tu byla, tak akorát. Popravdě jsem se trochu obávala, že dostanu po čuni, kde jsem se flákala, ale já tu byla. Jen nikdo jiný tu nebyl. Kde se asi schovávali...
Kráčela jsem pomalu a neochvějně vpřed. Nezlobila jsem se na místní, že jsou tak společenští. Každému, co jeho jest a jestli chce někdo očichávat někomu jinýmu zadek nebo provádět jinou kulišárnu... Lehla jsem si na zem a pomalu se dala do spánku. Už jsem trochu odpočinku potřebovala.

Vypadalo to, že mrňavá liška se necítila být nijak dotčena tím, že bych byla nevhodné barvy. Ani se jí nezdála podivná má rudá očka. Evidentně neprošla indoktrinací, jako některé msítní poběhlice. Třeba Rudá nebo Ohnivá. Mírně jsem pohodila ocasem a naslouchala jejímu hlasu, který byl poměrně hezký na poslech. "Máš pravdu," shrnula jsem to. Měla ji a já uměla uznat, když někdo v něčem evidentně převyšoval moje vlastní logické usuzování.
Rozlédla jsem se kolem. "Hele, nechceš se jít mrknout k nám? Máme celkem hezkej les a spoustu různejch druhů lišek, by ses mohla poznat s někým novým...?" navrhla jsem. Nevím proč, ale poslední dobou jsem měla chuť do Ambleru tahat koho se dalo. Nervozně jsem přešlápla a čekala na odmítnutí nebo souhlas, pak jsem se rozešla směrem k Ambleru.

//Amblerský les

Sledovala jsem lišku, která se předemnou nacházela. Nevypadala nijak zajímavě, ale s nakloněnou hlavičkou si mne prohlížela a u toho tak divně špulila tlamu, jako by chtěla něco říct. Nakonec z ní dokonce i nějaká ta slova vypadla. Konečně. Mluvila o tom, že na velikosti a barvě nezáleží, nebo tak nějak jsem to pochopila. Nebyla jsem úplně ten nejpozornější poslouchač, ráda jsem poslouchala hlavně sebe a ne tak úplně ostatní. "Protože jsem bílá... co já vím, proč se jim to nezamlouvá, ale zatím většina lišek blbě vejrala nebo měla i blbý kecy. Rudý voči tomu taky nepomáhaj, aby jeden vypadal aspoň trochu přijatelně," odpověděla jsem jí, ale vlastně jsem jí ani neodpověděla. Netušila jsem, proč třeba Setia mnou opovrhovala. Nejspíše se jenom báli. Každý se bojí toho, co nezná, ale to neznamená, že je strach oprávněný.
Představila se jako Uttara, která nehledá svůj druh. Zajíamvé. Mrskla jsem ocasem a zastříhala zvědavě ušima. "A proč ne? Většina mrňousků jako ty se celkem bojí větších lišek a tak se snaží vyhledat nějaký společenský díry v zemi, aby se tam mohli společně chránit," pronesla jsem. Zajímalo mě proč tahle malá nechce potkat stejné lišky, jako je ona sama.

Ta malá ňufalka byla trochu jiná než Angus nebo Shilo. Byla stejného druhu, ale rozhodně nebyla tak zvědavá jako ti dva. Jeden byl zvědavý mládím, druhý byl zase zvědavý starobou. Odvětila, že vidí pouze lišku. Odfrkla jsem si. "No jasný... Načapala jsem tě, tak to hodláš schovat. Je mi jasný, co si o mě každá liška hnedka myslí. Jsem bílá a mám rudý voči, takže to je jasný i blbímu, že jsem prostě divná, že jo... Ale taky jsem větší, takže mi to nechcete říkat do xichtu, jen si to budete myslet... Tak bacha v tomhle kraji nejsou ani myšlenky občas tvoje," pronesla jsem a i když obsah mojí řeči byl plamený a možná i trochu nabroušený, hlas jsem měla celkem klidný. "Já jsem Freydis mimochodem," řekla jsem. "A pokud hledáš další svýho druhu, tak budou nejspíš někde na jihu," dodala jsem ještě, abych se vyhnula otázce, která se tu dost často objevovala, kde jsem.

Musela jsem pomalu až přimrznout k podkladu, ale popravdě jsem nevěděla, co mám dělat dál. Shilo se mi hledat nechtěl, ale zdálo se mi, že ho vidím kousek od sebe. Když jsem ovšem lišku přejela pohledem, došlo mi, že to není Shilo, ale nějaká další liška jeho druhu. Olízla jsem si čenich. Sice mě tu dost zcivilizovali, ale pořád jsem při pohledu na malounké lištičky dostávala sliny do tlamy ani jsem netušila jak. Liška na mě koukala, jako by nevěděla, jestli jsem živá nebo jenom socha ze sněhu a ledu. Nedivila jsem se, ale nakrklo mě to. "Co vejráš," prohodila jsem s pohledem upřeným na lišku, která si mě tak zaujatě prohlížela. Popravdě jestli je to další liščí rasistka, tak ji vážně sežeru. Nebo zahrabu do sněhu. "Říkáš si že takovou vobludu jsi ještě neviděl co?" dodala jsem ještě, abych si ověřila, že na mě vejrá ze stejnýho důvodíčku jako všichni ostatní. Blbci.

