Budete-li patřit mezi ty, jenž mají vytříbený čich, první co ucítíte, když k vám vítr přivane jeho vůni, bude jemné ovocné aroma drobné šelmy. Tento malý lišák totiž miluje ovoce, bobule a hmyz. Nepohrdne ani hříbky a vlastně čímkoliv, co se dá zkonzumovat a je snadné se k tomu dostat vlastní pílí či chytrostí a vynalézavostí. I když mu maso zase až tolik nechutná, naučil se jej, v určité míře, jíst. Je totiž docela přizpůsobivý, aby také ne. Zásadní změna v jeho životě, která jej donutila opustit to, co znal, místo kde vyrůstal, přiměla jej se toulat po rozličných územích, vyžádala si, aby své stravovací návyky upravil tak, aby přežil. Po většinu roku tedy konzumuje různé ovoce a hmyz, na co zrovna natrefí. Pokud nemusí, neloví nic většího. Spíš než lovec je totiž sběrač. V zimě toho ale moc nenajde a to je doba, kdy loví drobné hlodavce nebo malé ptáky. Zajíce třeba ještě nikdy neulovil. Co se týče masité stravy, dává přednost žábám, hadům nebo třeba krabům či rakům, před myšmi a ptáky.
Přes všechno, čím si prošel, je to vlastně přátelské stvoření. Život jej sice naučil, že má být opatrný, co se cizích a neznámých lišek týče, ale pokud usoudí, že mu nehrozí nebezpečí napadení, dokáže být i poměrně milý. Možná, že je teď opatrnější než dříve a neotevře se vám hned, ovšem otevřený být dokáže. Takový totiž býval jako mlaďounký, když ještě žil na vinici se svojí rodinou. Tehdy to býval velmi otevřený a vřelý lišáček. Nemusel své city ukrývat před krutým světem. Samotáře z něj vytvořil až čas a události, kdy byl zkoušen odloučením od rodiny a marnými pokusy se přidat k nějaké jiné skupině lišek kana.
Shilo není agresor, proto se nemusíte bát, že by se na vaši lišku vrhl jako nějaký šílenec. Bude nejdříve hodnotit situaci a až teprve po té, se buď přiblíží nebo vzdálí. Shilo je docela zvídavý. Tuhle vlastnost mu život ještě neotupil i když si teď už dává mnohem větší pozor. Nevyhýbá se kontaktu s liškami, jen si udržuje zpočátku zdravý a bezpečný odstup. Není vyloženě bázlivý a plachý, ačkoliv se tak může na první dojem jevit, pokud jej správně neodhadnete.
Nikdy nepoznal skutečné přátelství, kromě vřelého vztahu v rodině v níž se narodil. Nepoznal nikoho dalšího, kdo by si ho skutečně vážil a cenil takového jaký je. Buď se pouze s cizincem pozdravil, prohodil nějakou kratší řeč a zase se každý dal svou vlastní cestou, nebo ho vyháněli ze svých teritorií.
Když už si myslel, že našel přátele a družku, byla to pouze hra a klam. Možná, že bude zpočátku neobratný v navazování nových známostí, ale kdo ví. Třeba také vyhraje jeho dobrosrdečnost a naivita nad opatrností a zkušeností. Tak či tak, nejspíše nebude věřit přátelství jen proto, že se tak bude jevit. Na to se spálil poměrně dost. Touhu po získání přátel a zvídavost to však naštěstí u něj nezabilo. Pořád má ještě jiskru naděje, že někde někdy skutečně najde domov. Domov ze kterého nebude vyhnán jen proto, že se nehodí do tradice nebo proto, že již splnil svůj účel.
Odchod z domova i místa, v které doufal, že se stane jeho novým domovem, ho sice poznamenal, ale úplně ho to nezměnilo. Možná mu sílu dává jeho snílkovství a touha nalézt skutečné místo, kde by mohl žít šťastně a beze strachu, že bude muset znovu odejít.
Od doby, co byl zrazen a obelhán o tom, že našel domov a partnerku, naučil se spoléhat více na řeč těla, něž-li na slova. Neznamená to, že by v tom byl dokonalý. Neměl tolik příležitostí poznávat jiné lišky, dokud neopustil vinici. Ale sladkým slovům už tolik nevěří. Dokáže být výřečný a stejně tak jen tiše mlčet, jako by byl němý.
