Discord slouží pro rychlejší komunikaci mezi hráči a vedením. Také se zde konají rychloakce, při kterých si můžete občas vydělat pár kamínků navíc.

Green



Tato liška je druhým charakterem uživatele Siphr.
avatar

Informace

Profil
Koho známe:
• Skajer, hehe

Aktuální poloha:
Dorias

Kde všude jsme už byli:
• Zářivý les •
Uživatelské jméno green
Zobrazované jménoGreen
Skupina Liška
Zaregistrován od 15.6.2020 20:06
Naposledy aktivní 16.9.2020 20:51
Příspěvků 35, zobrazit >
Počet přihlášení 18
Jméno:Green
Pohlaví:samec
Druh:Liška obecná
Datum narození:3. 2. 2017
Sourozenci:Aurora, Lumenilis, Eleanora
Matka/ otec:Herrea / Aston
Území:nemá skupinu
Partner/ ka:...nemá partnera...
Potomci:nemá potomky
Patron:nemá patrona

Povaha & zajímavosti

Právě jste narazili na samotáře, který se vám může zdát chladný jako skála. No, možná na první pohled nebudete až tak daleko od pravdy, ale pokud s ním zůstanete delší dobu tak asi zjistíte, že pojmenovat Greena skálou by bylo příliš zjednodušené a nepřesné.

Potkali jste-li tohohle lišáka poprvé, rozhodně čekejte spíše chladný a odtažitý přístup, který vás má od jakýchkoliv pokusů o známost s Greenem odradit. Možná za to mohou jeho špatné zkušenosti s jinými liškami nebo výrazná nedůvěřivost, která někdy hraničí až s podezřívavostí. Syn Herrey vám rozhodně nebude věřit každé druhé slovo, které vypustíte z tlamy a možná ani ta další. Neznamená to však, že vás od první chvíle bude považovat za lháře - to by soudil příliš brzy a dost možná chybně - nýbrž to, že bere v potaz to, že vaše slova mohou být vyřčena s cílem obelhat jej, možná nalákat do nějaké pasti nebo mu jen prodloužit cestu z čisté schválnosti. Green vás tedy bude vždy zkoumavě pozorovat (o nějaké diskrétnosti z jeho strany si můžete nechat zdát, je mu fuk, co si pomyslíte o jeho způsobech) a dvakrát si rozmyslí, zda má vůbec smysl vám trochu víc věřit.

Po celou dobu, kdy budete v jeho přítomnosti, si tedy můžete všimnout propalujícího pohledu, který vás pronásleduje téměř na každém kroku a zdá se, jako by se pokoušel, či dokonce dokázal, proniknout do nitra vaší duše. Oříškové oči se budou snažit odhadnout každý váš další krok, poznat směr vašich myšlenek a rozlousknout vás. Tento lišák se bude chovat velmi ostražitě - jak bylo zmíněno výše, už dávno nepatří mezi důvěřivé nebo naivní lišky jako za svých dětských let a raději si vaši osobu dvakrát ověří a pokusí se co nejvíce informací o vás vytáhnout z jiných lišek, než aby se pak vaší osobou někdy v budoucnosti nechal oklamat. Podstata této opatrnosti leží daleko v jeho minulosti, kterou jen tak někomu neodhalí. Jeho cílem je tedy alespoň částečně prokouknout vaše úmysly a povahu, než se rozhodne, že by se mu vaše přízeň mohla v budoucnu hodit.

Řekněme, že jste se dostali do Greenovy kolonky s názvem „známe se, ale k tělu si tě nepřipustím“. Co od něj můžete čekat teď? No, jeho přístup už nebude tolik chladný, ale o nějakém kamarádíčkování si můžete nechat zdát. Je docela pravděpodobné, že uslyšíte pár narážek na vaši osobu, jistou dávku ironie a jeho ostražité pohledy možná nebudou tolik nápadné. Otázkou je, jestli na ostražitosti opravdu trochu poleví, nebo si na ten zkoumavý pohled trochu zvyknete. Možná ani v Greenově chování větší rozdíl nepostřehnete.