Ráda bych svou výhru přívěsku věnovala Lokimu

//ambler

Cítila jsem lišky. Nakrčila jsem čenich, protože jsem momentálně ba společnost neměla náladu. Nebo spíš na opravnou společnost. Neotravna by mi asi nevadila. Tenhle les byl hezký. Celkem se mi zamlouval, takže jsem se rozhodla si odpočinout než vyrazím dál. Kam? To jsem nevěděla. Rozhodně jsemse nechtěla trmacet na sever takže jih mohl být dobrou volbou. Snad někde najdu klid a neco ba zub. Hlad jsem zatím neměla, takže dobrý. V Ambleru mne postrádat určitě nebudou. Nebyl tedy důvod kd spěchu. Usadila jsem se a koukala kolem.

Shilo odešel. Jen jsem kývla a něco neurčitého zabrucela. Pak jsem ho pohledem vypravila pryč. Když jsem měla jistotu že je pryč, lehla jsem si na zem a stačila se do kluka. Byla jsem moc unavená, abych se dala do strojů, takže jsem si ustlala rovnou na zemi.
Spánek to byl vydatný a bez snů.
Probudil mne hukot. Noc byla nadpozemskeho vzezření a to se mi líbilo. Ten hukot byl od zvířat. Rozhodla jsem se opět opustit les. Nic tu pro mne nebylo.

//tichýles

"Grck," vyšlo mi jenom z krku. Hrdelní prd, který našel východ předem a ne zadem. Takový můj podpis v podstatě. Shilo nakonec pochopil moje námitky. "Nedělám si starost o tebe, ale spíš o sebe," podotkla jsem. Popravdě k popohánění lišáka pryč mě hnala hlavně únava a pak taky Herrea, kterou jsem tu cítila. Nic většiho v tom nebylo. Na lišákovi mi pranic nezáleželo, i když byl dobrou společností. "Dělal jsi mi dobrou společnost, takže jsme vyrovnaní," dodala jsem ještě a mírně si olízla tlapku.
Mluvil o tom, že se třeba otepluje. "Neřekla bych," utnula jsem rázně jako snahy o zahřání se aspoň slovy. Sledovala jsem ho a čekala až se zdekuje, abych se mohla prospat.

Jeho srdceryvnej příběh byl celkem normálka. Nejlepšejší rodinka pod sluncem, která se rozpadla kvůli špatnýmu tradicionistickýmu přístupu k životu a dědění. Blbosti. Jenom blbosti. Na jednu stranu mi imponovalo, že sílu v jeho domovině mají spíše samice, ale na druhou stranu to bylo fakt něco hnusnýho, přijít o všechno jen kvůli tomu, že ti něco přebejvá mezi nohama. Všude okolo mi přišlo, že je to spíš naopak. "Měl jsi to těžký, to jo," pronesla jsem a mírně kývla hlavou. Poznala bych já svou rodinu? Nebo spíše tetu? Jejího syna jsem poznala ne?
Pak se mě zeptal, co mi je. "Asi takhle, jsem utahaná a popravdě nevím jestli tě tu můžu nechat. Navíc cejtím v lese naši šéfovou a nerada bych dostala po čuni, že jí tady z toho dělám skanzen pro opuštěný a zmrzlý, chápeme se," řekla jsem mu na přímo. Jeho společnost byla milá a na chvilku mi pomohl zabít čas, ale to bylo tak všechno.

Bylo celkem příjemné tu takhle posedávat, ale zdálo se mi, že dřív nebo později se k nám někdo nažene a já bych popravdě velice nerada řešila Rudou nebo někoho takového, kdo mě bude peskovat. Nechtěla jsem ovšem svého společníka vyhazovat z lesa, to by bylo nespolečenské a zároveň by tam nejspíše umrznul. Neměla jsem ho sem vůbec vodit, ale co se dalo dělat. Teď už bylo pozdě bycha honit, když jsem tu dělala v podstatě chůvu a to mě vážně nebavilo. Nejradši bych šla do úkrytu chrupkat, ale tam on nemohl a nechat jsem ho tam taky nemohla. Nezbylo tedy nic jiného, než prostě sedět a povídat si, dokud se nás někdo neuráčí ujmout. Jeden by řekl, že zrovna Rudá tady bude obcházet a čekat na takovouhle příležitost, aby mohla někoho pěkně vyplísnit za to, že si vodí kamarády do skupinového lesa nebo nějakou podobnou kravinu, ona by si už něco našla. Och jak já ji neměla v lásce.

Shilo kecal o blbostech, to mi bylo nahned jasný, že tenhle lišák nebude co proto. No a ještě aby byl. Vyprávěl mi o nějakých místech na jihu, která mne moc nezajímala, ale aspoň mluvil. Lišky jeho druhu měli podivný talent mluvit o naprosto nezajímavých věcech, na které se nikdo neptal. Jenže o zábavu tu byla nouze, takže jsem přikyvovala a snažila se působit, že mě to baví a neuspává.
Jeho snaha o napravení své reputace společníka, byla dost chabá. Každej přece ví, že je jídlo fajn... Mlaskla jsem a přejela ho pohledem. "O mrtvých jen dobře, takže jo bylo to celkem dobrý, co ty?" odvětila jsem neurčitě na jeho otázku ohledně rodiny. Nebyla jsem rodinný typ. Rodina mne nezajímala, já raději nějaké ty pikantnosti."Víš kde kdo skončil, nebo tě to nikdy moc nezajímalo?"

Sběr bodů:
31. 12. - 2
1. 1. - 2
2. 1. - 3
3. 1. - 3
4. 1. - 1
5. 1. - 3
7. 1. - 1
8. 1. - 5
11. 1. - 1
12. 1. - 1
13. 1. - 1
14. 1. - 1
15. 1. - 1
16. 1. - 1
22. 1.- 4
23. 1. - 5
24. 1. - 2
25. 1, - 1
Zatím celkem: 38

1x parádivce
1x kouzelníky
2x skrblíky