Discord slouží pro rychlejší komunikaci mezi hráči a vedením. Také se zde konají rychloakce, při kterých si můžete občas vydělat pár kamínků navíc.

Kirjath Syrgon



avatar

Informace

Uživatelské jméno kirjath
Zobrazované jménoKirjath Syrgon
Skupina Liška
Zaregistrován od 18.8.2019 21:54
Naposledy aktivní 12.7.2020 15:04
Příspěvků 19, zobrazit >
Počet přihlášení 12
Jméno:Kirjath Syrgon
Pohlaví:Samec
Druh:Liška šedá
Datum narození: 20.3.2018
Sourozenci:(pokrevní) 2 bezejmenní (†), Nevlastní:(fenci) mladší: Tishbite (♀), Thum (♂) a 3 další, starší: nepočítaně
Matka/ otec:Ephratah (matka/liška šedá - †) Adoptivní: Antipa (fenek) / otec neznámý (liška obecná)
Území:...nemá skupinu...
Partner/ ka:...nemá partnera...
Potomci:...nemá potomky...
Patron:...nemá patrona...

Povaha & zajímavosti

Ať už je to k dobu, nebo nikoliv. Byl jsem vychováván v péči rodu, nikoliv Šedých lišek, ale rodu Fenků. To se podepsalo na mých koníčcích a povaze. Proto nejsem téměř vůbec plachý. Zvládám, až pětičlenné skupiny, kdy jsem stále dost přátelský. Horší je to v případě, že začne být množství přítomné společnosti vyšší. Začnou nesnadné pocity plachosti, nepříjemnosti a touhy být radši sám. Budu zamlklejší a zamlklejší, čím víc přítomných je. Mé pouto rodinné a nejužší přátelskosti si vynese jen pár jedinců. Nikoliv všichni, ale ani nehrozí, že by nebyl žádný. Neholduji až takové uzavřenosti. Umím se otevřít. Nyní mám značný nedostatek z mládí. Chybí mi zkušenosti a kontakt s dalšími jedinci, mimo rodinu s níž se vyrůstá. Na to vše určitě dojde.
Nikoho neberu za svého pána. Matka mi nechávala svobodné rozhodování. Co jsem chtěl dělat, jsem si činil, jak chtěl. Pokud to to mi to mohlo uškodit, matka mne o tom pouze v dobrém informovala. Nezakazovala. Rozhodnutí zařídit se dle její rady, nechala na mne. Takže nějaké absolutní poslouchání někoho druhého? Nehrozí. Mám svou vlastní hlavu a nerad se nechávám omezovat či si nařizovat. Jsem svým vlastním pánem.
Jsem ve věku, kdy už mám potřebu se osamostatnit a nebýt uzavřený v kruhu rodiny či jednoho stálého území. Chci se toulat světem a objevovat nové věci, nové jedince. Kdo ví, třebas to vyústí v má osobní osudová setkání, jako se poštěstilo mezi mými matkami. Ať už mou pokrevní či adoptivní. Matka z níž pocházím krví a masem, v konci svých sil, nalezla záchranu pro své poslední mládě. Matka, která mne přijala za vlastní, a které jsem výchovou i péčí, tak nalezla své nové mládě. Mládě, které nahradilo její vlastní ztracený vrh mladých. Už si nemyslela, že jí příroda nepřeje žádnou rodinu. Něco vzala, něco dala.
Jsem podstatou, hrdý dobrák a toulavá noha, která miluje prodírat se zarostlými místy, kde je tolik neznáma pro někoho z většinou planých prostor co se topí pískem nebo i jen suchem. Ne, že by to znamenalo, že nejsem schopný zůstat na nějakou nezbytně potřebnou dobu, na nějakém místě. Jen to není napořád. Miluji nové věci, ale stejně tak i stromy a svou volnost. Svět mne volá takovým způsobem, že pokud mám své podstatné záležitosti dle mého dostatečně uzavřené, vyrazím dál. Někdo je v nesnázích? Jde-li o život, jsem ochoten pomoci s veškerou obětavostí, i mazaností. Mohu si skrze to do dotyčných rýpat. Většinou hravě. Jde-li o prkotiny, nemám zájem je řešit za druhé a nasazovat plné tempo. Když by někdo byl zraněn či potřeboval pomoc k přežití na nezbytně nutnou dobu, tak to se postarám. Hlavně o známé tváře. Rodina má vždycky přednost před cizími.
Rodina. Ať už jde o biologickou, adoptivní či zapřísáhlou, pokud uznávám někoho za mou rodinu, až na linii Vlastního příbuzného. Matku, sourozenectví, bratrství a sesterství, kdo ví v budoucnu možná budou i mé děti a ne jen cizí. Má matka je mi velmi velkým, životním vzorem. Ano má adoptivní matka, ale stejně tak si beru zářný příklad z mé biologické matky, s níž jsem neměl šanci pobýt ani rok života. Otec? To je něco, co naprosto vůbec neznám. Ani adoptivního. Otec mých nevlastních sourozenců nebyl sto pochopit a zkousnout, mou přítomnost. Proto pro mne nefiguruje, jako rodič a nikdy nefiguroval. V budoucnu tahle díra v mém životě,určitě bude mít znatelný vliv a projeví se skrz ni nedostatky z mé vlastní strany, když se do pozice otcovství někdy dostanu. Za matku a mé sourozence, které beru, jako vlastní, bych položil i život. Postavím se za ně, jde-li o život. I tak pokárám je, jestli si to na sebe přivolali špatným chováním. Ale nenechal bych na ně ve zlém nikoho smrtelně sáhnout.