Shilo není lstivá liška, takže vám patrně lhát nebude. Pokud by vám to mělo ublížit a on si toho je vědom, raději bude mlčet nebo dělat, že o tom nic neví, než-li by vás úmyslně ranil. Cizí utrpení není nic, co by ho lákalo nebo něco z čeho by on měl radost.
Samota mu není příjemná i když strávil o samotě už asi větší část života, než ve skupině, alespoň do té doby, než se objevil na Saeronu. Dokáže vydržet o samotě, ale není tak šťastný. Nejraději by si našel skupinku, kde by se dokázal uvolnit, cítit se šťastný a neohrožený, kde by mohl být opět tím mlaďounkým Shilem.
Ačkoliv je to dospělý lišák, necítí se jako dospělý. Cítí se jako lišče ztracené ve velkém světě. Neznamená to ale, že by se choval jako malý. Naopak, je docela rozumný. Přes to, že se ve světě pohybuje už docela dlouho, pořád si připadá, že je na něj svět nějak moc veliký. Je to snad tím, že od rodiště se vzdálil opravdu daleko? Že za normálních okolností by území na němž se pohyboval bylo podstatně menší? Kdo ví. Necestuje proto, že by ho to bavilo a že by potřeboval měnit místa, ale proto, že ještě stále nenašel to pravé, kde by se mohl usadit.

Zajímavosti:
• Shilo znamená hebrejsky "jeho dar" nebo v jiné verzi "mír" a je to varianta jména „Shiloh“.
• Na svých cestách si našel partnerku Selmu a zplodil s ní dvě liščata Sally a Salema. Selmy rodina ale nestála o to, aby Shilo s nimi zůstal a vyhnala ho.
• Miluje bobule a vlastně jakékoliv ovoce, hmyz, červy, housenky a plazy.
• Jeho srst je velmi hustá a na ocásku i dlouhá.
• Je velice rychlý a obratný, což mu umožňuje lovit různé druhy hmyzu.

Trocha historie
Suchý horký vzduch tetelící se mezi řadami vinné révy ve dne, chladný a neúprosný za noci. Vzduch nasáklý vůní zrajícího ovoce a horských bylin, to bylo místo, kde se malý lišáček narodil. Vinice Yavne byla jeho opravdovým domovem. Místem, kde vstoupil do světa živých a kde se pohyboval s lehkostí a obratností mu danou. Místem, kde žil a žít chtěl. Tam nepoznal strach a hlad. Měl tam svou rodinu, kterou nade vše miloval a která mu dávala lásku a péči. Vinice byla místem, které pro něj znamenalo mnoho. Obklopovala jej a chránila při jeho prvních krůčcích a poskytovala mu dostatek potravy i prostoru pro jeho hry a také učení. Byl to snadný život.
Jenomže idylka nikdy netrvá věčně a tak tomu také bylo u něj. Už od nepaměti byla vinice Yavne domovem pouze pro jednu rodovou linii lišek. Byla to vždycky prvorozená samice, komu připadlo teritorium. Tato samice pak přivedla do vinice své mladé, vychovala je a území přenechala své prvorozené dceři. Ostatní liščata, včetně rodičů, vinici opouštěli po dovršení dospělosti. Dospělí odcházeli, aby se vydali svou vlastní cestou. Své poslání naplnili ve chvíli, kdy jejich prvorozená dcera a sestra dospěla a mohla tak převzít teritorium, aby mohla dát vzniku nové generaci strážců vinice. Shilo, jakožto samec, měl tedy jasně dané, že s dovršením své dospělosti musí odejít. Bezpodmínečně.
Společný příběh
V noci o letním slunovratu se narodil Shilo a jeho sestra Uttara. Přesto, že byl samec, nebyl nijak odstrkován. Jediný rozdíl, který mezi ním a sestrou byl, byl ten, že ona byla připravována na chvíli, kdy se stane královou vinice a on zase na to, že bude muset odejít a vše přenechat sestře.
