Brae je celkem normální, nepříliš společenská, liška šedá, která na první pohled nepůsobí ani vyloženě zle, ale ani přátelsky, že by každého vítala s vrtěním ocásku. Je tedy poměrně odměřená, co se týče nové společnosti a chvíli bude trvat, než o ní zjistíte více. Od začátku se může zdát i poměrně zamlklá, protože jí chvíli trvá, než vyhodnotí, jaký tón použít k tomu, aby vás oslovila či zda má cenu se s vámi vůbec vybavovat. Ne, že by byla vyloženě prospěchářka, ale… ano, je. Pokud jí k ničemu nejste, pošle vás nejspíše do háje dříve, než se nadějete, nebo vám začne našeptávat o tom, jak moc jste neschopní, zbyteční a že by světu bylo možná lépe bez vás a zvědavě bude pozorovat, jak (a zda) se s tím vypořádáte. Velmi ráda ponižuje lišky ve své blízkosti a cítí se tím silnější, čím více o sobě pochybujete. Přitom samozřejmě jen čeká na impulz, který by jí řekl, že toužíte po tom, být spaseni od svého mizerného osudu, aby vám ona, jako dobrá víla, umožnila vyhřívat se ve stínu její úžasnosti a radila (rozkazovala), co máte dělat, aby váš život nebyl tak smutně zbytečným… Každopádně však nic z toho nedělá bezhlavě – je totiž poměrně vypočítavou potvůrkou, která se nevrhá do soubojů (byť třeba jen vůlí) s protivníky, kteří jsou nad její síly a bylo by pro ni velmi těžké se rozhodnout, zda působit jako zbabělec a prchnout, nebo bojovat s rizikem zranění. Pokud jí však něčím zaujmete či zjistí, že máte schopnosti, kterých by se dalo využít, dokáže být naprosté zlatíčko a úplně otočit, i kdyby měla být tou nejsubmisivnější lištičkou na světě. Podřídit se vedení silnějšího jedince tedy problém nemá ani v nejmenším, ovšem v případě, že ve vůdci spatří slabinu, neváhá ji proti němu využít.
Nemá příliš mnoho přátel, ba spíše žádné. Ano, nazve vás svým přítelem s lehkostí, pomrkávajíc očky a otírajíc se o vás tělíčkem, ovšem zároveň se bude snažit o to, abyste se s nikým dalším přátelit neměli šanci, nevěřili si dost, abyste se snažili vymanit z jejího vlivu, a když sebou začnete cukat, srazí vás na zem a ozdobí vám čumáček jizvičkami od jejích zubů, ukazujíc své méně vstřícné já. Nebo možná bude tvrdit, jak má ráda, ne-li miluje, lišku či lišáka, který by jí imponoval silou a schopnostmi a takovému může podlézat a hrát si na hodnou kamarádku. Budete jí chtít opustit? Za tu uplakanou scénu, plnou kňučení a sypání-si popele na hlavu, za výčitky a sliby, že se polepší, vám to snad ani nestojí. Jak z toho ven? Sami se vymotáte stěží, ale ve chvíli, kdy se v jejím zorném poli objeví někdo silnější, mlaskne vás ocáskem po čumáku a odcupitá zase o dům dál dělat ze života peklo někomu dalšímu…
Sama sebe nebere jako zlou osobu, jen věří, že každý, koho potká, jí bude chtít využít, že nic, co udělá, nic nezmění a že jediný její úkol na tomhle světě je přežít co nejdéle to půjde. Proto si nikoho nepouští k tělu a s radostí a bez váhání lže. Jde přes mrtvoly a věří, že všichni ostatní by udělali to samé a pokud ne, tak jsou to hlupáci. Výjimkou v tomto všem je však vztah k jejímu bratrovi, Cronovi. Ten je tou jedinou liškou na světě, které věří. Má ho doopravdy ráda a dala by za něj tlapku do ohně, kdyby musela. Ví, že s tím, jaká je a jaký má názor na svět, její bráška nesouhlasí, ovšem dospěli společně k jakémusi kompromisu, takže on se jí nesnaží napravovat a ona mu nebere jeho iluze.

Zajímavosti
· Brae je na samici poměrně mohutná a svou výškou přerůstá mnohé samce.
· Partnerství bere jen jako oboustranně výhodný obchod.
· Nijak neřeší rozdíly mezi pohlavími, dělí lišky raději na slabochy, hysterky a ty normální.