Pokud se ale nevzdáte a budete se i nadále snažit Greena více poznat a pokusíte se odhalit, co se v něm skrývá, několika vlastností si jistě všimnete.

Jako první bych ráda zmínila silný smysl pro spravedlnost. Green nenávidí, když někdo někoho trestá bezdůvodně, někdo nedostane slíbenou odměnu nebo něco není rozděleno buď stejným dílem, anebo podle zásluh. Možná vaší pozornosti neunikne to, jak tento lišák oplácí zlo. Ukousnete mu ucho, on vám obě. Urazíte ho, on vás shodí ještě níž. Oko za dvě, zub za čelist. Jeden by řekl, že se to dost bije s jeho pocitem pro spravedlnost a možná je to z určité části pravda. Abyste jej však mohli pochopit, musíte poznat způsob jeho smýšlení.
Řekněme, že jste měli špatný den a byli naštvaní na celý svět. Shodou náhod se vám Green nachomýtl pod tlapkami a vyprovokovali jste jej ke rvačce, ze které vyšel s hlubokými škrábanci a natrženým uchem - připravte se tedy. Tohle syn Herrey tolerovat nebude, on sebou už nenechá zametat jako v dětství a bezdůvodně se nechat zmlátit? To se mu nelíbí. On se vám pomstí a oplatí vám to stejnou mincí, ne-li horší, nehledě na to, jak dlouho bude muset čekat na příležitost.
Když ale nastane trochu jiná situace, že se vám vyhladovělý Green pokusí ukrást kořist a se zlou se potáže, neodejde sice se staženým ocasem, ale ani se nevrátí s tím, že by se pomstil za kousanec. Možná, až ho potkáte příště, tak vám nabídne kus zajíce jako odškodné, ale ucho vám nesežere - on kradl a vy jste se bránili právem.
Dalším, poměrně výrazným povahovým rysem je jeho vytrvalé na neústupné jednání. Jestliže je přesvědčen třeba o pravdivosti něčeho, velké šanci na úspěch nějakého plánu či nevinnosti určité lišky, bude si za tím stát stůj co stůj a vytrvale prosazovat svůj názor. Možná proto se nehodí do skupin s přísnou hierarchií, kde by se musel podřídit vůdci a brát jeho slovo za svaté. Green se naučil být samotářským, samostatně smýšlejícím jedincem a ačkoliv se může nechat ovlivnit okolím, nenechá nikoho rozhodovat za něj. On je inteligentním tvorem a jestliže s názorem, rozhodnutím či příkazem vůdce nesouhlasí, možná to nedá hlasitě najevo, ale najde si způsob, jak rozkaz obejít a udělat to podle sebe. A že jsou Greenova rozhodnutí dělána pečlivě! Jeho hlavou vždy prolétne několik možností a ke každé pár proměnných, se kterými je potřeba počítat. A jestliže si něco naplánoval a plán A selhal? Zandává a rychle vymyslí plán B. Možná už ne tak dokonale promyšlený, ale pořád plán.
Po Greenovi by to možná někteří, hlavně lišky z původní Ambleerské skupiny, nečekali, ale tento lišák si velmi dobře pamatuje, co mu kdo udělal. Občas možná až moc dobře. Menší výstupky jako škrábance či kousance za ukradeného zajíce odpouští, protože ví, že, jak už bylo zmíněno výše, v tu chvíli je okradený v právu. Nedělají na něm dojem ani ostrá slova, protože je používá sám. Něco jiného jsou ale lišky, které mu tělesně ublíží úmyslně, nebo slovy zavadí o některou z jeho slabin. To v jeho paměti přetrvává velmi dlouho a on je schopen počkat opravdu mnoho týdnů, aby to protivníkovi oplatil, třeba v té nejneočekávanější chvíli. Klidně počká několik měsíců, aby poznal vaše slabiny a tvrdě udeřil, aniž by ho nějak víc zajímalo, jak moc velkou ránu tím po sobě nechal. Svým přátelům by ale takto nikdy neublížil. Nechce je zranit a když mu něco „ujede“ vždy se jim přijde omluvit, ačkoliv mu to možná bude proti srsti. Omluvy jsou totiž jedna z věcí, které mu opravdu nejdou a vážně nerad se za cokoliv omlouvá - raději vám uloví třeba rybu, než aby ze sebe něco soukal.