Od slunovratu uplynul měsíc a liščata se konečně setkala se svým otcem, který na tuto chvíli čekal poblíž vinic. Podle tradice totiž první týdny na území nesměl. Mohl se jen dívat z dálky a čekat na den, kdy bude smět vidět svou partnerku a jejich liščata. Shilo si otce ihned zamiloval. Slyšel o něm od své matky a vážil si ho a když se k nim konečně připojil, stal se pro Shila parťákem a učitelem. Tak jako jeho sestra trávila více času s jejich matkou, Shilo tyto chvíle využíval k tomu, aby vyzvídal od otce, jaký je svět venku mimo vinice. Rodina po nocích běhala po vinici a sbírala plody a lovila hmyz. Liščata si spolu hrála. Byly to okamžiky, kdy ani jeden z nich nemusel myslet na to, co bude, až budou velcí. Nemuseli se tím trápit. Občas si sice hráli na to, jaké to bude a představovali si sebe v různých situacích, avšak skutečných následků si do plné míry uvědomovat nemuseli. Zkrátka, byly tyto dny, téměř, bezstarostné. Shilo svou rodinu miloval. Kdyby nemusel, nikdy by ji neopustil. To, co jej nejvíce trápilo bylo, že netušil, kdy ten den nastane.
Mohl odejít už dříve, chtěl však zůstat po boku své sestře i ve chvíli, kdy ji matka poučovala o tom, že si musí zvolit svého partnera dobře. Volba byla na Uttaře, ale i on sám mohl zkoušet budoucího partnera své sestry. Mohl mu klást otázky a zkoumat, jestli je vhodným partnerem nebo ne. Nechtěl odejít dříve, dokud to nebude nezbytné.
Než byl Uttaře celý jeden rok, objevilo se hned šest nápadníků a jeden zbloudilý lišák. Zbloudilec se jim však nezamlouval a vyhnali ho z vinic. Jakmile si Uttara zvolila, znamenalo to, že den, kdy Shilo musí odejít právě nastal. Konečně to bylo tady. Dny ve kterých si říkal, kdy to nastane a jaké to bude, pominuly. Začala poslední noc na vinici. Shilo byl zamlklý. Změnil se. Jeho výraz se stal prázdným, protože jej tížilo břemeno velké nejistoty. Připadal si jako ptáče, které mělo poprvé opustit hnízdo. Udělat ten velký krok, vykročit do prostoru a po volném pádu roztáhnout křídla a vzlétnout k oblakům. Netušil, co si teď počne. Na odloučení od rodiny, ačkoliv byl připravován, nebyl zvyklý. Věděl, že s rodiči odejít nemůže, protože ti měli prožít vlastní život podle svého přání a on byl nyní dospělý.
Při východu slunce následujícího dne, po té, co padla Uttařina volba, se rozloučil se svou rodinou. Jako by všechny emoce uzavřel hluboko v sobě. Jako by byl prázdnou nádobou připravenou na naplnění neznámým nápojem svobody. Možná proto jeho sestra nemohla vyčíst z jeho tváře a očí, co ve skutečnosti Shilo prožíval. Byl to den, kdy měl svou rodinu vidět naposledy. Byl to den, kdy se měl znovu narodit.
Rozloučil se s matkou i otcem a sestře popřál mnoho zdaru s vinicemi a rodem a posléze odešel do hor.
Příběh Shila
Poslední noc doma a první noc venku v horách, oka nezamhouřil. Prostě nemohl usnout klidným spánkem, když vše, co doposud znal mělo zmizet a nahradit to měly úplně nové a cizí vjemy a zážitky. Shilo byl napjatý a v hlavě měl prázdno. Už jenom myšlenky na to, co všechno se mu může stát, ho strašily. Zvuky nočního okolí, ačkoliv byly známé, zdály se mu nyní nepříjemně hlasité a cizí.
V nedalekých horách, přiléhajících k vinici, zůstal Shilo ještě několik dní po té, co opustil rodné lány vinné révy. Nikdy se však nepřiblížil tak blízko, aby ho jeho sestra mohla spatřit.
Jen z dálky sledoval lány vinné révy, jež mu bývaly dříve domovem. Ani jeden z nich se nemohli spatřit, neboť byli oba od sebe příliš daleko. Dokonce sestřin kožíšek nezahlédl už ani jako čmouhu mihající se mezi vinnou révou.
Když přivykl, alespoň pro začátek, na život venku mimo vinice, rozhodl se sestoupit z hor. Nebyl si jistý, zda-li to byla dobrá či špatná volba. Otevíral se mu neznámý svět a lišáček jej přijímal. Společnost mu však chyběla, proto jej osud zavedl jinam, kde poznal, že život není jenom procházka mezi lány vinné révy.
