O N L I N E
(Za posledních 20 minut)



Discord slouží pro rychlejší komunikaci mezi hráči a vedením. Také se zde konají rychloakce, při kterých si můžete občas vydělat pár kamínků navíc.

Pantelei



avatar

Informace

Uživatelské jméno pantelei
Zobrazované jménoPantelei
Skupina Liška
Zaregistrován od 4.7.2019 19:48
Naposledy aktivní 3.9.2019 10:52
Příspěvků 2, zobrazit >
Počet přihlášení 14
Jméno:Pantelei
Pohlaví:samec
Druh:Liška kana
Datum narození:02.04.2016
Sourozenci:Sourozenci: Veola (♀); starší vrh: Elke (♀), Asmër (♂)
Matka/ otec:Maërin (†) / Denar (†)
Území:...nemá skupinu...
Partner/ ka:...nemá partnera...
Potomci:...nemá potomky...
Patron:...nemá patrona...

Povaha & zajímavosti

Panteleie už od prvního pohledu, prvního slova zařadíte mezi podivíny. Ať už přijdete s jakýmkoliv úmyslem, tento tvor se mermomocí bude chtít vyhnout očnímu kontaktu. Jeho shrbené tělo vždy vyjadřuje pasivní postoj, ocas nikdy nezahlédnete srpovitě nesený vzhůru. Má tendence neodpovídat, či tiše šeptat. Zrychleně dýchá při jakémkoliv náznaku možného konfliktu. Představuje se jako „Sketa“ a obvykle o sobě mluví ve třetí osobě.
Neodradí-li vás toto excentrické vzezření a vy se stále budete chtít z nějakého důvodu zdržovat v jeho blízkosti, pochopíte, že Pantelei je liška naprosto vnitřně zlomená. Nejistý sám sebou a paranoidně smýšlející. Dost často z jeho tlamy zaslechnete obavy, jenž se týkají jakéhosi Pána. Je tím myšlena osoba, která Panteleiovo staré já absolutně zničila a nahradila ho touto troskou. Téměř vždy se po nocích budívá a znovu a znovu prožívá ve snech svou bídnou minulost.
Pantelei neumí být upřímný. Má v sobě velmi hluboce zakořeněn strach. Tudíž se všelijak snaží vyhnout jakýmkoliv neshodám. Řekne to, co si myslí, že chcete slyšet. Nervózně se usměje, pohodí ocasem. Přitaká vám a odsouhlasí vše. Bohužel z toho vyplývá, že s Pantem můžete velmi snadno a bez větší námahy manipulovat. A on to svým způsobem má rád. Totiž když je sám, netuší, co si má počít. Sem tam najde a ohlodá mršinu, ale co dál? Má-li někoho, kdo ho zaúkoluje, cítí se mnohem více užitečný. Jestliže někoho obskakuje, snaží se vše plnit do poslední tečky a pokud možno co nejpřesněji. To je totiž snad jediná věc, která v jeho světě dává smysl a tvoří jakýsi pevný řád.
Pantelei dokáže být úžasný, neunavitelný a pozorný posluchač. Svěřit se mu můžete v podstatě s čímkoliv. Nemusíte se následně bát, že by o vaší osobě šířil podrobné informace dál. Ale pokud byste přeci jen měli podezření, stačí mu jednoduše pohrozit a on už mlčí jako ryba. Nikdy by si nedovolil „dráždit hada bosou nohou“. Naopak roli vypravěče či mluvčího přijímá jen velmi neochotně, spíše vůbec. Když už se s ním dáte do řeči, obrňte své nervy trpělivostí. Občas se totiž opakuje a velmi váže slova. Nerad by z tlamy vypustil cokoliv, čeho by později mohl litovat.
Tato liška je zvyklá přijímat urážky a nadávky. Klidně by je vám i odkýval. Naopak pochvaly a komplimenty neslyšel už pěknou řádku měsíců. Pár milých slov ho dokáže dojmout. A pokud vám uvěří, že jsou myšleny absolutně upřímně, najdou si v jeho srdci speciální místečko.
Nejvíce se svede uvolnit v přítomnosti malých liščat. Vnímá je jako čistý, nepopsaný papír. Nevinné dušičky, které by mu přeci neublížily. Rád je pozoruje, dokonce by dokázal tolerovat jejich kousací hry. Pokud by se pokusil o tělesný kontakt někdo jiný, automaticky se shrbí a čeká na ránu. Naučil se nikdy nebránit a prostě se nechat zmrzačit. Byla to totiž lepší varianta, než se ohnat zpět a skončit pak dvakrát hůře. Jeho schopnost důvěry tedy není na nule, ale přibližně kdesi na mínus třiceti stupních Celsia. Kdyby se ale našel blázen, který by přetrpěl prvotní oťukávání, druhotnou nekonečně dlouhou fázi nejistoty a obav a byl by schopen třeba i měsíce pracovat na důvěrném vztahu, možná by Pantíka opětovné důvěře naučit mohl. Ovšem byl by to úkol vskutku nadliščí.