Jen málo lišek má možnost poznat jeho nitro. Když se stanete jeho přítelem, tak zjistíte, že Green je ve skutečnosti uvnitř stále liščetem, které jiní zlomili. Zlomili jeho důvěru, víru v dobro a nechali jej myslet si, že celý svět je ve skutečnosti prohnilý zlem a dobro snad skoro neexistuje. Jako liščeti se mu rodičovské a sourozenecké lásky moc nedostalo a ti, kterým důvěřoval, se k němu nakonec otočili zády. Green neví kým je, kým by se měl stát. Nemá v životě žádný hlubší cíl, ale aniž by si o uvědomoval, začíná se v něm rodit touha vyplenit všechno zlo, zničit jej. Avšak jakou cestou? Bude bojovat proti zlu dobrotou, nebo ho bez milosti rozdrtí s vědomím, že se tak stane monstrem také a jednoho dne přijde někdo silnější než on, kdo rozdrtí jej? To záleží od toho, koho ve svém životě potká a na jakou cestu jej někdo navede. Je ale jisté, že velkou roli v tom odehrají jeho přátele, kterým bezmezně důvěřuje. Možná k nim bývá majetnický, je to ale proto, že je nechce ztratit. Bojí se, že by jej mohli vyměnit za někoho jiného a on by zůstal opět sám. To on nechce dovolit. Přátelé jsou pro něj tedy jako rodina, možná i víc a je schopen pro ně obětovat i život.

Zajímavosti
-Na rozdíl od jeho sester nemá kožíšem tak jemný a hebký, spíše naopak. Zato ale splňuje svou hlavní funkci - spolehlivě zajišťuje teplo i v chladnějším podnebí. Do polárních oblastí se ale úplně nehodí, na poušť však také ne.
-Green moc nemusí vysoké teploty, v parných dnech tedy spíše vyhledává stinná místa.
-V porovnání s ostatními lišáky svého druhu je to spíše věchýtek. Tomuto výzoru napomáhá také fakt, že je Green o něco.menší, než průměrný lišák a styl života v minulosti.
Za hranicemi Saeronu jej někteří znají pod přezdívkou „Zloděj zajíců“.



Historie

Jedna únorová noc se snad stala lišákovi osudnou. Nejen, že spolu se třemi nádhernými liškami poprvé spatřil světlo světa, ale svým narozením jako by si snad podepsal rozsudek. Narodil se jako poslední z vrhu a zdálo se, že mu Osud nebyl nakloněn. Už Greenovo dětství nebylo krásné, jak by si možná někteří mohli představovat.
Ba naopak. Kráčel trnitou ztezkou, která se klikatila všemi směry. To, že byl synem Yrity, mu snad bylo prokletím.
Lišákův otec odešel velmi brzy a tím v Herrei zlomené životem zasel zrno zloby. Lišce pak stačil jediný pohled do Greenových očí v barvě zralých ořechů a jeho budoucnost v očích matky byla přeškrtnuta tlustou čarou. Kvůli jeho podobě k otci jej Herrea nenáviděla. Chovala se k němu chladněji než ke zbytku rodiny, ventilovala si na něm zlost po ztrátě partnera a mladý lišák často pochyboval, jestli jej liška vůbec ještě považuje za syna. V té době to nesl velmi špatně a ani vztah se sestrami se nevyvíjel podle jeho představ. Hádaly se s ním a byl jimi opovrhován, už jen kvůli chování matky. Mezi třemi hrdými liškami bojujícími o přízeň matky, pro kterou jako by přestal existovat, pro něj nezbylo místo.