Na svých cestách se pokusil přidat k několika rodinám lišek jeho druhu, ale v žádném případě to nedopadlo tak, jak doufal a bláhově očekával. Odněkud ho vyhnali stejně, tak jako on několikrát vyhnal cizince z území jejich matky.
V některých skupinách se chvíli pohyboval, ale nakonec se to vždy nějak zvrtlo a on se necítil dobře. Nikde to nebylo takové, jako doma. Bylo i pár rodin, které jeho naivní dobrosrdečné já využily pro svůj prospěch a pak ho odehnaly. Jedním takovým využitím se stalo i početí nového pokolení Shila.
Shilo se při svých toulkách dostal do nížin, kde vzduch byl snad ještě teplejší, než na stráních hor a kopců. Byl cítit solí a pískem pláže, zřejmě proto, že se Shilo dostal ke břehům moře. Zde se také poprvé setkal s kraby, škeblemi a jinými tvory, kteří se horám vyhýbali. Rodina do níž se pokusil dostat a najít si družku se mu zamlouvala, neboť byla tvořena liškami různého věku. Předpokládal tedy, že pokud se mu podaří do ní vstoupit, nebude už muset bloudit krajinou sám ani s partnerkou. Nechal se oklamat, protože mu lhali, když mu říkali, že bude smět zůstat i po té, co se narodí jeho družce liščata. Byl lžím a úskokům liščího světa prakticky neznalý.
Chvíli chodil okolo teritoria, než se odvážil přiblížit. Do oka mu padla liška se jménem Selma. Byla nezadaná a podobného věku jako Shilo. Z počátku ji navštěvoval a po nocích se spolu toulali plážemi a lovili kraby a jinou havěť vylézající z moře na souš nebo z křoví na pláž. Pokud se po plážích pohybovali ve dne, Selma ukazovala Shilovi, jak se loví racci. Tady tehdy poprvé ochutnal ptačí maso. Ačkoliv bylo šťavnaté, jemu nechutnalo tolik, jako brouci, krabi a bobule.
Všechno bylo natolik idylické, že ztratil i tu maličkou špetku nedůvěry, kterou získal z předchozích pokusů o začlenění se do některé z liščích rodin a zaslepeně se nechal ošálit láskou na oko. Selma se tvářila mile a vycházela mu vstříc, ale všechno byla jenom faleš, aby se Shilo do ní pobláznil. To se také stalo.
Za jedné úplňkové noci na pláži se Shilo a Selma spojili a dali tak základ pro vznik nové liščí rodiny. Dny plynuly stále ve stejném duchu, jenom Selmy bříško nabývalo na objemu, až přišel den, kdy se dvě malá liščata narodila. Samička Sally a sameček Salem. Shilo u porodu nesměl být, ale když bylo hotovo, mohl se na své potomky přijít podívat.
To bylo poprvé a naposled, kdy je viděl. Rodina Selmy se totiž tvrdě postavila proti přítomnosti Shila a právě tehdy pochopil, jak moc se mýlil, když si myslel, že lišky různého věku jsou zde proto, že je nikdo nenutí odejít. Nenutil. Avšak pouze ty, které se v rodině narodily. Každá samice mohla přivést mláďata a ta se stala součástí této rodiny. Každý samec mohl jít za družkou a zase se vrátit domů, když chtěl, nebo mohl střežit rodinné území a chránit samice v něm žijící. Selma by mohla odejít se Shilem a liščaty, avšak nechtěla opustit rodinu. Nemilovala ho. Donutila Shila, aby on opustil svou druhou rodinu jen proto, aby to nemusela podstoupit ona s liščaty. Shilovi to rvalo srdce, však pro blaho svých dětí odešel. Vzdálil se jenom z území a ještě několik týdnů se potuloval v okolí, tak jako už tomu bylo jednou. Snažil se zahlédnout své rostoucí děti. Nakonec však odešel opravdu, neboť vídat je jenom zpovzdálí bylo bolestné. Vydobít si místo v této rodině bylo nad jeho síly. Samců obranářů tam bylo mnoho.
Od té doby se už nepokoušel začlenit nikam. Toulal se sám, jako samotář. Stal se poutníkem v osamění.