Přátelé? Těm, které beru za blízké přátele, pomáhám rád, ale též s nějakými rezervami. Život za ně ovšem nenasadím, ani svou hrdost nebo čest bych pro ně nezahodil. Věrní přátelé, ti jsou něco víc, než Přátelé, ale stále nejsou ve stejné důležitosti, i když jsou jí blízko, jako Rodina. Ale nejsou víc než má matka a sourozenci. Ti mají vždy přednost.
Cizinci a já? Dokud se nestanou přáteli či nepřáteli, jsou mnou bráni neutrálně. Když jim jde o život, pokud z toho nesmrdí kudla v zádech a je to v mé moci, aniž by mne to stálo příliš velkou cenu, pomohu. Samozřejmě, když se mi bude chtít. Je jedno zda z toho něco budu mít, nebo ne. Vlastní kožich za ně ovšem nenasadím, ani kožich mne drahých.
Můj přístup k mláďatům či matkám a samicím v čekání, ať už je znám, nebo nikoliv? Vzhledem k mé výchově mou adoptivní matkou a vzniklé pouto s adoptivními sourozenci, řekl bych že více než dobrý. S mláďaty v útlém věku, kdy jsou nejvíce bezbranní, jednám stejně, jako s mou adoptivní rodinou. Pokud budou v mém dohledu a bude v mém povědomí, že jsou dotyční ve vážných nesnázích, pomáhám až s rytířským nasazením, gentlemana. Nic nechci oplátkou. Možná, aby se matka o svá mláďata a sourozenci o své sourozence, s péčí starali. Beru se pro ně za takového nápomocného strýčka nebo staršího brášku, ale určitě nepřilnu na úroveň, jako tomu je s otcovstvím, ani mateřstvím. Starám se, protože je mi to dáno mým dosavadním osudem. Za vlastního mne také přijal někdo, kdo nebyl nijak spjat příbuzenstvím či jiným poutem přátelství se mnou, nebo mou rodnou matkou.
Pouze hádám, že stejně tak budu jednat, i s mými vlastními dětmi a přítelkyní, když někdy na nějaké dojde. To se týká vztahu daném z žáru daného přírodou. Jinak tomu bude s opravdovou láskou mého života, která by byla jedna jediná, ale dojde na něco takového někdy? Abych byl upřímný, těžko mohu určit, když na nic takového nikdy nedošlo u mne. Dosud jsem se mimo rodinu s nikým nesetkal, natož družil.
Nepřátelé? Jakého se jim ode mne dostává jednání? Pravdu říct, jejich smrt či umírání, nebo utrpení, jsou mi zcela jedno. Nechává mne to naprosto ledově chladným. Žádné výčitky svědomí, žádné váhání. Můžu být krutým, až do morku kostí. Mají stále možnost, zbavit se značky Nepřítel. Musí jít ovšem o opravdu něco hodně velkého. Kupříkladu, zachránit někoho, kdo mi je citově drahým. Rodinu či velké přátelé. To jde i do bodu dluhu, který v nějaké formě, někdy splatím.
Svědomí, zatím nevím. Ale určitě nějaké mít budu.
Mimo vážné situace, kdy jde až o život, jsem i hravý lišák. Díky mé neznalosti co je zač můj otec a neznalosti mé rodné matky krom příběhu, kde šlo o mou záchranu, netuším odkud se to ve mne bere. Patří k tomu i ta má trocha ješitnosti a značná hrdost. Toulavost si umím přiřadit díky tomu, že to má adoptivní matka o šedých liškách, zná minimálně z doslechu. Asi to budu mít po některém z mých neznámých příbuzných. Zvědavost nehorázné úrovně, tu mám určitě díky mé adoptivní rodině. Obvykle by zvědavost zabila kočku, ale tu je to lišák.
Co se týká mého vzhledu? Jsem tak trochu ješitný, když jde o mé vlastní zbarvení a stav samotného kožichu. Bude to mít určitě jisté dočinění s místem mého vyrůstání, kde byl převážně písek a málo zeminy, natož bažiny. Nikdy jsem nebyl zaneřáděný od hlavy po špičku ocásku, že by mne jeden nepoznal. Písečná zrníčka dala mému kožichu větší jemnost, než by bylo bývalo přirozeně v přirozeném prostředí mého rodu. A zbarvení mého kožichu je prostě unikátně úžasné!
Pár zvyklostí ke zmínce? Rád se vyhřívám na sluníčku. Miluji vítr, když mi čechrá srst, která nepoznala sníh a led. Takže též rád běhám a vystavuji se, jako nějaký pozér.