Brae se narodila jako třetí štěně z vrhu celkových pěti liščat jedné poměrně mladé lišce šedé, která porodila poněkud dříve, než by to bylo ideální, od čehož se odvíjel taktéž život jejích mladých. Každopádně se Brae ukázala jako celkem průbojná samička a po prvních pár dnech už byla druhou největší z vrhu, což jí ve výsledku taktéž zachránilo život. Zima se totiž rozhodla svou vládu prodloužit a jejich matka tak měla nedostatek potravy, což vedlo k dilematu, který však jako správná šelma musela zvládnout vyřešit. I přes své mládí instinktivně věděla, že při své slabosti stěží uživí pět hladových krků, a tak zbyla jediná možnost: Zbavit se části štěňat, ponechat je svému osudu, aby zbylá přežila. Odnesla tak tři své děti pryč, aby je s bolavým srdíčkem nechala napospas přírodě a predátorům a mohla vychovat dva nejsilnější potomky: Brae a jejího bratra Crona.
Ti dva přirozeně o ničem z toho tehdy nemohli mít ani ponětí, byli moc malí, slepí a plně odkázáni na matku, která se o ně dále příkladně starala, aby z nich vyrostly silné a odolné lišky. Později na jaře tak již se její potomci mohli spokojeně potulovat po okolí úkrytu, aby získávali nové zkušenosti a seznamovali se se světem. Brae byla vždy poněkud zamlklejší, opatrnější, a nedůvěřivá vůči všemu novému, a její matka jí v tomto rozhodnutí neměla proč nepodporovat – ostatně, jako lišky měly velkou spoustu konkurence a nepřátel, kteří by jim mohli pocuchat kožíšek, nemluvě o tom, že jako malá štěňátka byla vlastně úplně bezbranná.
Dcera se od matky tak učila všechno potřebné pro život a zároveň si budovala poměrně silné pouto s bratrem, neb jim často jejich rodička povídala o tom, jak jsou spolu silnější než každý sám za sebe. Rozhodnutí o snížení počtu liščat ve vrhu jejich vlastní matkou však ve výsledku Brae ovlivnilo, neb jí to jako samici, která by se mohla v budoucnosti potýkat s podobným problémem, její matka prozradila. Či možná si prostě jen potřebovala postesknout a ona byla dost ochotným – a taktéž dosti odolným – posluchačem, pročež to, že tak dceru chrání bolesti budoucí, mohla být jen výmluva… a tak se Brae naučila, že život je krutý a že kvůli nepřízni osudu má jen Crona, který je jediným tvorem, o nějž se může opřít a jemuž může věřit.
Liščata však rostla a brzy už nebyla jen nemotornými štěňátky, která by se o sebe nedokázala postarat. A tak, jednoho dne, když přišli sourozenci domů z toulky, při které měli za úkol dokázat, jak dobře jim jde lov, zjistili, že je ten opuštěný. Mladí lišáčci svou matku hledali, ovšem Brae místo toho, aby našla ji, ucítila pach jiného predátora, o kterém věděla, že je pro její druh velmi nebezpečný – kojota. Proto rychle spěchala za bratrem a pověděla mu, že jejich matka usoudila, že jsou dostatečně staří a silní, aby se postarali sami o sebe, a rozhodla se vrátit ke svému životu, v němž by jí oni v tuto chvíli už akorát omezovali. Na bratrovy rozpaky a nejistotu pak odvětila, že matka pro ně obětovala již dost velkou část svého života a že je sobecký, pokud si ji chce dále uzurpovat. Věděla, že je to kruté, ale věřila, že je to méně bolestné než pravda, po které se obávala, že by se snad její bratříček rozhodl vydat po stopách nebezpečného predátora, protože co kdyby náhodou jejich matka byla ještě naživu.
Nakonec se jí naštěstí podařilo bratra přesvědčit, aby spolu odešli hledat nový domov, pročež putovali krajinou, lovili spolu a chránili se vzájemně před nebezpečím, až je tlapky donesly až k hranicím Saeronu. Brae byla sice poněkud nervózní z toho, že tady cítí velké množství dalších lišek, o kterých nepředpokládala, že by byly přátelské, ovšem co jiného měla dělat, když to Crona za společností táhlo? Tak trochu se (i přes fakt, že je tou mladší) považovala za tu, která má jejich malou rodinou skupinku chránit, sice ne fyzicky, nýbrž svou vynalézavostí, a tedy neexistovala možnost, že by nechala svého bratříčka, aby to zde prozkoumával sám, neb by jeho dobroty jistě zneužila nějaká lstivá duše.