Po čase, kdy už nebyl jen malým opelichaným liščetem, ale táhlo mu na první rok, se od něj odvrátil i zbytek skupiny. Dříve jej ještě někteří členové litovali, nebo mu pomáhali uniknout ostrým tesákům Herrey, ale ty časy zmizely stejně rychle, jako přišly. Už byl pro všechny jen nadbytečným krkem k uživení. Stal se tím kusem hadru, na kterém si každý mohl vybít vztek různými způsoby, aniž by to komukoli nějak zvlášť vadilo. Nikdo se nestaral o pocity dospívajícího liščete. Green by možná to špatné zacházení od zbytku skupiny nějak snesl, kdyby měl v někom oporu. Tu však nenašel ani ve svých sebestředných sestrách, ani v hrdé matce, která již dávno pohřbila svou laskavost spolu se smrtí liščat z prvního vrhu.

Green odešel jako první ze svých sourozenců. Nikdo jej ale nenaučil ani pořádně lovit, ani bojovat a u jeho odchodu také nikdo nedal najevo, že se mu bude po zrzavém lišákovi byť jen trochu stýskat. To jej zdrtilo. Odešel, aby zakusil i něco jiného než jen chladná slova.

Jeho postavení se na vlastní tlapky ale také moc slavné nebylo a už na začátku své cesty musel čelit hladu. Jeho zkušenosti v lovu byly opravdu více než mizerné a k obživě to rozhodně nestačilo. Nezbývalo mu nic jiného, než krást potravu jiným liškám. Značnou část svého života strávil na stopování schopnějších lišek a dojídání zbytků, které po nich zůstaly. Protože mu to po několika dlouhých týdnech, kdy připomínal spíše trosku než lišku, přestalo k nasycení žaludku stačit, sám se učil sem tam ukrást jiné lišce čerstvě zabitou kořist spřed nosu. Nebylo to nic jednoduchého, na začátku se mu to samozřejmě vůbec nedařilo a odcházel ještě hladovější s nehezkými škrábanci, jejichž mapy si jde všimnout na jeho zádech a čumáku ještě dnes, ačkoliv část jizev skryl zrzavý kožich. To se však stalo jeho novou motivací - udělat všechno pro to, aby přežil, aniž by schytal řadu bolestivých škrábanců. Chtěl udělat pro přežití vše, co bude v jeho silách a jeho cílem se stalo poznat své možnosti a být si plně vědom toho, na co má. Chtěl dokázat nejdříve sám sobě, že není tím slabým a ustrašeným liščetem, za které byl ve skupině považován.

Postupem času se díky vytrvalosti, která se v něm zrodila, ve svém způsobu obživy zdokonaloval a ačkoliv se mu to ne vždy dařilo, získal naději. Doufal, že se mu podaří dosáhnout něčeho, co by způsobilo, že by jednou své bývalé skupině ukázal co v něm je. Chtěl jim ukázat, že něco dokáže, i když jeho cesta možná nebyla tou nejsprávnější. Držel si ale k ostatním liškám značný odstup, přičinily se k tomu špatné zkušenosti nejen z raného dětství. Nikdy se k žádné nepřipojil a s nikým navazoval nějaké hlubší vztahy.

Velký zlom v Greenově životě nastal, když potkal Skajera. Stalo se to u řeky.