Zajímavosti:
Neumím plavat. Nějaké velké plochy tu opravdu nejsou doma. Takže zda umím plavat? Zřejmě nikoliv. Jestli na to přijdu? To se uvidí.
Špatně snáším zimu a chlad z velkých dešťů, tedy nejvíc velkou vlhkost v chladu a zimě. Snadno tedy nachladnu a hůř se toho zbavuji.
Snáším dobře vedra a menší dostupnost vody k pití.
Kožich vlivem mého místa růstu, je značně jemnější.
Hůř se oproti mým dalším příbuzným Liškám šedým, pohybuji ve stromech, ale zatím stále lépe, než ostatní druhy lišek. Využívat rychlost umím hlavně tedy v prostoru s málo vysokými překážkami.
Po mém neznámém otci, nesu ve svých genech něco z jeho výšky. Jsem tak vyšší než běžně můj druh Lišek šedých bývá.
Navykl jsem si veškeré snadno kazící se, zahrabat hluboko do písku. Týkalo se to vyjímečně masité kořisti (v mém případě, hlavně mršin). Udrželo se to pak snáz poživatelné i chladné, a nestane se z toho otrávená hrouda. Tolik k tomu, že potom s velkou vervou na tolika místech, jsem schopný vyhrabávat ty mé až pozapomínané poklady, když si vzpomenu, "Jé! Helé! Tady něco vlastně mám!".
Jsem zvyklý žít v norách. Doma byl problém, že jsem odrostl obvyklým rozměrům domova mé adoptivní matky. Čím dál tím lépe jsem se tak naučil, tvořit si vlastní systém tunelů v zemi. To je co se týká míst, kde jsem déle, než pouhých pár dní. Ale i tak to znamená, že nemám problém, pohybovat se v norách.
Uvědomuji si instinktivně díky útlému zážitku, že kouř, oheň a bouře, znamenají životní problém. Kouř s ohněm, berou život. Mám se před nimi na pozoru, ale nebudu panikařit.
Vzhledem k mému původu a místu výchovy s domovem, kde jsem vyrůstal, neznám zimní období, kdy padá sníh. Neznám zelené pláně a hluboce prastaré lesy co se táhnou do dálav.
Zvědavost nehorázné úrovně.