Zajímavosti
Pantelei patří mezi nejvyšší jedince svého druhu, ale díky hrbení se působí jako neobvykle nízký samec. Jeho postava se pyšní předpoklady pro atletičnost, nicméně bídný způsob života z něj dělá hubeňoura. Srst je matná, velmi drsná a na některých místech vypadaná. Lišák postrádá jakoukoli majestátnost. Celé tělo vypadá jako galerie všemožných tržných, sečných, hlubokých zhojených ran a jizev. Většina z nich ho již nebolí, ale obzvláště nadprstí na levé přední má tendence se ozývat po velmi dlouhých túrách.



Historie

Pantelei a jeho sestřička Veola se narodili prostému liščímu páru z hor. Otec Denar se již od samého začátku jevil jako velmi zodpovědný a svou družku Maërin i s mláďaty chránil a opečovával. Nebylo divu, nejednalo se o jejich rodičovskou premiéru. Jak Pant velmi brzy zjistil, o rodiče se musel dělit i s dalším párem starších sourozenců. Byť se pávě tito dva v teple rodné nory hned po narození Veoly i Panta moc neohřáli, náš lišák si dodnes pamatuje, jak voněli a má i matnou představu o tom, jak vypadali.
Panteleiovi rodiče žili na poměrně rozsáhlém území hor a své hranice pečlivě střežili. Zprvu se tedy život pro obě mláďata zdál být lehký jako pírko. Vyrůstala v klidu a bezpečí nory. Živila se maminčiným mlíčkem a jediné, co je zajímalo, bylo teplo a plný pupek. Po několika dnech naprosté temnoty začala jako první Veola s pokukováním po mamce, ale i po podivném světle, které ji lákalo.
Život v noře sourozence rychle omrzel. Z malinkých nemotorných krtečků, jenž se zvládali sotva batolit, se v průběhu jen pár týdnů stávala roztomilá nezbedná liščata. A když už se hemžila natolik, že je Maërin s Denarem nedokázali udržet v díře, prostě je vypustili ven - do krásného, převelikého a tolik cizího světa! Prťata disponovala správnou mírou zvědavosti a touhy pro poznání. Zkoumala vše: od nejmenšího kamene po velký vyvrácený strom. Lovila hmyzáky a jaksepatří zlobila rodiče, ale i sebe navzájem. Z tahání za ocasy, kousání do uší a štípání do nohou se stala jejich běžná denní rutina.
Mladí výrostci však velmi brzo zjistili, že život není jen samý kotrmelec a válendo v bahně. Matka jim vysvětlovala, co vše se musí naučit, aby vyrostli do správných dospěláků. Život v horách, ale i v tamních nížinách nebyl vůbec lehký. Lišky si zde musely dávat pozor nejen na predátory, též nesměly dělat zbytečné chyby, co se hledání potravy, rychlého přesunu, tvoření úkrytů či šplhání po skalách týkalo.
Vůdčí pozici malého zubatého gangu si ukořistil Pantelei. Nutně potřeboval být všude první, vždy nejlepší, nerychlejší a nejchytřejší. Opakoval slovní fráze, které zaslechl říkat otce. Hrál si na veledůležitého a rád Veolu komandoval a škádlil. Přesto ji velmi miloval a nedal by na ni nikdy dopustit. Byla pro něj skvělým parťákem i terapeutem.