Green za bouřlivé noci běžel podél rozbouřené vodní hladiny, kterou chtěl další den přebrodit, pokud by to bylo možné. Hledal zrovna úkryt před deštěm, ale nedaleko něj spadl vysoký strom, jenž neustál vichřici kvůli svému stáří a jedna z jeho menších větví srazila lišáka k zemi. Ten utržil pár nehezkých odřenin a zaklínil se mezi větví a vyčnívajícím kamenem. Celou noc se snažil dostat ven, avšak bezúspěšně. Na druhý den jej tam našel starší lišák, Skajer. Pomohl mu vyprostit se. Green měl však poraněnou zadní nohu a nemohl jít dál - ukázalo se, že jeho holenní kost u levé zadní je lehce nalomená. Skajer se k lišákovu štěstí nenechal odradit odměřenými slovy a ne dvakrát přátelským přístupem, a nedbaje lišákových zarputilých protestů, vzal jej k sobě (přesněji přitáhl) do své nedaleké nory, aby se o poraněného postaral. Trvalo několik dlouhých týdnů, než se Green vykurýroval. Celou tu dobu mu Skajer nosil potravu a chránil jej před potenciálním nebezpečím. Možná proto, že tušil, že Green může být synem jedné z jeho sester.

Když se Greenova tlapa uzdravila, neodešel, jak to měl původně v plánu, nýbrž se připojil ke staršímu lišákovi. Vlastně, Skajer si umínil, že jej musí naučit všemu, co liška k normálnímu životu potřebuje, protože byl toho názoru, že jen na kradeném mase jeho potencionální synovec dlouho nepřežije. No a Green, i když mu to bylo zprvu proti srsti, s tím souhlasil. Musel uznat, že Skajer má pravdu - byl pohublý a slabý, a kdyby se v okolí našel nějaký kanibal, syn Herrey by byl celkem snadným cílem.

Skajer tedy Greena naučil vše, co u něj bylo zanedbáno ve skupině. Díky vytrvalosti obou lišáků se syn Herrey konečně naučil pořádně lovit a díky strýcovým tréninkům přišly i nějaké bojové schopnosti, které se v životě vždy hodí a Green je mnohokrát uplatnil. Příkladem může být nepříliš příjemné setkání se starým nemocným jezevcem nebo některý z pokusů o krádež masa. Rezavá dvojice od setkání u řeky bloudila světem společně. Za ten čásek si dva osamocení lišáci našli cestu jeden k druhému. Green Skajera po nějaké době začal brát jako dobrého přítele, který by jej nenechal v nouzi. On sám odhalil Skajerovi i tu více hravou část sebe, která v něm ještě přetrvávala. Cestou, kdy je potkávalo mnoho příhod, se tedy mezi Greenem a Skajerem zrodilo velmi silné pouto přátelství. No a Herrein bratr vlastně nahradil lišákovi nejen přátele, ale i rodinu, které vlastně doopravdy nikdy neměl.

Do Saeronu se ale Green přece jen vrátil. Ačkoliv by se to mohlo zdát absurdní, stále rodinu svým způsobem miloval a chtěl ji alespoň jednou vidět. Není už ale tím ustrašeným a ústupným mládětem, kterým býval. Tvrdá minulost jej naučila vybírat si přátele pečlivě a nikdy zbytečně neplýtvat slovy.

Domů se vrátil nejen proto, aby opět spatřil blízké, kteří mu ublížili, ale jeho hlavním cílem je dokázat matce, že je silnější, než za jakého jej považovala. Jeho pocity vzhledem k ní jsou smíšené - matku nenávidí za to, jak se k němu chovala a co všechno kvůli ní musel projít, ale v jeho srdci je stále i špetka lásky k této vůdčí lišce. Green se jí chce pomstít, ale ví, že by ani svou matku, ani své sestry zabít nedokázal, i kdyby chtěl. Je si však jist, že pomsta však bude sladká.


Vlastnosti


Magie



Skupinová magie



Specifické magie





Inventář


Diplomy, akce, výpravy…

. . .


U Ž I V A T E L