Historie

Asi bychom měli začít od počátku, který se týká,... jak jinak, než mého narození. K tomu došlo před zhruba dvěma léty? Popravdě, vím o tom všem jen z druhých tlamiček. Nepamatuji si něco tak prvotního. Vím, vím, už bychom mohli začít. - Byla tou dobou neúnosná vedra. Počasí nemilé. Ani drobek přeháňky a obloha bez mráčku. Tou dobou, kdy byla nouze nejen o vodu, ale i o poživatelnou potravu, jsem přišel na svět spolu s dalšími dvěma sourozenci. Netuším, jakého byli mí starší sourozenci pohlaví, ani jejich vzhled či povahu. Ano, už tušíte správně dosud nevyslovené. Můj první nádech byl v období vysušujícího vedra. Uhynulá zvířata došla pod tím žárem rychle takového stavu, že jejich požití ohrožovalo strávníka. Voda nebyla téměř k nalezení a rostliny? Suché. Tak moc suché. Mláďata narozená tou dobou skolilo buď to nemilosrdné vedro, nebo nadcházející kalamita. Takové bezbranné a drobounké kuličky nového života, jakou mají schopnost vzdorovat mocným přírodním živlům, které jsou ve svém běhu nemilosrdné? První z vrhu umřel vinou vedra. Největší zoufalství přišlo pár dní poté. Obloha se zatáhla tmavými mračny. Tak tmavými, že z dosud jasného dne, nastala tma tmoucí. Matka měla velmi zlé tušení. První prudké, klikatící se světlo z oblohy, udeřilo do země. Po něm hrobové ticho, než dorazil se zpožděním děsivý zvuk bouřící se oblohy. Světlo z oblohy uhodilo do země ještě několikrát na mnoha jiných místech. Všude dusno a dosud přežívající bytosti trnuli strachem. Matka ucítila kouř chvíli předtím, než jí nad hlavou proletěla vlna prchajícího ptactva. Začal útěk před hladovými plameny, které předstíhal nemilosrdný kouř. Jak vých se vzmáhala ta všepohlcující záplava. Tolik suchého k přiživení hladovce a nic co by ho v tu chvíli zastavilo. Matka začala se stěhováním sebe i mláďat. Co jí to bylo platné, když mohla pobrat je pouze po jednom. Ta drobná tělíčka co se teprv chystala kouknout na svět kolem sebe, protože dosud nebyla mimo noru, jak je zmáhalo počasí. Stačilo na okamžik se otočit od prvního odloženého venku. Když se vrátila s posledním a původně třetím mládětem, na zemi leželo jenom rozdrcené tělíčko. Zůstalo jediné mládě a matka. Prchající houf zvířat si navzájem stěžoval úprk. Když konečně se z oblohy spustil milosrdný déšť, aby zhasil žár, utišil horkost, smyl prach a zasadil se o pokračování životů pod oblohou, matka mlela z posledního. Povedlo se jí uchránit mládě před ohnivým peklem. Poslední ze svých mláďat. Později se pod nimi zřejmě podlomila půda zmáčená deštěm a skončili v řece. Ta je doručila na zastávku z níž smí odejít dál jen jeden z dvojice.
Tak jsem narazil na svou novou a nynější velmi početnou rodinu. Má adoptivní matka Antipa. Tvor z ne zrovna milosrdného místa, které je plné písku, slunce, vedra i mrazu. Zbloudila na ten kraj u řeky, z důvodu ztráty celého vrhu mláďat a ve svém neštěstí narazila na osudový úkol. Tak to viděla. Ona mláďata ztratila díky nějakým mne neznámým podmínkám, ale čekalo ji i tak mateřství. Převzala mne od mé umírající matky, vyslechla si její poslední slova i příběh a dozvěděla se její i mé jméno. Ten den jsem měl neobvyklé štěstí. Krom vzpomínky, že jsem celý zmáčený, si z té doby nepamatuji zhola nic.
Vyrůstal a byl jsem vychováván v pouštním sousedství s polopouštěmi rodinou Fenků. Jméno mé bylo Kirjath od mé zesnulé matky, jejíž jméno bylo Ephratah. I má nová rodina pro mne měla jméno. Přišli s tím mí nový sourozenci. Je to Syrgon. A tím se dostáváme k další části mé minulosti.
Měl jsem spousty starších sourozenců a tetiček i strýců. Velmi brzy jsem je přerostl. Obr mezi samými prcky, kteří byli starší než já. Co na sebe nenechalo dlouho čekat, byl nový vrh. Mladší sourozenci. Mne byl akorát rok, ještě daleko za pubertálně dospěláckou volností. I tak mne hravá léta s hromadou dalších lišek začínala opouštět. Nu s tím přírůstkem tomu bylo naprosto jinak. Upoutali mne ti drobečci. Nepamatuji si jména všech. Jen dvě mi v paměti zcela nesmazatelně uvízla. Sestřička Tishbite a bráška Thum. Právě díky těm dvěma jsem nalezl svou vyjímečnost. Šplhání po stromech. Často byli v problémech. Věčně neobratný a baculatý Thum s kousavě uvrčenou Tishbite, která všude hledala rvačku a dobrodružství. Mnohokrát jsem jí zachraňoval její kožich před nebezpečím. Vůči mne a Thumovi se v ní skrývala něžně věrná sestřička. Thum byl zase "bezmozek". Hlupáček, který naštěstí pobral tolik rozumu, aby si uvědomoval, poblíž koho se bude mít dobře. Ti dva též přišli s tím, že bych měl mít jméno od rodiny, jako každý další z Fenků. Jedno, že vzhledově i původem jsem cizinec, ale vyrůstám a jsem vychováván právě mezi nimi. Tishbite, Thum a matka tedy jednoho večera mi dali mé druhé jméno.