Jakmile liščata dovršila šestý měsíc jejich života, vzali je rodiče na první oficiální lov. Na tuto chvíli čekala zejména Veola. Byla velmi nervózní, nechtěla nikoho zklamat. Namísto toho Pantelei přistupoval k úkolu dosti laxně. Bral to jako prostý pokus, zábavu. Kdyby cokoliv pokazil, nijak by ho to nemrzelo. Přesně kvůli tomu se cestou na loviště sourozenci slovně chytili a vyměnili si pár peprných frází. Nicméně pod velením Maërin se chtě nechtě usmířili a překvapivě při samotné akci poměrně pěkně spolupracovali.
A tak šel život dál. Z plyšáků se staly lišky typu „samá ruka samá noha“. Puberta začala cloumat se vším, s čím to jen šlo. Přesto nadále společně trénovali lov i cvičné rvačky. Dokázali se orientovat v hierarchii a chápali principy společného života. Rodiče milovali a spoléhali na ně – věřili jejich úsudkům i zkušenostem, ačkoliv je občas měli tendence komentovat nemístnými poznámkami.
***
Jednoho prostého podvečera, kdy se slunce chystalo naposledy olíznout zemi svými hřejivými paprsky, od hranic přivál zvláštní pach. Jednalo se o jakousi prapodivnou toulavou koalici dvou mladých sourozenců, patrně od páru z vedlejšího území. Bez okolků se pozvali na teritorium Denara s Maërin. A měli pro to dobrý důvod. Rozhodli se území převzít.
Lstivě šli společně po krku Denarovi, kterého zastihli samotného na lovu. Lišák se rval, seč mu síly stačily. Za domov, rodinu, lásku jeho života. Bohužel jeho osud dopadl neslavně. Padl k zemi poměrně rychle; cizinci věděli, jak jeho trápení ukončit, ale nevyužili toho. Spíše se bavili nad pomalým, bolestivým vykrvácením. A podobně dopadla i Maërin.
Rváči se chtěli pobavit i nad smrtí liščat. K jejich překvapení ale dostihli jen jedno. Druhé kamsi zmizelo. Uteklo záměrně, nebo se jen ukrylo? Mělo vůbec ponětí, co se zde dělo? To cizinci netušili. Podstatné pro ně bylo, že si odchytili mladého Panteleie. A to byl den, kdy se Pantův život obrátil naruby. Bohužel k horšímu.
***
První impulz, který pocítil, byla bolest. Celé tělo měl v jednom ohni. Uvědomil si, že ho někdo čistil. S námahou pootevřel oči a chvíli přemýšlel, kdo se nad ním nakláněl. Byla to Veola. S naprosto netečným výrazem mu lízala rány. Lišák zaúpěl. Ani se nepokoušel vstát. Věděl, že jeho pokus by byl bolestný a předem prohraný.
Znovu se probudil až dalšího dne. Slunce ho hřálo po celém těle. Sestra ho pozdravila a na tváři se jí mihl letmý úsměv. Ležela vedle něj a oddechovala. „Co…“ Zamýšlenou otázku nedopověděl. Hlas ho zradil, hrdlo měl suché. „Jen tiše lež,“ konejšila ho. „Lež a odpočívej. Máš spoustu ran. Je štěstí, že jsi vůbec přežil. Říkám, abys ležel!“ Tlapou přitiskla jeho hlavu, jenž měla tendence se mermomocí zvedat, k zemi. „Otec je mrtev,“ zašeptala. „Matka též.“ Lišák suše polkl. „Zoel a Trezz. Tak si říkají uchvatitelé,“ vysvětlovala dál. „Nemají v plánu odcházet.“ Zdálo se mu to, nebo téměř neslyšně vzlykla? Očima hledal její tvář. Poposunul hlavu a zamžoural. Veola odvrátila pohled do neznáma.