Jak mne jen bolí, že je nemám poblíž.

Jak se blížilo zakončení mého druhého roku života, začal jsem pociťovat potřebu většího soukromí a osobního prostoru. Jenom matku a Tishbite s Thumem, jsem nadále bral stejně blízko, jako vždy. Matka říká, že to je něco co jsem určitě podědil po svých rodičích. Tak jako zmáhající se touhu, pohnout se dál a začít se toulat místo setrvání na jednom místě v hromadě mrňavých společníků. Pětičlenná skupina je pro mne akorát, ale větší už nesu špatně. Nejsem Fenek narozením, ale vzhledem k podmínkám se v mé existenci pro bytí býti Fenkem, našlo trvalé místo. Mnoho už zůstane smísené se stylem života druhu, který pochází instinktivně od mých biologických rodičů, kdy vůbec netuším, kdo byl či je můj otec. Vím pouze, že mám v sobě viditelně hodně z mé matky. Nu došlo na čas rozloučit se spolu se slibem, že se každý rok aspoň jednou vrátím a strávím nějaký čas s rodinou, než dojde na další rozloučení. Kdo měl vědět, že ten den mých narozenin dojde na písečnou bouři po jejímž konci se probudím v naprosto cizím místě beze stop cesty zpátky k mé velmi cenné rodině...


Vlastnosti


Magie



Skupinová magie



Specifické magie





Inventář


Diplomy, akce, výpravy…

...


U Ž I V A T E L