Pantelei se po malých krůčcích uzdravoval. Sestra mu nosila vodu v kůře stromu a sem tam pro něj uschovala kus masa. Zoel si ho nevšímal, ale Trezz jako by jím byl posedlý. Častoval ho urážkami, posměšky i depresivními scénáři. Jeho slova sice bolela, ale horší bylo fyzické napadání. Z nějakého důvodu ho neustále dokola trýznil, měl z toho srandu. Kousance, škrábance, podlitiny… i zlomeniny. Panteleiův život se změnil v prosté přežívání. Trezz ho „ušetřil“ jen proto, že mu Veola za to slíbila potomstvo.
Pantelei pomalu ale jistě ztrácel svou osobnost, až se nechal zlomit úplně. Trezz z něj pomocí fyzického i psychického nátlaku udělal totální trosku. Po desítkách nezdařených útěků to celé Pant vzdal. Podvolil se. Nechal si říkat „Sketo“ a Trezze oslovoval „Pane“. V jeho očích se nezračilo doslova nic jiného než strach. Byl poslušný jak beránek a vyhlídky na normální život hodil do nejtemnějších hlubin mysli.
Veola tiše trpěla s ním. Sledovala, jak jeho radost ze života dočista zmizela. Nehodlala to však nechat být. Stále věřila, že jednoho dne Panteleie osvobodí. Avšak ať nad tím dumala z jakéhokoliv úhlu pohledu, vždy došla k jednomu jedinému výsledku – musí se pro bratra obětovat.
***
„Posloucháš mě?! Dobře si to zapamatuj, Pantíku. Ani o den dřív, ani o den později, rozumíš?“
„Sketa nemůže. Pán by se zlobil.“
„Jmenuješ se Pantelei, bráško. A v den mého porodu utečeš. Přeji si to tak, chápeš? Trezz bude zaměstnán, Zoel snad taky. Pošlu ho na lov. Až nikoho nebudeš mít na dohled, utečeš tak daleko, jak jen ti to nohy dovolí. Neotáčej se, neohlížej se, nezpomaluj, neváhej. Spoléhám na tebe, Pantíku.“
Její smutný úsměv ho děsil. Celý ten plán zněl strašidelně. Co když ho Pán dožene? Nedokázal si představit, co by v takovém případě následovalo. Ale musel to udělat. Sestra mu připravila tak velkou šanci, nemohl ji zklamat.
A tak se den se dnem sešel. Veola začala k podvečeru rodit. Zalezla do úkrytu a Trezz s ní. Naposledy se tehdy na Panteleie usmála – jako by mu tím dávala sílu a energii k plánovanému útěku. Zoela poslal pár na lov. Pant se nyní ocitl sám. Rozhlédl se a nervózně zamrkal. Teď přišla ta chvíle. Musel vyrazit. Nesměl váhat. Hrdlo se mu zúžilo, nohy roztřásly. Bědoval a panikařil, až nakonec vystřelil jako blesk.
Utíkal až do vyčerpání sil – tak, jak mu sestra přikázala. Neohlížel se, měl na to moc velký strach. Prostě jen nechal své hubené nohy, aby kmitaly tak dlouho, dokud ho nezradily. Znaven padl k zemi a se strachem v duši se schoulil do klubíčka. Čas měl ukázat. Buď se příštího rána probudí v klidu, nebo jej uprostřed noci přijde Trezz potrestat.
Uskutečnila se první varianta. Lišák se za svítání líně protáhl, načež spěšně vyvalil očka a se zrychleným dechem se rozhlédl. Byl sám, v neznámé krajině. Hlavou mu problesklo, že by mu mohl jeho Pán jít po stopě. Suše polkl, instinkt mu říkal, aby šel dál. Aby nikde nezastavoval, protože paranoické představy ho děsí až do dnešních dnů.


Vlastnosti


Magie



Skupinová magie



Specifické magie





Inventář


Diplomy, akce, výpravy…

. . .


U Ž I V A T E L